7 C 76/2017
č. j. 7 C 76/2017-101
V PLATNOSTIOkresní soud ve Vsetíně zamítl žalobu o náhradu bezdůvodného obohacení ve výši sedmi tisíc korun, protože žalovaný 1 nepřevzal užívání nemovitosti jako základ pro obohacení, nýbrž ji využíval z titulu vlastnictví svého podílu. Soud se opřel o § 1120 odst. 1 a § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle nichž bezdůvodné obohacení nevzniklo, pokud užívání vychází z právního základu. Žalovaná 2 nemovitost v daném období vůbec neužívala, a žalobce nevykázal, že by jí bránil v užívání. Soud proto žalobu zamítl a žalobce byl povinen zaplatit náklady řízení žalovaným 1 a 2.
Rubrum
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 7 000 Kč I. Žaloba, aby byli žalovaní 1 a 2 povinni zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů 8 349 Kč žalovanému 1 a 6 171 Kč žalované 2, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je spor o zaplacení 7 000 Kč, které mají podle žalobních tvrzení představovat bezdůvodné obohacení žalovaných na úkor žalobce, za užívání„ nemovitosti, která se nachází na adrese adresa žalované, katastrální uzemí, stát. instituce“ (dále jen„ předmětná nemovitost“), a to v období od 18. 11. 2016 do 5. 6. 2017 (dále jen„ předmětné období“). Bezdůvodného obohacení se žalobce domáhal z důvodu vlastnictví spoluvlastnického podílu ve výši 1/8 na předmětné nemovitosti. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaná 2 předmětnou nemovitost v předmětném období vůbec neužívala, bydlela s rodinou v jiné obci. Žalovaný 1 v předmětném období užíval pouze první patro předmětné nemovitosti, další patro bylo neobsazené, přičemž v předmětném období nebyl ze strany žalobce kontaktován ve věci dohody o užívání předmětné nemovitosti (výzvy žalobce nesměřovaly k dohodě o užívání, ale pouze o zaplacení), avšak zároveň nebylo zjištěno, že by v předmětném období bránil žalobci v jejím užívání. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud aplikoval zejména § 1120 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle nějž plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů a § 2991 odst. 1 o. z., podle nějž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dovodil, že žalovaný 1 je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši 7/8 na předmětné nemovitosti a žalobce je spoluvlastníkem podílu ve výši 1/8 na předmětné nemovitosti. Žalovaná není vlastnicí nemovitosti vůbec. Soud uzavřel, že žalovaným v předmětném období žádné bezdůvodné obohacení za užívání předmětné nemovitosti nevzniklo, neboť žalovaná 2 předmětnou nemovitost v předmětném období vůbec neužívala (když trvalý pobyt je pouze evidenčním údajem) a žalovaný 1 část předmětné nemovitosti v předmětném období užíval z titulu vlastnictví spoluvlastnického podílu na ní, a to pouze částečně. Vzhledem k uvedenému soud žalobu zamítl. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, a proto je žalobce povinen ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit 8 349 Kč žalovanému 1 na náhradě nákladů řízení, představující odměnu advokáta za 3 samostatné (1500 Kč) a 1 společný úkon (snížení o 20%, tedy 1200 Kč) právní služby, paušální náhradu hotových výdajů za 4 úkony po 300 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty, jíž je advokát plátcem ve výši 1449 Kč, a 6 171 Kč za 2 samostatné a 1 společný úkon právní služby, paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 1071 Kč, jíž je advokát plátcem. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalovaní domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.