19 C 216/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr Kateřinou Punčochářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o snížení výživného, o zrušení vyživovací povinnosti

I. Žaloba, aby soud snížil výživné, které hradí žalobce na žalovaného na částku 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2020 a aby soud zrušil výživné, které hradí žalobce na žalovaného zcela s účinností od 1. 9. 2020, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 8. 2020 se žalobce domáhá proti žalovanému snížení a následně zrušení vyživovací povinnosti, když žalobce je otcem žalovaného. Žalobce uvádí, že je evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, žije s družkou, která má v péči čtyři děti, má problémy zdravotní, pro které nemůže dlouhodobě sehnat zaměstnání, jeho příjem představují pouze sociální dávky, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a přídavky na děti, které má v péči jeho partnerka, není proto schopen platit výživné stanovené na žalovaného ve výši 300 Kč, proto požaduje snížení výživného od 1. 1. 2020 a od září 2020 úplné zrušení výživného na žalovaného. Žalobce dále uvádí, že má další vyživovací povinnosti, a to k [jméno] [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] [celé jméno žalobce]. Jeho příjem činí 2 200 Kč z dávek hmotné nouze a 500- 700 Kč z drobných zahradnických prací.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Zdůraznil, že je svěřen do pěstounské péče od roku 2003. Stále se soustavně řádně připravuje na budoucí povolání, když nyní studuje 4. ročník Obchodní akademie ve [obec], odbor informační technologie. Hraje závodně tenis, jezdí na lyžích a snowboardu, na kole, hraje na klavír. Jeho příjmy hradí Úřad práce České republiky, kdy je mu vyplácen příspěvek na úhradu potřeb dítěte a přídavek na dítě. Za této situace poukazuje žalovaný na skutečnost, že není ve věci pasivně legitimován, když povinnost hradit výživné žalobci je stanovena ve vztahu ke státu České republice, Úřadu práce ČR. Nad rámec žalovaný dále uvedl, že s biologickými rodiči není v žádném kontaktu, když o něj nikdy neprojevili zájem.

3. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že žalobce je uchazečem o zaměstnání, je veden u úřadu práce, kontaktní pracoviště [obec]. Žalobce dále doložil potvrzení ošetřujícího ortopeda, z něhož vyplývá, že je schopen práce bez přetěžování pravé horní končetiny.

4. Ze zprávy úřadu práce, kontaktní pracoviště [obec], bylo zjištěno, že žalobce nehradí řádně výživné na účet Úřadu práce České republiky za nyní zletilého žalovaného, dluh na výživném činí k únoru 2021 170 430 Kč. Žalovaný pobírá dávky pěstounské péče, a to příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 7 260 Kč měsíčně.

5. Z připojeného spisu Okresního soudu v Chebu soud dále zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 5. 2004 č. j. 23 P 56/2001-155, který nabyl právní moci dne 23. 7. 2004, byla žalobci stanovena povinnost hradit na výživu žalovaného, tehdy nezletilého, na účet Úřadu práce ve [obec] měsíční částku 300 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 11. 2015 č. j. 23 P 56/2001-410, který nabyl právní moci dne 31. 12. 2013, pak byl žalobce jako rodič zbaven rodičovské zodpovědnosti k žalovanému, tehdy nezletilému. Konečně z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 10. 2017 č. j. P 212/2016-679 bylo zjištěno, že žalobci byla uložena povinnost hradit výživné od 1. 5. 2017 ve výši 3 300 Kč měsíčně, rozhodnutí v tomto rozsahu nabylo právní moci dne 22. 11. 2017. Jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí, osobou oprávněnou k příjmu výživného placeného otcem je Úřad práce České republiky s odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 a ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích a podle § 1 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb. o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů.

6. Na základě shora provedeného dokazování má soud ve věci skutkový stav za prokázaný.

7. Podle ustanovení § 961 občanského zákoníku nemá svěření dítěte do pěstounské péče vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.

8. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaný ve věci není pasivně věcně legitimován. Jak vyplývá z provedených důkazů, zejména pak z rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech a Okresního soudu v Chebu, žalovaný byl svěřen do pěstounské péče rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. 5. 2004 č. j. 23 P 56/2001-155. Výživné bylo stanoveno žalobci jako otci žalovaného hradit k rukám Úřadu práce České republiky, a to výši 300 Kč měsíčně. Na této povinnosti se nezměnilo ničeho ani v souvislosti s dalším rozhodnutím Okresního soudu v Chebu ze dne 18. 10. 2017 č. j. P 212/2016-679, na základě kterého byla zvýšena vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému na částku 3 300 Kč od 1. 5. 2017. Povinnost hradit výživné byla nadále žalobci stanovena vůči Úřadu práce České republiky v místě bydliště žalovaného. Jak bylo dále soudem ve věci zjištěno, žalobce svou povinnost hradit výživné na žalovaného Úřadu práce České republice neplní řádně. V současné době na výživném dluží 170 430 Kč. Soud má dále v řízení prokázáno, že žalobce pobírá dávky pěstounské péče podle zákona o sociálněprávní ochraně dětí, když pobírá příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 7 260 Kč měsíčně. Za této situace s ohledem na ustanovení § 961 odst. 2 občanského zákoníku přechází právo na výživné na stát, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, když povinnost hradit výživné a tedy vzniklý právní vztah není mezi žalobcem a žalovaným, ale mezi žalobcem a Úřadem práce České republiky. Žalovaný tedy není účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 90 o. s. ř. a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně náklady řízení nevznikly a zároveň je řízení osvobozeno od placení soudních poplatků (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích).