19 C 26/2019

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Punčochářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa o zaplacení 164 791,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 164 791,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 164 791,10 Kč od 15. 5. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 1. 2019 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky ve výši 1 602 417 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o odvádění a vypouštění odpadních vod č. [anonymizováno] [rok] ze dne 27. 12. 2014. Ve znění dodatku smlouvy byl žalovaný povinen pro žalobce zajistit služby odkanalizování a čištění odpadních vod za stanovených finančních podmínek. V období od ledna do dubna 2016 však žalovaný přestal respektovat smluvní ujednání, mezi stranami následně došlo ke sporu o trvání smlouvy. Žalobce tvrdí, že v předmětném období žalovaný fakturoval právnímu předchůdci žalobce cenu za služby v rozporu s uzavřenou smlouvou, přičemž vznikl přeplatek, který je bezdůvodným obohacením a který předmětnou žalobou tedy po žalovaném požaduje uhradit. Žalovaný na předžalobní výzvu nereagoval. Současně s podáním žaloby navrhl žalobce přerušení řízení vzhledem ke skutečnosti, že na základě stejných skutkových okolností je vedena mezi účastníky žaloba o vydání bezdůvodného obohacení ve věci Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 113 C 13/2018.

2. Soud řízení přerušil usnesením ze dne 19. 2. 2019 č. j. 19 C 26/2019-70. V souvislosti s přerušením řízení zaslal žalovanému žalobu, která byla žalovanému doručena dne 4. 3. 2019.

3. V řízení bylo pokračováno na základě usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 4. 6. 2020 č. j. 19 C 26/2019-105 poté, kdy bylo pravomocně rozhodnuto ve věci podepsaného soudu sp. zn. 113 C 13/2018. Proti usnesení o pokračování v řízení podal žalovaný odvolání. V této fázi řízení doložil plnou moc k zastoupení svého právního zástupce. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 28. 8. 2020 č. j. 8 Co 282/2020-114, v němž usnesení okresního soudu potvrdil.

4. S ohledem na výsledek řízení ve věci 113 C 13/2018 vzal v této fázi řízení žalobce žalobu částečně zpět co do částky 1 437 625,90 Kč s úrokem z prodlení. Řízení bylo co do tohoto rozsahu zastaveno usnesením Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 29. 9. 2020 č. j. 19 C 26/2019-116.

5. Předmětem řízení se tak nadále stala částka 164 791,10 Kč s úrokem z prodlení od 15. 5. 2018 do zaplacení z titulu vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na omezení nároku žalobce doplnil svá skutková tvrzení. Domáhá se vydání bezdůvodného obohacení za měsíce leden 2016 a únor 2016, když v měsících březnu a dubnu 2016 bezdůvodné obohacení nevzniklo. Žalobce v rámci svých skutkových tvrzení vychází z právních závěrů učiněných Krajským soudem v Ostravě ve věci 113 C 13/2018 ve vztahu ke způsobu výpočtu částky za služby, které žalovaný pro právního předchůdce žalobce v rozhodném období prováděl. Vychází ze skutečnosti, že žalovaný byl podle uzavřené smlouvy oprávněn účtovat a inkasovat od právního předchůdce žalobce na základě výsledku rozboru provedených akreditovanou laboratoří, u níž jejich odběr provedla tato laboratoř, nikoli žalovaný. Základní cena za služby se pak vypočetla jako součin sazby za jeden metr krychlový vypouštěných odpadních vod, kterou za obdobné služby účtovala svým zákazníkům společnost [právnická osoba], [obec], tedy 40,70 Kč za 1 m3 odpadních vod a počtu naměřených metrů krychlových podle vzorce ZC = n * 40,70, případný příplatek se pak měl vypočítat podle metodického pokynu vydaného Ministerstvem zemědělství pod [číslo] kdy podstatou výpočtu je podle stanoveného vzorce v závislosti na velikosti naměřeného překročení limitu ukazatele CHSK - Cr množství odpadních vod, které se posléze vynásobí sjednanou sazbou 40,70 Kč za m3 odpadních vod. Na základě takto provedeného výpočtu a na základě protokolu o zkouškách, které vzorkovala akreditovaná laboratoř, nikoli žalovaný, tak v lednu 2016 chybně žalovaný navýšil fakturaci o částku 46 571 Kč. Naměřené množství odpadních vod ve výši 1 500 m3 při hodnotě CHSK - Cr činila 5 490 Kč, dle vzorkování provedeného akreditovanou laboratoří činila celková cena dle metodického pokynu 335 164,50 Kč, žalovaný však účtoval 375 661 Kč. Rozdíl ve výši 46 571 Kč je proto bezdůvodným obohacením. Stejně tak v únoru 2016, kdy dle vzorkování provedeného akreditovanou laboratoří a zjištěné hodnoty CHSK - Cr 4 460 Kč a naměřeného množství odpadních vod 1 820 m3 měla být vyčíslena cena dle metodického pokynu ve výši 330 370 Kč, účtováno však bylo 433 170,10 Kč. Rozdíl tedy činí 118 220,10 Kč s DPH. Celkem výše bezdůvodného obohacení tedy činí žalovaných 164 791,10 Kč.

