19 C 137/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Hradilové a přísedících JUDr. Lucie Rapantové a Bc. Hany Králové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce . Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 130 846,97 Kč s příslušenstvím doplňujícím rozsudkem

I. Rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 4. 2. 2025 č. j. 19 C 137/2023-484 se doplňuje ve výroku II. tak, že je žalovaný dále povinen zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení z částky 4 285 Kč od 1. 11. 2021 do 15. 1. 2024 ve výši 8,5 % ročně, z částky 4 326 Kč od 1. 12. 2021 do 15. 1. 2024 ve výši 8,5 % ročně, z částky 4 257 Kč od 1. 1. 2022 do 15. 1. 2024 ve výši 11,75 % ročně, z částky 331 Kč od 1. 2. 2022 do 15. 1. 2024 ve výši 11,75 % ročně, z částky 3 775 Kč od 1. 3. 2022 do 15. 1. 2024 ve výši 11,75 % ročně, z částky 4 441 Kč od 1. 4. 2022 do 15. 1. 2024 ve výši 11,75 % ročně, z částky 2 388 Kč od 3. 5. 2022 do 15. 1. 2024 ve výši 11,75 % ročně, z částky 6 033 Kč od 1. 6. 2022 do 15. 1. 2024 ve výši 11,75 % ročně, z částky 2 310 Kč od 1. 7. 2022 do 15. 1. 2024 ve výši 15 % ročně a z částky 437 Kč od 2. 8. 2022 do 15. 1. 2024 ve výši 15 % ročně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o doplňujícím rozsudku.

1. V předmětné věci soud ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, č. j. 19 C 137/2023–484, když ve výroku I. mimo jiné rozhodl o částečném zastavení řízení do nároku, které po podání žaloby žalovaný žalobci uhradil za měsíce září 2021 až červen 2022. V předmětné žalobě, kterou žalobce podal dne 20. 9. 2023, se domáhá zaplacení svých nároků z titulu tvrzené dlužné mzdy za období od srpna 2021 do června 2022, přičemž částky za každý jednotlivý měsíc požadoval taktéž s příslušenstvím, úrokem z prodlení. Soud dále ve shora uvedeném rozsudku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 241,97 Kč jako dlužného úroku z prodlení v kapitalizované výši za nároky, které uhradil žalovaný žalobci ještě před podáním žaloby. Opomněl však rozhodnout o příslušenství z částek, které žalovaný po podání žaloby uhradil žalobci, a to dne 16. 1. 2024 a které, pokud jde o žalovanou jistinu, tedy představují rozsah zpětvzatého nároku za měsíce září 2021 až červen 2022, tak jak vyplývá z bodu I. rozsudku.

2. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

3. Nárok na úhradu příslušenství ze zpětvzatých částek za měsíce září 2021 až červen 2022 žalobci náleží, když se jedná o dlužnou mzdu, která žalobci vznikla po právu a žalovaný při provedení následného výpočtu tuto dlužnou mzdu za každý jednotlivý měsíc v uvedeném období žalobci jednorázově uhradil, a to dne 16. 1. 2024 na jeho účet. Je proto nesporné a prokázané, že po dobu ode dne následujícího po termínu výplaty dlužné mzdy byl v tomto rozsahu žalovaný v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na příslušenství, úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

4. Soud proto ve věci rozhodl doplňujícím rozsudkem, když o této části předmětu řízení opomněl rozhodnout, a to podle ustanovení § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. a doplnil proto výrok II. rozsudku o další povinnost žalovaného uhradit žalobci dlužný úrok z prodlení vzniklý úhradou části tvrzené dlužné mzdy až po splatnosti každé jednotlivé částky ode dne následující po splatnosti do 15. 1. 2024, když k úhradě došlo dne 16. 1. 2024, tak jak vyplývá z bodu I. tohoto doplňujícího rozsudku.

5. V souvislosti s rozhodnutím o doplňující části rozsudku nevznikly stranám prokazatelně náklady řízení, proto rozhodl dále tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o doplňujícím rozsudku tak, jak vyplývá z bodu II. tohoto rozhodnutí.