20 C 56/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl předsedou senátu Mgr. Miroslavem Neuerem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 874 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 498 Kč s tím, že je oprávněna platit tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k prvému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 376 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 206,38 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 874 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 568 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 1. 4. 2025 domáhala zaplacení částky 34 874 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovanou uzavřela dne 11. 5. 2024 Úvěrovou smlouvu, na základě které jí poskytla částku ve výši 25 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala k úhradě této částky společně s poplatkem 825 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců s tím, že jednotlivé splátky byly rozepsány ve splátkovém kalendáři. Sjednány byly další volitelné služby, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku (99 Kč), dále si žalovaná 2x prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky (poplatek ve výši 2 475 Kč), v rámci 2. až 8. splátky byl vynesen úrok ve výši 1 225 Kč. Žalovaná za dobu trvání úvěru uhradila pouze částku 2 502 Kč. Následně se dostala do prodlení se splácením, žalobkyně proto žalované vyúčtovala smluvní pokutu (1 500 Kč) a účelně vynaložené náklady (1 030 Kč). Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny 24 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 825 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem 2 450 Kč, úroků 3 675 Kč, účelně vyložených nákladů 1 030 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 206,38 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 874 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v návrhu popisovala průběh posuzování úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o úvěru. Při absenci dobrovolného plnění se žalobkyně domáhá předmětné dlužné částky žalobou podanou u soudu.

2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který byl žalované doručen dne 2. 6. 2025 do datové schránky. Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu včasný odpor, který dále odůvodnila v podání ze dne 2. 7. 2025. Sdělovala, že nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru neuznává, jedná se o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná, když žalobkyně nesplnila povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalované. Od žalobkyně obdržela částku ve výši 25 000 Kč. V minulém období se dostala do náročné životní situace a mylně se domnívala, že tuto skutečnost vyřeší spotřebitelským úvěrem. O úvěr požádala na , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Považuje za sporné, zda úvěrová smlouva byla vůbec uzavřena. Žalobkyně neprokázala, že mezí ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy právě v takovém znění, v jakém ji žalobkyně předkládá. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Rovněž RPSN odporuje dobrým mravům, kdy jeho výše činí 49,2 %, avšak dle ČNB činila výše RPSN u spotřebitelských úvěrů v květnu 2024 9,31 %. Poplatek za poskytnutí úvěru je zavádějícím způsobem uveden v části „Veškeré další náklady vyplývající ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr“ mezi poplatky za tzv. volitelné doplňkové služby, ačkoliv se jedná o náklad mandatorní a v konečném důsledku navyšuje celkovou výši nákladů na spotřebitelský úvěr. Zavádějící a ve značném nepoměru k výši poskytnutého úvěru i samotné splátky je Poplatek za prodloužení doby splatnosti o 15 dnů, tzv. Korunový odklad, který navyšuje závazek spotřebitele. Žalobkyně ani nijak blíže nezkoumala příjmy a výdaje žalované, nijak je neověřovala. K metodice žalobkyně žalovaná uváděla, že izolované použití matematického modelu, který počítá místo s reálnými doloženými náklady na bydlení a živobytí s částkou životního minima a normativu na bydlení, již bylo několikrát vyvráceno jako nevhodný nástroj ověřování úvěruschopnosti. Žalovaná navrhovala, že žalobkyni zaplatí částku 22 498 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ve zbytku navrhovala žalobu zamítnout. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhovala, aby soud rozhodl dle § 150 o.s.ř., případně aby jí přiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Dále navrhovala úhradu dlužné částky v měsíčních splátkách po 1 000 Kč.

3. Žalobkyně v podání ze dne 24. 7. 2025 odkazovala na Kartu klienta a Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta. Tvrdila, že provedla lustraci žalované v registrech NRKI (pozitivní vyhodnocení), SOLUS (nenalezen žádný závazek po splatnosti), CRIBIS (bez exekuce) a ISIR (nenalezen). Na základě uvedených zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že totožnost klienta je ověřena prostřednictvím kopie občanského průkazu nebo výpisem z bankovního účtu, či ověřovací transakcí 1 Kč, případně službou Bank ID. V tomto případě bylo vlastnictví k účtu ověřeno prostřednictvím Bank ID a rovněž byla vyžádána kopie občanského průkazu. Všechny splátky i s jednotlivými poplatky byly podrobně vypsány ve smlouvě. K námitce RPSN žalobkyně sdělovala, že RPSN uvedené ve smlouvě je horní hranice RPSN v případě, že žalovaná využije a sjedná všechny možné dobrovolné poplatky za služby. V případě řádného splácení by výše RPSN za úroky a poplatky za poskytnuté služby činila 23,55 %. V závěru podání žalobkyně souhlasila se splátkami ve výši 1 200 Kč měsíčně s tím, že v případě prodlení s úhradou jedné splátky, a to i částečně, se stává splatným celý zůstatek výše dlužné částky.

4. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k usnesení soudu nevyjádřila, žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tedy podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 11. 5. 2024 úvěrovou smlouvu, jejímž prostřednictvím poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 825 Kč a dále s poplatky za sjednané doplňkové služby (poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně). Pro případ prodlení s úhradou úvěru bylo dohodnuto, že žalobkyně může požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním (300 Kč za měsíc vymáhání), smluvní pokutu (ve výši 500 Kč) a úroky z prodlení dle zákonné sazby. Smlouva dále podrobněji upravovala práva a povinnosti smluvních stran, podmínky úvěru, možnost prodloužení splatnosti úvěru (korunový odklad, desetiprocentní odklad), splácení úvěru, jednotlivé doplňkové služby, náklady úvěru a ukončení smlouvy. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pak specifikoval údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a důležité právní aspekty. Dne 11. 5. 2024 byla žalované poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, a to převodem na účet žalované (což žalobkyně osvědčila dokladem). Ze Sazebníku platného od 4. 1. 2019 jsou patrny ceny za jednotlivé poplatky a doplňkové volitelné služby poskytované žalobkyní v souvislosti s úvěrem, dále ceny za náklady úvěru, výše RPSN. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že dne 5. 8. 2024 a dne 8. 9. 2024 žalovaná uhradila po 1 Kč. Dne 16. 11. 2024 uhradila 2 500 Kč. Ke dni 31. 1. 2025 žalobkyně zesplatnila celý úvěr. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky tzv. předžalobní upomínkou. Byla vyčíslována celková dlužná částka (34 874 Kč), kdy žalovaná byla vyzvána k její úhradě nejpozději do 14. 3. 2025 na tam uvedený bankovní účet. Zaslání předžalobní výzvy bylo doloženo podacím archem České pošty. Žalobkyně dále předložila kartu klienta, ze které bylo zjištěno, že žalovaná dosahuje příjmu 32 000 Kč měsíčně (jako zaměstnanec), příjmy ostatních členů činí 7 500 Kč měsíčně, měsíční splátky dalších úvěrů činí 3 000 Kč. U kolonky Počet dětí je vyznačena 1. Žalovaná byla lustrována v ISIR (s negativním výsledkem), v NRKI (pozitivní vyhodnocení) a v CRIBIS (bez exekuce). Z úvěrové zprávy NRKI pak soud zjistil, že tato zpráva obsahuje základní informace o žalované, dále detaily ohledně jednoho existujícího splátkového úvěru. Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta pak popisovala proces zjišťování kreditního skóre žalované coby spotřebitele, zda je schopna splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Totožnost žalované byla ověřena z fotokopie občanského průkazu a z Bank ID.

6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

15. Žalobkyně uvedla, že v rámci metodiky je podrobně popsáno, jakým způsobem získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, dále že v rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně vycházela. Z karty však bylo zjištěno pouze to, že žalovaná požádala o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, má 1 dítě, jako zdroj příjmu uvedla, že je zaměstnanec a dosahuje příjmu 32 000 Kč (příjem ostatních členů domácnosti činí 7 500 Kč), splácí jiným společnostem uvedeným v žádosti 3 000 Kč a dále že byla provedena lustrace v registrech NRKI (pozitivní vyhodnocení), CRIBIS (bez exekuce) a ISIR (nenalezen). Žalobkyně tak neověřovala pravidelné výdaje žalované, respektive se jimi vůbec nezaobírala, tedy nedoložila ani žádné listinné podklady týkající se žalované coby klienta.

16. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované zkoumána, doložila pouze kartu klienta, obecnou metodiku a úvěrovou zprávu, kdy v kartě je uveden tvrzený příjem 32 000 Kč. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalované, pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, přičemž není možné se spokojit pouze s jejími tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré příjmy i výdaje žalované byly prokázány příslušnými listinami.

17. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

18. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

19. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 25 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 2 502 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 22 498 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (sankce, poplatky, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

20. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

21. Soud přihlédl k výši přiznané částky a stanovisku obou procesních stran a rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 498 Kč s tím, že je oprávněna platit tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k prvému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

22. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 568 Kč, přičemž tato částka představuje 19,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 396 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 874 Kč sestávající z částky 3x 700 Kč (za úkony právní služby příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a 1x 2 500 Kč (za vyjádření k odporu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a jednoho po 450 Kč a DPH ve výši 21 % ve výši 1 123,50 Kč, celkem tedy 7 869,50 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 568 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.