7 C 146/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu zletilé [celé jméno žalobkyně] částkou 4 000 Kč měsíčně vždy každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně, počínaje dnem 5. 10. 2018. Tím se mění rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2012, č. j. [číslo jednací].

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni dlužné zvýšené výživné za dobu od 5. 10. 2018 do 31. 3. 2022 ve výši 100 413 Kč do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen přispívat na výživu zletilé [celé jméno žalobkyně] částkou 1 000 Kč měsíčně vždy ke každému 15. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 44 473 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 1. 2012 byla (tehdy) nezletilá žalobkyně svěřena do výchovy matky a otci stanovena vyživovací povinnost 1 600 Kč měsíčně. Žalobkyně, která se narodila mimo manželství, navštěvovala 5. třídu ZŠ, jezdila na koni (náklady 15 000 Kč ročně) a navštěvovala šperkařský kroužek (náklady 1 500 Kč ročně). Matka byla na rodičovské dovolené (příspěvek 7 600 Kč a přídavek na děti celkem 1 110 Kč) a žila s manželem (podnikajícím jako OSVČ v pohostinství), žalobkyní a dcerou [jméno] v bytě (náklady na bydlení činily 10 000 Kč měsíčně). Žalovaný se s žalobkyní nestýkal a výživné na ni platil nepravidelně.

2. Žalobkyně podala žalobu na zvýšení výživného na částku 5 000 Kč s odůvodněním, že se výrazně zvýšily náklady na potřeby žalobkyně, mimo jiné i s nástupem na vysokou školu. Výživné žalobkyně požaduje ve smyslu § 922 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), i za tři roky předcházející žalobě.

3. Žalovaný nesouhlasil s žalobkyní navrhovanou výší výživného s tím, že by byl ochoten hradit dvojnásobek výživného již určeného a zpětně doplatit 30 000 Kč, více s ohledem na jeho probíhající oddlužení není schopen hradit.

4. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že se žalobkyně s žalovaným nestýká a neudržují spolu kontakt.

5. Ze zprávy o plnění dlužníka (žalovaného) v oddlužení ze dne 14. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný má čistý měsíční příjem 18 879 Kč a že výživné ve výši 1 600 Kč hradí žalobkyni pravidelně.

6. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že studuje II. ročník na [anonymizováno] univerzitě v [obec], obor [anonymizováno]. Bydlí v [obec] v bytě 3+1 s matkou, otčímem a sestrou [jméno] (12 let). Výživné je placeno na účet otčíma, protože všechny potřeby žalobkyně platí otčím či matka, jejichž příjmy pocházejí z pohostinství, neboť žalobkyně nemá žádný stálý příjem. Dále soud zjistil, že na střední škole byla žalobkyně na„ internátu“ v [obec], kde platila 2 500 Kč měsíčně (včetně jídla) a jízdné bylo 50 Kč za jednu jízdu. Nyní má„ kartu na šalinu“ za 2 375 Kč ročně a její náklady se zvyšují, když musí dojíždět mimo [obec] v souvislosti se školními povinnostmi a účastní se i nepovinných kurzů důležitých pro budoucí uplatnění (poslední kurz stál 3 000 Kč).

7. Z pojistné smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně za pojištění hradí 380 Kč měsíčně.

8. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně) soud zjistil, že nemá samostatný příjem, ale pomáhá manželovi, který pracuje jako OSVČ v pohostinství, přičemž jeho příjem je příjmem celé rodiny s tím, že v minulosti byly schopni hradit náklady provozu domácnosti ve výši 25 000 Kč - 30 000 Kč. V roce 2020 v souvislosti s koronavirem poklesl jejich příjem o 50 a více procent, příjmy byly tedy výrazně nižší a využili stání podpory. Výdaje mají jako běžná rodiny, jen za speciální brýle pro dceru [jméno] platí 10 000 Kč - 15 000 Kč, přičemž je bude nutné jednou ročně měnit.

9. Z rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 15. 5. 2021, [číslo jednací], soud zjistil, že otčímovi žalobkyně byla vyplacena dotace ve výši [částka].

10. Z listiny ze dne 6. 11. 2017 označené jako kupní smlouva soud zjistil, že v rámci ní vystupuje otčím žalobkyně jako prodávající podílu na nemovité věci, který zdědil (usnesení [název soudu] ze dne 12. 9. 2017, č. j. [číslo jednací]).

11. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že bydlí a pracuje na Slovensku, kde si jako řidič kamionu vydělá cca 19 000 Kč (bez tzv. diet). Bydlí u kamarádky, u níž si pronajal část rodinného domu za cca 150 EUR - 200 EUR měsíčně. Vlastní automobil značky Škoda Fabia, kterou si pořídil před dvěma lety za 1 000 EUR, jiný majetek nemá. Je otcem ještě dvou zletilých dětí ve věku 25 a 28 let.

