19 C 86/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Punčochářovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného

I. Soud zvyšuje výživné, které je povinen platit žalovaný žalobkyni, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí č. j. 2 P 168/2006-280 ze dne 9. 11. 2011 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2012 č. j. 13 Co 100/2012-315, který nabyl právní moci dne 7. 6. 2012 v částce 3 500 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2020 na částku 5 500 Kč měsíčně, od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2021 na částku 5 000 Kč měsíčně, od 1. 9. 2021 do 31. 5. 2022 na částku 5 500 Kč měsíčně, od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 na částku 4 500 Kč měsíčně a od 1. 9. 2022 se výživné snižuje na částku 2 000 Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné vždy do 20. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Řízení se co do částky 500 Kč výživného za období od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2020 a od 1. 9. 2021 do 31. 5. 2022 částečně zastavuje.

III. Řízení se co do částky 1 000 Kč výživného za období od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2021 částečně zastavuje.

IV. Řízení se co do částky 1 500 Kč výživného za období od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 částečně zastavuje.

V. Žaloba, aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni další výživné v částce 2 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2022, se zamítá.

VI. Dlužné výživné vyplývající ze zvýšení výživného od 1. 9. 2019 do konce měsíce, v němž tento rozsudek bude doručen ve výši 58 500 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému, který je jejím otcem, zvýšení výživného, které bylo naposledy stanoveno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2022 částkou 3 500 Kč. Vzhledem k plynutí času a změně poměrů na straně žalobkyně, která je v době podání žaloby studentkou vysoké školy, a to od září 2017, navrhuje výživné nově v částce 6 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2019. Dále uvádí, že žalovaného o nákladech na studium podrobně vyrozuměla, žádala jej o zvýšení výživného, žalovaný ji však pouze v červnu 2022 poslal částku 4 500 Kč. Nad rámec výživného žalovaný žalobkyni ničeho dalšího nepřispívá.

2. Žalobkyně na podané žalobě trvala s tím, že v mezidobí upravila žalobní nárok a s ohledem na jednání s žalovaným vzala žalobu částečně zpět. Nově se tedy domáhala stanovení výživného v částce 5 500 Kč za období od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2020, v období od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2021 s ohledem na„ covidové“ období výživné ve výši 5 000 Kč a dále od 1. 9. 2021 do 31. 5. 2022 opět v částce 5 500 Kč s tím, že od 1. 6. 2022 by výživné dále činilo částku 4 500 Kč, kterou žalovaný žalobkyni do října 2022 hradil. Dále k tomuto uvádí, že v listopadu 2022 uhradil žalovaný žalobkyni výživné opět v nižší částce 3 500 Kč.

3. S ohledem na částečné omezení žalobního nároku, které soud vyhodnotil jako částečné zpětvzetí žaloby, bylo o částečném zastavení nároků za období od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2020 a od 1. 9. 2021 do 31. 5. 2022 a od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2021 a od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí, resp. navrhl, aby soud ponechal výživné v dříve stanovené částce 3 500 Kč za období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2021 a na částku 4 500 Kč zvýšil výživné od 1. 9. 2021 do 30. 8. 2022 a od 1. 9. 2022 výživné úplně zrušil, když od této doby je žalobkyně již zaměstnána a svými příjmy je schopna zabezpečit své potřeby i potřeby spojené se studiem. Žalovaný zdůraznil, že jeho příjmy, resp. příjmy jeho nové rodiny a příjmy matky žalobkyně jsou v podstatě na stejné úrovni. Žalovaný má další vyživovací povinnost k sestře žalobkyně a dále k dalšímu nezletilému dítěti z nového vztahu. Poukázal dále na skutečnost, že vztahy mezi žalobkyní a žalovaným nejsou na dobré úrovni, ačkoliv po rozvodu s matkou žalobkyně se snažil vztah s dcerami zachovat. Nicméně žalobkyně se žalovanému odcizila. Oceňuje skutečnost, že žalobkyně řádně studuje a chce ji podporovat, avšak pouze s přihlédnutím ke svým příjmům a majetkovým poměrům.

5. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že žalobkyně je studentkou Univerzity [ulice] v [obec], Fakulty přírodovědecké. Na bakalářský program zahájený od 1. 9. 2017 studuje navazující magisterský program od 3. 9. 2021, a to formou prezenčního studia. Z dalšího potvrzení o studiu soud zjistil, že akademický rok 2. ročníku magisterského studia trvá od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Z potvrzení Univerzity [ulice] v [obec] soud dále zjistil, že navazující magisterské studium žalobkyně studijní obor učitelství biologie pro střední školy maior a učitelství fyziky pro střední školy minor s tím, že se jedná o studium prezenční od 1. 9. 2022 do 31. 8. 2023, v rámci studia žalobkyně vykonává částečný úvazek na Gymnáziu [obec], jak je dále zjištěno z pracovní smlouvy uzavřené 23. 5. 2022 s tím, že je sjednán pracovní poměr na 9 vyučovacích hodin týdně, což odpovídá pracovnímu úvazku 0, 4285. Příjem žalované z pracovního poměru Gymnázia [obec] činil za měsíc září a říjen 2022 částku 13 554 Kč.

6. Žalobkyně vyzvala žalovaného přípisem ze dne 17. 4. 2022 k zvýšení výživného na částku 6 000 Kč a následně doplňujícím přípisem, v němž podrobně rozepisuje veškeré své výdaje související se studiem na Přírodovědecké fakultě Univerzity [ulice] od akademického roku 2017 [číslo] s tím, že zdůrazňuje, že výživné jí bylo stanoveno v době, kdy byla ještě na základní škole a náklady v průběhu studia na střední škole a následně vysoké škole jsou podstatně vyšší. Žalobkyně dále doložila e-mailovou korespondenci s žalovaným, kde vysvětluje situaci stran výživného a navrhuje dohodu.

7. Žalobkyně doložila složení rezervačního poplatku dne 2. 8. 2017 ve výši 3 000 Kč ve spojení se smlouvou o nájmu bytu pro účely bydlení v místě studia městě [obec]. Ze smlouvy o nájmu ze dne 24. 8. 2020 a předávacího protokolu bylo zjištěno, že žalobkyně v souvislosti s ubytováním hradí společně s dalším nájemcem částku 9 000 Kč měsíčně, dále uhradila vratnou kauci ve výši 9 000 Kč a hradila náklady spojené s užíváním bytu, tedy elektřinu, plyn, vodu. Žalobkyně si hradí pojistné ve výši 682 Kč a úrazové pojištění, částka je hrazena měsíčně. Dále hradí pojištění odpovědnosti za škodu v souvislosti s užíváním předmětu bydlení ve výši 126 Kč měsíčně. Žalobkyně doložila nákup skript a dalších školních pomůcek. Z faktury ze dne 26. 8. 2019 soud zjistil, že žalobkyně si zakoupila za částku 4 495 Kč mobilní telefon. Další náklady vynaložila na nákup nezbytného vybavení předmětu nájmu tak, aby tento mohl být užíván. Žalobkyně doložila nákup notebooku jako pracovní pomůcky, studijní pomůcky, dokladem ze dne 13. 9. 2021 na částku 15 873 Kč a nákup telefonu za částku 11 428 Kč dne 16. 3. 2021. Žalobkyně hradí náklady telefonu ve výši 500 Kč měsíčně, jak vyplývá z vyúčtování společnosti V. Žalobkyně dále doložila nákup brýlí ve výši 12 514 Kč a skel 5 866 Kč v srpnu 2022. Jízdné z [obec] do [obec] činí 128 Kč při započítání slevy studující osoby.

8. Z potvrzení o příjmu žalovaného bylo zjištěno, že v období od září do prosince 2019 činil jeho příjem 25 505 Kč, za rok 2020 25 273 Kč, za rok 2021 27 947 Kč a za období ledna až září 2022 30 794 Kč. Z dokladů o příjmech manželky žalovaného bylo zjištěno, že v období od března do prosince 2021 činil její příjem 27 922 Kč u [právnická osoba] a. s., od ledna do září 2022 u téže společnosti částku 32 966 Kč, u [právnická osoba] pak v období od září 2019 do srpna 2020 částku 14 606 Kč a v období od září do prosince 2020 částku 20 061,80 Kč, v období leden až březen 2021 12 446 Kč.