6. Žalobce v tomto rozsahu na podané žalobě v celém rozsahu trval.

7. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvádí, že žalovaný žalobci vyfakturoval plnění, které žalobce bez jakýchkoliv výhrad uhradil. Pokud nyní tvrdí, že například odebírání vzorků nebo jejich uchovávání nebylo v souladu se smlouvou, pak dle názoru žalovaného se jedná o nárok z titulu vadného plnění, který však v tomto řízení žalobce řádně neuplatňuje. Žalobce dovozuje svůj nárok z údajného bezdůvodného obohacení. V tomto směru žalovaný poukazuje na skutečnost, že žalobce zajišťoval odkanalizování a čištění odpadních vod, činil tedy plnění, které v souladu s uzavřenou dohodou s právním předchůdcem žalobce tomuto poskytoval a i v žalovaném období řádně prováděl. Dále poukazuje na skutečnost, že dodatek stanovící maximální měsíční cenu 450 000 Kč, tedy limitaci ceny, byl uveden v dodatku ke smlouvě ze dne 7. 5. 2015, který se však týkal pouze roku 2015. Obě smluvní strany toto akceptovaly a právní předchůdce žalobce bez výhrady vystavené faktury žalovaným uhradil. V tomto směru dále žalovaný poukazuje na skutečnost, že úhrada fakturované částky za plnění představuje uznání dluhu. Navrhuje tedy zamítnutí žaloby v celém rozsahu.

8. Žalovaný dále vznesl kompenzační námitku v rozsahu částky 116 544,80 Kč. Tvrdil, že v dubnu 2016 žalovaný fakturoval žalobci částku 715 414 Kč, ačkoliv mu mohl vyfakturovat 831 958,80 Kč. Žalovaný k tvrzení nepředkládá žádné důkazy, když toliko poukazuje na dva protokoly o zkoušce, a to číslo [anonymizováno] a číslo [anonymizováno]. Tvrdí, že v tomto směru se naopak právní předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil vůči žalovanému.

9. Vzhledem k tomu, že kompenzační námitku vznesl žalovaný přípisem ze dne 26. 4. 2021 a mělo se jednat o plnění za měsíc duben 2016, vznesl vůči tomuto nároku žalovaného námitku promlčení. Žalobce k tomuto tvrdí, že tvrzený nárok žalovaného plně zpochybňuje, nicméně z procesní opatrnosti vznáší námitku promlčení, když tvrzený nárok mohl být uplatněn v tříleté promlčecí době. Lhůta počala běžet od data vyúčtování této chybně vyčíslené částky a uplynula již před uplatněním kompenzační námitky, tj. přede dnem 26. 4. 2021. Tvrzený nárok mohl ve smyslu ustanovení § 101 občanského zákoníku žalovaný uplatnit do května 2019.

