7 C 23/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalobce a žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalobce a žalobce c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalobce a žalobce d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalobce a žalobce všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: žaloba o zaplacení částky 4 x 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce] částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) [celé jméno žalobce] částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) [celé jméno žalobce] částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni d) [celé jméno žalobkyně] částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci a) částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

VI. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci b) částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci c) částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

VIII. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci d) částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 14. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) – d) na nákladech řízení částku 43 520 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 3. 2020 se nezletilí žalobci a) a b) a jejich rodiče c) a d) domáhali každý zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou neoprávněným zásahem do práva na soukromý a rodinný život. U nezletilých žalobců a) a b) bylo pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14. 7. 2020, č.j. [číslo jednací], rozhodnuto o tom, že rodičům nezletilých se uděluje souhlas s podáním shora označené žaloby.

2. Žalobci tvrdili, že tvoří rodinu (žalobci a) a b) jsou děti manželů, žalobců c) a d), naproti tomu žalovaná je vydavatelem týdeníku pod názvem„ [anonymizováno]“, který vychází jak v podobě tištěné, tak i v podobě elektronické na internetu na adrese [webová adresa].

3. Dne [datum] a opětovně dne [datum] žalovaná ve svém týdeníku„ [anonymizováno]“ uveřejnila na straně [anonymizováno] respektive [anonymizováno] fotografie, na kterých jsou nezletilí [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce], tedy první a druhý žalobce. K pořízení fotografií ze strany redaktora žalované v [anonymizováno] [obec] a k jejich uveřejnění došlo bez souhlasu a vědomí [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně], tedy třetího a čtvrtého žalobce, jako rodičů nezletilých. Dle názoru žalobců tak žalovaná neoprávněně zasáhla do jejich práva na soukromý a rodinný život. Žalovaného vyzvali k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 4 x 60 000 Kč v termínu do 13. března 2020, žalovaná však tvrdila, že se pochybení nedopustila, proto dále o věci nediskutovali. Žádná částka jim uhrazena nebyla.

4. Žalobci si dovolují upozornit na to, že součástí našeho právního řádu je také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění jejích protokolů a dodatkových protokolů, vyhlášená ve Sbírce zákonů pod číslem 209/1992 Sb., která má přednost před zákonem (viz článek 10 Ústavy České republiky), přičemž by měla být věnována pozornost nejen jejímu vlastnímu obsahu, ale také judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále v textu již jen pouze jako„ ESLP“), kterou je prováděn její výklad. Jsou přesvědčeni o tom, že pořízením a zveřejněním fotografií prvního a druhého žalobce bez vědomí a souhlasu třetího a čtvrtého žalobce došlo ze strany žalované k neoprávněnému zásahu do práva na soukromý a rodinný život žalobců, které je chráněno článkem 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění jejích protokolů a dodatkových protokolů, článkem 10 odst. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a na úrovni podústavního práva ustanoveními §§ 84 a 85 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

5. Žalobci právo na soukromý a rodinný život a jeho respektování vnímají jako právo„ velmi silné“, v podstatě jako druhé nejvýznamnější právo po právu na život a zdraví. Neoprávněný zásah do práva žalobců na soukromý a rodinný život je pak třeba odčinit poskytnutím přiměřeného zadostiučinění v penězích za vzniklou nemajetkovou újmu, jak zcela zřetelně plyne například z rozhodnutí ESLP ze dne 15. ledna 2009 ve věci Reklos a Davourlis proti Řecku, stížnost číslo 1234/05.

6. Podklad pro poskytnutí takovéhoto odškodnění v penězích pak na úrovni podústavního práva plyne z ustanovení §§ 2910 a 2956 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

7. Pokud se snad žalovaná domnívá, že její zásah do práv žalobců byl oprávněný ve smyslu tzv. zákonné zpravodajské licence dle ustanovení § 89 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pak je třeba upozornit na to, že pořízení fotografií nezletilých bez vědomí a souhlasu jejich rodičů a jejich následné použití v rámci„ kvízu“, tedy pro odreagování a pobavení se čtenářů týdeníku„ [anonymizováno]“, a to navíc použití opakované, nelze rozhodně považovat za zpravodajství či reportáž, ale spíše za reklamu; nadto žalobci nejsou veřejně činné osoby, které by musely takovýto zásah do svých práv strpět. Doplnili, že ostatně i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 15. října 2019, č. j. 25 Cdo 1778/2019-261, dal jednoznačně najevo, že podoba člověka nepožívá ochrany jen v soukromí, ale také ve veřejném prostoru, a to zvláště za situace, kdy jde o člověka, který nebyl a není známou osobou či celebritou.

