19 C 135/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 : Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, , a to k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova čp. , Anonymizováno, – rodinný dům postavený na pozemku p. č. , Anonymizováno, se zrušuje.

II. Nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , a to pozemek p. č. st. , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí budova čp. , Anonymizováno, - rodinný dům postavený na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 2 450 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna uhradit státu České republice na nákladech znalečného částku 19 258,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu ve Vsetíně.

VI. Žalovaný je povinen uhradit státu České republice na nákladech znalečného částku 19 258,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu ve Vsetíně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 7. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemkové parcele st. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova čp. , Anonymizováno, rodinný dům. V žalobě uvádí, že je sestrou žalovaného. V minulosti oba vlastnili v ideálním podílovém spoluvlastnictví pozemek zahrady vedle předmětného rodinného domu, ve vztahu k této nemovitosti jsou však již jejich spoluvlastnictví vyřešena, a to rozdělením na pozemky v souvislosti s uzavřenou písemnou dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Pokud jde o rodinný dům, zde k dohodě mezi účastníky nedošlo, a to zejména pro zhoršené vzájemné mezilidské vztahy. Žalobkyně má za to, že předmět spoluvlastnictví lze rozdělit, a to vytvořením dvou samostatných bytových jednotek, jedné v přízemí domu a druhé v patře domu, s tím, že bytovou jednotku v přízemí domu by užívala jako jediný výlučný vlastník žalobkyně a bytovou jednotku v patře domu žalovaný, tak, jak ji již několik let fakticky užívá.

2. Žalobkyně na podané žalobě trvala. Poukázala na skutečnost, že ještě před podáním žaloby se opakovaně snažila o dohodu s žalovaným.

3. Žalovaný s návrhem žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v zásadě souhlasil. Ve svém prvotním vyjádření uvedl, že souhlasí i s rozdělením společné věci na bytové jednotky, ovšem s tím, že je nutno vyřešit služebnost průchodu do sklepní místnosti a dále zvážit otázku garáže, která se nachází v přízemí domu s tím, že pokud by garáž měla tvořit bytovou jednotku v přízemí domu, bylo by to v rozporu se stavebním zákonem. Dům postavili rodiče účastníků, když se jednalo původně o přízemní dům. Následně v roce 1983 a následujících letech bylo přistaveno první patro, které od té doby užívá výlučně žalovaný se svou rodinou. V průběhu řízení žalovaný změnil stanovisko pokud jde o způsob vypořádání, kdy s ohledem na zhoršující se vzájemné vztahy mezi účastníky a zejména nedořešení otázky přístupu do sklepních prostor a garáže navrhl, aby nemovitost byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví s tím, že na vypořádacím podílu vyplatí žalobkyni finanční náhradu.

4. Z výpovědi , jméno FO, jako svědkyně bylo zjištěno, že žalovaný je jejím bývalým manželem. V roce 1981 rodiče žalovaného přestavovali původní chaloupku na nový zděný dům. Jeho rodiče se tehdy rozhodli, že když už dům staví, postaví jej s dvěma bytovými jednotkami s tím, že v patře bude bytová jednotka pro ně. Rodiče žalovaného tedy postavili hrubou stavbu, včetně střechy a oken s tím, že má za to, že toto i financovali. V té době žalovaný odešel na vojnu a ona sama byla na mateřské dovolené. Jak se stavba následně dodělávala si přesně již nepamatuje. Z půjček, zejména pak z uzavřené novomanželské půjčky, se hradil především materiál, s prací samotnou pomáhali různí známí. V době nastěhování byla bytová jednotka hotová, byla tam koupelna, kuchyň. Společně s žalovaným řešili spíše zařízení bytové jednotky. Hrubá stavba, kterou postavili rodiče žalovaného, to byly podlahy vysypané škvárou, nebyly ještě vylité betonem, stály obvodové stěny, v nich byly okna v rámech i střecha se střešní krytinou. Příčky se dodělávaly později podle plánku.

5. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že je bývalou manželkou žalovaného. Jejich manželství trvalo od roku 1997 do roku 2017. Od roku 1994 žili v předmětném rodinném domě v patře. Bytová jednotka už byla zcela hotová. Za trvání manželství prováděli rekonstrukci, udělali nové omítky, kuchyň, vyměnila se okna, nová dlažba v chodbě, opravovala se i střecha a předělávala terasa. Koupil se i nový bojler. Na výměnu oken a zednické práce si brali úvěr. Dále se ještě opravovala garáž. V té době žila už jen maminka žalovaného, starala se o ni žalobkyně, která tam jezdívala. Kdo stavbu v patře financoval, neví, má za to, že se na tom podílel i žalovaný, protože potom se to mělo splácet napůl s žalobkyní. Ví, že něco pak doplácela sama žalobkyně.