10. V tomto směru soud doplňuje, že faktura za měsíc duben 2016 [číslo] byla splatná do 10. 5. 2016. Ode dne následujícího počala běžet promlčecí lhůta, když objektivní lhůta uplynula marným uplynutím tříleté promlčecí doby stanovení v § 101 občanského zákoníku, která marně prošla dnem 10. 5. 2019. Kompenzační námitkou se proto již soud dále, s ohledem na úspěšně vznesenou námitku promlčení, nezabýval.

11. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že žalobkyně je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], jak vyplývá z obchodního rejstříku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Žalovaný má mimo jiné živnostenské oprávnění na provozování vodovodů a kanalizací a úprava a rozvod vody, jak vyplývá z veřejné části živnostenského rejstříku. Smlouvou o odvádění a vypouštění odpadních vod č. [anonymizováno] [rok] ze dne 7. 5. 2015 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], jako odběratelem a žalovaným jako provozovatelem. Žalovaný se zavázal zajistit pro odběratele odkanalizování a čištění odpadních vod pocházejících z ve smlouvě specifikovaných nemovitostí v rozsahu a za podmínek stanovených smlouvou. Odběratel se zavázal za poskytnuté služby zaplatit cenu ve výši způsobem a za podmínek stanovených smlouvou. V bodě III. odst. 3 smlouvy si pak smluvní strany ujednaly maximální limity, za které bude účtována základní cena stanovená v článku IV. odst. 1 smlouvy. Tedy u sledovaného limitu CHSK - Cr v maximálním limitu 1 000 mg. Pod bodem III. odst. 6 smlouvy je uvedeno, že odběry vzorků pro účely sledování limitů podle odst. 3 písm. a) budou uskutečňovány na čističce odpadních vod. Odběry a rozbory vzorků odpadních vod bude zajišťovat akreditovaná laboratoř. V bodě IV. odst. 1 smlouvy se strany dohodly, že základní cena činí 39,20 Kč/m3, přičemž v základní ceně bude připočítán případný příplatek dle článku III. odst. 3 písm. a) a b) smlouvy ve spojení s článkem III. odst. 3 písm. c) smlouvy výhradě pro překročení ukazatele CHSK - Cr. Dodatkem č. 1 k uvedené smlouvě byla základní cena stanovena ve výši, kterou účtuje za obdobné služby svým odběratelům společnost [právnická osoba], [obec] s tím, že cena stanovená podle odst. I. přesáhne v kalendářním měsíci částku 450 000 Kč, v takovém případě se žalovaný zavázal vystavit právnímu předchůdci žalobce paušální částku ve výši maximálních 450 000 Kč. Ve spise jsou dále doloženy e-mailové zprávy a další komunikace mezi stranami v souvislosti s odstoupením od smlouvy žalovaným ze dne 17. 5. 2016 a následující jednání mezi stranami, zejména v souvislosti s uzavřením uzávěru v toku odpadní vody žalovaným. Z protokolu o zkoušce [anonymizováno] ze dne 28. 1. 2016 bylo zjištěno, že dle zápisu z protokolu o zkoušce bylo prováděno vzorkování akreditovanou laboratoří [anonymizováno] [obec]. Pro toto období byl zjištěn výsledek přítomnosti ukazatele CHSK - Cr ve výši 5 490. Z protokolu o zkoušce [anonymizováno] ze dne 25. 2. 2016 bylo zjištěno, že vzorkování provedla akreditovaná laboratoř [anonymizováno] [obec] s výsledkem sledovaného ukazatele CHSK - Cr 4 460. Z protokolu o zkoušce [anonymizováno] ze dne 21. 1. 2016 bylo zjištěno, že vzorkování bylo provedeno akreditovanou laboratoří [anonymizováno] [obec], výsledek CHSK - Cr 5 320 a z protokolu o zkoušce [anonymizováno] bylo zjištěno, že vzorkování bylo provedeno akreditovanou laboratoří [anonymizováno] [obec] 19. 2. 2016, zjištěný ukazatel anorganických parametrů CHSK - Cr 4 460. Z dalších předložených protokolů o zkoušce za žalované období vyplývá, že tyto vzorkoval zákazník, tj. žalovaný. Jedná se o protokol o zkoušce ze dne 20. 1. 2016 [anonymizováno], ze dne 11. 2. 2016 [anonymizováno], ze dne 10. 2. 2016 [anonymizováno] a ze dne 26. 2. 2016 [anonymizováno]. Z daňových dokladů - faktur za vodné a stočné bylo zjištěno, že žalovaný vyúčtoval za měsíc leden 2016 celkově právnímu předchůdci žalobce částku 432 010 Kč fakturou [číslo] s datem splatnosti 10. 2. 2016 a za období únor 2016 částku 498 145 Kč, jak vyplývá z daňového dokladu faktury za vodné a stočné [číslo] s datem splatnosti 10. 3. 2016. Žalobce vyzval žalovaného přípisem ze dne 26. 4. 2018, který byl doručen žalovanému dne 7. 5. 2018, k vrácení přeplatku za překročení limitu znečištění podle smlouvy o odvádění a vypouštění odpadních vod za období mimo jiné ledna až dubna 2016 ve výši 1 393 406,10 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení dopisu, tedy ode dne 7 dnů následujících po 7. 5. 2018.

12. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 113 C 13/2018 soud zjistil, že v tomto řízení se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky ve výši 1 727 528 Kč na základě shodných skutkových tvrzení jako v předmětném řízení, avšak za jiné časové období, a to za období květen až prosinec 2015 včetně. V předmětné věci rozhodl Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 24. 5. 2019 č. j. 113 C 13/2018-99. K odvolání obou účastníků vůči tomuto rozsudku pak ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě, který svým rozsudkem ze dne 27. 1. 2020 č. j. 15 Co 248/2019-259 rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 331 718 Kč s úrokem z prodlení od 15. 5. 2018 do zaplacení a dále částku 206 874,48 Kč s úrokem z prodlení od 15. 5. 2018, když provedl vlastní výpočet příplatku za nadlimitní znečištění odváděných odpadních vod. Odvolací soud v tomto směru dospěl k závěru, že podkladem pro výpočet příplatku mohly sloužit pouze výsledky rozborů provedených akreditovanou laboratoří, a to pouze v případě, kdy laboratoř provedla nejen rozbor, ale i jejich odběr na čistírně odpadních vod provozovaných žalovaným. Při výpočtu příplatku a ceny za poskytnuté plnění v jednotlivých měsících pak odvolací soud použil vzorec uvedený v metodickém pokynu ministerstva zdravotnictví QN24 (m3) = ( ( (Q24) * (CN24/Climit))) - Q24). 13. [právnická osoba] doložila do spisu přehled všech zakázek za období leden až duben 2016. Z těchto listinných důkazů soud zjistil, že některé vzorky byly odebrány vzorkařem, některé si odebíral zákazník sám a posílal je na pobočku svozovou službou. Vzorky ze dne 20. 1. 2016 a 18. 2. 2016 byly vzorky odebrané vzorkařem akreditované laboratoře, jednalo se o vzorek nátoku v průběhu 24 hodin. Další náběry vzorků ze dne 19. 1. 2016, 10. 2. 2016 a 24. 2. 2016 si odebral žalovaný sám. K přehledu připojila laboratoř kopie protokolů o zkoušce prokazující shora uvedené skutečnosti zjištěné již ze zpracovaného přehledu.

14. Žalovaný dále doložil osvědčení České společnosti pro jakost„ Czech society for quality“ o absolvování kurzu vzorkování odpadních vod ze dne 15. 12. 1999.

15. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci, proto další navržené důkazy, zejména žalovaným navržený dotaz na ČIŽP a SFŽP a výslech svědkyně [příjmení] ze společnosti [právnická osoba], jako zcela nadbytečné neprovedl.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o odvádění odpadních vod z výrobního areálu právního předchůdce žalobce. Smluvní strany se dohodly na tom, že základní cena poskytnuté služby bude pro rok 2016 činit 40,70 Kč/m3 (cena, kterou účtovala zákazníkům společnost [právnická osoba], [obec]) odvedených odpadních vod bez DPH a k tomu bude připočítán příplatek sjednaný v článku III. bod 3 písm. a) až c) smlouvy za překročení ukazatele CHSK – Cr, jehož výše bude stanovena výpočtem podle metodického pokynu k vypouštění a čištění odpadních vod s nadstandartním znečištěním vydaným Ministerstvem zemědělství ČR pod [číslo jednací], a to konkrétně za překročení limitu u posuzovaného ukazatele znečištění CHSK – Cr ve výši 1 000 mg/l. V článku III. odst. 6 se pak smluvní strany výslovně dohodly, že odběry vzorků pro účely sledování limitu podle odst. 3 písm. c) budou uskutečňovány na čistírně odpadních vod, přičemž odběry a rozbory vzorků bude zajišťovat akreditovaná laboratoř. Smlouva původně sjednaná na dobu určitou do 31. 12. 2015 byla následně prodloužena i pro rok 2016, když došlo k její prolongaci až do 31. 12. 2016. K tomuto dále soud uvádí, že pokud jde o měsíc leden a únor 2016, není žádného sporu o tom, že toto období bylo mezi stranami pokryto uvedenou smlouvou, když až počínaje měsícem březnem 2016 žalovaný přestal respektovat smluvní ujednání a došlo ke spornému odstoupení od uvedené smlouvy.

19. Soud dospěl dále k závěru, že není sporu o tom, že žalovaný v žalovaném období, tedy v měsících leden a únor 2016, v souladu se smlouvou prováděl odkanalizování a čištění odpadních vod z výrobního areálu právního předchůdce žalobce. V obou měsících vyúčtoval právnímu předchůdci žalobce cenu za poskytnuté služby, a to v měsíci lednu částku 375 661 Kč a v měsíci únoru částku 433 170,10 Kč. Obě tyto částky právní předchůdce žalobce uhradil. Úhrada žalovaným vyúčtované ceny právním předchůdcem žalobce, nebrání žalobci v tomto řízení uplatňovat svá práva z titulu bezdůvodného obohacení. Nejedná se ani o tvrzené obcházení nároků z vadného plnění, když žalobce žádné vady plnění netvrdí. Podstatné pro posouzení žalované věci je skutečnost, že v souladu s uzavřenou smlouvou bylo možné provádět výpočet příplatku za nadlimitní znečištění pouze v případě, kdy výsledky rozboru byly nejen provedeny akreditovanou laboratoří, ale zároveň v případě, kdy shodná laboratoř, v konkrétním případě laboratoř [právnická osoba], provedla i odběr vzorků v čistírně odpadních vod provozované žalovaným. Není tedy možné přihlížet k protokolům o provedení zkoušek, u nichž prováděl odběr vzorků žalovaný, a to bez ohledu na skutečnost, že sám žalovaný je držitelem tzv. akreditace pro vzorkování.

20. Žalovaný tvrdil, že údaje v protokolech nemusejí odpovídat skutečnosti a v tomto směru navrhoval provedení výslechu pracovnice laboratoře a dotaz na Českou inspekci životního prostředí či Státní fond životního prostředí (stran údajů uváděných v protokolech vyhotovených laboratoří pro tyto subjekty jako objednatele). Tato tvrzení žalovaného považuje soud za pouhé spekulace. Pro objektivní posouzení věci jsou zásadní protokoly, které při vyúčtování předložil sám žalovaný žalobci, a které jsou zcela shodné s protokoly předloženými k výzvě soudu samotnou laboratoří.

