8 C 113/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 19 110 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 000 Kč -) s 10% p. a. úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku ve výši 10 110 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 052,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 778, 72 Kč, s 25,23% p. a. úrokem z částky 9 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 1. 8. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 110 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 052,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 778,72 Kč, s 10% p. a. úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze zákaznické karty podepsané žalovaným dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl bydliště ve [obec], uvedl, že bydlí jako nájemník, má základní vzdělání, je svobodný, má 1 vyživovanou osobu, je na mateřské dovolené, jeho příjem je 9 200 Kč, další příjem domácnosti je 7 800 Kč, celkem 17 000 Kč, výdaje jsou 2 500 Kč. Nemá zápůjčku u jiné společnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [obec a číslo] a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle které půjčil žalobce žalovanému částku 10 000 Kč - spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a dále částku 12 420 Kč, která se skládá z částky 4 817 Kč - úrok ve výši 25,23% p. a., částky 5 263 Kč za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka, 2 340 Kč pojistné. Částku 22 420 Kč měl žalovaný zaplatit v 78 týdenních splátkách po 288 Kč, poslední splátka dne 21. 4. 2021, RPSN byla dohodnuta ve výši 436,83%. Žalovaný zaplatil 1 000 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek, kde je žalovaný uveden pod [číslo].

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, které bylo odesláno doporučeně žalovanému dne 24. 2. 2022, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele.

8. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 7. 6. 2022 doporučeně.

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytl žalobce žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 12 420 Kč (úrok, administrativní poplatek, pojištění), takže celkem měl zaplatit 12 420 Kč, v 78 týdenních splátkách po 288 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 56%, RPSN 436,83%. Zaplatil 1 000 Kč.

10. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumal, doložil potvrzení z úřadu práce, že žalovaný pobírá rodičovský příspěvek na dítě ve výši 7 600 Kč. [jméno] [příjmení] pobírá rovněž rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč na dceru [jméno] a rodinné přídavky na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na každého 800 Kč měsíčně. Dále žalobce doložil rozsudek KS České Budějovice ze dne 31. 7. 2020, č. j. [číslo jednací].

11. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

16. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 23. 10. 2019 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

21. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

22. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, kromě dokladů o příjmech žádné jiné doklady nedoložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o zápůjčku vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, apod. Navíc vůbec neověřoval výdaje domácnosti, které odhadl částkou 2 500 Kč měsíčně v domácnosti, kde je prokazatelně minimálně jedno malé dítě. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

23. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 1 000 Kč, zbývá doplatit částka 9 000 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba byla uznána důvodnou částečně, když byla přiznána částka 9 000 Kč, ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku). Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, což sdělil žalobci již několikrát, přičemž žalobcem předložený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích není pro soud závazný.

24. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch částečný, požadoval zaplacení částky 19 110 Kč, přiznána byla částka 9 000 Kč, byl tak úspěšný ze 47%, neúspěšný z 53%, proto náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků, když ve sporu úspěšnějšímu žalovanému by náležely náklady řízení ve výši 6%, žalovanému však náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto výrok o nákladech řízení je negativní.