12. Z potvrzení o vyplaceném stravném žalovaného soud zjistil, že žalovanému bylo na zahraniční stravné (tzv. diety) vyplaceno průměrně měsíčně cca 800 EUR.

13. Ze sdělení Úřadu práce ČR – [obec] soud zjistil, že v obvodu tohoto úřadu práce je větší množství nabídek práce, na něž žalovaný má kvalifikační předpoklady, zejména pak na řidiče kamionu, s tím, že nabízená mzda se pohybuje od 20 000 Kč do 60 000 Kč.

14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí věci žádné podstatné skutečnosti.

15. Soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu. Žalobkyně žije se svou matkou, otčímem a sestrou v bytě 3+1, přičemž žalobkyně studuje II. ročník vysoké školy, nemá vlastní stabilní příjem a obživu celé rodiny zajišťuje podnikání otčíma žalobkyně, které však bylo negativně ovlivněno koronavirem a restrikcemi spojenými s pandemií tohoto onemocnění. Se studiem žalobkyně na vysoké škole jsou spojeny i další náklady v podobě i speciálních kurzů pro lepší uplatnitelnost absolventů. Žalovanému bylo soudem schváleno oddlužení, v němž se nachází již třetím rokem, přičemž žije v pronájmu na Slovensku, kde i pracuje s čistým příjmem okolo 19 tisíc Kč (nepočítaje zahraniční stravné – tzv. diety) a vlastní starší automobil. Výživné ve výši 1 600 Kč platí žalovaný pravidelně, jinak žalobkyni nic dále nepřispívá.

16. Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.

17. Při rozhodování o výživném soud postupoval podle zákonných kritérií § 913 a § 915 odst. 1 o. z., tedy přihlédl k odůvodněným potřebám oprávněné, jakož i k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům rodičů. Je třeba přihlédnout k tomu, zda povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se popř. i k péči o rodinnou domácnost. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle § 913 odst. 2 o. z. je třeba při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

18. V projednávané věci soud přihlížel zejména k tomu, že výživné bylo stanoveno před více než 10 lety, kdy žalobkyně navštěvovala první stupeň základní školy a měla běžné potřeby a zájmy. Od této doby se zlepšily možnosti žalovaného hradit vyšší výživné, když již není povinen plnit vyživovací povinnost vůči jeho dvěma již zletilým dětem a jeho situace se zlepšila i po příjmové stránce, přičemž soud dovodil, že by případně mohl usilovat i o pracovní místo, na němž by dosahoval vyšší mzdy, než jaké dosahuje na místě současném. Velmi výrazně se změnily náklady na každodenní běžné potřeby žalované, která v současné době studuje vysokou školu a studovala střední školu, přičemž veškeré náklady na její výživu a další potřeby doposud hradí matka, respektive manžel matky žalobkyně, jejíž náklady na vedení domácnosti rostou i s ohledem na dospívání druhé dcery ([jméno]).

19. Soud dovodil, že vzhledem k podstatně vyšším současným potřebám žalobkyně, zjištěným výdělkovým možnostem otce a skutečnosti, že otec již nemá žádnou jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni, je na místě zvýšení výživného, neboť otcem hrazené výživné ve výši 1 600 Kč nepokrývá ani zdaleka náklady na potřeby žalobkyně.

20. Za přiměřenou částku soud považuje 4 000 Kč měsíčně, neboť matka i přes toto zvýšení bude z větší části saturovat potřeby žalobkyně, a to bydlení, dopravu a další úhrady. Matka navíc částečně kompenzuje a kompenzovala vyživovací povinnost i osobní péčí o žalobkyni, což se u žalovaného neděje. Naopak vůči otci by vyživovací povinnost ve vyšší míře mohla mít již rdousící charakter, a to i s ohledem k tomu, že žalobkyně výživné požaduje zpětně a soud i v tomto aspektu shledal žalobu důvodnou.

21. Výživné bylo zvýšeno od 5. 10. 2018, a to hlavně s ohledem na velmi dlouhý časový interval od rozsudku soudu, jímž bylo výživné ve výši 1 600 Kč stanoveno, a související výrazně vyšší náklady na potřeby žalobkyně, které přesahují i období, za nějž žalobkyně zvýšení výživného požaduje. Na výživném ode dne 5. 10. 2018 do 31. 3. 2022 vznikl proto nedoplatek v celkové výši 100 413 Kč, který je žalovaný povinen uhradit do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 473 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 204 000 Kč (§ 8 odst. 2 a. t.) sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovních náhrad v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 2. 2022 náhrada 2 078,46 Kč za 269 ujetých km (40,90 Kč za litr paliva dle doloženého daňového dokladu při průměrné spotřebě 7,4 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 3. 2022 náhrada 2 127,60 Kč za 269 ujetých km (47,90 Kč za litr paliva dle doloženého daňového dokladu při průměrné spotřebě 6,7 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 36 755 Kč ve výši 7 718 Kč.