19 C 59/2026

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 11 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 22. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 290 Kč s úrokem z prodlení od 22. 1. 2025 do zaplacení, částku 2 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 220 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 se žalobce vůči žalovanému domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce dne 29. 12. 2024, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 600 Kč za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly žalovanou stranou porušeny, když zápůjčka nebyla uhrazena řádně a včas spolu s poplatkem ze zápůjčky 2 470 Kč do dne 21. 1. 2025, žalovaný na zápůjčku uhradil jen částku 1 820 Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu, poplatek za sjednání 2 470 Kč, náklady vymáhání za odeslané zpoplatněné upomínky v celkové výši 2 000 Kč, smluvní pokutu za období od 22. 1. 2025 do 26. 2. 2026 ve výši 1 220 Kč a úrok z prodlení.

2. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 29. 12. 2024 distančně s žalovaným jako dlužníkem – spotřebitelem. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 7 600 Kč, kterou žalovaný v plném rozsahu vyčerpal. Žalovaný se zavázal uhradit dluh spolu s poplatkem 2 470 Kč do 21. 1. 2025. Na dluh uhradil žalovaný celkem částku 1 820 Kč.

4. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že vycházel z informací žalovaného při poskytnutí zápůjčky. Z předložených důkazů však poměry žalovaného nevyplývají, žalobce k tomuto přes výzvu soudu nepředložil ničeho.

5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

15. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

16. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když žádným prokazatelným způsobem nezjistil příjmy ani pravidelné výdaje a majetkové poměry žalovaného. Žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušil jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.

17. V předmětné věci je tedy prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru ze dne 29. 12. 2024 je absolutně neplatná. Soud proto aplikoval ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaný je takto povinen zaplatit žalobci pouze částku 5 780 Kč, tedy zbývající část dlužné jistiny ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, když na předmětnou smlouvu uhradil celkově částku 1 820 Kč. Soud proto v tomto rozsahu žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě částky 5 780 Kč jako bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

18. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalovaný ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému však prokazatelně náklady řízení nevznikly, rozhodl soud dále tak, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.