7 C 23/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 702 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 829 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 873 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 96,19 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 702 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne 26. 2. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 702 Kč s příslušenstvím. Sdělovala, že s žalovaným uzavřela dne 13. 3. 2024 Úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 396 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí peněžních prostředků. Žalobkyně s žalovaným rovněž sjednala další volitelné služby, jež v žalobě podrobně specifikovala. Žalovaný využil možnosti prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, případně tzv. desetiprocentním odkladem, za což žalobkyně účtovala další poplatky. Za celou dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný uhradil částku 7 171 Kč. Následně se dostal do prodlení s úhradou úvěru, za což žalobkyně účtovala poplatek ve výši 300 Kč coby účelně vynaložené náklady, a dále smluvní pokutu ve výši 540 Kč. Dlužná částka 11 702 Kč sestává z neuhrazené jistiny 8 986 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 396 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 693 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti desetiprocentním odkladem 588 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvní pokuty 540 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 96,19 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 702 Kč od 26. 2. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v návrhu popisovala průběh posuzování úvěruschopnosti u žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Při absenci dobrovolného plnění se žalobkyně domáhá předmětné dlužné částky žalobou podanou u soudu.

2. V podání ze dne 7. 7. 2025 žalobkyně sdělovala, že byla provedena lustrace žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, a že s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky byl žalovaný shledán schopný splácet úvěr.

3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 13. 3. 2024 úvěrovou smlouvu, jejímž prostřednictvím poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 396 Kč a dále s poplatky za sjednané doplňkové služby (poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za desetiprocentní odklad ve výši 588 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 1 188 Kč). Pro případ prodlení s úhradou úvěru bylo dohodnuto, že žalobkyně může požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním (300 Kč za měsíc vymáhání), smluvní pokutu (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky) a úroky z prodlení dle zákonné sazby. Smlouva dále podrobněji upravovala práva a povinnosti smluvních stran, podmínky úvěru (lhůtu pro splatnost úvěru – 30 dnů od poskytnutí úvěru), možnost prodloužení splatnosti úvěru (korunový odklad, desetiprocentní odklad), splácení úvěru, jednotlivé doplňkové služby, náklady úvěru a ukončení smlouvy. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pak specifikoval údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a důležité právní aspekty. Dne 13. 3. 2024 byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného (což žalobkyně osvědčila dokladem). Žalovaný dne 10. 5. 2024 zaslal na účet žalobkyně 1 Kč pro prodloužení splatnosti úvěru. Ze Sazebníku platného od 4. 1. 2019 jsou patrny ceny za jednotlivé poplatky a doplňkové volitelné služby poskytované žalobkyní v souvislosti s úvěrem, dále ceny za náklady úvěru, výše RPSN. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že dne 13. 3. 2024 byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč a že dne 10. 5. 2024 a dne 12. 6. 2024 žalovaný uhradil po 1 Kč. Ke dni 17. 1. 2025 žalobkyně zesplatnila celý úvěr. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 7 171 Kč. V závěru splátkového kalendáře je uvedena rekapitulace úvěrového vztahu, kdy jednotlivé dlužné částky konotují s žalobním návrhem. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky tzv. předžalobní upomínkou. Byla vyčíslována celková dlužná částka (11 702 Kč), kdy žalovaný byl vyzván k její úhradě nejpozději do 31. 1. 2025 na tam uvedený bankovní účet. Zaslání předžalobní výzvy bylo doloženo podacím archem České pošty. Žalobkyně dále předložila kartu klienta, ze které bylo zjištěno, že žalovaný dosahuje příjmu 35 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů činí 60 000 Kč měsíčně, měsíční splátky dalších úvěrů činí 1 500 Kč. U kolonky Počet dětí je vyznačena 0. Žalovaný byl lustrován v ISIR (s negativním výsledkem), v NRKI (pozitivní vyhodnocení), v SOLUS (s negativním výsledkem) a v CRIBIS (bez exekuce). Z úvěrové zprávy pak soud zjistil, že tato zpráva obsahuje základní informace o žalovaném, detaily ohledně dvou existujících splátkových kreditních karet. Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta pak popisovala proces zjišťování kreditního skóre žalovaného coby spotřebitele, zda je schopen splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje.

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

14. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že v rámci metodiky je podrobně popsáno, jakým způsobem získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, dále že v rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně vycházela. Z karty však bylo zjištěno pouze to, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, nemá děti, jako zdroj příjmu uvedl, že je zaměstnanec a dosahuje příjmu 35 000 Kč (příjem ostatních členů domácnosti činí 60 000 Kč), splácí jiným společnostem uvedeným v žádosti 1 500 Kč a dále že byla provedena lustrace v registrech NRKI (pozitivní vyhodnocení), SOLUS (nenalezen závazek po splatnosti), CRIBIS (bez exekuce) a ISIR (nenalezen). Žalobkyně tak neověřovala pravidelné výdaje žalovaného, respektive se jimi vůbec nezaobírala, tedy nedoložila ani žádné listinné podklady týkající se žalovaného coby klienta.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, doložila pouze kartu klienta, obecnou metodiku a úvěrovou zprávu, kdy v kartě je uveden tvrzený příjem 35 000 Kč. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalovaného, pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, přičemž není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré příjmy i výdaje žalovaného byly prokázány příslušnými listinami.

16. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

17. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

18. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 12 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 7 171 Kč, kterou žalovaný na předmětnou pohledávku dosud uhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4 829 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (sankce, poplatky, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

19. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by mu bylo možné přiznat.