18 C 71/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně , narozenou Datum narození zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně o zrušení výživného a o vzájemném návrhu na zvýšení výživného

I. Návrh žalobce na zrušení jeho vyživovací povinnosti vůči žalovanému od 1. 4. 2024 na dobu dvou let, nebo do doby, kdy mu bude přidělena práce a bude mít příjem, se zamítá.

II. Povinnost hradit výživné stanovená žalobci rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 6. dubna 2021, č. j. , Anonymizováno, , na částku 2 600 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 9. 2023 zvyšuje na částku 4 200 Kč měsíčně splatnou vždy do 1. dne v měsíci, za který se výživné platí.

III. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2023 do 31. 12. 2025 ve výši 44 800 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovanému v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy do 1. dne v měsíci, za který se splátka platí, a to počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Návrh žalovaného, aby byl žalobce povinen přispívat na výživné žalovaného další částku 4 800 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2023, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě.

1. Žalobce se domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalovanému jako svému synovi od 1. 4. 2024 s ohledem na nástup do výkonu trestu odnětí svobody.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a vzájemnou žalobou navrhl zvýšení výživného od 1. 9. 2023 na částku 9 000 Kč s ohledem na změnu poměrů na své straně, zejména zahájení studia na vysoké škole.

3. Z dokumentů týkajících se trestního řízení žalobce a výkonu trestu odnětí svobody ve věci sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce byl Okresním soudem v , adresa, uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, který byl podmíněně odložen. Ve věci bylo následně rozhodováno o přeměně uloženého trestu. Krajský soud v , adresa, dne 16. 12. 2022 zamítl stížnost žalobce proti usnesení, že žalobce trest odnětí svobody vykoná. Naposledy pak rozhodl Krajský soud v , adresa, dne 5. 5. 2023 tak, že se návrh na povolení obnovy řízení ohledně přeměny uloženého trestu zamítá. Krajský soud mimo jiné uvedl, že žalobce se ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil jiného úmyslného trestného činu, za který byl odsouzen a tím byla porušena podmínka řádného života. Další související návrhy žalobce proti shora uvedeným závěrům soudů nebyly úspěšné. Žalobce trest odnětí svobody v dané věci vykonával v období od 20. 1. 2023 do 30. 1. 2023 (poté soudy rozhodovaly ohledně obnovy řízení) a dále od 11. 3. 2024 do 10. 12. 2024.

4. Žalobce je v současné době v insolvenci, probíhá u něj oddlužení, přičemž zprávy a přehledy od insolvenčního správce dokládají přehled úhrad výživného, jakož i průběh oddlužení.

5. Z dodatku k nájemní smlouvě soud zjistil, že náklady žalovaného za nájemné a související služby za byt v , Anonymizováno, činí 11 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2023. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný tuto částku fakticky pravidelně platí.

6. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že žalovaný studoval nejprve na , Anonymizováno, ve studijním programu informatika (akademický rok 2023/2024) a od akademického roku 2024/2025 studuje na , Anonymizováno, ve studijním programu mezinárodní obchod.

7. Z rozhodnutí a zpráv úřadu práce soud zjistil, že žalobci nebyla v lednu 2025 přiznána podpora v nezaměstnanosti. Z daných dokumentů plyne i přehled období, kdy byl žalobce zařazen v příslušné evidenci, jakož i přehled jeho zaměstnání (srov. níže). Žalobce má středoškolské vzdělání s maturitou v oboru elektrotechnika a praxi v oboru v délce 26 let s tím, že jeho zdravotním omezením je neschopnost práce v nadměrném hluku, v noci a ve výškách. Během evidence žalobce řádně spolupracoval s úřadem práce a plnil si stanovené povinnosti. Ze zprávy úřadu práce z 9. 9. 2025 plyne přehled poskytnuté podpory v nezaměstnanosti.

