18 C 57/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 486,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 486,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 6 486,09 Kč od 3. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 228,78 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 6 486,09 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu úvěrové smlouvy jako smluvní pokutu. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutý úvěr a tím mu vznikla povinnost k úhradě sjednané smluvní pokuty.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými.

3. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud činí v této věci skutkový a právní závěr o tom, že žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné písemné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb.

5. Věřitel uzavřel s žalovaným dne 13. 12. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 157 392 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v 48 splátkách. S ohledem na prodlení žalovaného byl úvěr věřitelem zesplatněn dne 17. 4. 2018 a žalovaný byl vyzván k úhradě částky celkem 50 866 Kč. V bodu 6.5 úvěrové smlouvy si smluvní strany sjednaly, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí„ novou jistinu“ (49 468,44 Kč), vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. O povinnosti žalovaného k úhradě mimo jiné i nové jistiny úvěru a smluvní pokuty podle bodu 6.5 úvěrové smlouvy za období do 27. 12. 2018 bylo pravomocně rozhodnuto platebním rozkazem zdejšího soudu ze dne 13. února 2019, č. j. 112 C 1/2019-17, který nabyl právní moci dne 1. 5. 2019. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Jiné smluvní pokuty než ty uvedené v žalobě žalobkyně vůči žalovanému neuplatnila.

6. V tomto řízení se přitom věřitel opět domáhá zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.5 úvěrové smlouvy, a to za navazující období od 28. 12. 2018 do 15. 12. 2021 s tím, že tato smluvní pokuta je snížena tak, aby odpovídala zákonným limitům.

7. Z judikatury Nejvyššího soudu se v dané souvislosti podává, že: -) je-li rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již /proto/ nemohou vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému sporu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené (res iudicata), -) soud nemůže při posouzení právního vztahu účastníků vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, neboť je vázán výrokem rozhodnutí, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na plnění. Otázku existence téhož nároku ve vztahu mezi týmiž účastníky nemůže soud v jiném řízení posuzovat znovu, byť například již jen jako otázku předběžnou, -) posouzení existence pohledávky v řízení o splnění povinnosti (o zaplacení pohledávky) je závazné i v dalších řízeních s obdobným předmětem a se stejnými účastníky, ve kterých je tato otázka posuzována jako otázka předběžná. Soudy obou stupňů tak v projednávané věci nebyly oprávněny uvedenou otázku účinnosti započtení (znovu) posuzovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 270/2020).

8. Obdobně i z odborné literatury plyne, že platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, je právně závazným rozhodnutím v rozsahu vyplývajícím z § 159a, tedy pro účastníky a v tomto rozsahu pro soudy a jiné orgány (srov. komentář k § 159a), které zakládá překážku věci pravomocně rozsouzené (z pohledu totožnosti skutku se zřetelem k obsahu žaloby – jejích skutkových tvrzení, na jejímž základě bylo vydáno), a je titulem pro nařízení výkonu rozhodnutí na peněžitá plnění (§ 251, § 258 odst. 1) či pro nařízení exekuce podle exekučního řádu (ŠEBEK, Roman. § 174 (Odpor). In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1160, marg. č. 1).

9. V posuzovaném případě byl tedy soud vázán tím, že mezi týmiž účastníky již bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalovaného k úhradě nové jistiny úvěru ve výši po zesplatnění (základ smluvní pokuty), jakož i smluvní pokuty podle bodu 6.5 úvěrové smlouvy za shora uvedené období (sazba smluvní pokuty). Jakkoliv rozhodně nelze vyloučit závěr, že byla-li by úvěrová smlouva podrobena věcnému přezkumu (jako předběžná otázka s ohledem na akcesorickou povahu smluvní pokuty), byl by zřejmě dán důvod k závěru o její neplatnosti, zdejší soud s ohledem na shora citované závěry judikatury a odborné literatury již neměl procesní prostor pro to, aby se danou otázkou vůbec mohl opětovně zabývat, neboť ta již byla pravomocně mezi účastníky vyřešena. Je pak již jen věcí žalovaného, z jakého důvodu proti původnímu platebnímu rozkazu nebrojil.

10. Soud proto přezkoumal uplatněný nárok pouze z hlediska zákonných limitů o výši smluvní pokuty pro spotřebitelské úvěry, neboť přezkum sazby smluvní pokuty (přiměřenosti) a základu, z níž se počítá, soudu již nepřísluší pro překážku věci rozsouzené, přičemž soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok těmto limitům odpovídá, neboť i s připočtením smluvních pokut uplatněných v rámci původního platebního rozkazu nepřesahuje uplatněný nárok zákonem stanovený limit poloviny celkové výše spotřebitelského úvěru (§ 122 zákona odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovaný v řízení neučinil shora uvedená skutková zjištění spornými, netvrdil ani neprokázal jakoukoli úhradu jistiny úvěru či požadované smluvní pokuty, a proto s ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby v plném rozsahu. Žalobkyně také důvodně požadovala coby příslušenství úrok z prodlení, který byl přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to ve výši požadované žalobkyní.

11. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na spotřebitelskou povahu daného závazku nebylo na místě uvažovat o moderaci smluvní pokuty, navíc, když takový postup žalovaný ani nenavrhoval.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 228,78 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 6 486,09 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 500 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 5. 2022 náhrada 1 290,73 Kč za 130 ujetých km v částce 890,73 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 990,73 Kč ve výši 838,05 Kč.