8 C 124/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa , o mimořádné vydržení pozemku

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození] je vlastnicí pozemku [parcelní číslo] o výměře 120 m2, a to na základě mimořádného vydržení dnem 1. 1. 2019, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 15 646 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2021 se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 161 m2 v obci [obec] na základě mimořádného vydržení. Podle tvrzení žalobkyně, předmětný pozemek vydržela dnem 1. 1. 2019 podle § 1095 občanského zákoníku. Žalobkyně uvedla, že se již v minulosti domáhala svého práva vydržení k tomuto pozemku. Úspěšná nebyla z důvodu, že jí nesvědčil právní titul k držbě pozemku. Tvrdila, že v důsledku změny právní úpravy novým občanským zákoníkem již není nutno u mimořádného vydržení prokazovat právní titul držby, postačí poctivá držba. Žalobkyně předmětný pozemek užívá jako vlastník od roku 1962, respektive 1969. Při výstavbě rodinného domu žalobkyně se zapomnělo na řešení přístupové cesty k rodinnému domu [adresa] v obci [obec]. Z toho důvodu právní předchůdci žalobkyně a žalobkyně s manželem dne 10. 6. 1969 požádali Geodezii [obec] o zaměření potřebné výměry na příjezdovou cestu k rodinnému domku [adresa] s tím, aby část pozemku [parcelní číslo] byla vyměřena jako cesta. Tehdejší MNV [obec] doporučil kladné vyřízení žádosti. Dne 11. 12. 1969 ONV [obec] vydal rozhodnutí, kterým ke dni 11. 12. 1969 odňal ze zemědělského půdního fondu část pozemku jako přístupovou cestu a současně tato část pozemku [parcelní číslo] o výměře 120 m2 měla být předána do osobního užívání žalobkyně. Dne 23. 12. 1969 tehdejší ONV [obec] vydal územní [ustanovení právního předpisu EU] - [anonymizováno] o umístění přístupové komunikace k rodinnému domu žalobkyně. Středisko Geodezie dne 22. 6. 1971 vypracovalo geometrický plán číslo [tel. číslo], kterým byla zaměřena přístupové komunikace na 161 m2. Žalobkyně se proto domnívá, že jí na základě tohoto rozhodnutí vzniklo právo osobního užívání pozemku, a to se transformovalo ke dni 1. 1. 1992 na právo vlastnické v souladu s ustanovením § 872 odst. 1 zákona č. 509/1991 Sb. Na předmětném pozemku se nyní nachází přístupová komunikace, vybudovaná žalovanou. Žalobkyně má za to, že je držitelem v dobré víře i za situace, kdy pozemek drží v rozporu se stavem evidovaným v katastru nemovitostí. To, že cestu v současné době využívají i další občané, neznamená, že ji lze prohlásit za veřejnou cestu, ale nadále se jedná o komunikaci soukromou.

2. Při jednání dne 17. 2. 2022 žalobkyně navrhovala změnu žaloby tak, že nadále požadovala určení vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] o výměře 120 m2. Soud návrhu žalobkyně vyhověl a usnesením změnu žaloby připustil.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobkyně je neoprávněný. I po účinnosti nového občanského zákoníku je podmínkou mimořádného vydržení poctivá držba, tedy že držitel musí mít z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Tuto podmínku nelze mít za splněnou za situace, kdy vlastníkem sporného pozemku je obec, na tomto pozemku je vybudovaná komunikace pro potřeby rodinného domu žalobkyně a tuto komunikaci využívají i další občané jako příjezdovou cestu ke svým nemovitostem. Komunikace byla vybudovaná již v 70. letech, kdy žalovaná nejprve pozemek vykoupila od tehdejších vlastníků a následně provedla stavbu účelové komunikace. Žalobkyni přitom muselo a musí být známo, že užívá nemovitost [územní celek] a je tedy vyloučena poctivá držba žalobkyně. Žalobkyně věděla, že jí předmětný pozemek nepatří, o čemž svědčí např. to, že si postavila plot na hranici pozemků p. č. [rok] a [parcelní číslo] neužívala, a to ještě před vybudováním místní komunikace. Dala tím jasně najevo, že ví, kde se nachází hranice jejího pozemku. O absenci poctivé držby žalobkyně svědčí rovněž to, že žalobkyně věděla, že předmětný pozemek prodala paní [příjmení] obci [obec], v roce 1995 bylo vydáno rozhodnutí, na jehož podkladě byla vybudovaná komunikace. Žalobkyně byla účastníkem tohoto stavebního řízení, od počátku věděla, že se bude komunikace na tomto pozemku budovat jeho současným vlastníkem, to je žalovanou. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni nikdy nevzniklo právo osobního užívání k předmětnému pozemku (a to ani v roce 1969 ani potom), tedy ani právo vlastnické k 1. 1. 1992. Sporný pozemek vlastnili nejprve rodiče žalobkyně, poté její neteř, která jak je výše uvedeno, jej převedla do vlastnictví státu. Je tedy zřejmé, že žalobkyně věděla, že tento pozemek nikdy nebyl v jejím vlastnictví. Nemohla proto vykonávat vlastnické právo k pozemku, o kterém věděla, že jí nepatří. Nad rámec uvedeného žalovaná doplnila, že již v roce 2004, 2010 a 2014 se žalobkyně žalobami u zdejšího soudu domáhala určení, že je spoluvlastníkem předmětného pozemku. Všechny tyto žaloby byly zamítnuty.

