19 C 103/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 30 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobci částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 4. 1. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 8 000 Kč, úroku z prodlení z částky 8 000 Kč ve výši 14,75 % ročně ode dne 4. 1. 2024 do zaplacení, a smluvní pokuty ve výši 2 920 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení částku 1 117 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 7. 2024 se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřel smlouvu o úvěru za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly však žalovanou stranou porušeny. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok za dobu prvního měsíce čerpání úvěru ve výši 8 000 Kč, když sjednaný úrok činí 40 % ročně z jistiny 20 000 Kč, úrok z prodlení z částky 28 000 Kč ve výši 14,75 % ročně ode dne 4. 1. 2024 a smluvní pokuty ve výši 2 920 Kč.

2. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 31. 8. 2023 a 7. 9. 2023 prostřednictvím webových stránek provozovaných žalobcem. Sjednaný úvěr ve výši 20 000 Kč žalovaný v plné výši vyčerpal. Smlouva obsahuje ujednání o výši úroku z úvěru ve výši 40 % ročně z dlužné jistiny a sjednání smluvní pokuty pro případ porušení smlouvy 0,1 % denně. Žalovaný měl dle úvěrové smlouvy hradit úvěr vždy k 30. dni toho kterého měsíce v rozsahu přirostlého úroku z úvěru, samotnou jistinu pak zcela či z části kdykoli za trvání smlouvy. Žalovaný však přirostlý úrok řádně neuhradil, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni 3. 1. 2024 a ode dne 4. 1. 2024 je proto žalovaný v prodlení.

4. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil výpis z jeho osobního účtu, přes výzvu soudu nedoložil, zda nad rámec tohoto zjišťoval jiné osobní a majetkové poměry žalovaného.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

14. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

15. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil pravidelné výdaje žalovaného. Spokojil se toliko s výpisem z jeho osobního účtu. Nezjišťoval skutečné náklady bydlení a životních potřeb žalovaného, neověřoval a nezjišťoval případné další výdaje na straně žalovaného. Žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.

16. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatnou. Soud proto vycházel dále z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný je takto povinen zaplatit žalobci částku jistiny ve výši 20 000 Kč podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a to, s přihlédnutím k zaslanému sdělení o zesplatnění a výzvě k úhradě dluhu k datu 3. 1. 2024, spolu s úrokem z prodlení ode dne 4. 1. 2024, když od tohoto dne je žalovaný s úhradou neuhrazené jistiny v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu úroku z úvěru, části úroku z prodlení z úroku z úvěru a smluvní pokuty byly ostatní nároky žalobce zamítnuty.

17. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalobce ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to v rozsahu 65 % (neúspěch v rozsahu 35 %), přísluší mu tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 30 % uplatněných nákladů, zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 546 Kč a nákladů právního zastoupení dle vyhlášky 177/1996 Sb., ve znění novel, v rozsahu 3 úkonů právní pomoci po 500 kč (předžalobní výzva, převzetí věci, sepis žaloby), 3 režijních paušálů za úkony shodné právní pomoci a 21 % DPH ve výši 378 Kč, celkem náklady činí 3 724 Kč, z nich 30 % pak 1 117 Kč.