19 C 121/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Punčochářové a přísedících Bronislavy Riegrové a JUDr. jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 85 385 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 288 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 8. 2019 do zaplacení, částku 12 759 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 9. 2019 do zaplacení, částku 14 057 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 10. 2019 do zaplacení a částku 45 281 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 65 479 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2020 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení dlužné mzdy za měsíce červenec až říjen 2019, uvádí, že pro žalovaného pracovala na základě pracovní smlouvy od 1. 3. 2019. Žalovaný jí však nezaplatil mzdu za měsíc červenec 2019 v částce 16 280 Kč, za měsíc srpen 2019 v částce 12 759 Kč, za měsíc září 2019 v částce 14 057 Kč a za měsíc říjen 2019 v částce 45 281 Kč zahrnující náhradu za nevyčerpanou dovolenou s ohledem na ukončení pracovního poměru ze strany žalobkyně, náhradu mzdy za jeden den státního svátku v měsíci říjnu a odstupné při ukončení pracovního poměru, přičemž ze všech dlužných částek požaduje žalobkyně úrok z prodlení.

2. Žalobkyně na podané žalobě v celém rozsahu trvala s tím, že po celou dobu trvání pracovního vztahu řádně vykonávala sjednanou práci. Mzda jí nebyla vyplacena v měsících červenec, srpen a září, ani v měsíci říjnu. Proto v měsíci říjnu ukončila pracovní poměr ke dni 31. 10. 2019 pro porušení povinností zaměstnavatele.

3. Žalovaný s nárokem žalobkyně nesouhlasil. V prvé řadě tvrdí, že pracovní smlouvu s žalobkyní uzavřel prokurista v osobě otce žalobkyně [jméno] [příjmení], který byl zjevně ve střetu zájmů a v rozporu s ustanovením § 54 a 58 zákona o obchodních korporacích neinformoval o této skutečnosti jednatele společnosti. Pro překročení zástupčího oprávnění je proto uzavřená pracovní smlouva neplatná. Dále vznáší žalovaná strana námitky stran pochybnosti o reálném rozsahu činnosti, kterou žalobkyně měla vykonávat pro žalovaného v rekreačním areálu a hotelu [příjmení] [příjmení], když tento byl od 1. 5. 2019 uzavřen a jeho veškerá provozní činnost byla pozastavena.

4. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení bylo zjištěno, že pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy. Pracovní doba byla od 7.30 do 17 hodin, ale pokud bylo potřeba, pomáhala při snídaních, takže přijela do práce již v dřívější hodinu, stejně tak pokud šlo o akce, které trvaly až do nočních hodin, pak byla v práci déle. Rozsahem její činnosti bylo objednávání zboží, provádění rozpisu směn zaměstnanců, příprava jídelníčku a menu, jednání s hosty, jejich ubytování, práce na recepci, přebírání plateb za ubytování, vydávání klíčů pro celé rekreační zařízení. V tomto rozsahu pracovala i po 1. 5. 2019, kdy probíhala stále ubytovací činnost, zejména pro skupiny, tedy oslavy, svatby, ubytovávali se i jednotlivci. Pokud bylo potřeba, pomáhala i pokojským s úklidem. Výpověď podala za situace, kdy jí žalovaná strana dlužila mzdu. Následně musela několikrát vyzývat účetní žalovaného, aby jí předložila doklady k ukončení pracovního poměru, až po čtyřech urgencích bylo toto splněno. K dlužné mzdě jí neřekli ničeho. S jednatelem společnosti panem [příjmení] se osobně setkala v září 2018. Vzniklé přesčasy jí nikdy nebyly propláceny. Pokud jde o zásobování restaurace, jezdila pro zboží například do [obec] pro pivo, limonády, nápoje, když s ohledem na problémy s úhradami nechtěli dodavatelé navážet zboží přímo na [příjmení]. Přebírala tržby, měla přístup k pokladně, pokud tam nebyla provozní, vedla i evidenci tržeb, zpracovávala podklady pro účetní včetně faktur. V rozhodném období vykonávala stejný rozsah práce i na hotelu [příjmení]. Na koupališti v [obec] nepracovala, jen tam jezdila pro zboží.

5. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že je otcem žalobkyně. V letech 2018 a 2019 byl prokuristou žalovaného. Byl pověřen, aby celé zařízen vedl a to v plném rozsahu, kromě zcizování majetku. Jeho činnost tedy obnášela mimo jiné uzavírání obchodních smluv, např. na nákup zboží nebo reklamy. Také uzavíral pracovněprávní smlouvy se zaměstnanci. Na hotelu byla velká fluktuace, za dobu své činnosti uzavřel asi 20 pracovních smluv. Pracovní pozice zaměstnanců souvisela s provozem hotelu. Takto uzavřel za žalovaného i pracovní smlouvu s žalobkyní. Nikdo jiný v obdobné pozici nebyl, aby pracovní smlouvu mohl uzavřít. Po odchodu paní [příjmení] a paní [příjmení] z pozic provozní, chyběli na hotelu zaměstnanci. Většinu činnosti tak přebral on sám z pozice prokuristy s tím, že žalobkyně nebude dělat jen činnost administrativní, ale fakticky bude provádět činnost jako provozní a vše co bylo ostatní potřeba pro provoz hotelu. Pokud jde o dluh na mzdě žalobkyně, bez ohledu na to, jak se snažili, byl hotel v ekonomických problémech. Nějaké dluhy byly pořád, a to i na platbách sociálního zabezpečení. Nebylo proto možné uhradit mzdové nároky žalobkyně. Je jednatelem [právnická osoba]. Pokud jde o dodávku zboží, například nápojů na provoz [příjmení] [příjmení], vzhledem k neuhrazení faktur byla situace taková, že na vrub [právnická osoba] objednával více zboží, které se pak navezlo na hotel [příjmení] [příjmení] a následně přefakturovalo. Dodnes to však žalovaným uhrazeno není. Žalobkyně dělala prakticky vše od podávání snídaní, braní telefonů, kontaktu se zákazníky, kontrolu pracovníků, rozpis služeb personálu, zpracování dokladů pro účtárnu, jídelníček, objednávání a přebírání zboží, přebírání tržby, činnost s pokladnou a podobně. Vedla pokladní knihu, doklady se předávaly účetní. Pracovní doba žalobkyně byla rozhodně více než 40 hodin týdně. Na koupaliště v [obec] jezdila pro zboží, zda na koupališti pracovala ještě jinak, neví. Mzdy řešil sám. V létě 2019 hotel byl otevřen, fungoval. Pouze hotelová restaurace byla otevřená jen pro ubytované hosty a pro akce, nikoli pro širokou veřejnost.

6. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že v předmětném hotelu [příjmení] [příjmení] pracovala v období, kdy tam pracovala i žalobkyně. Sama dělala veškerou práci od pokojské přes servírku až po obsluhu ve sportovním centru. U pracovníků byla velká fluktuace, bylo to běžné. Pokud jde o období léta 2019, fungovali normálně, byly tam svatby, ubytovaní hosté. Mzda jí byla vždycky vyplacena, i když někdy se zpožděním. Pokud jde o úkoly, tyto jí zadával pan [příjmení] nebo paní žalobkyně. Ta tam stejně jako ostatní dělala v podstatě všechno. Byla v kontaktu s hosty, přebírala zboží včetně plateb. Sjednanou pracovní dobu 40 hodin týdně žalobkyně odpracovala, byla tam každý den, pracovala tak jak měla. Přesčasy propláceny nikomu nebyly. Ona sama pracovala ještě na koupališti v [obec], odpracovala tam asi 10 dní po zimě, šlo o čištění bazénu, plení, úklid bufetu. Pracovala tam i žalobkyně, dělala tam inventuru v bufetu, přebírání, objednání zboží. Pracovala tam s nimi ještě paní [příjmení].

7. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že u žalovaného pracuje od roku 1996, nejdříve jako kuchařka, nyní jako pokojská. Byla zde zaměstnána i v době, kdy byla zaměstnána i žalobkyně. V létě 2019 provoz na hotelu byl, chodila běžně do práce na ranní směnu. Rozpis směn vypracovávala buď žalobkyně nebo paní [příjmení]. Dluh na mzdě za toto období nemá žádný. Pracovala ještě i na hotelu [příjmení] nebo na chatách ve [anonymizováno]. Ví, že rodina žalobkyně má koupaliště v [obec], zda tam žalobkyně pracovala, neví.

8. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že u žalovaného pracuje od roku 2014. V období od roku 2017 byla na mateřské dovolené, ale v létě 2019 byla na hotelu vypomáhat, a to koncem června a začátkem září 2019, kdy jí volali, že je potřeba pomoci. Šlo o akci na bowlingu, žalobkyni tam potkala. Kontaktovala jí tehdy právě žalobkyně. Neví o tom, že by žalobkyně pracovala na koupališti v [obec].

9. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že pracovní smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena 1. 3. 2019 s druhem práce administrativní pracovník v rekreačním areálu [příjmení] [příjmení] s nástupem 1. 3. 2019, a to na dobu neurčitou. Zároveň byla sjednána mzda ve výši 16 280 Kč splatná k 25. dni v měsíci následujícím po vykonání sjednané práce. Dne 31. 10. 2019 podala žalobkyně okamžité zrušení pracovního poměru s tím, že jí nebyla vyplacena mzda za měsíc červenec 2019, srpen 2019 a září 2019. Ukončuje proto pracovní poměr a žádá o proplacení dlužné mzdy. Z výplatních lístků za období červenec až říjen 2019 bylo zjištěno, že za období červenec 2019 činila hrubá mzda žalobkyně částku 16 280 Kč, dílčí základ daně 21 783 Kč, k výplatě na účet žalobkyně 13 288 Kč, za měsíc srpen 2019 činila hrubá mzda žalobkyně částku 12 580 Kč, dílčí základ daně 16 832 Kč, k výplatě na účet žalobkyně 12 759 Kč, za měsíc září činila hrubá mzda žalobkyně částku 15 640 Kč, dílčí základ daně 20 927 Kč, k výplatě na účet žalobkyně 14 057 Kč a za měsíc říjen 2019 činila hrubá mzda žalobkyně částku 21 472 Kč, odstupné 33 472 Kč, dílčí základ daně 62 141 Kč, k výplatě na účet žalobkyně 45 281 Kč. Dle výplatního lístku za období červenec 2019 odpracovala žalobkyně celkem 22 dnů, 176 hodin, za období srpen 2019 odpracovala 17 dnů, 136 hodin, za měsíc září 2019 odpracovala 18 dnů, 144 hodin, za měsíc říjen 2019 odpracovala 20 dnů, 160 hodin. Součástí výplatního lístku za říjen 2019 též odstupné pro důvod skončení pracovního poměru vyčíslený na částku 33 472 Kč. Z potvrzení o zaměstnání zápočtového listu pak soud dále zjistil, že žalovaný potvrdil trvání pracovního poměru žalobkyně od 1. 3. 2019 do 31. 10. 2019, započitatelná doba zaměstnání činí 245 dnů. Z přípisu České správy sociálního zabezpečení pak soud dále zjistil, že jako zaměstnavatel žalobkyně byl veden v období od 1. 3. 2019 do 31. 10. 2019 žalovaný, totéž potvrzuje zpráva Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR potvrzující opět skutečnost, že od 1. 3. 2019 do 31. 10. 2019 byla žalobkyně zaměstnancem žalovaného. Žalobkyně svůj nárok vůči žalovanému uplatnila dále předžalobní upomínkou ze dne 20. 4. 2020, která byla doručena žalované straně 24. 4. 2020, jak vyplývá z dokladu pošty. Z výpisu z účtu vedeného na jméno [právnická osoba], u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet] (IBAN) bylo zjištěno množství příchozích a odchozích plateb v období srpen až říjen 2019, [anonymizováno] [ulice] [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [obec], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [země] a podobně. Je zřejmý pohyb na účtu vedeného na jméno žalovaného číslo účtu [bankovní účet] u [anonymizováno] od května do září 2019, například [anonymizována dvě slova] [obec], zálohová platba za pobyt od [jméno] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení] a podobně. Ze zprávy [anonymizováno] bylo zjištěno, že majitelem účtu [bankovní účet] je společnost [právnická osoba], [IČO]. Stejně tak je majitelem účtu u [anonymizována dvě slova] [číslo]. Z roční statistiky obsazenosti hotelu soud dále zjistil, že v období od května 2019 do října, resp. do září 2019, byl hotel obsazen v červenci 214 hostů, v srpnu 209, v září 208. [stát. instituce] pak potvrdil svým přípisem ze dne 15. 3. 2021, že za rok 2019 vykázala společnost [právnická osoba], přiznání k poplatku z ubytovací kapacity ve výši 8 730 Kč a za rekreační pobyt za totožné období roku 2019 ve výši 12 960 Kč, poplatky dosud uhrazeny nejsou. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že jediným jednatelem společnosti je [anonymizována dvě slova], jako prokurista byl [jméno] [příjmení], [datum narození] zapsán v obchodním rejstříku od 28. 11. 2018 do 14. 11. 2019 s tím, že prokurista zastupuje společnost samostatně. Jak vyplývá z udělení prokury, tato byla udělena [jméno] [příjmení] jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] dne 15. 11. 2018. Ze zprávy Českého statistického úřadu byla zjištěna výše průměrné mzdy za 1. čtvrtletí a 2. čtvrtletí roku 2019, kdy medián mezd činil 27 582, resp. 29 127 Kč. Dne 25. 9. 2018 byla uzavřena smlouva o pachtu mezi společností [právnická osoba], a společností [právnická osoba] Smlouva je podepsána jednatelem žalovaného a jednatelem společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení], dle ověřovací knihy [stát. instituce]. Ke smlouvě je dále předán zápis o předání závodu dle smlouvy o pachtu rekreačního areálu na hotelu [příjmení] [příjmení] ze dne 25. 9. 2018. V bodě III. je uvedeno, že součástí propachtovaného obchodního závodu jsou mimo jiné pracovněprávní vztahy.

