22 C 95/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Libuší Vykopalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3.815 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.815 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.815 Kč od 10. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobci částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 28. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal proti žalované zaplacení nároků ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené mezi účastníky řízení, a to aktivačního poplatku ve výši 1.815 Kč s příslušenstvím a části smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč s příslušenstvím, která je požadována v souvislosti s porušením povinnosti žalované do sedmi dnů od ukončení smlouvy uhradit dlužné částky a vrátit zapůjčené zařízení, v daném případě router v hodnotě cca 400 Kč. Žalovaná je dále v prodlení s úhradou ceny za poskytnuté služby.

2. Žalobce jako poskytovatel a žalovaný jako uživatel uzavřeli dne 7. 11. 2018 smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb [číslo] jejíž předmět byl sjednán jako poskytování služby elektronických komunikací tarif [anonymizována dvě slova] s cenou 261,10 Kč bez DPH měsíčně. Pod bodem 2 bylo sjednáno, že při ukončení smlouvy je uživatel povinen bezodkladně vrátit vše, co je majetkem poskytovatele a vyrovnat všechny závazky ze smlouvy. Pokud tak neučiní do 7 dnů ode dne ukončení smlouvy, dohodli se účastníci na právu poskytovatele na smluvní pokutu ve výši 8.000 Kč. Z bodu 2.5 ve spojení s bodem 2.8.2 všeobecných podmínek žalobce vyplývá, že při prodlení s platbami delším než 30 dnů, bylo sjednáno právo poskytovatele na úhradu všech nákladů s aktivací a instalací telekomunikačního zařízení, zejména aktivačního poplatku, který byl poskytnut za zvýhodněných podmínek. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že aktivační poplatek ve výši 1.500 Kč bez DPH byl poskytnut za zvýhodněnou cenu 1 Kč bez DPH. Z předávacího protokolu a dohody o užívání zapůjčeného zařízení bylo zjištěno, že žalovaná potvrzuje převzetí jednoho kusu zařízení [anonymizována dvě slova] to dne 7. 11. 2018. Z výpovědi smlouvy ze dne 23. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vypověděl předmětnou smlouvu z důvodu prodlení uživatele s platbami delším než 30 dnů. Dále je zde uveden nedoplatek faktury žalované ve výši 948 Kč. Žalobce vystavil žalované výzvu k úhradě aktivačního poplatku ve výši 1.815 Kč se splatností dne 9. 3. 2021.

3. Podle § 2048 věty první občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak si výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1813 věty první o. z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu právu nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

4. Žaloba na zaplacení částky 1.815 Kč byla v souladu s § 1746 o. z. shledána důvodnou, když žalobce prokázal existenci nároku na cenu za poskytnuté služby spočívající v aktivaci a instalací telekomunikačního zařízení, kdy v důsledku prodlení žalované s jejími platbami za služby elektronických komunikací je tato podle smluvního ujednání povinna zaplatit v plné výši sjednaný aktivační poplatek za aktivační a instalační služby v žalobcem požadované výši, přičemž žalovaná neprokázala řádnou úhradu ani za služby elektronických komunikací ani aktivačního poplatku. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle splatnosti shora uvedené výzvy.

5. Nárok na smluvní pokutu není důvodný. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie, přičemž národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve vazbě na znění a účel směrnice Evropské unie tak, aby bylo dosaženo účelu vyjádřenému směrnicí. Nezbytnost ochrany spotřebitele je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), kdy vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající či zakázaný charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti. Základ vnitrostátní právní úpravy ochrany spotřebitele představuje ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Oproti příloze směrnice (bod 1, písm. e) přílohy směrnice) ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS je ujednáním, ke kterému se dle § 1814 o. z. nepřihlíží.

6. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

7. Jestliže si účastníci řízení sjednali smluvní pokutu ve výši 8.000 Kč, přičemž žalovaná dluží za poskytnuté služby 948 Kč a cena zařízení, jež nebylo žalovanou vráceno, se pohybuje celkem okolo 400 Kč, je smluvní pokuta ve výši 8.000 Kč sankcí, která více než 2,5 násobně převyšuje cenu nesplněných povinností. Judikatura soudů přitom považuje dokonce u podnikatelů za nemravnou už smluvní pokutu 2,5 násobně převyšující cenu nesplněné povinnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 33 Cdo 131/2012 nebo rozhodnutí ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 26 Cdo 203/2014), přičemž v daném případě se jedná o spotřebitele, kde kritéria pro posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty jsou mnohem přísnější než u podnikatelů. Sjednaná smluvní pokuta je s ohledem na shora uvedené zjištění, závěry a judikaturu nepřiměřeně vysokým odškodným, a to ve smyslu shora uvedené Směrnice. Jedná se proto o nepřiměřené ujednání, které je podle § 1815 o. z. zdánlivým ujednáním, k němuž nelze přihlížet. Nicotné ujednání nelze moderovat a nezhojí se ani případným požadavkem na zaplacení pouze části smluvní pokuty. Navíc je téměř jisté, že u zapůjčených zařízení muselo dojít od doby zapůjčení k poklesu jejich tržní ceny.

8. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 142 odst. 2 zákona o. s. ř., podle něhož v řízení převážně úspěšné žalované vzniklo podle rozdílu úspěchu a neúspěchu právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalované žádnému náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.