8. Žalobci doplnili následně svá žalobní tvrzení tak, že mají za to, že na výši satisfakce má přímý vliv i ekonomická situace žalované, ta je podle veřejných informací velmi dobrá. O tom svědčí nerozdělený zisk z roku 2019 ve výši [částka] (patrno z účetní závěrky), v roce 2018 [anonymizováno 6 slov] [částka] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [částka]. Pokud by na místě fotografií byl uveřejněn inzerát, cena toho inzerátu by byla přes 11 000 Kč.

9. Žalovaný v průběhu řízení (byť zprvu zastával jiný názor) připustil, že předmětné fotografie nebyly zveřejněny v rámci zpravodajské licence, připustil, že byly pořízeny jeho zaměstnancem bez souhlasu rodičů. Má však za to, že fotografie nelze hodnotit jako hanlivé či zesměšňující, tyto kvízy mají i pozitivní účinky (vzdělávací, cvičení pozornosti). Je nutno hodnotit intenzitu újmy vzniklé žalobcům, navíc dva z žalobců jsou děti, které s fotografií nebyly seznámeny. Žalovaný upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 1131/2019, které podrobně popisuje, jak má být hodnocena újma. Nutné je zhodnotit, jak by podobnou újmu pociťovala většina z nás, objektivizovat ji. Obdobné žaloby však běžně nebývají podávány, újmu nelze objektivizovat, žalovaný má za to, že by neměla být hrazena.

10. Jednatelka žalovaného v průběhu řízení upřesnila, že Týdeník [anonymizováno] má pouze omezenou internetovou podobu, tento typ fotografií tam uveřejněn není, není tedy veřejně dostupný. Potvrdila, že každý týden vychází periodium v nákladu nad 10 000 výtisků, toto číslo se průběžně mění. Kolem 10 – 15% výtisků se neprodá. <b>11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:</b> 12. Rodinné vztahy žalobců, kdy žalobci a) a b) jsou dětmi žalobců – manželů – c) a d) byly zjištěny z jejich rodných listů a oddacího listu.

13. Z týdeníku [anonymizováno] vydaného dne [datum] a z týdeníku [anonymizováno] vydaného dne [datum], bylo zjištěno, že dne [datum] a opětovně dne [datum] žalovaná ve svém týdeníku„ [anonymizováno]“ uveřejnila na straně [anonymizováno] respektive [anonymizováno] fotografie, na kterých jsou nezletilí [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce], tedy první a druhý žalobce. Tato fotografie je uveřejněna v zábavné rubrice„ [anonymizována tři slova]“, kdy v prvně zmiňovaném vydání je uveřejněna fotografie dětí v [anonymizována dvě slova] v [obec], která je mírně pozměněna, v dalším vydání je pak fotografie uveřejněna opětovně s vyhodnocením a vyznačením rozdílů. Děti nejsou označeny jménem.

14. Z výpovědi žalobce c) [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že o fotografiích se dozvěděli v roce 2019 krátce poté, co vyšly, s manželkou je velmi naštvalo, že děti byly uveřejněny bez jejich vědomí a souhlasu pro pobavení čtenářů. Fotografie mohly být dostupné komukoliv, nechce ani domýšlet, za jakým účelem. Později se dozvěděl, že fotografie byla pořízena již v roce 2018. Informoval se u ředitelky [anonymizována dvě slova], ta uvedla, že tehdy byla pořízena fotografie za účelem propagace [anonymizováno], souhlas k zveřejnění pro jiné účely však nedala, o tom ani nevěděla. Dětem po domluvě s manželkou fotografie raději neukazovali, zejména proto, že [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a mohl by na fotografii špatně reagovat. Dopředu ani poté žádný souhlas k uveřejnění fotografie nedal. On sám [anonymizována dvě slova], zneužití práv považuje za velmi silné, má za to, že omluva nepostačí.

15. Z výpovědi žalobkyně d) [celé jméno žalobkyně] bylo zjištěno, že informaci o fotografiích přinesl manžel [anonymizována dvě slova], hned poté týdeník zakoupili. Celá záležitost jí vadila, nebyla z toho nadšená, doma o tom pořád diskutovali. Byli překvapeni, že se podobné fotografie uveřejňují, vadilo jí, že z dětí dělají Kašpárky pro pobavení ostatních, u vlastních dětí jí to vadilo víc. Souhlas s uveřejněním fotografie neudělila. Dětem fotografie neukázali, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno].

16. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem c) a ředitelkou [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že předmětná fotografie byla pořízena zaměstnancem žalovaného pro propagační účely, ona nesvolila k tomu, aby byla používána za jiným účelem.

17. Tvrzení o tom, že žalovaný má nerozdělený zisk z roku 2019 ve výši [částka] (patrno z účetní závěrky), v roce 2018 je zřejmá [anonymizována čtyři slova] [částka] a v roce 2019 [anonymizována dvě slova] [částka], doložil žalobce z rozvahy žalovaného, účetní závěrky žalovaného včetně příloh. Tvrzení o tom, že pokud by na místě fotografií byl uveřejněn inzerát, cena toho inzerátu by byla přes 11 000 Kč, doložil žalobce cenami inzerce v týdeníku [anonymizováno] uveřejněnými na internetových stránkách žalovaného.

18. Původně byl ve věci navržen výslech svědkyně [příjmení], [anonymizována čtyři slova] [obec], k otázce pořízení fotografií a souhlasu s tím, případně návrh na vyžádání souhlasu rodičů uděleného [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomu, že tyto skutečnosti se staly v průběhu řízení mezi účastníky nespornými, soud návrh na provedení důkazu zamítl.

19. Pokud má soud tedy stručně shrnout skutkový stav v této věci, pak je nutno uvést, že žalovaný uveřejnil v týdeníku [anonymizováno], který vydává, 2x stejnou fotografii (v prvním případě graficky upravenou), na které jsou zachyceni nezletilí žalobci a) a b) v rámci kvízu„ [anonymizována tři slova]“. Tato fotografie byla uveřejněna bez souhlasů jejich rodičů, žalobců c) a d). Fotografii pořídil zaměstnanec žalovaného, ředitelkou [anonymizováno] nebylo svoleno k jejímu použití k jiným než propagačním účelům. <b>20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:</b> 21. Podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod, ústavního zákona č. 2/1993 Sb.: (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

22. Podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění jejích protokolů a dodatkových protokolů, vyhlášené ve Sbírce zákonů pod číslem 209/1992 Sb., která má přednost před zákonem, dle článku 10 Ústavy České republiky, každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

23. Podle § 84 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) zachytit jakýmkoliv způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možno určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

24. Podle § 85 odst. 1 o.z., rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.

25. Ve smyslu § 89 o.z. je možné podobiznu člověka použít přiměřeným způsobem též pro tiskové zpravodajství.

26. Podle § 2956 o.z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

27. V posuzované věci bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný ve svém týdeníku uveřejnil bez souhlasu rodičů nezletilých dětí fotografie pro účely zábavného kvízu, kterou sám vyfotografoval. Je zřejmé, že takové použití fotografie, na které je zachycena podobizna žalobců a) a b), je v rozporu s výše citovanými zákonnými ustanoveními a nespadá ani do definice„ zákonné licence“ ve smyslu § 89 o.z., neboť se nejedná o fotografii použitou přiměřeným způsobem pro tiskové zpravodajství. Byla vyloučena i možnost, že by k uveřejnění podobné fotografie dali rodiče souhlas mateřské škole – fotografie totiž nebyla pořízena tímto zařízením, ale pracovníkem žalovaného.

28. Lze konstatovat, že postup žalovaného v této věci byl protizákonný a právo bylo porušeno, konkrétně jak shora citovaná ustanovení občanského zákoníku o zákazu rozšiřování podoby člověka, tak citovaná ustanovení Listiny základních práv a svobod, potažmo Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, která zapovídají zásady do soukromého a rodinného života.

29. Za těchto okolností se mohou žalobci domáhat náhrady způsobené nemajetkové újmy přiměřeným finančním zadostiučiněním, jak to touto žalobou činí. Soud souhlasí s názorem žalobců, že se jedná o újmu, která by měla být hrazena v penězích (i s ohledem na závěry žalobci zmiňovaného rozhodnutí ESLP ze dne 15. ledna 2009 ve věci Reklos a Davourlis proti Řecku, stížnost číslo 1234/05), zejména pokud žalobci deklarovali, že omluva v tomto případě nepostačí.

