19 C 34/2026

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení výživného

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 25. 11. 2015 č. j. , Anonymizováno, se zrušuje ke dni 1. 4. 2026.

II. Žaloba, aby byla vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 25. 11. 2015 č. j. , Anonymizováno, pro období od 22. 1. 2025 až 31. 3. 2026 zrušena, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2026 se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému ke dni 22. 1. 2025. V žalobě uvádí, že je otcem žalovaného, přičemž naposledy bylo výživné na žalovaného stanoveno částkou 4 600 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 25. 11. 2015. Žalobce uvádí, že svou vyživovací povinnost řádně plnil. V období od 2. 4. 2024 do 3. 2. 2025 pak hradil více, než částku přiznanou 4 600 Kč měsíčně, když hradil částku 6 000 Kč měsíčně. Žalobce se domáhá zrušení výživného za situace, kdy tvrdí, že žalovaný se řádně nepřipravuje na budoucí povolání, poukazuje na skutečnost, že opakovaně bezdůvodně ukončuje studium na vysoké škole, přičemž v době, kdy ukončil studium na Univerzitě , jméno FO, ve , adresa, po třetím semestru, uvědomil o tom žalobce až s jednoměsíčním zpožděním. Žalobce tak v té době přestal hradit výživné, na což žalovaný reagoval podáním exekučního návrhu. Teprve až poté sdělil žalovaný žalobci, že pokračuje dále ve studiu. Žalovaný dosáhl dne 5. 7. 2022 zletilosti, od tohoto data svévolně na dobu nejméně sedmi měsíců přerušil studium, následně začal studovat jiný obor. Za této situace navrhuje žalobce, aby vyživovací povinnost vůči žalovanému byla zrušena, když zanikla, když žalovaný nepřistupuje svědomitě k plnění si svých povinností tak, aby bylo možno hovořit o řádné přípravě na budoucí povolání. Poukazuje dále na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 1247/13 ze dne 25. 3. 2014.

2. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu trval.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby za situace, kdy ji pokládá za nedůvodnou, když ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že nelze hovořit o bezdůvodném ukončení studia. Pokud jde o ukončení studia na Univerzitě , jméno FO, ve , adresa, , tuto skutečnost sdělil žalovaný žalobci bez zbytečného odkladu s tím, že bylo mezi nimi dohodnuto, že v případě, že bude následně dál studovat, opět jej bude žalobce finančně podporovat, když následně se přihlásil k dalšímu studiu, o čemž byl opět žalobce informován. Tuto povinnost nesplnil, proto byl podán návrh na exekuci výživného. Po ukončení gymnázia nejprve studoval na Univerzitě , Anonymizováno, , následně na Univerzitě , jméno FO, ve , adresa, a v době podání návrhu na , právnická osoba, v , Anonymizováno, . Žalovaný poukazuje na zhoršenou komunikaci mezi žalobcem a jím. Poukazuje taktéž na skutečnost, že v období ledna a února 2025 měl závažné zdravotní problémy, které skončily akutním zánětem slepého střeva a následnou operací, v této době tak je pravdou, že neukončil i v souvislosti s tímto předcházející studium na Univerzitě , jméno FO, ve , adresa, , následně byl úspěšně přijat ke studiu do , Anonymizováno, , o čemž žalobce taktéž řádně informoval. Žalovaný zcela důrazně popírá, že by uměle prodlužoval studiem své mládí, zvláště za situace, kdy v komunikaci s žalovaným žalobce deklaroval, že bude žalovaného při studiu podporovat. V průběhu řízení s ohledem na skutečnost, že žalovaný ukončil studium v , Anonymizováno, , navrhl žalovaný zrušit vyživovací povinnost ke dni 1. 4. 2026, kdy zanikl jeho status studenta s tím, že do budoucna již po žalobci žádné výživné požadovat nebude.

4. Přes výzvu soudu účastníci ve vztahu k vyřešení sporu a smírnému návrhu ze strany žalovaného smír neuzavřeli, když žalobce setrval na svém stanovisku, aby výživné bylo zrušeno ke dni 22. 1. 2025.

5. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že žalovaný ukončil studium na Gymnáziu v , adresa, maturitní zkouškou dne 26. 5. 2023. Následně studoval na Univerzitě , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , obor , Anonymizováno, studia, který je zaměřen na fungování současného ekonomicko-sociálního systému v širších souvislostech. Poté přešel na studia Univerzity , jméno FO, ve , adresa, , obor , Anonymizováno, , který je zaměřen na přípravu odborníků v oblasti technické a systémové bezpečnosti, ochrany osob, majetku a dat a řízení bezpečnostních procesů, jak vyplývá z doložených podkladů uvedených vysokých škol. Studium na Univerzitě , jméno FO, přerušil žalovaný po prvním semestru, přičemž následně úspěšně vykonal přijímací zkoušku ke studiu a byl zařazen do studijního programu multimediální design na obchodní akademii , právnická osoba, v , Anonymizováno, . Toto studium ukončil, jak vyplývá z přípisu o ukončení studia z května 2026.

6. K poslední úpravě výživného mezi účastníky došlo rozsudkem podepsaného soudu ze dne 25. 11. 2025, č. j. , Anonymizováno, . V době rozhodování soudu byl žalovaný žákem 6. třídy základní školy. Výživné tehdy bylo stanoveno na částku 4 600 Kč měsíčně.