6. Soud ve věci provedl jednání na místě samém dne 26. 2. 2021, při němž zjistil, že garáž v přízemí domu užívá žalovaný, vstup do domu i dále do patra je veden přes jediné schodiště. Ze společné předsíně vedou jedny dveře dál do přístupu do patra a druhé do přízemí. Z přízemí je dále jediný vchod do sklepních prostor, kde je topení a ohřev pro teplou vodu pro celou nemovitost. Na místě samém byl také zřetelný dříve existující vstup do sklepních prostor, nyní zazděný, z vnější částí budovy, k němuž žalovaný uváděl, že tento je nepřijatelný, zejména pro užívání v zimních měsících a nikdy nebyl stavebně povolen. Sklep samotný je velmi nízká místnost se skládkou otopu, bojlerem.

7. Z výpisu katastru nemovitostí soud zjistil, že oba účastníci jsou dosud podílovými spoluvlastníky v rozsahu ideální jedné poloviny ve vztahu k pozemkové parcele stavební číslo , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 167 m², jejíž součástí je dům čp. , Anonymizováno, rodinný dům.

8. Žalobkyně ve věci předložila geometrický plán potvrzující rozdělení zahrady v blízkosti rodinného domu a obmyšlené rozdělení - půdorys rodinného domu v přízemí a patře, znalecký posudek znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, na určení obvyklé ceny předmětné nemovitosti rodinného domu a rozvahu finančních nákladů na realizaci oddělení inženýrských sítí včetně stanoviska společnosti Vodovody a kanalizace a ČEZ pro oddělení jednotlivých bytových jednotek v předmětné nemovitosti.

9. Žalovaný předložil nákresy půdorysů předmětného rodinného domu, plány z roku 1982 stran přístavby garáže, závětří, koupelny, WC a pokoje rodinného domu, smlouvu o půjčce a omezení převodu nemovitosti, kterou uzavřeli rodiče účastníků a žalovaný na částku 100 000 Kč pro účely přístavby rodinného domu, kde vznikne nová bytová jednotka v patře ze dne 18. 5. 1983 a řadu dokladů o nákupu materiálu související s přístavbou patra rodinného domu v 80. letech minulého století. Z těchto dokladů soud zjistil, že jsou jako odběratel uvedení rodiče účastníků a žalovaný.

10. Účastníci dále do spisu doložili doklady prokazující úhradu nákladů souvisejících s údržbou nemovitosti. Žalovaný zejména pak s úpravou a opravou patra nemovitosti.

11. K otázce reálného dělení nemovitosti na bytové jednotky soud ustanovil znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, a z oboru stavebnictví stavby obytné. Znalkyně vypracovala znalecký posudek, kde navrhla několik variant možností, které počítají mimo jiné buď s vybudováním vstupu do sklepních prostor z vnějška budovy a k tomu vybudovaného zastřešení nebo vytvoření průchodu přes bytovou jednotku v přízemí, což by však mělo značný vliv na užívací komfort bytové jednotky v přízemí. Zároveň vypracovala prohlášení vlastníka. Znalkyně pak dále vypracovala doplněk znaleckého posudku, v němž ocenila předmětnou nemovitost - rodinný dům, a to na částku 4 900 000 Kč. Dále se pak vyjádřila k ceně obmyšlených bytových jednotek, a to s přihlédnutím k případnému řešení vstupu do sklepních prostor.

12. Z výpovědi znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že na znaleckých posudcích by ničeho neměnila s tím, že vytvoření bytových jednotek je možné za stanovených podmínek, které uváděla ve znaleckém posudku. Pro komfort užívání a hodnoty bytových jednotek je zcela zásadní vstup do suterénních prostor provést z vně nemovitosti. K stavebnětechnickým podmínkám se vyjádřit nemůže. Pokud jde o místnost užívanou jako garáž, jedná se o příslušenství domů a z pohledu prohlášení vlastníka nedochází ke změně způsobu užívání ve vztahu k této místnosti. Pro samotný vznik a existenci bytové jednotky toto není v rozporu s právní úpravou. Obecně nicméně platí, že pokud je zasahováno do pláště budovy, zejména pokud jde o nově vybudovaný vstup do přízemí z kuchyně a okna, je zde vždy potřeba souhlas obou vlastníků bytových jednotek z pohledu stavebního zákona.

13. Žalobkyně a žalovaný výslovně soudu sdělili, že cenu nemovitosti stanovenou znalkyní ve výši 4 900 000 Kč plně akceptují a tuto považují mezi sebou za nespornou.