8. Z pracovní smlouvy, sdělení insolvenčního správce a sdělení OSSZ soud zjistil, že žalobce je zaměstnán od 12. 5. 2025 u společnosti , právnická osoba, na pozici provozní elektrikář a údržbář. Z přehledu o příjmech vyplývá, že průměrný čistý příjem žalobce je od května 2025 cca 30 000 Kč.

9. Z rozhodnutí o přiznání dávky soud zjistil, že žalovaný pobírá příspěvek na bydlení v měsíční výši 7 227 Kč od 2. 2. 2024. Z výzvy úřadu práce soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k vrácení náhradního výživného.

10. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, soud zjistil, že žalobce zde byl zaměstnán od 6. 12. 2023 do 5. 3. 2024, měl příjem 38 000 Kč a sám podal výpověď ve zkušební době bez udání důvodu s tím, že mu bylo nabídnuto zvýšení na 42 000 Kč a zařazení na jinou pracovní pozici, což odmítl. V současné době již nemá tento zaměstnavatel zájem žalobce znovu zaměstnat.

11. Z opatrovnického spisu soud zjistil, že naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2021, kdy byla žalobci zvýšena platba výživného na 2 600 Kč od 1. 1. 2021. Ke zvýšení došlo s ohledem na změnu poměrů, a to významný nárůst potřeb žalovaného v souvislosti s jeho věkem, růstem, zájmovou činností a nástupem na gymnázium. V řízení bylo zjištěno, že žalobce nebyl od roku 2014 zaměstnán. Soud proto vyšel při rozhodování o výživném z příjmové potenciality žalobce. Toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem potvrzeno s tím, že z hlediska potenciality vyšel odvolací soud z příjmů, kterých žalobce mohl dosahovat u bývalého zaměstnavatele, pokud by pracovní poměr bezdůvodně neukončil (19 000 Kč). Vyživovací povinnost byla žalobci uložena za situace, kdy měl další vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, (ročník 2006).

12. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce podal žalobu na určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru v souvislosti se zaměstnáním u , právnická osoba, . Tento pracovní poměr byl rozvázán dohodou ze dne 19. 1. 2023 bez bližších důvodů. Žalobce platnost dohody napadl žalobou, nicméně řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Ze souvisejícího sdělení tohoto zaměstnavatele soud zjistil, že výše hrubé mzdy žalobce v prosinci 2022 byla 38 402 Kč, v lednu 2023 byla 34 019 Kč s tím, že toto pracovní místo nebylo zrušeno, je dlouhodobě obsazeno a aktuálně se hrubá mzda pohybuje okolo 36 000 Kč.

13. Z výslechu matky žalovaného soudu zjistil, že bydlí v družstevním bytě. Nájem platí kolem 4 200 Kč měsíčně, náklady na byt jsou cca 6 000 Kč. Bydlí sama, když přijede syn z Prahy tak bydlí u ní. Během semestru jezdí domů jen občas, cca 2 - 3x, jezdí domů na Vánoce a prázdniny. Pracuje jako , Anonymizováno, . Její čistý příjem je 40 000 Kč, má auto, nemovitosti nemá ani žádné dluhy. Žádné dávky nebere. Jiné děti nemá. , jméno FO, studuje v Praze. Náklady na byt jsou 11 000 Kč, k tomu pojištění bytu 1 600 Kč ročně a internet. Syn začal pobírat příspěvek na bydlení ve výši 7 000 Kč. Brigády moc nemá. Celkem za něj platí cca 17 000 až 18 000 Kč. , jméno FO, nosí brýle. Syna měla vždycky v péči. Žalobce výživné od počátku dobrovolně neplatil, vždy se to řešilo přes exekuce a teď insolvence.

14. Z dalších zpráv orgánů veřejné moci soud nic podstatného nezjistil.

15. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

16. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

17. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

18. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

19. Výkon vazby nebo trestu odnětí svobody, jde-li o trestný čin zanedbání povinné výživy ve smyslu § 196 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, či úmyslný trestný čin, odůvodňuje závěr o potencialitě příjmů povinného, který po dobu trvání vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody nemá žádné příjmy (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. Cpjn 204/2012).

