8 C 162/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 995 Kč -) s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 3 995 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3 524 Kč -) s 9% p. a. úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2020 do zaplacení, -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 353,42 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 28. 4. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 840 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 7. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [obec a číslo] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na základě, které poskytl žalobce žalovanému částku 20 000 a žalovaný se zavázal vrátit celkem 23 524 Kč do 10. 8. 2018. Úrok byl dohodnut ve výši 214,38% p. a., RPSN ve výši 3 340,6%. Žalovaný zaplati žalobci 16 005 Kč. Soud zjistil, že žalovanému byly od 22. 6. 2018 do 9. 7. 2018 půjčeny částky 3 500 Kč, 3 600 Kč, 5 000 Kč a 5 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek.

6. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 9. 2020 bylo zasláno žalovanému doporučeně.

7. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 12. 4. 2021 doporučeně. Předtím žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dne 22. 8. 2018, 5. 8. 2018.

8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které, poskytl žalobce žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 3 524 Kč (úrok), takže celkem měl zaplatit 23 524 Kč do 10. 8. 2018. Zaplatil 16 005 Kč.

9. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje. Vzal žalobu ohledně částky 4 471 Kč zpět (150 Kč kapitalizovaný úrok, 4 321 Kč smluvní pokuta), když požadoval zaplatit pouze dlužnou jistinu ve výši 7 519 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 8. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 353,42 Kč.

10. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

1. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

12. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

15. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 11. 7. 2018.

19. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

20. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

21. Žalobce nedoložil, že řádně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet a s tímto jeho opomenutím zákon spojuje neplatnost úkonu, tudíž k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo a účastníci jsou povinni vrátit si, co nabyli na základě neplané smlouvy. Žalovaný nezpochybnil, že mu žalobce půjčil částku 20 000 Kč a žalobce potvrdil, že žalovaný zaplatil ve splátkách částku 16 005 Kč.

22. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 16 005 Kč, zbývá doplatit částka 3 995 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod. Žaloba byla uznána důvodnou částečně - bylo vyhověno co do částky 3 995 Kč a ve zbytku byla jako nedůvodná zamítnuta.

23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci plný úspěch. Požadoval zaplacení částky 11 840 Kč, přiznána byla částka 3 995 Kč, byl tak úspěšný z 34%, neúspěšný ze 66%, náklady řízení by tak ve výši 32% náležely žalovanému, který se jednání nezúčastnil, náklady řízení mu tak prokazatelně nevznikly, proto výrok o nákladech řízení je negativní.