19 C 115/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 014,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 14. 6. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně, které jsou splatné vždy k 20. dni toho kterého měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 5. 2025 se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru dne 13. 6. 2023, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč za dohodnutých podmínek, které zahrnovaly mimo jiné poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč, celý úvěr včetně poplatku byl splatný dne 13. 6. 2024. Sjednané podmínky však byly žalovanou stranou porušeny, když úvěr nebyl uhrazen ani částečně v dohodnuté době. Žalovaná částka tedy představuje dlužnou jistinu ve výši 30 000 Kč, sjednaný poplatek ve výši 19 014,44 Kč a úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, tedy ode dne 14. 6. 2024 do zaplacení.

2. Účastníci souhlasili s postupem podle ustanovení § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Žalobce v prvé řadě prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 5. 3. 2025 mezi právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, , IČ , IČO, , a žalobcem.

4. Ze smlouvy číslo , Anonymizováno, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 13. 6. 2023 distančně s žalovaným jako dlužníkem - spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, kterou žalovaný v plném rozsahu vyčerpal. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr v roční lhůtě, tedy do 12 měsíců - do 13. 6. 2024 ve 12 měsíčních splátkách po 4 249 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Na úvěr žalovaný neuhradil ničeho.

5. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že vycházel z informací právního předchůdce žalobce, avšak z předložených důkazů žádné zjištěné poměry žalovaného nevyplývají, a to ani jeho příjem, nejsou doloženy základní výdaje žalovaného, ani jeho osobní poměry.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdce žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

15. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

16. S ohledem na shora uvedené provedené dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil skutečné příjmy žalovaného, nezjistil pravidelné výdaje žalovaného, když v důkazech předložených žalobcem nejsou prokázány ani v nejzákladnějším rozsahu. Právní předchůdce žalobce tedy porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které jej nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zároveň porušil veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto právní předchůdce žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelským úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit tuto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.

17. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru ze dne 13. 6. 2023 je absolutně neplatná. Soud proto dále vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný je takto povinen uhradit žalobci toliko částku dlužné jistiny jako bezdůvodné obohacení, tedy částku 30 000 Kč, kterou prokazatelně obdržel a dosud neuhradil, to vše ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto zavázal žalovaného, aby dlužných 30 000 Kč uhradil žalobci, a to se souhlasem žalobce ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, tedy pro případ neuhrazení i jediné splátky se stane splatným celý dluh tak, jak je zřejmé z bodu I. tohoto rozsudku. Dále soud zavázal žalovaného k úhradě úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne 14. 6. 2024, když žalovaný si byl vědom povinnosti částku, kterou obdržel od právního předchůdce žalobce, vrátit do data 13. 6. 2024 a prokazatelně je tedy ode dne 14. 6. 2024 v prodlení i s vydáním bezdůvodného obohacení.

18. Ve zbývající části, tedy žalobního nároku na tvrzený poplatek, byla žaloba pro neplatnost uzavřené smlouvy zamítnuta.

19. Soud dále dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá převažující úspěch ve věci žádná ze stran v zásadním rozsahu a soud proto dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů v řízení.