14. Ze spisu stavebního úřadu Městského úřadu , adresa, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že do doby pravomocného rozhodnutí soudu ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je přerušeno řízení o dodatečném povolení stavby, respektive o odstranění stavby v souvislosti se stavební úpravu, kterou provedla žalobkyně na předmětné nemovitosti vybudováním nového přístupu v přízemí přes kuchyň do nemovitosti a výměnou oken v přízemí nemovitosti vzhledem k tomu, že žalovaný k těmto stavebním úpravám nedal souhlas. Z podrobné zprávy ze dne 31. 7. 2024 pak soud zjistil, že na stavbě rodinného domu byly provedeny stavební úpravy, které změnily vzhled stavby. Vlastník stavby však o ohlášení ani stavební povolení řádně stavební úřad nepožádal, z tohoto důvodu stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby. Vzhledem k tomu, že provedením těchto stavebních úprav se změnil vzhled stavby, tyto stavební úpravy vyžadují stavební povolení. Vlastníci stavby, žalobkyně a žalovaný dne 9. 12. 2020 požádali stavební úřad o dodatečné povolení. Nicméně stavební úřad i nadále povede řízení o odstranění stavby, a to i v případě, že dojde k rozdělení nemovitosti na bytové jednotky s ohledem na skutečnost, že tyto zásahy do pláště budovy vyžadují stavební povolení. Samostatný vstup do sklepních prostor rodinného domu z vnějšku není v projektové dokumentaci, která je uložena ve spisovně stavebního úřadu, zakreslen. Pokud jde o navrhované dispoziční úpravy rodinného domu tak, aby z rodinného domu vznikly dvě samostatné bytové jednotky, pak tyto musí být vždy navrženy v souladu se stavebním zákonem, musejí být součástí projektové dokumentace a být následně dodatečně povoleny ve stavebním řízení. K tomuto předložil správní orgán spis související s přestavbou rodinného domu v roce 1983, z nějž vyplývá, že je zde povolena přístavba garáže, vstup do sklepních prostor zde zakreslen z vnější části nemovitost není ani v jazykovém vyjádření, ani v zakreslených předložených projektech a dokumentech.

15. Žalovaný v řízení výslovně uvedl, že s prováděním úprav na vnějším plášti budovy, zejména pak pokud jde o již vytvořený vstup do přízemí budovy přes kuchyň, výměnu oken a případné vybudování i vnějšího vstupu do sklepních prostor, nebude nikdy souhlasit a v rámci stavebního řízení souhlas s takovýmito stavebními úpravami na nemovitosti nedá.

16. S ohledem na stanovisko stavebního úřadu a dosud provedené dokazování soud poučil strany o dalších možnostech vypořádání podílového spoluvlastnictví, když dospěl k závěru, že není možné provést reálné rozdělení na bytové jednotky, a v takovém případě pak nastává zákonem předvídaná situace přikázání předmětu spoluvlastnictví do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků za náhradu. Po tomto poučení žalovaný setrval na svém stanovisku, kdy navrhl přikázání nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví. Žalobkyně s ohledem na poučení soudu sdělila, že za této situace jí nezbývá nic jiného, než přijmout návrh strany žalované a za této situace tedy navrhuje taktéž, aby zrušení podílového spoluvlastnictví a celá předmětná nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví žalovaného a tento byl zavázán uhradit jí vypořádací podíl ve výši 2 450 000 Kč.

17. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, č. účtu , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný má uloženou částku ve výši 2 400 000 Kč. U jednání soudu dne 11. 9. 2024 dále žalovaný doložil, že má v hotovosti další finanční částku ve výši 50 000 Kč.

18. Další důkazní návrhy strany neměly.

19. Podle ustanovení § 1140 občanského zákoníku platí, že nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat, každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

20. Podle ustanovení § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud, rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

21. Podle ustanovení § 1144 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci. Věc ale nemůže rozdělit snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

22. Podle ustanovení § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

23. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že účastníci jsou spoluvlastníky rodinného domu čp. , Anonymizováno, , který je součástí pozemkové parcely č. st. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, . Oba účastníci souhlasí se zrušením podílového spoluvlastnictví, když vztahy mezi nimi jsou dlouhodobě nesouladné a v průběhu času a soudního řízení se spíše zhoršují. Soud proto postupoval ve smyslu ustanovení § 1140 občanského zákoníku a rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětné nemovitosti.