9. Žalovaný rozepsal své výdaje v období od září 2019 do listopadu 2021 v Kč s tím, že výdaje rodiny činily 23 800 Kč s tím, že hradí 2 000 Kč za elektřinu, 479 Kč za internet a televizi, 480 Kč za vodu, 135 Kč poplatek za televizi, 45 Kč poplatek za rozhlas, 7 681 Kč splácí hypotéku na dům v [obec], 133 Kč odpady, 2 931 Kč splátka úvěru na auto a 7 000 Kč výživné na dcery z předcházejícího vztahu, tedy 2x 3 500 Kč, k tomu navíc hradí stravné nejmladší dceři [jméno] 550 Kč, výdaje za telefon nezletilé [jméno] 150 Kč, kroužky nezletilé [jméno] 360 Kč, dále za benzin do zaměstnání 1 500 Kč měsíčně a pojistku na dům a auto 330 Kč měsíčně. Dále výdaje za prosinec 2021 až květen 2022 v částce 26 200 Kč, kdy benzin hradí více, a to 2 000 Kč měsíčně, hypotéka na dům je taktéž vyšší v částce 8 592 Kč a nově splácí úvěr na přístřešek na auto ve výši 1 035 Kč měsíčně s tím, že tyto výdaje dále vzrostly o 2 000 Kč od června 2022, když hradil oběma zletilým dcerám částku o 1 000 Kč vyšší na jejich výživném, tedy 4 500 Kč oběma. Žalovaný k tomu doložil potvrzení o výši splátek úvěru, doklady o zálohách na elektřinu a vyúčtování elektřiny, doklad o pojištění vozidla, pojištění stavby a domácnosti, předpis úhrady za dodávku vody, doklady o úhradách za televizi a internet do domácnosti žalovaného, doklady o hrazení nákladů Základní škole [obec] s ohledem na nezletilou dceru žalovaného a doklady o zaplacení částek za mimoškolní aktivity dcery žalovaného, výši předpisu plateb za svoz odpadů.

10. Z výpisu z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný má živnostenské oprávnění, mimo jiné v oboru činnosti zprostředkování obchodu a služeb, obchodní činnost pod [IČO]. Ze zprávy Živnostenského úřadu [obec] bylo zjištěno, že žalovaný nemá přerušeno provozování živnosti.

11. Soud dále zjistil, že ve věci zdejšího soudu sp. zn. 17 C 86/2022 požaduje sestra žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] vůči žalovanému jako svému otci zvýšení výživného, a to na částku 8 000 Kč měsíčně.

12. Z připojeného spisu 2 P 168/2006 bylo zjištěno, že naposledy bylo o výživném žalobkyně rozhodováno rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 9. 11. 2011 č. j. 2 P 168/2006 – 280 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2012 č. j. 13 Co 100/2012 - 315. Tehdy byla žalobkyně nezletilou, byla žákyní 8. třídy základní školy. Již v době rozhodování soudu soud přihlížel ke skutečnosti, že žalovanému přibyla vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno], narozené z nového manželství.

13. Na základě shora provedeného dokazování má soud skutkový stav ve věci za prokázaný.

14. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Podle ustanovení § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

16. Podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

17. Podle ustanovení § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

18. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že nárok žalobkyně je z velké části důvodný. Soud v prvé řadě uvádí, že oproti předcházející úpravě výživného, která proběhla naposledy rozsudkem Okresního soudu ve [obec] – pobočka ve [obec] ze dne 9. 11. 2011 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 4. 2012, když rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 6. 2012, došlo k významné změně poměrů na straně žalobkyně. Žalobkyně v době poslední úpravy výživného, které bylo stanoveno na částku 3 500 Kč měsíčně, byla žákyní 8. třídy základní školy. V mezidobí prošla studiem na střední škole a následně nastoupila od září 2017 ke studiu na vysoké škole, a to Univerzity [ulice] v [obec]. Soud má prokázáno, že řádně ve studiu pokračovala a pokračuje, přičemž v letošním akademickém roce 2022 /2023 ukončí magisterské studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity [ulice] v [obec] v oboru učitelství pro střední školy, a to biologie a fyziky. Soud má dále prokázáno, že studium je stále vedeno jako studium prezenční, k němuž se žalobkyně zapsala v září 2021 a ve studiu řádně pokračuje. V rámci studijního programu v současné době prochází odbornou přípravou na Gymnáziu v [obec]. Jak je dále v řízení prokázáno, má uzavřenou pracovní smlouvu na 9 vyučovacích hodin týdně a za období září a říjen 2022 její příjem z této činnosti činil částku 13 500 Kč. Výše tohoto příjmu nedosahuje ani výše minimální mzdy tak, jak je stanovena pro období roku 2022. Nelze tedy s odkazem na tento přivýdělek vůbec presumovat, že žalobkyně je schopna zajistit své poměry (výživu, náklady bydlení, náklady studia) tímto výdělkem. Nadto soud zdůrazňuje, že žalobkyně stále je řádnou studentkou vysoké školy a musí plnit studijní úkoly i v období od 1. 9. 2022 do skončení akademického roku. Shora uvedený příjem proto považuje soud za přivýdělek nemající vliv na povinnost žalovaného plnit vyživovací povinnosti vůči žalobkyni ve smyslu ustanovení § 911 občanského zákoníku, protože soud nedospěl k závěru, že by za těchto okolností bylo možné na žalobkyni pohlížet tak, že je schopna se sama živit. Soud má dále prokázáno, že za období od 1. 9. 2019, kdy žalobkyně požaduje zvýšení na částku nově 5 500 Kč s omezením za období tzv. corona krize 1. 4. 2020 až 31. 8. 2021, kdy požaduje částku 5 000 Kč a dále od 1. 6. 2022 částku 4 500 Kč, má soud prokázáno, že žalobkyně se stále řádně připravuje na budoucí povolání a vyživovací povinnost k ní je povinen plnit i žalovaný, její otec. Náklady související se studiem i životními náklady žalobkyně nad částku 3 500 Kč, kterou žalovaný hradil, plnila v tomto období matka žalobkyně. Soud má dále v řízení prokázáno, že pokud přihlédne pouze k nejnutnějším výdajům, které žalobkyně v řízení doložila (soud odhlédl od nákladů souvisejících například se zabydlením předmětu nájmu, v němž žalobkyně v [obec] bydlí), a vychází skutečně z těch nejpodstatnějších výdajů jako je nákup pracovních pomůcek a skript pro studium v částce 416 Kč měsíčně, nákup nového notebooku, který soud považuje za nezbytnou součást studia na vysoké škole ve výši 15 000 Kč a alespoň jednoho mobilního telefonu za žalované období, což představuje částku 308 Kč měsíčně, díl nájemného připadající na žalobkyni ve výši 4 500 Kč měsíčně, 4 000 Kč na jídlo, 700 Kč na drogérii, jízdné MHD 122 Kč měsíčně, jedna cesta z [obec] a zpět do [obec], pokud by soud počítal toliko 2 jízdy měsíčně, pak činí tyto náklady 300 Kč měsíčně, nákup brýlí 458 Kč měsíčně, náklady telefonu 500 Kč měsíčně, nezbytné oblečení a kultura 800 Kč měsíčně, dojde tak k částce minimálních a nezbytných nákladů související s životními potřebami a studijními potřebami žalobkyně v částce 12 600 Kč. Polovinu z těchto nákladů by měl hradit každý z rodičů, tedy částku 6 250 Kč. Soud zdůrazňuje, že k výpočtu této částky dospěl z naprosto nezbytných nákladů, když neshledal v žalobkyní vyúčtovaných a předložených nákladech žádné nadstandartní platby. Tímto prostým výpočtem by se tedy měl žalovaný podílet na výživě žalobkyně v částce 6 250 Kč, pomine-li soud skutečnost, že nad rámec výživného nepřispíval v žalovaném období žalobkyni