4. Z připojených spisů zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] (č.l. 25, 44, 96), [spisová značka] (č. l. 48, 5, 12, 16, 19, 20, 22), [spisová značka] (č. l. 97, 120, 135), [spisová značka] (č. l. 62, 75, 152) bylo zjištěno, že žalobkyně podávala opakovaně žaloby týkající se předmětného pozemku zdejšímu soudu, přičemž nejprve bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 6. 2004, č. j. [číslo jednací] tak, že určovací žaloba byla zamítnuta; rozsudek nabyl právní moci dne 18. 8. 2004. Žalobou podanou Okresnímu soudu ve Vsetíně dne 7. 4. 2010 se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost pozemek [parcelní číslo] nechat zaměřit a hranice viditelně označit v terénu. Žaloba byla rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 15. 12. 2010, č. j. [číslo jednací] zamítnuta. Proti tomu rozsudku žalobkyně podala odvolání, kdy rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2011, č. j. [číslo jednací] byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2013, č. j. [číslo jednací] odmítnuto. Následně podala žalobkyně dne 23. 6. 2014 žalobou o určení vlastnictví ke shodnému pozemku, věc byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a toto řízení bylo zastaveno dle § 104 odst. 1 o. s. ř. se závěrem, že se jednalo o věc již pravomocně rozhodnutou. Usnesení zdejšího soudu bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2015, č. j. [číslo jednací] potvrzeno. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala dovolání, které bylo unesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 2015, č. j. [číslo jednací] odmítnuto. Dále žalobkyně podala stejnou žalobu dne 24. 5. 2017, řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] a usnesením ze dne 23. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], bylo řízení zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2017, č. j. [číslo jednací]. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 2018, č. j. [číslo jednací] odmítnuto.