21. Soud proto dospěl k závěru, že pro měsíc leden 2016 bylo výchozí veličinou množství odvedených odpadních vod o objemu 1 500 m3 a z protokolu akreditované laboratoře [právnická osoba] vyplývá zjištěné nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr v koncentraci 5 490 mg. Za uvedený měsíc tedy žalovanému náleží základní cena 61 050 Kč bez DPH (1 500 * 40.70 Kč) a navýšení za znečištění v množství 6 735 m3 (1 500 * (5 490/1 000) – 1 500) tedy příplatek ve výši 274 114,50 Kč bez DPH. Celková cena plnění v uvedeném měsíci tak představovala částku 335 164,50 Kč bez 15 % DPH (s DPH 385 439 Kč). Právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému částku 432 010 Kč (s DPH), tedy v tomto měsíci vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 46 571 Kč. V měsíci únoru 2016 bylo výchozí veličinou množství odvedených odpadních vod o objemu 1 820 m3 a z protokolu akreditované laboratoře [právnická osoba] zjištěné nadlimitní znečištění odpadních vod u posuzovaného parametru CHSK - Cr v koncentraci 4 460 mg. Za uvedený měsíc tedy žalovanému náleží základní cena 74 074 Kč (1 820 * 40,70 Kč) a navýšení za znečištění v množství 4 460 m3 (1 820 * (4 460/1000) – 1 820) tedy příplatek ve výši 256 296 Kč bez DPH. Celková cena plnění v uvedeném měsíci tak představovala částku 330 370 Kč bez 15 % DPH (s DPH 379 924,90 Kč). Právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému částku 498 145 Kč (s DPH), tedy v tomto měsíci vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 118 220,10 Kč.

22. Se shora uvedeného má soud prokázáno, že právní předchůdce žalobce plnil žalovanému bez právního důvodu, když uhradil vyúčtovanou cenu ve výši, na kterou žalovaný neměl dle smlouvy nárok. V tomto rozsahu se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku a žalovaný je povinen vzniklé bezdůvodné obohacení žalobci vydat dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 164 791,10 Kč spolu s příslušenstvím úrokem z prodlení, když žalovaný byl vyzván k úhradě bezdůvodného obohacení ve lhůtě do 14. 5. 2018 výzvou ze dne 26. 4. 2018, která mu byla doručena dne 7. 5. 2018 a tedy ode dne 15. 5. 2018 je v prodlení. Výše úroku z prodlení je pak přiznána v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku.

23. Pokud jde o otázku nákladů řízení v předmětné věci, soud vycházel z celého průběhu sporu mezi účastníky. Žaloba byla původně podána pro částku 1 602 417 Kč. V rozsahu tohoto merita věci však prokazatelně žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Žalovaný byl právně zastoupen od okamžiku, kdy soud rozhodl o pokračování v řízení, když následně rozhodl o částečném zpětvzetí žaloby v převážném rozsahu ve věci. Dále byla předmětem řízení částka toliko ve výši 164 791,10 Kč. S přihlédnutím k okolnostem případu a skutečnosti, že v tomto skutečně projednávaném rozsahu má žalobce ve věci plný úspěch, postupoval soud ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. Soud má za to, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele, pro které výjimečně náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran nepřiznal. Ve věci, o níž bylo skutečně ve věci rozhodováno a k níž bylo vedeno řízení a dokazování, má žalobce plný úspěch. Je však nesporné, že žaloba byla původně podána pro násobně vyšší částku, než která následně byla v průběhu řízení žalobci přiznána. Vzhledem však k těmto okolnostem a skutečnosti, kdy žalobce vyčkal rozhodnutí soudů ve věci shodné, týkající se jiného časového období mezi týmiž účastníky, má soud za to, že by bylo nespravedlivé v tomto směru posuzovat úspěch a neúspěch ve věci zcela dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., proto v tomto případě mimořádně přistoupil k použití ustanovení § 150 o. s. ř. a žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.