7 C 43/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr Lenkou Fialovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 200 Kč od 27. 2. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 27. 2. 2018 do zaplacení. Řízení bylo následně zastaveno na základě zpětvzetí návrhu žalobcem o částku 1 300 Kč s příslušenstvím a předmětem řízení tak zůstala pouze částka 200 Kč s úrokem z prodlení od 27. 2. 2018 do zaplacení.

2. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 10. 2. 2018 na lince silniční dopravy [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše přirážky k jízdnému 1 500 Kč vyplývá z přepravních podmínek žalobce. Z rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaná byla tímto omezena ve svéprávnosti tak, že je schopna pouze hospodařit s finančními částkami a majetkovými hodnotami nepřevyšujícími [částka]. Z bodu II. tohoto rozsudku vyplývá, že je schopna jednat v běžných záležitostech každodenního života, a to [anonymizováno 5 slov] [částka], [anonymizováno 6 slov] [územní celek].

4. Podle § 581 o.z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v [anonymizována dvě slova], která ji činí neschopnou právně jednat.

5. Podle § 18a odst. 1 zák. č. 111/1994 Sb. řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c).

6. Podle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. cestující je povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování.

7. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

8. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

9. V posuzovaném případě se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému. Je však nutno konstatovat, že žalovaná byla omezena na svéprávnosti v době jízdy, a to tak, že byla schopna právně jednat do částky [částka]. Lze konstatovat, že nebyla schopna kvalitně posoudit svou odpovědnost za jízdu bez platného dokladu, nedokázala vyhodnotit výši případné pokuty a její hodnotu. Částku sankce je nutno hodnotit jako celek, není možno odečítat částku, do které byla schopna jednat, protože právě vyhodnocení právního jednání jako celku je vzhledem k psychické nemoci nad její schopnosti. Na tom nic nemění fakt, že v bodě II. výroku rozsudku se zmiňuje schopnost posuzované přepravovat se hromadnou dopravou – toto je vyjmenováno v rámci běžných záležitostí každodenního života, ve kterých nelze člověka vůbec na svéprávnosti omezit, nicméně nelze z toho vyvozovat odpovědnost žalované za protiprávní jednání.

10. Z výše uvedených důvodů tak soud žalobu zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl ve věci neúspěšný a žalované ani jejímu zástupci žádné náklady nevznikly.