5. Soud ve věci provedl dokazování listinami, z nichž bylo zjištěno: - z žádosti o zaměření pozemku (č.l. 8), že byla podána v roce 1969 žádost o zaměření pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území [územní celek], přičemž z tohoto měla být část darována manželům [příjmení] za účelem vybudování přístupové cesty. K žádosti se s vyjádřením připojil místní národní výbor [obec], který doporučil kladné vyřízení žádosti, - z územního [ustanovení právního předpisu EU] (č. l. 9 -10), že bylo rozhodnuto o umístění stavby – přístupové komunikace k rodinnému domu na pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] v katastrálním území [územní celek], o výměře 120 m2. Jako majitelé pozemku byli v územním rozhodnutí uvedeni [jméno] a [jméno] [příjmení]. Toto rozhodnutí bylo platné do 23. 12. 1971, - z rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy (č. l. 11), že byla odňata zemědělská půda zemědělské výrobě, a to 120 m2 z parcely [číslo] ke dni 11. 12. 1969. Do osobního užívání byl povolen převod 120 m2, potřebných pro stavbu příjezdové cesty, - z geometrického plánu (č. l. 12), výkazu výměr (č. l. 13) bylo zjištěno, že z pozemku [parcelní číslo] vznikly dle geometrického plánu nově tři pozemky – parcely [číslo] přičemž pozemek [parcelní číslo] ve výměře 161 m2 jako cesta. Pozemky byly zaměřeny a nové hranice vytyčeny dne 16. 6. 1971, - z kopie katastrální mapy ze dne 29. 7. 1998 (č. l. 14), kde se nachází pozemek p. [číslo] - z informace o pozemku (č. l. 15), že z údajů katastru nemovitostí ze dne 17. 2. 2017 plyne, že vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 315 m2 je [územní celek], - z pasportu místních komunikací, že stavební obvod [anonymizována dvě slova] představuje mimo jiné pozemek p. [číslo] který je ve vlastnictví [územní celek] a nachází se na něm místní komunikace 3. Třídy, - z územního rozhodnutí ze dne [datum], že bylo Městským úřadem Vsetín, odborem výstavby, na návrh [stát. instituce] rozhodnuto o povolení umístění stavby - 19 rodinných domů včetně inženýrských sítí, a to mimo jiné na pozemku p. [číslo] - z rozhodnutí povolení změny stavby ze dne 9. 7. 2002, že Městský úřad Vsetín, odbor životního prostředí, povolil změnu stavby Vozovka, most ve stavebním obvodu [anonymizována dvě slova] před jejím dokončením. Stavba se nachází mimo jiné na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí]. Žadatelem o toto povolení byla [územní celek]. Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 31. 10. 2007 bylo zjištěno, že bylo povoleno užívání vozovky a mostu ve stavebním obvodu [anonymizována dvě slova], kde se nachází také pozemek [parcelní číslo] v- [katastrální uzemí]. Z rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 24. 5. 2004, přezkoumání rozhodnutí – povolení změny stavby, že žalobkyně podala podnět ke zrušení rozhodnutí povolení změny stavby ze dne 9. 7. 2002. Tento byl shledán nedůvodným, byl bez dalších opatření odložen, - z fotodokumentace, jak vypadala cesta před jejím vyasfaltováním a aktuálně - na fotografiích je zachycen pozemek [parcelní číslo] v obci [obec], - z notářského zápisu ze dne 26. 11. 1964 (ze spisu [spisová značka], č. l. 5), že byla pořízena darovací smlouva formou notářského zápisu NZ [číslo], [spisová značka] uzavřená dne 26. 11. 1964 mezi dárci [jméno] a [jméno] [příjmení] a obdarovanými [jméno] a [jméno] [příjmení]. Předmětem darovací smlouvy byl pozemek [parcelní číslo] o výměře 800 m2, který vznikl oddělením dílce z parcely p. [číslo] - z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] (ze spisu [spisová značka], č. l. 12) a výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] (č. l. 80), že [územní celek] je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 315 m2, - z notářského zápisu ze dne 29. 5. 1974 (ze spisu [spisová značka], č. l. 16), že byla uzavřena odstupní smlouva formou notářského zápisu dne 25. 9. 1974 mezi odstupiteli [jméno] a [jméno] [příjmení] a nastupiteli [jméno] a [jméno] [příjmení]. Nastupitelé se stali vlastníky pozemku p. [číslo] - z geometrického plánu a z výkazu výměr podle evidence nemovitostí (ze spisu [spisová značka], č. l. 19), že byl pozemek [parcelní číslo] louka rozdělen na pozemky [parcelní číslo] louka, [parcelní číslo] cesta a [parcelní číslo] louka. Nabyvatelem pozemku [parcelní číslo] je uveden československý stát - MNV [obec], - z notářského zápisu ze dne 24. 8. 1982 (ze spisu [spisová značka], č. l. 20), že byla uzavřena darovací smlouva formou notářského zápisu dne [datum] mezi dárci [jméno] a [jméno] [příjmení] a obdarovanou [jméno] [příjmení]. Předmětem převodu byl pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], - z kupní smlouvy ze dne 19. 12. 1982 (ze spisu [spisová značka], č. l. 22), uzavřené mezi čs. státem (místním národním výborem [obec]) jako kupujícím a [jméno] [příjmení] jako prodávající, že předmětem kupní smlouvy byl pozemek [parcelní číslo] o výměře 315 m2 za kupní cenu 1 890 Kč, - z listiny na č. l. 79 spisu soud neučinil žádná zjištění, podstatná pro rozhodnutí ve věci. Jedná se o informace o pozemku p. č. st. [rok] v obci [obec], jehož je žalobkyně spoluvlastníkem.

6. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že od rodičů dostali s manželem darem parcely p. [číslo] [parcelní číslo] o výměře celkem 800 m2. V roce 1964 začali stavět rodinný dům a potřebovali k němu přístupovou cestu. V roce 1971 bylo provedeno zaměření a vypracován geometrický plán, kde byly všechny parcely znovu zaměřeny. Parcela [parcelní číslo] byla zaměřena jako cesta k rodinnému domu. Žalobkyně uvedla, že se celé roky domnívá, že je pozemek jejich, ale žádný doklad k tomu nemá. Vyloučila rovněž, že by rodiče darovali pozemek [jméno] [příjmení], její neteři. O žádné takové darovací smlouvě žalobkyně neví. Pozemek je od roku 1964 v jejím vlastnictví. Vše má zaměřené a zakreslené v mapě.

