18 C 40/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč za období od 15. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalovaném zaplacení 2 500 Kč s tvrzením, že žalovaný byl převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu bylo poskytnuto nezbytné ošetření, za což žalobkyně žalovanému vyúčtovala předmětnou částku. Přestože žalovaný svůj dluh uznal a zavázal se jej žalobkyni zaplatit, neuhradil žalobkyni ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalovaný byl dne 6. 1. 2021 umístěn v záchytné stanici provozované žalobkyní, přičemž při přijetí u něj byla zjištěna přítomnost alkoholu. Propuštěn byl téhož dne. Žalobkyně žalovanému v souvislosti s poskytnutým ošetřením a umístěním v záchytné stanici vyúčtovala částku 2 500 Kč, která byla splatná do osmi dnů, a žalovaný uznal tento svůj dluh co do důvodu a výše. Dlužnou částku však žalobkyni neuhradil, ač jej o to žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou. V dané procesní situaci přitom bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobkyni dluh, byť částečně, uhradil, resp. že tento zanikl jinak. Žalovaný však v řízení zůstal zcela pasivní. Nárok na zaplacení vymáhané částky vyplývající z ustanovení § 89e zákona č. 373/2011 Sb. a § 2053 o. z. je tedy důvodný, a to včetně nároku na příslušenství v podobě úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a paušální náhrady podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony, a to za výzvu k plnění a návrh ve věci samé podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 ve výši celkem 200 Kč. Podmínky ustanovení § 2 odst. 1 citované vyhlášky byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Náhradu za odměnu za zastupování advokátem soud žalobkyni nepřiznal pro jejich neúčelnost s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2016, sp. zn.

I. ÚS 2933/15 (srov. zejména body 16 a 19 nálezu). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.