ničeho. Lze přitom předvídat, že žalobkyně má zcela jistě reálně vyšší životní náklady, než ty, s nimiž soud, jak je shora uvedeno, počítal. Pokud jde tedy o odůvodněné potřeby a majetkové poměry žalobkyně, soud nárok žalobkyně tak, jak jej upravila v průběhu řízení, považuje za zcela důvodný a požadované výživné za zcela relevantní s ohledem na její, jak je již shora uvedeno, odůvodněné potřeby a majetkové poměry. Pokud jde o schopnosti a možnosti na straně žalovaného a jeho majetkové poměry, s ohledem na výši dosahovaného příjmu žalovaného i jeho manželky, s níž žije ve společné domácnosti, i s přihlédnutím ke skutečnosti, že má další vyživovací povinnost k již zletilé dceři [jméno] a nezletilé dceři [jméno], dospěl soud k závěru, že majetkové poměry žalovaného umožňují hradit žalobkyni zvýšené výživné tak, jak jej požaduje v předmětném řízení. Žalovaný doložil své výdaje a příjmy, přičemž k výdajům, které žalovaný vyčíslil, je nutné přičíst taktéž příjmy, které dosahovala v žalovaném období jeho manželka. Celkový příjem rodiny, tedy na straně žalovaného, dosahuje částky 54 000 Kč měsíčně po zaokrouhlení. Z těchto nákladů hradí žalovaný částky, včetně úvěru na bydlení, přístřešku na auto a auto, dosahující výše necelých 30 000 Kč. Za této situace má soud za to, že za situace, kdy na společných nákladech domácnosti se podílí taktéž jeho výdělečně činná manželka, je ve schopnostech žalovaného, aby zvýšené výživné žalobkyni hradil, zvláště pak za situace, kdy žalobkyně předpokládá ukončení studia na vysoké škole k 31. 8. 2023 s tím, že od následujícího školního roku by nastoupila do pracovního poměru na plný úvazek jako učitelka na střední škole. Ze všech těchto důvodů a s přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem proto soud žalobě vyhověl, pokud jde o žalované období do 31. 8. 2022, tedy zvýšil výživné dosud placené žalovaným v částce 3 500 Kč měsíčně a to zpětně ve smyslu ustanovení § 922 odst. 1 občanského zákoníku na částku 5 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2020. Pro následující období tzv. corona krize soud v souladu s návrhem žalobkyně snížil výši výživného na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2020 do 31. 8. 2021 a následně od 1. 9. 2021 do 31. 5. 2022 stanovil výživné opět v částce 5 500 Kč měsíčně. Soud má za to, že takto zvýšené výživné alespoň z větší části pokryje odůvodněné potřeby žalobkyně a je v možnostech žalovaného. Dále pak v souladu s návrhem obou stran soud přistoupil na stanovení výživného ve výši 4 500 Kč od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022, když v tomto období žalovaný zaslal toto zvýšené výživné žalobkyni na základě výzvy žalobkyně, a sám žalovaný tedy zvýšil v tomto období placení částky výživného o 1 000 Kč měsíčně. Od 1. 9. 2022 pak soud s ohledem na současný přivýdělek žalobkyně snížil výživné na částku 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v tomto období bude mít k dispozici částku související s výkonem praktické části výuky na základě pracovní smlouvy uzavřené s Gymnáziem [obec] ve výši cca 13 000 Kč. Pokud k této částce připočteme částku výživného placeného žalovaným ve výši 2 000 Kč měsíčně a částku, kterou by též měla žalobkyni stále plnit v rámci vyživovací povinnosti její matka ve shodné výši 2 000 Kč, bude mít žalobkyně k dispozici částku 17 000 Kč, která by měla v zásadě nezbytné náklady žalobkyně související se studiem a jejími životními náklady v tomto období pokrýt. Proto pro období od 1. 9. 2022 a dále soud žalobu částečně zamítl pro částku 2 500 Kč měsíčně dalšího požadovaného výživného, když pro toto období žalobkyně požadovala výživné ve výši 4 500 Kč.

19. V souvislosti se zvýšením výživného vznikl za období od 1. 9. 2019 nedoplatek ve výši 58 500 Kč vzniklý zvýšením každých jednotlivých částek výživného za uplynulé období. Vzhledem k výši dlužné částky postupoval soud ve smyslu ustanovení § 160 o. s. ř. a umožnil žalovanému uhradit tuto částku do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, tedy ve lhůtě prodloužené, když zákon předvídá úhradu těchto částek do 3 dnů od právní moci rozsudku.

20. Vzhledem k tomu, že převažující úspěch ve věci má žalobkyně, která však nepožadovala ničeho na nákladech řízení, rozhodl soud dále tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.