7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že je starostou [územní celek]. Předmětný pozemek je ve vlastnictví obce od roku 1982, kdy jej obec odkoupila od paní [příjmení], neteře žalobkyně. V roce 1995 byla mimo jiné na pozemku [parcelní číslo] umístěna stavba 19 rodinných domů, vozovka a kanalizace. Účastníkem tohoto řízení byla i žalobkyně, územní rozhodnutí obdržela. V roce 2001 se stavěl most u [anonymizováno], povolení stavby z roku 2002 bylo žalobkyni také doručeno, několikrát se do něj odvolala. V roce 2007 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, v posledních 15 letech se na pozemcích postavilo 12 rodinných domů, ke kterým vede cesta přes sporný pozemek.

8. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: na základě darovací smlouvy manželé [příjmení] (žalobkyně s manželem) obdrželi od manželů [příjmení] (rodičů žalobkyně) pozemek [parcelní číslo] o výměře 800 m2. Tento pozemek, určený ke stavbě jejich rodinného domu, byl oddělen z pozemku [parcelní číslo] geometrickým plánem ([číslo]). [anonymizováno] postavili na tomto pozemku rodinný dům [adresa]. Z důvodu opomenutí řešení příjezdové cesty, požádali v roce 1969 manželé [příjmení] příslušný úřad geodezie o zaměření části pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území [územní celek] s tím, že tato část bude přidělena manželům [příjmení] k vybudování cesty. Z žádosti o zaměření pozemku s připojeným vyjádřením Místního národního výboru [obec] bylo prokázáno, že žalobkyně tehdy užívala část pozemků rodičů (manželů [anonymizováno]), kteří souhlasili se zaměřením a převedením pozemku [anonymizováno]. Z těchto listin je patrný úmysl část pozemku v budoucnu převést. Mělo se tak stát ve chvíli, kdy dojde k zaměření potřebné výměry pozemku na příjezdovou cestu, manželé [příjmení] měli [anonymizováno] darovat potřebnou část pozemku. Také z rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě vyplývá, že převod části pozemku [parcelní číslo] do osobního užívání žalobkyně byl povolen, ale zároveň nebylo prokázáno, že by se samotný převod uskutečnil. Pouze mohl na základě povolení a předchozí žádosti následovat. Tento závěr potvrzuje i územního [ustanovení právního předpisu EU], kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby – přístupové komunikace k rodinnému domu na pozemku p. [číslo] [parcelní číslo], jako majitelé pozemku byli v územním rozhodnutí uvedeni [jméno] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně musela po celou dobu vědět, že nebyla vlastníkem pozemku p. [číslo] z něhož byl následně geometrickým plánem oddělen pozemek p. [číslo] ani samotného pozemku [parcelní číslo]. V roce 1977 byl vypracován geometrický plán, z něhož je zřejmé, že v roce 1977 bylo z parcely [parcelní číslo] provedeno odměření dalších parcel, mimo jiné parcely [parcelní číslo] za účelem nabytí tohoto pozemku obcí. Dne 25. 9. 1974 byla uzavřena odstupní smlouva formou notářského zápisu mezi odstupiteli [jméno] a [jméno] [příjmení] a nastupiteli [jméno] a [jméno] [příjmení]. Nastupitelé se stali vlastníky pozemku p. [číslo] který darovali dne [datum] paní [jméno] [příjmení]. V roce 1982 paní [příjmení] převedla pozemek [parcelní číslo] na základě předchozího geometrického plánu na stát - MNV [obec]. Tedy obec pozemek vlastní od roku 1982. Asi od roku 1995 na základě územního rozhodnutí probíhala výstavba místní komunikaci, která byla dokončena v roce 2007. Z údajů z katastru nemovitostí vyplývá, že [územní celek] je do dnešního dne výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] na kterém vybudovala místní komunikaci, sloužící novému stavebnímu obvodu.

9. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle ustanovení § 992 odst. 1 občanského zákoníku, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

11. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 občanského zákoníku drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

12. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 občanského zákoníku k vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

13. Podle ustanovení § 1091 odst. 1 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. Podle odst. 2 citovaného ustanovení k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

14. Podle ustanovení § 1092 občanského zákoníku do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

15. Podle ustanovení § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

16. Po právní stránce soud žalobu posoudil v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

17. Nejprve se soud zabýval, zda je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Z provedených důkazů a především z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, když obě strany tvrdí, že jsou vlastníky sporného pozemku. Právo žalované je zapsáno v katastru nemovitostí, ale žalobkyně tvrdí, že vlastnické právo svědčí jí. Soud má za to, že není jiného právního prostředku pro odstranění této nejistoty, proto se žalobou, respektive věcí samou zabýval a na určení vlastnického práva k pozemku shledal naléhavý právní zájem.

18. Ačkoli žalobkyni nesvědčí zápis vlastnického práva ke spornému pozemku v katastru nemovitostí, žalobkyně v řízení dovozovala své vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] z těchto skutečností: 1) žalobkyni vzniklo právo osobního užívání, které se transformovalo na právo vlastnické, 2) vlastnické právo žalobkyně vzniklo mimořádným vydržením.

19. Pokud se týká tvrzení žalobkyně, že jí vzniklo vlastnické právo k předmětnému pozemku tím, že se v právo vlastnické transformovalo právo osobního užívání, soud uvádí následující: právo osobního užívání vznikalo podle tehdejší právní úpravy konkrétně podle § 205 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 1991 při splnění následujících podmínek: a) rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vydaného okresním národním výborem a b) dohodou o zřízení práva osobního užívání registrovanou u státního notářství. Žalobkyně dovozovala vznik vlastnického práva, které takto vzniklo ke dni 1. 1. 1992. S tímto závěrem však nelze souhlasit. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně s manželem a rodiči žalobkyně, učinili potřebné kroky k oddělení části pozemku a její vynětí z půdního fondu, ale ke vzniku práva osobního užívání ve prospěch žalobkyně prokazatelně nedošlo. Jak je uvedeno výše, předpokladem vzniku osobního užívání podle tehdejší právní úpravy bylo vydání rozhodnutí okresního národního výboru o přidělení do osobního užívání. Takové rozhodnutí žalobkyně nedoložila, ačkoli k tomu byla soudem opakovaně vyzývána. Při neexistenci tohoto rozhodnutí, nelze mít za splněnou první podmínku vzniku práva osobního užívání. Druhou podmínkou přitom je existence dohody o zřízení práva osobního užívání, registrovanou u státního notářství. Ani tuto smlouvu žalobkyně soudu nepředložila. Přes výzvu a poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. žalobkyně splnění těchto podmínek vzniku práva osobního užívání neprokázala, nebylo možné dovodit, že jí vzniklo právo osobního užívání a následně právo vlastnické. Tvrzení žalobkyně, že se stala vlastnicí předmětného pozemku na základě rozhodnutí ze dne 11. 12. 1969 o vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu je s ohledem na předestřenou, tehdy platnou právní úpravu, zcela irelevantní. Na základě tohoto rozhodnutí nemohlo vzniknout ani právo osobního užívání, ani právo vlastnické. Rozhodnutí o odnětí zemědělské půdy představuje povolení odnětí půdy zemědělské výrobě a povolení budoucího převodu této části pozemku do osobního užívání. Nebylo však prokázáno, že by tento převod byl uskutečněn.

20. K bodu 2): základem a principiálním východiskem řádného vydržení je existující, prokazatelný a platný právní titul držby, který by postačil k nabytí vlastnického práva. Úprava řádného vydržení vychází z tzv. oprávněné držby, kdy dobrá víra držitele se může týkat také titulu držby. Ten ve spojení s držbou a plynutím času může dospět k souladu faktického a právního stavu - vydržení řádnému. Pokud jde o mimořádné vydržení, má za úkol řešit zejména situace, kdy předchozí vlastník anebo titul držby vůbec nejsou právně dohledatelné. Mimořádné vydržení se spíše podobá oprávněné držbě a sleduje dlouhodobé stavy, kde titul je prakticky nedohledatelný. Podmínkami mimořádného vydržení jsou poctivá držba a čas dvojnásob dlouhý než pro situaci řádného vydržení; tedy šest let u movité věci a dvacet let u nemovitostí. K mimořádnému vydržení však nemůže ani tak dojít, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl.

21. Podle citovaného ustanovení § 992 odst. 1 občanského zákoníku ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Poctivost je subjektivní dobrá víra, tedy přesvědčení o existenci drženého práva a korespondující nevědomost držitele o nedostatku vlastního práva. Poctivost držby přitom nezakládá pouhé subjektivní přesvědčení držitele, nýbrž ten pro ně musí mít také přesvědčivý důvod.

