8 C 139/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 21 882,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 000 Kč -) s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 11 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 10 882,55 Kč -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 672,32 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 735,99 Kč, -) s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 1 456,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, -) s 29% p. a. úrokem z částky 12 456,77 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 30. 3. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 21 882,55 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z karty zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr podepsanou žalovaným dne 6. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl dvě adresy - [obec], [ulice a číslo] a [obec a číslo], [část obce], [ulice a číslo]. Uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, zaměstnaný, jeho příjem je 7 600 Kč, další příjmy 28 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 19 600 Kč, tj. celkem 55 200 Kč Měsíční výdaje jsou 8 000 Kč, splácí 3 000 Kč měsíčně. Údajně doložil výplatní pásky z března a dubna 2018.

5. Na písemnou výzvu soudu ohledně zjišťování schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobce sdělil, že vycházel z informací žalovaného, jeho rodinných, pracovních, majetkových a jiných poměrů, které ověřoval z předložených dokladů, tyto nedoložil. Nedoložil ani to, že prověřoval, zda má žalovaný jiné závazky a zda je schopen úvěr splácet.

6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 6. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a částku 12 283 Kč, která se skládá z částky 2 504 Kč - úrok, částky 5 652 Kč - administrativní poplatek, částky 4 127 Kč - komfortní splácení, takže žalovaný měl celkem zaplatit 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, první splátku dnem uzavření smlouvy, poslední splátka činila 382 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 29% p. a., RPSN ve výši 236,25%.

7. Žalovaný zaplatil částku 3 000 Kč (dne 18. 6. 2018 částku 1 000 Kč, dne 9. 7. 2018 částku 1 500 Kč a dne 25. 7. 2018 částku 500 Kč), což vyplývá z přehledu plateb.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele.

10. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 28. 1. 2021 doporučeně.

11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě, které poskytl žalobce žalovanému částku 14 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 12 283 Kč (úrok, administrativní poplatek, komfortní splácení), takže celkem měl zaplatit 26 283 Kč, v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Zaplatil 3 000 Kč.

12. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

17. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 84, 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 6. 6. 2018 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

22. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

23. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o zápůjčku vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, jaké jsou jeho výdaje, apod. Každopádně věděl, že žalovaný splácí 3 000 Kč měsíčně. Tuto skutečnost dále nijak neověřoval. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, např. výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

24. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 14 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 3 000 Kč, zbývá doplatit částka 11 000 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod. Žaloba byla uznána důvodnou částečně, když byla přiznána částka 11 000 Kč, ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku). Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, částku 11 000 Kč přiznal z titulu bezdůvodného obohacení a přiznal také úrok z prodlení z této částky od 21. 1. 2020, jehož výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci plný úspěch. Požadoval zaplacení částky 21 882,55 Kč, přiznaná byla částka 11 000 Kč. Byl úspěšný z 50%, neúspěšný z 50%, náklady řízení by byly ve výši 0%, proto výrok o nákladech řízení je negativní.