20. Co se týče návrhu žalobce na zrušení vyživovací povinnosti, soud se ztotožňuje s argumentací odvolacího soudu (č. l. 75), který dovodil, že jde o svévolné i zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobce nemůže být se svou žalobou úspěšný, protože to byl právě žalobce, který se svým úmyslným jednáním zbavil objektivní možnosti plnit si svou vyživovací povinnost vůči žalovanému. Zde soud přihlédl i k závažné povaze úmyslné trestné činnosti, za kterou byl odsouzen, kdy rozhodně nešlo např. „jen“ o nějakou bagatelní či majetkovou trestnou činnost (srov. skutkovou větu uvedenou na č. l. 136). O přeměně podmíněného trestu bylo navíc rozhodnuto proto, že se žalobce ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil dalšího úmyslného trestného činu. Přesto, že žalobci byla poskytnuta šance v podobě podmíněného odsouzení, tuto nevyužil a jeho další protiprávní jednání vedlo k přeměně původního trestu a tím i ztráty zaměstnání a pravidelného příjmu. Důvody vedoucí k nutnosti nástupu do výkonu trestu, pro které žalobce nemohl pokračovat v zaměstnání u , právnická osoba, ani následně u , právnická osoba, , což vyústilo ve zbavení se objektivní možnosti plnit svou vyživovací povinnost, jsou zaviněny výlučně žalobcem a nelze je klást k tíži žalovanému. Důvod pro zrušení vyživovací povinnosti proto dán není.

21. Vzájemný návrh žalovaného na zvýšení vyživovací povinnosti je důvodný částečně.

22. Co se týče vyživovací povinnosti žalobce, naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2021, kdy bylo výživné zvýšeno s ohledem změnu poměrů a zvýšení potřeb žalovaného, který studoval na střední škole. Soudy tehdy ohledně příjmů žalobce vyšly z příjmové potenciality ve výši 19 000 Kč čistého.

23. Co se týče relevantních období, bylo zjištěno, že žalobce v období:- 13. 7. 2021 do 19. 1. 2023 byl zaměstnán u , právnická osoba, (skončeno na základě dohody o rozvázání pracovního poměru),- 20. 1. 2023 do 30. 1. 2023 byl ve výkonu trestu,- 2. 2. 2023 do 5. 12. 2023 byl evidován na ÚP,- 6. 12. 2023 do 5. 3. 2024 byl zaměstnán u , právnická osoba, (skončeno ze strany žalobce ve zkušební době),- 6. 3. 2024 do 10. 3. 2024 byl evidován na ÚP,- 11. 3. 2024 do 10. 12. 2024 byl ve výkonu trestu s tím, že byl pracovně zařazen od 1. 7. 2024 do 10. 12. 2024,- 11. 12. 2024 do 11. 5. 2025 byl evidován na ÚP,- od 12. 5. 2025 je zaměstnán u , právnická osoba, .

24. V současné době došlo ke změně poměrů, protože žalovaný od září 2023 studuje na vysoké škole v Praze, s čímž je spojena řada vyšších nákladů. Žalovaný doložil, že za bydlení platí 11 000 Kč a má i související výdaje. Matka žalovaného uvedla, že celkem za něj platí cca 17 000 – 18 000 Kč, přičemž cca 7 200 Kč žalovaný pobírá jako příspěvek na bydlení. K nákladům na bydlení soud dodává, že částku 11 000 Kč za studentské bydlení považuje za již poměrně vysokou, přičemž i tuto skutečnost (v kombinaci s tím, že žalovaný pobírá i příspěvek na bydlení) zohlednil při stanovení výše výživného. Žalovaný z Prahy domů pravidelně nejezdí. Přestože žalovaný uvedl, že je studium náročné a na přivýdělek nemá prostor, soud se s tímto zcela neztotožňuje. Za situace, kdy žalovaný zůstává přes víkendy zpravidla v Praze a domů jezdí 2 - 3x za semestr, již na žalovaného lze klást rozumný požadavek, aby se na nákladech spojených se studiem alespoň částečně podílel formou nějakého drobného přivýdělku. To i s přihlédnutím k tomu, že žalovanému je v současné době již téměř 22 let. Žalovaný sice po prvním roce studia změnil obor, nicméně tuto skutečnost, která není nijak výjimečná, mu soud k tíži nepřičítá.