22. Dobrá víra však zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (NS 22 Cdo 1843/2000).

23. Koncepce vychází z předpokladu dobré víry (§ 7), kdy opak se musí prokazovat. Nepoctivost tedy bude dokazovat ten, kdo vydržení brání a nepoctivost držitele tvrdí. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.

24. V tomto případě nelze mít za to, že je na straně žalobkyně splněna podmínka poctivosti držby. Žalobkyně nemohla se zřetelem ke všem shora popsaným okolnostem mít za to, že jí náleží právo, které vykonává. Od začátku věděla, že pozemek p. [číslo] který užívá, je ve vlastnictví jejich rodičů. Ačkoli společně s nimi učinili kroky k oddělení části pozemku p. [číslo] následného darování této části pozemku za účelem vybudování cesty k domu žalobkyně, nikdy k tomu nedošlo. V listinných důkazech, provedených u ústního jednání, figurují jako vlastníci rodiče žalobkyně a následně paní [příjmení]. Žalobkyně musela po celou dobu vědět, že nebyla vlastníkem pozemku p. [číslo] z něhož byl následně oddělen pozemek p. [číslo] ani samotného pozemku [parcelní číslo] O tomto závěru svědčí samotné chování žalobkyně, která si postavila plot na hranici pozemků p. č. [rok] a p. [číslo] dala tím najevo, že ví, kde se nachází hranice jejího pozemku. V roce 1995 bylo vedeno stavební řízení, týkající se vybudování místní komunikace obcí [obec], o němž byla žalobkyně informována. Rozhodnutí jí bylo doručeno. V tomto řízení aktivně vystupovala, brojila proti výstavbě cesty i její kolaudaci. Nejpozději tehdy se dle názoru soudu prokazatelně seznámila se skutečnostmi, které musely vyvolat pochybnosti o tom, že jí věc po právu patří. Přičemž v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně vyvolávají pochybnost o tom, že je subjektem práva, které vykonává, zaniká jeho dobrá víra. Mimo to se žalobkyně žalobami domáhala proti obci [obec] určení vlastnického práva k tomuto pozemku v roce 2004, 2010 a 2014, kdy byla neúspěšná. Všechny tyto žaloby byly zamítnuty. Pokud tedy skutečně pozemek [parcelní číslo] žalobkyně nadále užívala a vydávala ho za vlastní, nejednalo se na její straně o poctivý úmysl a nemohlo tak dojít ani k mimořádnému vydržení 25. Nad to soud uvádí, že předmětný pozemek [parcelní číslo] není způsobilým předmětem držby, jelikož se na něm nachází místní komunikace, která je veřejným statkem ve smyslu § 490 občanského zákoníku. K tomu odborná literatura uvádí:„ Veřejný statek neumožňuje, a to s ohledem na povahu obecného užívání, vydržení nemovitosti ve smyslu § 1089 a následující občanského zákoníku, a nemůže být tudíž ani způsobilým předmětem držby podle § 987 a následující občanského zákoníku. Samotný charakter veřejného statku coby věci v obecném užívání nezakládá možnost nakládat s touto jako s věcí vlastní pro sebe; v opačném případě by se jednalo o narušení jeho veřejnoprávní podstaty s nutností obnovení původního stavu právními prostředky orgánem veřejné moci (§ 12 o. z. - viz Havlan, P., Fojtík, L., Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1733). Z toho důvodu soud uzavírá, že pozemek p. [číslo] na kterém je vybudována místní komunikace, není způsobilým předmětem držby a není jej možné vydržet, a to ani za situace, že by soud dospěl k závěru, že se u žalobkyně jedná o poctivou držbu. I v takovém případě by bylo na místě žalobu zamítnout. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti svědčící o nedostatku poctivé držby žalobkyně a nezpůsobilém předmětu tvrzené držby, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal ve sporu úspěšnému žalovanému nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce 15 246 Kč Tyto náklady sestávají z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, vyjádření žalovaného k žalobě, vyjádření k odvolání, účast u tří soudních jednání, vyjádření na výzvu soudu k dobré víře žalobkyně) podle § 9 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 1 500 Kč za jeden úkon, spolu s paušální náhradou hotových výdajů za 7 úkonů právní služby - 7 x 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, dále 21% DPH z částky 12 600 Kč, tj. 2 646 Kč. Splatnost nákladů řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.