30. Co se výše odškodnění týká, pak však soud zastává na rozdíl od žalobců jiný názor na jeho výši.

31. Soud zvažoval předně hlediska (též akcentované v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1131/2019), zda a jak by újmu vnímaly osoby odlišné od žalobců. Soud má za to, že převážné většině rodičů by uveřejnění vadilo, újmu by pociťovaly, byť je otázka osobního nastavení a vzdělání, do jaké míry by tento pocit byl intenzivní. Takové hodnocení nelze přenášet na děti, je potřeba újmu odvozovat právě od rodičů, neboť takto malé děti ještě nemohou vnímat a vyhodnotit případné poškození svých práv. Je pravdou, že věci obdobného charakteru nejsou často předmětem soudních pří, jak argumentuje žalovaný – důvodem však může být nízké právní povědomí veřejnosti o tomto tématu či neochota vymáhat práva soudně. Průměrný občan nebude pravděpodobně natolik rozladěn jako žalobce c), který je [anonymizováno], avšak i on bude pociťovat nelibost. Tento pocit může být dlouhodobý, vzhledem k nutnosti vyhledat odborníky, věc konzultovat, jednat s protistranou, podat žalobu, což frustraci celé rodiny může zvyšovat. Zásah do práva na soukromí nezletilých dětí se tak negativně promítá do běhu celé rodiny, zvyšuje pocit rozladění a ohrožení, narušuje rodinný život. Toto hledisko lze hodnotit jen u dospělých osob, neboť nezletilí se o uveřejnění fotografií ani nedozvěděli, avšak i na ně se nepřímo přenáší pocity rodičů, a i jejich práva je nutno chránit, a soud má za to, že jim náleží náhrada v obdobné výši jako rodičům.

32. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud neměl k dispozici dostatek judikatury pro přesné srovnání výše zadostiučinění, neboť v této podobě se jedná o případ ojedinělý. Pokud zejména žalobce odkazoval na judikaturu ESLP, pak na tuto lze nahlížet jen orientačně, protože v zásadě se sice dotýká porušení práva na soukromý a rodinný život, posuzovaný skutkový stav je však jiný, týká se navíc převážně dospělých osob, soud proto tuto judikaturu v tomto rozhodnutí podrobně nezmiňuje. Soud bral však v úvahu, že porušením práva byli dotčeni nezletilí jako zvlášť zranitelné subjekty, na druhou stranu se o záležitosti ani nedozvěděli, takže přímý dopad měla věc spíše na jejich rodiče než na samotné nezletilé. Soud má za to, že přiměřené zadostiučinění by mělo být přiznáno v částce nižší než požadovaných 60 000 Kč za jednoho žalobce, a s ohledem na výše uvedené má soud za to, že každému ze žalobců přísluší jako náhrada nemajetkové újmy z titulu zásahu žalobce do právem garantovaných práv na ochranu rodinného život a soukromí částka 20 000 Kč, nikoliv však více. V úvahu vzal i postavení žalovaného coby právnické osoby, jejíž hospodářské výsledky zaplacení takové částky bez problémů umožňují, vzal v úvahu i cenu inzertní plochy v týdeníku, stejně jako poměrně velkou čtenářskou základnu týdeníku. Co do částky 40 000 Kč u každého žalobce soud tedy žalobu zamítl. Soud žalobcům zároveň přiznal úrok z prodlení dle § 1969 a násl. o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když povinnost platit úrok z prodlení vzniká uplynutím lhůty ve výzvě k zaplacení.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobci byli v řízení úspěšní toliko částečně, nicméně jedná se o věc, kdy v zásadě výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu a neexistuje žádná exaktní metoda, kterou by se mohli jak účastníci řízení, tak soud při výpočtu plnění řídit. Zároveň požadovaná částka nebyla zjevně přemrštěná nebo nelogická, soud tedy přiznal náklady řízení ve stejné výši, jakoby žalobci byli plně úspěšní (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1310/09 a ze dne 21. 4. 2011, sp. zn. II. ÚS 2388/10).

34. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží za každého žalobce odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů (předžalobní výzva, příprava a převzetí věci, podání žaloby, účast u jednání soudu) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Tato částka je snížená o 20% u každého žalobce, neboť advokát zastupoval v řízení 4 osoby (§ 12 odst. 4 a.t.), tedy odměna advokáta za jednu osobu činí 10 880 Kč, celkem 43 520 Kč.