20 C 33/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 4 050 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 25. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 050 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel s žalovaným dne 14. 5. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na účet. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena původním věřitelem výpisem z účtu, případně dalšími přiloženými doklady za rozhodné období. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení úvěru. Žalovaný však úvěr nesplatil řádně a včas, když ničeho neuhradil, dostal se do prodlení (dne 14. 6. 2024). Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na společnost , právnická osoba, , následně pak na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 160 Kč, úroku 180 Kč, smluvní pokuty 1 710 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovanou smluvní pokutu a poplatek, kdy tyto nároky žalobkyně byly již v této fázi řízení hodnoceny jako požadavky, které zřejmě nemohou být přiznány.

3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:Původní věřitel , právnická osoba, . uzavřel dne 14. 5. 2024 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , jejímž prostřednictvím poskytl žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na účet. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit společně s úrokem 180 Kč a poplatkem 2 160 Kč, a to do 13. 6. 2024. Čl. VI. smlouvy pak upravoval úhradu nákladů v případech opožděných plateb. Nedílnou součást smlouvy tvořil Předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a Všeobecné obchodní podmínky, které podrobněji upravovaly jednotlivá práva a povinnosti smluvních stran. Potvrzením o platbě bylo doloženo zaslání částky 6 000 Kč žalovanému na účet č. , č. účtu, (dne 14. 5. 2024). Z listiny Editace profilu klienta bylo dále zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na plný pracovní úvazek u společnosti , právnická osoba, ., kde dosahoval čistého měsíčního příjmu 29 630 Kč. Žalovaný měl mít ještě jiný příjem z podnikatelské činnosti, příjem však vyznačen nebyl. Bydlí ve vlastním domě/bytě, domácnost tvoří 1 člen. Splátky jiných úvěrů nemá. Za ostatní náklady (telefon, internet atd.) hradí částku 800 Kč, za náklady na služby a energie pak 900 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřena dle občanského průkazu. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že za nájem hradí 8 500 Kč, že hradil v 03/2024 částku 3 000 Kč a v 04/2024 pak částku 15 056,25 Kč úvěrové společnosti , právnická osoba, ., že za 02/2024 měl čistý příjem 32 650 Kč, za 01/2024 pak 22 523 Kč, za 12/2024 dosahoval příjmu 26 240 Kč, za 03/2024 pak 4 945 Kč, 5 570 Kč a 23 202 Kč. V únoru 2024 čerpal dva úvěry ve výši 16 000 Kč a 12 400 Kč od úvěrových společností, v březnu 2024 pak částku 5 000 Kč, v dubnu 2024 čerpal další úvěr ve výši 12 400 Kč. V rámci výpisů byly další nespecifikované obraty v záporných výších, často vyšší finanční částky. Žalovaný byl vyzýván předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2025 k uhrazení dlužné částky, zaslání upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Aktivní legitimaci žalobkyně doložila dvěma smlouvami o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek.

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“ nebo „ZSÚ“ ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

14. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele až na současnou žalobkyni. Žalobkyně je tak bezesporu osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.

15. Podle § 86 ZSÚ je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.

16. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že: „…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“.

17. Soud má za to, že původní věřitel povinnost uloženou § 86 ZSÚ nesplnil, neboť vůbec neověřoval pravidelné výdaje žalovaného (zejména, co se týče výdajů na stravu, ošacení, jiné běžné náklady, pojištění, dopravu atd.). Odhadované měsíční výdaje (označené jako „ostatní“ žalovaného byly stanoveny na částku 800 Kč a výdaje za služby a energie byly stanoveny na částku 900 Kč, takovým nízkým částkám však nelze bez dalšího zcela uvěřit. Dle listiny Editace profilu klienta žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti, avšak z výpisů z účtu je patrno, že hradí nájem ve výši 8 500 Kč měsíčně. Dále je zde uvedeno, že žalovaný nemá splátky jiných úvěrů, z výpisů z účtů je však zřejmé, že opakovaně žádal různé úvěrové společnosti o úvěry a jiné hradil. Jestliže se tedy původní věřitel dostatečně nezabýval také výdajovou stránkou žalovaného, nemohl provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně rovněž nedoložila, zda byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, registru dlužníků apod. Původní věřitel tak zřejmě pouze formálně vykázal úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabýval.

18. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

19. Přesto původní věřitel smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatkem. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZSÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti původního věřitele byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatné. Je též nezbytné vidět, že tento sjednaný poplatek v zásadě nepřináší žalovanému žádné podstatné výhody, lze jej hodnotit jako skrytý úrok.

20. Ve smyslu § 2993 o. z. má žalobkyně právo jen na to, co bylo plněno, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny. U smlouvy žalobkyně prokázala poskytnutí částky 6 000 Kč, žalovaný neuhradil ničeho, je tedy povinen žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit částku 6 000 Kč.

21. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokuta, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

22. Co se týká splatnosti nároku soud vyšel z ustanovení § 87 ZSÚ, který je úpravou speciální k úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud. Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., soud rozhodl o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení.

23. Ve výroku III. rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. soud konstatuje, že obě strany zaznamenaly v řízení částečný úspěch a částečný neúspěch, přičemž míra procesního úspěchu i neúspěchu je na obou stranách přibližně stejná. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).