7 C 35/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 163,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 199 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 20. 5. 2021 do zaplacení.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit a) částku ve výši 4 611,02 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 679,52 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 115,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 866,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 5 866,38 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení b) částku ve výši 7 953,15 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 838,57 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 850,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5 305,51 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 5 305,51 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce uvedl, že s žalovaným dne 16. 6. 2019 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 700 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 6 652 Kč coby součet kapitalizovaných úroků, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 728 Kč a nákladů za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 304 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 26. 4. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 2 600 Kč. Dne 18. 12. 2020 byla mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně. Žalobce tvrdil, že při uzavření smlouvy byla řádně ověřena schopnost klienta platit úvěr, když všechny zjištěné údaje byly ověřeny listinami a zaznamenány do zákaznické karty.

2. Dále uvedl, že s žalovaným dne 17. 1. 2019 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 9 000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 8 075 Kč coby součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 610 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 812 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3 812 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 282 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 12. 3. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 7 800 Kč. Dne 18. 12. 2020 byla mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně. Po uzavření této smlouvy zaplatil žalobce ještě částku 1 001 Kč. Žalobce tvrdil, že při uzavření smlouvy byla řádně ověřena schopnost klienta platit úvěr, když všechny zjištěné údaje byly ověřeny listinami a zaznamenány do zákaznické karty.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po provedeném řízení soud s žalovaným dne 16. 6. 2019 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 700 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 6 652 Kč coby součet kapitalizovaných úroků, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 728 Kč a nákladů za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 304 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 26. 4. 2020. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 2 600 Kč.

6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 2 600 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně (zjištěno z dokladu o odeslání).

8. Dále soud zjistil ze smlouvy u úvěru, že s žalovaným dne 28. 4. 2017 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 14 000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 12 283 Kč coby součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 608 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 171 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 439 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 22. 6. 2018. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 3 450 Kč.

9. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 7 800 Kč, poté 1 001 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně (zjištěno z dokladu o odeslání).

11. Ze zákaznické karty ze dne 17. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uváděl, že jeho příjem činí 10 136 Kč, další příjem domácnosti je 16 000 Kč, jeho výdaje činí 6 000 Kč, je svobodný, bydlí v podnájmu, má jednu vyživovací povinnost. Z karty ze dne 16. 6. 2019 bylo zjištěno, že uváděl příjem 30 000 Kč, další příjem domácnosti 16 000 Kč, výdaje 12 000 Kč, interní splácení 1 240 Kč. Je zaškrtnuto, že údaje byly ověřeny, příslušné dokumenty však doloženy nejsou.

12. Je zjevné, že žalovaný, a to na rozdíl od žalobce, resp. jeho právního předchůdce, nejednal při uzavření úvěrové smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (§ 3 písm. a) a b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 43/2013 Sb.). Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 9 odst. 1 tohoto zákona.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, (…), povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když je nutno náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutou půjčku dohodnutým způsobem.

20. Soud má za to, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, této povinnosti nedostál. Byť v zákaznické kartě uvádí základní informace o příjmech žalovaného a jeho výdajích, nejsou uvedeny další podrobnosti a chybí jakákoliv analýza údajů. Především však právní předchůdce žalobce zjevně nezkoumal další poměry žalovaného, a to osobní ani rodinné, nezkoumal, proč je nutné brát si další zápůjčku, když příjmy se měly podstatně zvýšit, je zjevné, že žalovaný již jednu zápůjčku splácel, nejsou doloženy výpisy z databáze dlužníků, apod., výdajová stránka žalobce včetně jeho vyživovací povinnosti není zjišťována vůbec, není patrno, jak bylo dospěno k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, a to vše poté, co byl žalobce k doložení těchto skutečností vyzván.

21. Žalobce tedy nesplnil povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, který je zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 1 ZosÚ s odbornou péčí, pročež nemohl učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti a nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti této smlouvy o úvěru, která je podle § 39 obč. zák. neplatností absolutní. Žalobci tak nelze přiznat požadovaný úrok, ani smluvní pokutu. Je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě, jako závazek jeho plnění zajišťující.

22. Byly-li však na základě první neplatné smlouvy o úvěru poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, pak má žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný však částku 2 600 Kč právnímu předchůdci žalobce již zaplatil, žalobce má nárok tedy pouze na rozdíl těchto částek, tj. 5 400 Kč, a to od doby, kdy žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení, resp. od uplynutí lhůty ve výzvě uvedené. V případě druhé smlouvy je situace stejná, s tím, že žalovanému byla předána částka 9 000 Kč, zaplatil na ni celkově 8 801 Kč, rozdíl tedy činí 199 Kč. Celkově má tedy žalobci zaplatit částku 5 599 Kč. Zároveň má nárok i na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 a násl. o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

23. Co se nákladů řízení týká, pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1,2 o.s.ř. podle zásady úspěchu ve věci. Problematiku nákladů řízení však posoudil komplexně s ohledem na celý uplatněný nárok, kdy požadované úrokové příslušenství a smluvní pokuta, dosahují takové výše, že výsledek řízení lze posoudit jako neúspěch žalovaného (resp. žalovaný vzal částečně v průběhu řízení žalobu zpět). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (když žalované prokazatelně žádné náklady se řízením spojené nevznikly).