19 C 201/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr Kateřiny Punčochářové a přísedících Dany Demlové a Vlasty Kučerové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 754 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 754 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 1 754 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 198 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 8. 2020 se žalobkyně domáhá proti žalované zaplacení žalované částky, když žalovaná byla zaměstnancem žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 2. 2016. Pro hrubé porušování pracovní kázně byl pracovní poměr s žalovanou ukončen ke dni 31. 3. 2020 okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 31. 3. 2020. V rámci pracovního poměru byla žalované přidělena čipová karta pro možné nákupy v závodní kantýně. Částky za nákupy evidované na čipové kartě byly poté odečítány z vyplácené mzdy. Vzhledem k ukončení pracovního poměru vznikla žalované povinnost odevzdat čipovou kartu. Tato karta však žalovanou nebyla odevzdána a v období od 1. 4. 2020 do 3. 4. 2020 byla neoprávněně použita k útratě v závodní kantýně, a to v částce celkově 1 754 Kč. Žalovaná tak způsobila žalobkyni škodu, kterou přes výzvy žalobkyně ve lhůtě do 22. 5. 2020 dle výzvy ze dne 14. 5. 2020 neuhradila. Žalobkyně proto požaduje vedle dlužné jistiny též příslušenství úrok z prodlení ode dne 23. 5. 2020.

2. Účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání na základě listinných důkazů obsažených ve spise ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř.

3. Soud nárok žalobkyně posoudil ve smyslu ustanovení § 250 odst. 1 a následující zákoníku práce, kdy zaměstnanec je povinen hradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s ním. Za situace, kdy k neoprávněnému čerpání na tzv. čipovou kartu došlo sice až po skončení pracovního poměru, k němuž došlo 31. 3. 2020, nicméně právní skutečnosti, na základě kterých žalovaná odebírala zboží v kantýně žalobkyně, tedy užívání čipové karty vyplývá z právního vztahu zaměstnavatele a zaměstnance. Ve smyslu ustanovení § 257 odst. 1 zákoníku práce pak zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen hradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

4. Na základě listinných důkazů obsažených ve spise má soud prokázáno, že žalovaná pro žalobkyni pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 2. 2016 ve znění pracovního dodatku smlouvy ze dne 3. 2. 2016 na dobu neurčitou jako montážní dělník strojírenský. Pracovní poměr žalované byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem dne 31. 3. 2020 pro hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když žalovaná v období od 26. 3. 2020 se nedostavovala na místo výkonu práce. Z vyúčtování k čipové kartě na jméno žalované pak bylo dále zjištěno, že v období od 1. do 3. 4. 2020 na tuto čipovou kartu odebrala zboží v kantýně provozované žalobkyní v celkové částce 1 754 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky přípisem ze dne 14. 5. 2020, a to ve lhůtě do 22. 5. 2020. Žalobkyně tedy prokázala svá tvrzení stran vzniku škody, kterou způsobila žalovaná žalobkyni neoprávněným čerpáním při neoprávněném užívání čipové karty po skončení pracovního poměru, když čipovou kartu řádně a včas neodevzdala a v období od 1. do 3. 4. 2020 na ni odčerpala zboží v částce 1 754 Kč, přičemž přes výzvu žalobkyně tuto částku žalobkyni řádně a včas neuhradila. Odpovídá tedy za vzniklou škodu ve smyslu shora citovaného ustanovení § 750 zákoníku práce ve spojení s ustanovením § 257 odst. 1 zákoníku práce a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky, a to spolu s příslušenstvím úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně ze dne 14. 5. 2020, tedy ode dne 23. 5. 2020 do zaplacení.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně má ve věci plný úspěch, náleží jí plná náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a v nákladech právního zastoupení za dva úkony právní pomoci po 1 000 Kč za úkony převzatí věci, sepis žaloby, dalšího úkonu právní pomoci za předžalobní upomínku v rozsahu poloviny úkonu, tedy ve výši 500 Kč, dále v rozsahu tří režijních paušálů za shora uvedené úkony právní pomoci, vše ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění novel, to vše navýšeno o 21 % DPH, tedy celkem ve výši 5 198 Kč.