7. Z doložené komunikace mezi účastníky, kterou doložili do spisu žalobce i žalovaný, soud mimo jiné zjistil, že pokud jde o přijetí na studium do zahraničí, informoval o této skutečnosti žalovaný žalobce. Žalobce gratuloval žalovanému k přijetí ke studiu v , Anonymizováno, , které žalovaný, pokud jde o studijní obor sám označil za „vysněný“, v únoru 2025 deklaroval nadále žalovaného ve studiu finančně podporovat.

8. Žalobce dále do spisu doložil vyrozumění o zahájení exekuce dlužného výživného, Exekutorský úřad , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , č. j. , Anonymizováno, . Žalovaný do spisu doložil usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , o návrhu povinného na zastavení exekuce v předmětné věci, který byl zamítnut.

9. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům.

10. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, mají předci a potomci vůči sobě vzájemnou vyživovací povinnost.

11. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat (a tedy i ponechat), jestliže oprávněný není schopen se sám živit; tato neschopnost je u zletilých dětí typicky dána jejich soustavnou přípravou na budoucí povolání.

12. Z ustálené judikatury vyplývá, že za soustavnou přípravu lze považovat i studium, které není zcela lineární či bez přerušení, pokud nevykazuje znaky svévole, účelového prodlužování závislosti či zneužívání vyživovací povinnosti (srov. např. argumentaci v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1247/13).

13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému již nadále – k datu rozhodování soudu ve věci - netrvá. Žalovaný výslovně souhlasil se zrušením vyživovací povinnosti, avšak ke dni 1. 4. 2026. Soud proto považoval za nesporné, že k tomuto datu vyživovací povinnost zanikla. Spornou tak zůstala pouze otázka, zda má být zrušena zpětně již ke dni 22. 1. 2025, jak požaduje žalobce. Jádrem posouzení tedy bylo, zda studium žalovaného po ukončení gymnázia – zahrnující nejprve studium na Univerzitě , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , poté studium na Univerzitě , jméno FO, ve , adresa, a následně studium v zahraničí – představovalo soustavnou a účelnou přípravu na budoucí povolání, či zda šlo o postup svévolný a neúčelný.

14. Soud dospěl k závěru, že o svévolné či neúčelné jednání ze strany žalovaného nešlo. Je nepochybné, že žalovaný ve studiu nebyl zcela úspěšný. Tato skutečnost sama o sobě však není důvodem pro závěr o zániku vyživovací povinnosti. Ze zjištěného skutkového stavu naopak vyplývá, že jednotlivá studijní rozhodnutí žalovaného – byť směřující do různých oborů – odrážela proces hledání jeho budoucí profesní orientace, typický pro osoby jeho věku a vzdělávacího zázemí gymnaziálního typu. Gymnázium přitom obecně neposkytuje konkrétní odbornou specializaci, nýbrž vytváří předpoklady pro další studium. Přerušení studia na Univerzitě , jméno FO, ve , adresa, nadto nebylo motivováno libovůlí žalovaného, ale bylo ovlivněno i vážnými zdravotními obtížemi žalovaného. Následné rozhodnutí studovat v zahraničí (multimediální design) pak odpovídalo jeho dlouhodobému zájmu, který byl potvrzen i předloženou komunikací mezi účastníky. Soud současně přihlédl k tomu, že žalobce sám přístup žalovaného ke studiu v minulosti aproboval – k přijetí ke studiu v , Anonymizováno, mu gratuloval, a i po ukončení předchozího studia deklaroval ochotu jej nadále finančně podporovat. Změna postoje žalobce tak zjevně časově souvisí až s tím, že žalovaný v mezidobí přistoupil k vymáhání dlužného výživného, což soud hodnotí spíše jako motivaci osobní než věcnou. Za významné soud považuje rovněž to, že žalobce se na výchově žalovaného dlouhodobě fakticky nepodílel, a nemůže proto přičítat výlučně k tíži žalovaného, že jeho studijní a profesní směřování nebylo od počátku jednoznačně ukotveno. S ohledem na věk žalovaného (22 let v době rozhodování) nelze jeho postup hodnotit jako tzv. „prodlužování mládí“ či zneužívání systému. Naopak, do okamžiku ukončení studia v zahraničí šlo o faktickou přípravu na výkon budoucího povolání ve smyslu § 911 občanského zákoníku. Zásadní změna nastala až ke dni 1. 4. 2026, kdy žalovaný po ukončení (resp. vyloučení ze) studia v zahraničí pozbyl status studenta a nepokračoval bezprostředně v dalším navazujícím studiu. Od tohoto okamžiku již nelze hovořit o soustavné přípravě na budoucí povolání a žalovaný byl povinen zajistit si prostředky k obživě vlastní činností, případně se evidovat jako uchazeč o zaměstnání. Soud proto uzavírá, že do dne 1. 4. 2026 byly naplněny podmínky § 911 občanského zákoníku, zatímco do tohoto data již nikoliv.

15. Z uvedených důvodů soud vyživovací povinnost žalobce k žalovanému zrušil ke dni 1. 4. 2026 a ve zbývající části, tj. pokud žalobce požadoval její zrušení již ke dni 22. 1. 2025, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Soud nedospěl k závěru, pokud jde o náklady řízení, že by žalobce měl ve věci plný úspěch, když k zániku vyživovací povinnosti, respektive k rozhodnutí o zrušení vyživovací povinnosti, došlo k jinému než žalobcem požadovanému datu, proto postupoval ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný se nákladů řízení výslovně vzdal a řízení je současně osvobozeno od placení soudních poplatků.