22 C 71/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Libuší Vykopalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně za dobu od 21. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 28. 4. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení smluvní pokuty 10.000 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které poskytl žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, kdy došlo k ukončení této smlouvy, přičemž po ukončení smlouvy byla žalovaná povinna podle sjednaných podmínek vrátit do 10 dnů žalobci pronajatá technická zařízení, což neučinila, a proto v souladu se smlouvou vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši 5 000 Kč za každé ze dvou zařízení převzatých žalovanou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2018 uzavřela žalovaná s žalobcem smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikacích [číslo] na dobu 24 měsíců. Součástí smlouvy byly učiněny také Všeobecné podmínky, Zvláštní podmínky a ceník. Žalovaná podpisem smlouvy s těmito smluvními dokumenty vyjádřila souhlas a potvrdila jejich převzetí. Žalovaná po ukončení smlouvy nesplnila svoji povinnost podle čl.4 zvláštních podmínek vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy žalobci technické zařízení. V článku I. smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací je sjednána smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného koncového zařízení. Ve smlouvě jsou specifikovány v části poskytované služby pod bodem 2 pojmenovaném„ technické zařízení“ dva set top boxy a to [anonymizována čtyři slova] a č. [anonymizováno], které byly žalované zaslány kurýrní službou, kterou žalovaná uhradila při převzetí. Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací definují pojem„ zařízení“, kterým se míní jakékoliv technické zařízení potřebné k příjmu nebo přístupu ke službám žalobce. Tyto podmínky neobsahují pojem„ technické zařízení“ nebo„ koncové zařízení“. Zvláštní podmínky pro službu kombinované televize [anonymizována dvě slova] obsahují v čl. 2 bodě 5. 3 definici„ koncového zařízení“ účastníka, kterým se rozumí zobrazovací zařízení účastníka umožňující příjem služby (zejména TV, monitor a podobně). V čl. 2 bodě 5. 9 je definováno„ technické zařízení“, kterým se rozumí zařízení potřebné příjmu nebo přístupu ke službě, který je za tímto účelem poskytnuto účastníkovi [právnická osoba] (set top box, [anonymizována dvě slova]). Z tvrzení žalobce a jeho ceníku soud zjistil, že prodejní cena u žalobce činila v roce 2018 u set top boxu [anonymizováno] 3.500 Kč.

4. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak si výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 17. 8. 2018 smlouva o poskytování služeb elektronických, přičemž na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované shora uvedené zařízení, a to 2 set top boxy, které jsou ve smlouvě označené jako technická zařízení, přičemž toto označení odpovídá také definici„ technického zařízení“ učiněné ve zvláštních podmínkách, kde je definováno jako zařízení potřebné příjmu nebo přístupu ke službě, který je za tímto účelem poskytnuto účastníkovi [právnická osoba] (set top box, [anonymizována dvě slova]). Z uvedeného je tedy jednoznačné, že set-top boxy jsou podle smlouvy a jejich zvláštních podmínek technickým zařízením a nikoli zařízením koncovým, pod jehož definici ve zvláštních podmínkách nespadají. V článku I. předmětné smlouvy však byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného„ koncového zařízení“ a nikoli zařízení„ technického“.„ Koncovým zařízením“ je podle zvláštních podmínek zobrazovací zařízení (zejména televize, monitor), kdy jde o zobrazovací zařízení účastníka umožňující příjem služby. Ve smlouvě není sjednána smluvní pokuta pro případ nevrácení„ technického zařízení“, které je těmito zvláštními podmínkami definováno tak, že pod něj spadají předmětné set-top boxy. V tomto případě tak pro případné nevrácení těchto technických zařízení smluvní pokuta jednoznačně mezi účastníky sjednána nebyla. S ohledem na tuto skutečnost nutno uzavřít, že nárok uplatněný žalobcem není oprávněný, a proto byla žaloba zamítnuta, a to včetně příslušenství. Soud dodává, že předmětná smlouva a její zvláštní podmínky byly žalované poskytnuty žalobcem v roli podnikatele, profesionála, a bylo tedy na něm, aby ujednání o smluvní pokutě bylo sjednáno v souladu s jeho vlastními závaznými podmínkami, přičemž pokud se tak nestalo, tento si sám zavinil, že mu v této věci nemohl být jím tvrzený nárok přiznán.

6. Nárok na smluvní pokutu není důvodný. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie, přičemž národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve vazbě na znění a účel směrnice Evropské unie tak, aby bylo dosaženo účelu vyjádřenému směrnicí. Nezbytnost ochrany spotřebitele je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), kdy vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající či zakázaný charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti. Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představuje ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Oproti příloze směrnice (bod 1, písm. e) přílohy směrnice) ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS je ujednáním, ke kterému se dle § 1814 o. z. nepřihlíží.

7. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

8. I pokud by snad bylo vyhodnoceno, že set top boxy jsou zařízením, pro které byla sjednána smluvní pokuta, což však soud takto s ohledem na výše uvedené nemohl vyložit, nebylo by možné žalobě vyhovět také z dalšího důvodu. V řízení byla prokázána prodejní cena předmětných zařízení u žalobce v roce 2018 ve výši 2x 3.500 Kč. Je nepochybné, že pořizovací cena těchto zařízení musela být nižší, neboť nelze předpokládat, že by žalobce jako podnikatel prodával tato zařízení bez jakéhokoli zisku. Navíc je obecně známou skutečností, že cena technických zařízení se v čase snižuje. Pokud tedy v tomto případě požadoval žalobce za nevrácení každého tohoto zařízení částku 5 000 Kč, jedná se o nepřiměřenou výši smluvní pokuty, a to ve vztahu mezi spotřebitelem a podnikatelem. Sjednaná smluvní pokuta je s ohledem na shora uvedené nepřiměřeně vysokým odškodným, a to ve smyslu shora uvedené Směrnice. Jedná se proto o nepřiměřené ujednání, které je podle § 1815 o. z. zdánlivým ujednáním, k němuž nelze přihlížet. V tomto případě by tedy nemohla být přiznána smluvní pokuta ve výši 5.000 Kč za nevrácení každého zařízení, neboť není přiměřená hodnotě takového zařízení ani významu utvrzované povinnosti. Podle § 1813 občanského zákoníku jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 občanského zákoníku pak dále platí, že k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, takže také z tohoto důvodu by tedy žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

9. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož v řízení úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.