20 C 20/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného žaloba o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 16. 1. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 119 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 16. 1. 2016 do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně na ni byla postoupena pohledávka společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2015, přičemž tato pohledávka představuje dlužnou jistinu úvěru.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se společností [právnická osoba] podepsaly dne 1. 1. 2021 listinu označenou jako„ smlouva o postoupení pohledávek“, přičemž obsahem této listiny byl i závazek k postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne 16. 12. 2015 podepsali listinu označenou jako„ smlouva o úvěru“, jejímž obsahem byl mimo jiné závazek [právnická osoba] poskytnout žalovanému 5 000 Kč (což se skutečně stalo) a oproti tomu závazek žalovaného takto poskytnuté finanční prostředky vrátit nejpozději do 15. 1. 2016, což však doposud neučinil.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval zejména § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 1724 odst. 1 o. z. a § 1789 o. z.

6. Soud uzavřel, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, přičemž jednou z postupovaných pohledávek byla i pohledávka za žalovaným. Tato pohledávka představuje jistinu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, přičemž žalovaná v rámci tohoto řízení nárokuje vrácení poskytnutých finančních prostředků, na něž jí podle předmětné úvěrové smlouvy vznikl nárok.

7. Vzhledem k uvedenému byla žalovanému uložena povinnost, aby žalobkyni zaplatil ve výroku I uvedenou částku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto je žalovaný povinen ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 5 119 Kč představující zaplacený soudní poplatek, odměnu advokáta za 3 úkony právní služby, paušální náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty, jíž je advokát plátcem.