10. Na základě shora provedeného dokazování má soud skutkový stav ve věci za prokázaný.

11. Podle ustanovení § 33 odst. 1 zákoníku práce se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, není-li v tomto zákoně uvedeno jinak.

12. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

13. Podle ustanovení § 113 odst. 1 zákoníku práce se mzda sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem, anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

14. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákoníku práce může zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit, jen jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat, nebo náhradu mzdy nebo platu, nebo jakoukoliv jeho část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

15. Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně dva měsíce s výjimkou vyplývající z § 51a.

16. Podle ustanovení § 54 zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb., ve znění novel, dozví-li se člen voleného orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít k střetu jeho zájmů se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgány, jehož je členem a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Člen kontrolního orgánu informuje kontrolní orgán; je-li jeho jediným členem, informuje nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi voleného orgánů obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných.

17. Podle ustanovení § 57 zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb., ve znění novel, ustanovení § 55 a 56 se nepoužijí pro smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku.

18. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb., ve znění novel, hodlá-li člen voleného orgánu obchodní korporace uzavřít s touto korporací smlouvu, informuje o tom bez zbytečného odkladu orgán, jehož je členem a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. Člen kontrolního orgánu informuje kontrolní orgán, je-li jeho jediným členem, informuje nejvyšší orgán, zároveň uvede, za jakých podmínek má být smlouva uzavřena. To platí obdobně pro smlouvy mezi obchodní korporací a osobou členovi jejího orgánu blízkou nebo osobami jím ovlivněnými nebo ovládanými.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V prvé řadě má soud prokázáno, že smlouva o pachtu mezi společností [právnická osoba], a společností [právnická osoba] byla uzavřena dne 25. 9. 2018 Pracovní smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena až dne 1. 3. 2019, tedy na právní vztahy žalobce a žalované se shora uvedená uzavřená smlouva o pachtu nevztahuje. Pracovní poměr vznikl přímo mezi žalobkyní a žalovanou společností. Ke dni 1. 3. 2019 tedy vznikl pracovní poměr žalobkyně u žalovaného, a to na základě uzavřené pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Za žalovaného byla předmětná pracovní smlouva podepsána prokuristou žalovaného, který je zároveň otcem žalobkyně. Žalovaný proto namítal, že došlo k překročení pravomocí prokuristy ve smyslu ustanovení § 54 a následujících zákona o obchodních korporacích, protože o uzavření smlouvy prokurista neinformoval jednatele žalovaného. Soud dospěl k závěru, že ačkoli za žalovanou společnost uzavřel prokurista [jméno] [příjmení] pracovní smlouvu s žalobkyní a neinformoval o tomto jediného jednatele žalovaného, nedošlo k neplatnému uzavření pracovněprávní smlouvy. Uzavřená pracovní smlouva je ve smyslu ustanovení § 57 zákona o obchodních korporacích smlouvou tzv. běžného obchodního styku nevyžadující pro svou platnost splnění notifikační povinnosti. V tomto směru soud poukazuje na výpověď svědka [jméno] [příjmení], který za uvedené období, kdy ve funkci prokuristy jednal za žalovaného, uzavřel odhadem 20 pracovněprávních smluv i na výpověď svědkyně [příjmení] potvrzující velkou fluktuaci zaměstnanců. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou společností je zcela běžnou pracovněprávní smlouvou, jejímž obsahem je zajištění chodu hotelu a rekreačního střediska za zcela standartních podmínek. Nejedná se o neopakovatelný či jedinečný právní úkon. Pokud jde o finanční rozměr uzavřené smlouvy, sjednaná výše mzdy je standartní, když v tomto směru soud odkazuje i na zprávu Českého statistického úřadu stran mediánu mzdy za předmětné období 1. a 2. čtvrtletí roku 2019. Sjednaná výše mzdy žalobkyně je v rozhodném období výrazně pod úrovní průměrné mzdy. Soud proto dospěl k závěru, že předmětná pracovní smlouva je uzavřena platně a zavazuje z hlediska pracovněprávních nároků žalobkyni a žalovaného jako jejího zaměstnavatele. Dále soud dospěl k závěru, že nárok na úhradu mzdy za měsíce červenec, srpen, září, říjen i na úhradu odstupného je zcela důvodný. Jak vyplynulo z výpovědí všech slyšených svědků, žalobkyně v předmětném období pro žalovaného pracovala, a to nad rámec sjednaného druhu práce administrativní pracovnice. Slyšení svědci potvrdili, že vykonávala veškeré potřebné činnosti pro chod hotelu, tedy od podávání snídaní, pomoc pokojským, kontakt se zákazníky, objednávání zboží a podobně. Všichni slyšení svědci potvrdili, že i v období po 1. 5. 2019 hotel provozoval svou činnost, byli zde ubytováni hosté. V tomto směru bylo zcela vyvráceno tvrzení žalovaného, že hotel od 1. 5. 2019 nevykazoval žádnou provozní činnost. Výpovědi svědků dotvrzují předložené výpisy z bankovních účtů žalovaného u [právnická osoba], a [právnická osoba], o pohybu na těchto účtech. Žalovaný nepředložil žádný doklad o tom, že by v průběhu trvání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, tedy i v tomto období měsíců července až října 2019, byla k činnosti žalobkyně vznesena jakákoliv námitka ze strany žalovaného, tedy že by řádně neplnila své pracovní povinnosti. Naopak z předložených výplatních lístků je zřejmé, že odpracovala sjednaný rozsah práce, pokud jde o počet odpracovaných hodin dle pracovní smlouvy. Tvrzení žalovaného, že zároveň v rozhodném období pracovala na koupališti v [obec], je bez významu. Platí, že není zakázáno mít vedle hlavního pracovního poměru další pracovní poměry vedlejší. Z provedených důkazů naopak vyplývá, že veškeré své pracovní povinnost ve vztahu k žalovanému, tedy při provozu hotelu [příjmení] [příjmení] a souvisejícího rekreačního zařízení plnila žalobkyně v předmětném období řádně. Za této situace jí vznikl nárok na sjednanou mzdu. Vzhledem k tomu, že mzda za období července až září 2019 nebyla žalobkyni řádně uhrazena, došlo k rozvázání pracovního poměru žalobkyní ke dni 31. 10. 2019 zcela v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce a vznikl jí tak dále nárok na výplatu odstupného v rozsahu dvou průměrných měsíčních mezd ve smyslu ustanovení § 56 odst. 2 zákoníku práce. Což ostatně vyplývá z výplatního lístku zpracovaného zaměstnavatelem pro měsíc říjen 2019. Proti samotné výši mzdových nároků ani výši odstupného nadto žalovaný nijak nebrojil. Skutečnost, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalovaného po žalované období, je dále prokázána zprávami České správy sociálního zabezpečení, zápočtovým listem, zprávou pojišťovny žalobkyně. Ze všech provedených důkazů má soud prokázáno, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a proto mu v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě celkové dlužné částky spolu s příslušenstvím úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když mzda měla být proplacena vždy do 25. dne následujícího měsíce, tedy ode dne následujícího 26. toho kterého měsíce, je žalovaný v prodlení.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má ve věci plný úspěch, náleží jí plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 270 Kč a nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady právního zastoupení žalobkyně pak představují částky 8 úkonů právní pomoci po 4 540 Kč za úkony převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření k odporu, vyjádření k výzvě soudu, účast na jednání dne 24. 2. 2021 a účast na jednání dne 18. 5. 2021 přesahující dvě hodiny právní služby, 8 režijních paušálů po 300 Kč za úkony shodné právní služby, náklady cestovného za dvě jízdy k jednáním soudu dne 24. 2. 2021 a 18. 5. 2021 z [obec] do [obec] a zpět, celkem 698 km při použití vozidla s průměrnou spotřebou 6,5 l /100 km a vyhláškové ceně za kilometr jízdy 4,40 Kč a částce za litr pohonných hmot natural 95 27,80 Kč, celkem tedy jízdné 8 666 Kč, náhrady za strávený čas za cestu k dvěma jednáním soudu v rozsahu 16 započatých půl hodin za cestu tam a zpět po 100 Kč, celkem tedy 3 200 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 10 623 Kč Celkem tak náklady řízení činí 65 479 Kč, které je povinen uhradit žalovaný procesně úspěšné žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.