7 C 10/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 35 379,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 304 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 18 075,79 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 379,79 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 752,13 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 29 509,76 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu 16 000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 15. 3. 2023 (ve znění doplňujícího podání ze dne 16. 5. 2023) domáhala po žalované zaplacení částky 35 379,79 Kč a úrokového příslušenství. Uváděla, že původní věřitel – společnost právnická osoba uzavřel dne 30. 6. 2017 s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku společně s příslušenstvím úvěru (to bylo tvořeno částkou 36 332 Kč) v 17 měsíčních splátkách po 4 196 Kč. V Žádosti o úvěr uvedla žalovaná základní údaje o své osobě, dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci. Původní věřitel vyhodnotil osobu žalované jako způsobilou ke splácení úvěru. Žalovaná však úvěr nehradila řádně a včas, uhradila pouze částku 33 696 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky (tedy ke dni 30. 11. 2018). V důsledku prodlení žalované vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 (s účinností k 27. 10. 2022). Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny 19 379,79 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku 1 203,81 Kč, dlužného poplatku za poskytnutí úvěru 7 385,65 Kč, dlužných nákladů na vyhodnocení úvěru 2 254,10 Kč, dlužného inkasního poplatku 7 385,65 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků 11 253,55 Kč (za období od 1. 12. 2018 do 14. 10. 2022), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 752,13 Kč (za období od 1. 12. 2018 do 14. 10. 2022), účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 217 Kč, smluvní pokuty 16 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 379,79 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení.

2. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaná se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti uváděné v žalobě nečinila v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Původní věřitel právnická osoba uzavřel dne 30. 6. 2017 s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo kterou se zavázal poskytnout žalované (dlužníkovi) částku ve výši 35 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořil Předpis splátek (Příloha č. 1). Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli úrok ve výši 4 000 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 4 264 Kč a inkasní poplatek ve výši 14 000 Kč, celkem měla tedy uhradit částku 71 332 Kč v 17 měsíčních splátkách po 4 196 Kč. Listina dále upravovala práva a povinnosti smluvních stran, sankce pro případ prodlení s vrácením úvěru (ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, o zákonném úroku z prodlení, o účelně vynaložených nákladech spojených s prodlením a upomínáním dlužníka), úrokovou sazbu (15 % ročně u splatnosti úvěru během 17 měsíců), ukončení smlouvy. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pak poskytoval žalované detailní informace o poskytovaném úvěru včetně podmínek čerpání (v hotovosti v den uzavření smlouvy), režimu splátek, úvěrových nákladů, dalších právních aspektů a předpisu splátek. V Žádosti o úvěr byly uvedeny údaje o žalované (žadateli), jejím zaměstnavateli (zde je vyznačeno důchodce), výši úvěru (35 000 Kč) a počtu splátek (17 měsíčních splátek po 4 196 Kč). Žalovaná zde uvedla, že pobírá důchod, doložila výplatní pásky a jiný doklad (důchod). Její mzda dle žádosti činí 4 830 Kč, důchod činí 4 942 Kč, ostatní státní příspěvky činí 2 000 Kč (celkové měsíční příjmy pak činí 11 772 Kč). U měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že za jídlo, dopravu a osobní náklady uhradí částku 1 000 Kč, za energie a bydlení uhradí částku 2 200 Kč a dále má měsíční splátky půjček ve výši 1 000 Kč (celkem tedy výdaje činí částku 4 200 Kč). Jako použitelný měsíční příjem byla uvedena částka 7 572 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná. K ověření totožnosti předložila občanský průkaz. Z přiložených výplatních pásek je patrno, že žalovaná v měsíci červnu 2016 dosáhla čisté mzdy 4 620 Kč (v kolonce„ Srážky“ je uvedena částka 1 130 Kč), v měsíci srpnu 2016 dosáhla čisté mzdy 4 830 Kč. Z ústřižku pro příjemce za měsíc duben 2017 je zřejmé, že žalovaná pobírala invalidní důchod prvního stupně ve výši 4 963 Kč. Listina označená jako Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky pak obsahuje přehled úkonů realizovaných v rámci mimosoudního vymáhání pohledávky ohledně žalované (cesta pověřeného pracovníka věřitele na adresu žalované učiněné dne 2. 1. 2023). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022 (ta zároveň odkazovala na Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022). Potvrzení o provedení transakce osvědčuje zaplacení portfolia za postoupení pohledávky dne 27. 10. 2022. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisy ze dne 27. 11. 2022 a dne 10. 11. 2022 (doloženo podacím archem). Příloha č. 1 ke Smlouvě o postoupení pohledávek pak obsahovala informace o dlužníkovi a jeho závazku z úvěrové smlouvy. Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 1. 3. 2023 vyzývána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 81 853,23 Kč, byla upozorňována na možné soudní řízení a navýšení nákladů v souvislosti se soudním řízením (doloženo podacím archem).

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále též „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou zejména z předložených oznámení o postoupení pohledávky a z dílčí (a rámcové) smlouvy o postoupení pohledávek.

11. Po právní stránce soud věc posoudil podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti.

12. Pokud žalobkyně tvrdila, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne 30. 6. 2017 smlouvu o úvěru, bylo sice prokázáno, že k tomuto jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že žalovaná uvedla mezi měsíčními výdaji částku 1 000 Kč za„ dopravu, jídlo a osobní náklady“, takové nízké částce však nelze bez dalšího zcela uvěřit. U položky„ bydlení, energie“ je uvedena částka 2 200 Kč, žalovaná uváděla, že bydlí v nájmu. Původní věřitel si měl vyžádat od žalované nájemní smlouvu, neboť je velmi nepravděpodobné, že by žalovaná bydlela v nájmu za částku 2 200 Kč včetně úhrad energií. Žalobkyně rovněž nedoložila, zda byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalované nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, registru dlužníků, apod. (pouze sdělovala, že bylo nahlíženo do insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem). Také nebyly vyžadovány výpisy z účtu, ačkoliv žalovaná uvedla, že bankovní účet má. Žalovaná rovněž splácela další zápůjčku (úvěr), uváděla 1 000 Kč měsíčně.

13. Původní věřitel právnická osoba porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti byl zároveň porušen veřejný pořádek; v daném případě ochrana společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto smlouvu o úvěru uzavřel s vědomím sjednání vysokých poplatků a úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí zákon o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem.

14. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“ 15. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu § 586 o. z. (nehledě na skutečnost, že použití konceptu relativní neplatnosti, jak je uveden v § 586 o. z., se soudu v tomto případě jeví jako problematické a znevýhodňující žalované jako spotřebitele, jak ostatně nedávno dovodil i Krajský soud v Ostravě v bodě 19 svého rozsudku čj. 15 Co 123/2019-115 ze dne 1. 8. 2019).

16. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle § 2991 a § 2993 o. z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že původní věřitel žalované poskytl částku 35 000 Kč, přičemž žalovaná mu dle tvrzení žalobkyně vrátila částku 33 696 Kč. Je tedy zřejmé, že částku 1 304 Kč jí nadále dluží.

17. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 1 304 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

18. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jím požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když převážně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, již však soudě podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto o otázce nákladů řízení účastníků rozhodl tak, že žádnému z nich právo na jejich náhradu nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.