19 C 217/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 803,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 996,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 20. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 6 730,91 Kč s úrokem z prodlení z částky 356 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení a částku 75,83 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhá vůči žalovanému zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovaným uzavřeli distančně smlouvu o revolvingovém úvěru dne 17. 1. 2025, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční rámec až do výše 14 100 Kč za sjednaných podmínek. Žalovaný čerpal částku 5 000 Kč, a to dne 17. 1. 2025. Následně však sjednané podmínky porušil, když úvěr neuhradil řádně a včas, proto žalobce úvěr ke dni 19. 5. 2025 vypověděl. V prodlení s vrácením finančních prostředků je tak žalovaný ode dne 20. 5. 2025. Žalovaná částka představuje dosud neuhrazenou jistinu, poplatek za vyplacení úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,91 Kč, poplatek za službu klidné spaní 87,84 Kč a poplatek za službu presto 165 Kč. Dále žalobce po žalovaném požaduje úhradu vyčíslené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny úvěru za období od 17. 2. 2025 do 18. 5. 2025 ve výši 75,83 Kč.

2. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů obsažených ve spise s odkazem na ustanovení § 115a o. s. ř.

3. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že smlouva o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, byla uzavřena mezi účastníky 17. 1. 2025 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec v částce do 14 100 Kč. Žalobce prokazatelně čerpal částku 5 000 Kč dne 17. 1. 2025. Žalovaný na danou smlouvu uhradil toliko částku 3,69 Kč, kterou žalobce započetl na jistinu a poplatek za službu klidné spaní. Žádnou další splátku žalovaný neučinil.

4. Zjišťováním úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru. Z předložených důkazů však skutečné poměry žalovaného nevyplývají. Je doložen jeho příjem z invalidního důchodu ve výši 9 676 Kč měsíčně, nejsou nijak doloženy základní výdaje žalovaného, ani jeho osobní poměry. Z výpisu z účtu žalovaného je nadto zřejmé, že žalovaný v období roku 2024 jiný příjem než ze shora uvedeného invalidního důchodu neměl, naopak uzavřel další půjčky, a to například na částku 8 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, , 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., nadto je z výpisu z účtu jednoznačně zřejmé, že zapůjčené finanční prostředky využívá žalovaný především k nákupu velkého množství zboží, zde soud upozorňuje na platby z prosince 2024 na stránkách , Anonymizováno, , kdy v průběhu jediného dne zde odeslal finanční prostředky v částce přesahující 13 000 Kč v drobných platbách.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určíte částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, to platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

15. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje za a) činnosti některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, za b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a za c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady a o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoliv. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv. Poskytovatel úvěru tedy musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady nebo jsou-li s nimi v rozporu. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěr, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

16. S ohledem na shoda provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil skutečné příjmy žalovaného a nezjistil pravidelné výdaje žalovaného, a tedy jeho reálnou schopnost převzatý závazek řádně splatit.

17. Naopak z předložených důkazů je zcela prokázáno, že žalovaný dosahuje příjmu toliko 8 500 Kč v průměru, když se jedná o invalidní důchod, žádný jiný příjem žalovaného zjištěn nebyl. V období před uzavřením předmětné smlouvy, jak vyplývá z předloženého výpisu účtu žalovaného, že žalovaný se neúměrně zadlužuje, jednak nákupem zjevně spotřebního zboží a dále přibíráním dalších závazků, například od společnosti , právnická osoba, či , Anonymizováno, . Přesto za této situace, kdy příjem žalovaného je zcela minimální a jeho výdaje dalece přesahují jeho výdělkové možnosti, poskytl žalobce žalovanému další úvěr s úvěrovým rámcem 14 100 Kč, z něhož žalovaný prokazatelně čerpal částku 5 000 Kč, přičemž vůbec řádně nepřezkoumal nejen jeho osobní poměry, ale především však schopnost tento dluh splácet. Žalobce porušení povinnosti ověřit řádně úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují.

18. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň žalobce veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobce smlouvu o úvěr uzavřel. Právě na takové jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru, je tedy v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné.

19. V předmětné věci má tedy soud prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Soud proto dále vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný je takto povinen zaplatit žalobci toliko částku 4 996,31 Kč jako bezdůvodné obohacení, tedy reálně poskytnutou jistinu ve výši 5 000 Kč po odečtení již uhrazené částky 3,69 Kč jako bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne 20. 5. 2025 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako zcela nedůvodnou proto zamítl.

20. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalovaný ve smyslu stanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobce představuje toliko 42 % z merita věci, neúspěch 58 %, převažující úspěch ve věci má tak v rozsahu 16 % merita věci žalovaný, kterému však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.