24. Soud má dále prokázáno, že původní přízemní dům přestavěli v 80. letech minulého století rodiče účastníků, kteří při přestavbě původní nemovitosti přistavěli také minimálně celou hrubou stavbu prvního nadzemního patra. Soud v tomto směru vychází z výpovědi svědkyně , jméno FO, , která potvrdila, že v tomto období v nemovitosti coby tehdejší manželka žalovaného bydlela a hrubou stavbu prováděli rodiče žalovaného, který v té době byl na základní vojenské službě. Patro rodinného domu užíval od 80. let minulého století žalovaný se svou rodinou, přízemí pak rodiče účastníků, po úmrtí otce až do své smrti maminka, o níž pečovala žalobkyně, jak má soud prokázáno z výpovědi svědkyně , jméno FO, , taktéž bývalé manželky žalovaného, která v nemovitosti bydlela po dobu manželství s žalovaným, které trvalo v roce 1997–2017.

25. Vzhledem k tomu, že účastníci se, pokud jde o způsob vypořádání mezi sebou nedohodli, soud dále řešil zejména otázku způsobu vypořádání spoluvlastnictví, když žalobkyně navrhla rozdělení na bytové jednotky. Soud v tomto směru provedl rozsáhlé dokazování včetně ohledání na místě samém. Nechal vypracovat znalecké posudky znalkyní z oboru ekonomie, ceny a odhady nemovitostí a stavebnictví, stavby obytné, která navrhla varianty užívání s tím, že jako zásadní problém se ukázal přístup do sklepních prostor, v nichž je umístěn kotel zajišťující vytápění nemovitosti a ohřev vody a dále pak zahrnutí garáže (nebytového prostoru) do bytové jednotky obmyšlené pro přízemí rodinného domu. Nový přístup do obmyšlené bytové jednotky v přízemí přes kuchyň již žalobkyně realizovala, stejně jako výměnu oken v přízemí rodinného domu, ovšem bez souhlasu druhého spoluvlastníka, tedy žalovaného. Stavební úřad proto zahájil ve vztahu k těmto stavebním úpravám, které zasahují do opláštění nemovitosti, stavební řízení o odstranění stavby. Soud dospěl k závěru, že tyto stavební úpravy nebudou ani v budoucnu stavebním úřadem legalizovány, když i v případě existence a vzniku dvou samostatných bytových jednotek bude vyžadován souhlas dalšího z vlastníků bytové jednotky, přičemž žalovaný výslovně uvedl, že s takovýmito stavebními úpravami, stejně tak se stavební úpravou, která by zahrnovala vybudování nového vstupu do sklepních prostor z vnějšku budovy, souhlas nevysloví. S ohledem na tyto skutečnosti a stanovisko stavebního úřadu s přihlédnutím k narušeným vztahům mezi účastníky soud dospěl k závěru, že rozdělení společné věci není dobře možné ve smyslu ustanovení § 1147 občanského zákoníku. Další zákonem předvídanou variantou vypořádání je přikázání jednomu ze spoluvlastníků za náhradu. Na základě provedeného dokazování proto soud rozhodl o přikázání celé nemovitosti do výlučného vlastnictví žalovaného (preferovaná varianta žalovaným) za přiměřenou finanční náhradu žalobkyni. Pokud jde o ocenění nemovitosti, v tomto směru strany shodně uvedly, že akceptují znalkyní vyčíslenou obecnou cenu nemovitosti ve výši 4 900 000 Kč. Žalobkyni jako vlastnici ideálního podílu v rozsahu jedné poloviny proto náleží na vypořádacím podílu částka 2 450 000 Kč. Žalovaný v průběhu řízení poukazoval na vnosy související s výstavbou patra rodinného domu, které však dle názoru soudu nejsou objektivně prokázané, nadto v průběhu řízení již nenavrhoval započítat jím tvrzené částky na vypořádací podíl, který by měl být žalobkyni vyplacen. Soud proto uložil žalovanému vyplatit žalobkyni na vypořádání částku za ideální podíl v rozsahu jedné poloviny na předmětné nemovitosti v částce 2 450 000 Kč, když zároveň žalovaný prokázal dokladem , banka, ., a doloženou hotovostí, že je schopen tuto částku žalobkyni vyplatit. Soud uložil za této situace žalovanému povinnost uhradit shora uvedenou částku žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

26. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud v dané věci vycházel z Nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV ÚS 404/22 ze dne 5. 4. 2022, který uvádí: „Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval, proto je třeba postupovat zásadně podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám.“.

27. O povinnosti žalobkyně i žalovaného uhradit státu České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně částku na nákladech znalečného soud dále rozhodl ve smyslu ustanovení § 148 o. s. ř. Stát má podle výsledku řízení nárok na náhradu nákladů, které vynaložil za účastníky. S ohledem na uvedené shora, tedy že žádný z účastníků nemá ve věci převažující úspěch, rozhodl soud tak, že vzniklé náklady dosud hrazené státem na nákladech znalečného v celkové výši 38 517 Kč uhradí každý z účastníků v rozsahu jedné poloviny tak, jak vyplývá z bodu V. a VI. tohoto rozsudku.