25. U žalobce soud vyšel z jeho příjmové potenciality, kterou s ohledem na jeho poslední tři zaměstnání (2x ukončené z důvodu nástupu do výkonu trestu) stanovil v rozmezí alespoň 28 000 Kč - 30 000 Kč čistého, a to minimálně od přelomu let 2022/2023, kdy žalobce končil svůj pracovní poměr u , právnická osoba, . Takový příjem žalobce aktuálně dosahuje, přičemž např. předchozí zaměstnavatel mu nabízel mzdu dokonce ve výši 42 000 Kč hrubého. Oproti poslednímu rozhodnutí ve věci výživného jde o výrazný nárust. Jak je již uvedeno výše, žalobce se možnosti dosahovat pravidelných příjmů zbavil nejen spácháním úmyslné trestné činnosti (věc , Anonymizováno, ), ale také další trestnou činností spáchanou ve zkušební době podmíněného odsouzení, což vedlo k přeměně uloženého trestu. To, že žalobce se závěry trestních soudů nesouhlasí, již v tuto chvíli není relevantní; jeho věc navíc byla v různých fázích řízení přezkoumána Nejvyšším soudem i Ústavním soudem.

26. Přiměřená vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému činí od 1. 9. 2023 částku 4 200 Kč, a to při zohlednění navýšení potřeb žalovaného s ohledem na jeho studium na vysoké škole v Praze a spojené náklady (při současném zohlednění i po téměř celou dobu pobíraného příspěvku na bydlení, který kompenzuje převážnou část nákladů za bydlení), navýšení příjmové potenciality žalobce, toho, že žalobci bylo uloženo platit na jeho druhého syna 2 000 Kč měsíčně (žalobce v řízení netvrdil, že by se tato povinnost změnila, naopak např. na č. l. 109 uvádí, že jde stále o 2 000 Kč), jakož i výše příjmů matky žalovaného (40 000 Kč). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

27. Výživné bylo navýšeno o částku 1 600 Kč měsíčně. Dlužné výživné z tohoto navýšení za celkem 28 měsíců (1. 9. 2023 – 31. 12. 2025) činí celkem 44 800 Kč (28 x 1 600 Kč). S ohledem na poměrně vysokou částku a okolnosti na straně žalobce, zejména jeho oddlužení, soud rozhodl o úhradě této částky formou přiměřených splátek (k tomu srov. ještě níže).

28. Ke zjišťování poměrů účastníků soudu dodává, že žalobce byl kromě procesních podání v řízení pasivní a k jednání se ani jednou nedostavil. Žalovaný se také k jednání nedostavil a se svým výslechem nesouhlasil. Přesto se soud pokusil (i postupem podle § 120 odst. 2 o. s. ř.) majetkové poměry a související skutečnosti zjistit tak, aby ve věci bylo možné rozhodnout.

29. U žalobce probíhá oddlužení a žalobce je osobou s dispozičním oprávněním (§ 229 odst. 3 písm. e) ins. zák.). Uplatněný návrh, resp. vzájemný návrh bylo možné projednat, protože pohledávka z titulu výživného ze zákona je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. e) IZ). Pro úplnost soud dodává, že lhůta k plnění byla při vyhlášení rozsudku stanovena (standardně) podle § 160 o. s. ř., ač správně stanovena být neměla (§ 203 odst. 5 ins. zák); tato nesprávnost může být opravena v případném odvolacím řízení.

30. Žalovaný byl úspěšný v řízení o žalobě, ale náhradu nákladů řízení nepožadoval. V řízení o vzájemné žalobě byl úspěch účastníků v zásadě shodný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů obou řízení.