18 C 52/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 188 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 188 000 Kč spolu s : a) úrokem ve výši 1 % ročně z částky 193 000 Kč za období od 16. 12. 2020 do 4. 9. 2021 a z částky 188 000 Kč za období od 5. 9. 2021 do zaplacení, b) zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 193 000 Kč za období od 1. 4. 2021 do 4. 9. 2021 a z částky 188 000 Kč za období od 5. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 684,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se v řízení domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku 188 000 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalovaný podle tvrzení žalobce porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutou zápůjčku. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. Z listinných důkazů předložených žalobcem učinil soud následující skutková zjištění. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 16. 12. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce předal žalovanému 193 000 Kč, což žalovaný podpisem dané smlouvy potvrdil. V této smlouvě si dále smluvní strany sjednaly smluvní úrok ze zápůjčky ve výši 1 % ročně a splatnost zápůjčky ke dni 31. 3. 2021. Podpisy obou smluvních stran jsou úředně ověřeny na základě jejich uznání za vlastní ze dne 21. 6. 2021 (smlouva o zápůjčce ze dne 16. 12. 2020). Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného dne 19. 10. 2021 předžalobní výzvou k zaplacení dlužné pohledávky z titulu předmětné smlouvy, kdy tato výzva byla odeslána dne 19. 10. 2021 (předžalobní výzva ze dne 19. 10. 2021 a podací arch). Obecně platí, že ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že s žalovaným vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal vydlužiteli (žalovanému) finanční prostředky. Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl zapůjčitel (žalobce) jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce přitom těmto svým procesním povinnostem dostál, neboť v posuzovaném případě bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byl uzavřen platný závazkový vztah, který soud hodnotí jako smlouvu o zápůjčce (§ 2390 o. z.). Na základě této smlouvy žalovaný převzal částku 193 000 Kč a zavázal se ji vrátit spolu s dohodnutým 1% úrokem p.a. do 31. 3. 2021, přičemž tyto skutečnosti plynou ze samotné smlouvy, kdy potvrzení takto projevené vůle obou účastníků se podává i z té skutečnosti, že podpisy účastníků jsou úředně ověřeny na základě jejich uznání za vlastní ze dne 21. 6. 2021, tj. až po splatnosti zápůjčky. Podle tvrzení žalobce pak došlo ze strany žalovaného pouze k jedné úhradě, a to ve výši 5 000 Kč dne 4. 9. 2021, která byla podle žalobních tvrzení žalobcem použita přímo na jistinu, tj. způsobem pro žalovaného nejvýhodnějším (srov. § 1932 odst. 1 o. z.) Tyto skutečnosti, jak byly tvrzeny a prokázány žalobcem, žalovaný nijak nezpochybnil a v řízení zůstal zcela pasivní. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas vrátit poskytnutou zápůjčku, čímž se dostal do prodlení, které neodstranil ani na základě výzvy právního zástupce žalobce. Žalovaný v řízení netvrdil, že by jeho dluh z daného závazku byl splněn či z jiného důvodu zanikl. Příslušenství jistiny tvořené smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení bylo přiznáno podle čl. II. smlouvy a podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci peněžní plnění z titulu shora popsané smlouvy o zápůjčce. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 684,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 520 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 188 000 Kč sestávající z částky 8 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 310 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 450 Kč ve výši 4 714,50 Kč. Předžalobní upomínka vypracovaná zástupcem žalobce sice formálně naplňovala kritéria kvalifikované výzvy dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., nicméně v daném případě se jednalo o skutkově i právně nekomplikovaný spor ze smlouvy o zápůjčce. Z hlediska účelu § 142a odst. 1 o. s. ř. zcela postačovala jednoduchá výzva k plnění obsahující údaj o titulu pohledávky, její výši, lhůtě k plnění a poučení o následcích v případě nezaplacení dluhu včetně povinnosti hradit náklady soudního řízení (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 12. 2013, sp. zn.

II. ÚS 2697/13). To vše za situace, kdy mezi stranami zjevně nebyl dán spor o skutkových okolnostech věci. Proto soud uvedenou výzvu posuzoval pouze jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť pouze v tomto rozsahu byla výzva účelným úkonem právní služby potřebným k vymáhání práva žalobcem po žalovaném.