20 C 131/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 104 447,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 104 447,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 96 042 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 156 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá zaplacení pohledávky 104 447,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 96 042 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení. Pohledávka představuje jistinu úvěru 96 042 Kč, dlužné„ běžné úroky“ vyčíslené ke dni odstoupení na částku 7 905,47 Kč a„ úhradu nesplacených nákladů za upomínky“ ve výši 500 Kč. Úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokem 20,90 % byl poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 64366864 (dále jen„ předmětná smlouva“), jejíž nedílnou součástí je sazebním poplatků, uzavřené elektronicky s tím, že měl být žalovaným uhrazen v celkem 96 pravidelných měsíčních splátkách (vždy k 7. dni v měsíci), avšak žalovaný poslední úhradu provedl dne 10. 3. 2020, a proto žalobkyně dopisem ze dne 3. 8. 2020 od předmětné smlouvy odstoupila, přičemž odstoupení (dle smluvních podmínek) nabylo účinnosti nejpozději ke dni 15. 8. 2020.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listiny podepsané elektronicky dne 6. 6. 2019 žalobkyní a 5. 6. 2019 žalovaným a označenou jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v [anonymizováno]“ [číslo] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému 100 000 Kč, který se zavázal tyto finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 20,90 % ročně vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 152 Kč, že v části 2 písm. O se pojednává o možnosti žalobkyně odstoupit od předmětné smlouvy, jestliže je žalovaný v prodlení s úhradou více jak dvou splátek, že v části 3 bod 9 se mimo jiné pojednává o doručení zásilky uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání a že součástí předmětné smlouvy je i sazebník poplatků, který obsahuje položku„ za 1. písemnou upomínku při prodlení spotřebitele“ ve výši 500 Kč.

4. Z„ výpisu obratů“ soud zjistil, že dne 6. 6. 2019 bylo 100 000 Kč zasláno na bankovní účet žalovaného.

5. Z„ tabulky úhrad“ a„ plánu řádného splácení“ soud zjistil, že poslední úhradu provedl žalovaný dne 10. 3. 2020, že celkem žalovaný žalobkyni zaplatil 20 268 Kč (3 958 Kč na jistinu, 15 410 Kč na úrocích a 900 Kč na„ náhradě nákladů“) a že ke dni 31. 7. 2020 v případě řádného splácení by na úrocích mělo být zaplaceno 23 315 Kč.

6. Z listiny ze dne 25. 4. 2020 označené jako„ první upomínka při prodlení spotřebitele“ soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného, že neobdržela splátku úvěru a informovala jej, že mu bude naúčtována„ náhrada nákladů“ 500 Kč spojená s „ vymáháním dluhu“.

7. Z listiny ze dne 3. 8. 2020 označené jako„ odstoupení o d smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění“ soud zjistil, že obsahem listiny je odstoupení žalobkyně od předmětné smlouvy a výzva žalovanému k úhradě dlužné pohledávky ve výši 104 447,47 Kč.

8. Z listiny označené jako„ Zpráva o posouzení úvěruschopnosti-poskytovatel úvěru [právnická osoba]“ a„ skenu“ historie transakcí bankovního účtu žalovaného od 11. 3. 2019 do 3. 6. 2019 soud zjistil, že žalobkyně zkoumala možnosti žalovaného hradit pravidelnou měsíční splátku, přičemž v souvislosti s žalovaným zjišťovala jeho příjmy a výdaje a zkoumala„ registr [příjmení]“, centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík,„ registr CRIF“.

9. Z výstupu z insolvenčního rejstříku ke dni 1. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný není v insolvenčním rejstříku veden jako dlužník 10. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně dne 6. 6. 2019 poskytla žalovanému 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 20,90 % ročně v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 152 Kč, že žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 20 268 Kč (3 958 Kč na jistinu, 15 410 Kč na úrocích a 900 Kč na náhradě nákladů), přičemž na úrocích k 31. 7. 2020 mělo být uhrazeno o 7 905,47 Kč více, že žalobkyně zaslala žalovanému v důsledku jeho prodlení upomínku, za což po něm požadovala 500 Kč a že poslední úhradu žalovaný provedl dne 10. 3. 2020.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 1789 odst. 1 o. z. je ze závazku dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.

14. Podle § 1931 věty první o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly.

15. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

16. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. V posuzované věci byla dne 6. 6. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným, poté co žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZosÚ, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru o obsahu odpovídajícím předmětné smlouvě, tedy mimo jiné o úvěru ve výši 100 000 Kč s úrokem 20,90 %, který měl žalovaný splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 152 Kč. Žalovaný byl se splátkami úvěru v prodlení více než dva měsíce, v důsledku čehož žalobkyně od předmětné smlouvy odstoupila (s účinností nejpozději ke dni 15. 8. 2020) a požadovala vyrovnání celé pohledávky s tím, že na jistinu bylo žalovaným zaplaceno 3 958 Kč, na úrocích ke dni 31. 7. 2020 zbývá doplatit 7 905,47 Kč a na„ náhradě nákladů za upomínku“ 500 Kč. Přestože žalobkyně pohledávku ve výši 500 Kč označuje jako„ náhradu nákladů za upomínku“, dané smluvní ujednání, na jehož základě tuto pohledávku žalobkyně požaduje, je třeba posoudit podle jeho obsahu (srov. § 555 odst. 1 o. z.), přičemž se jedná o sjednanou smluvní pokutu (srov. § 1970 o. z.), avšak to neznamená, že by tato smluvní pokuta žalobkyni vůči žalovanému, který je s úhradou dluhu v prodlení, nenáležela. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni vůči žalovanému rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši.

19. Soud uzavřel, že žaloba o zaplacení 104 447,47 Kč (96 042 Kč jistina, 7 905,47 Kč smluvní úrok a 500 Kč smluvní pokuta) je důvodná, a to včetně zákonného úroku z prodlení z částky 96 042 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 25 156 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 4 828 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to z tarifní hodnoty 104 447,47 Kč ve výši 5 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč ve výši 3 528 Kč.