8 C 18/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem advokátem anonymizováno jméno příjmení , se sídlem adresa , o zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 14 000 Kč -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 995,52 Kč, -) s 13,72% p. a. úrokem z částky 8 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, -) s 8,05% p. a. úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 9 486 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 5. 1. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím.

2. K jednání dne 9. 11. 2021 se žalovaná dostavila se svým opatrovníkem, který uvedl, že žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru postupoval v rozporu s požadavkem náležité péče, jak ve fázi sjednávání podmínek smlouvy o úvěru, neboť ujednání smlouvy odporují dobrým mravům, navíc úvěruschopnost žalované nebyla ze strany právního předchůdce žalobce náležitě prověřena. Dále vznesl námitku promlčení, když tvrdil, že k uplatnění nároku u soudu došlo až po uplynutí promlčecí doby. Navrhl, aby žaloba byla ze všech těchto důvodů zamítnuta.

3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [obec] a žalovaná uzavřeli dne 21. 3. 2016 smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku, navýšenou o částku 6 900 Kč - souhrnný poplatek, celkem se zavázala zaplatit 16 900 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, první splátku do 30 dnů od data uzavření smlouvy, další splátky vždy ke každému 30. dni od splatnosti předchozí splátky. RPSN byla dohodnuta ve výši 187,6%, úrok ve výši 25,85% p. a. Poslední splátka měla být zaplacena v dubnu 2017.

4. Dle sdělení žalobce žalovaná zaplatila 8 900 Kč; žalovaná toto tvrzení žalobce nezpochybnila.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena na nynějšího žalobce, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem ze dne 24. 7. 2020.

6. Výzva k zaplacení před podáním žaloby byla žalované zaslána doporučeným dopisem ze dne 18. 12. 2020.

7. Soud z provedených důkazů zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 21. 3. 2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 6 900 Kč, tj. 16 900 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy, když splátky nehradila řádně a včas, zaplatila celkem 8 900 Kč, poslední splátku zaplatila dne 19. 5. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na nynějšího žalobce, což bylo žalované písemně oznámeno. Na výzvy k zaplacení žalovaná nereagovala, kromě částky 8 900 Kč nezaplatila ničeho.

8. Podle ustanovení § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

9. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá 3 roky.

10. Podle ustanovení § 2395 odst. 1 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

14. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Vzhledem k datu uzavření smlouvy - 21. 3. 2016 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016.

19. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

20. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

21. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …. poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

22. K dotazu soudu žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalované prověřoval, když v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná sdělila, že je invalidní důchodkyně, má příjem 8 000 Kč, výdaje 5 200 Kč, její totožnost byla ověřena z občanského průkazu a údajně byly předloženy poštovní složenky za poslední tři měsíce, které však doloženy nejsou. Ze scoringové karty k úvěru vyplývá, že žalovaná dosáhla celkem 24 bodů, takže jí mohl být poskytnut úvěr. Přitom je zřejmé, že z příjmu 8 000 Kč neměla žalovaná žádnou šanci poskytnutý úvěr splácet.

23. Žalobce tvrdil, že jeho nárok není promlčen, neboť splátky z 16. 5. 2017, 11. 9. 2017, 13. 12. 2017 a 19. 5. 2018 nejsou splátkami dle smlouvy o úvěru. Z ustanovení § 2054 odst. 2 OZ žalobce dovozuje, že žalovaná těmito platbami uznala svůj dluh a tudíž jí běží nová 10letá promlčecí lhůta od každé provedené platby, proto k promlčení pohledávky nedošlo, což dovozuje také z rozhodnutí NS ČR ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015. Rozhodnutí, na která žalobce odkazuje, se netýkají projednávaného případu, když první rozhodnutí NS řeší prodej movitých věcí, tedy splatnost kupní ceny a druhé rozhodnutí ceny vyplývající ze smlouvy o dílo, kde se jedná o částečné plnění a v těchto rozhodnutích uvedené závěry NS nelze aplikovat na projednávanou splatnost splátek ve smlouvě o úvěru. Ve smlouvě o úvěru bylo dohodnuto, že uhradí-li dlužník pouze část splátky nebo splátku zaplatí s prodlením, bude tato finanční částka použita na úhradu nejdéle splatné splátky (čl. IV. 1.), o automatickém zesplatnění celého dluhu nebylo mezi účastníky dohodnuto ničeho a žalovaná nikdy nedala ničím najevo, že zbytek dluhu uznává. U žalované se jedná o plnění dílčí, nikoliv částečné a s dílčím plněním zákon následek uznání dluhu nespojuje. V tomto směru je nutné přisvědčit tvrzením opatrovníka žalované.

24. Soud má za prokázáno, že žalobce poskytl žalované na základě písemně sepsané smlouvy o úvěru dne 21. 3. 2016 finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které měla žalovaná zaplatit včetně navýšení ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, první splátku 30. den po uzavření smlouvy (tj. 20. 4. 2016), každá další splátka byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky, takže dluh měl být uhrazen nejpozději dne 23. 4. 2017. Už koncem dubna nebo v květnu 2017 mohl žalobce poprvé uplatnit nárok na zaplacení celé dlužné částky, když předtím mohl požadovat zaplacení dluhu na základě předchozích nezaplacených splátek. Žalobce podal žalobu dne 5. 1. 2021, přičemž jeho nárok byl promlčen k datu 25. 4. 2020. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je promlčený a i pokud by promlčený nebyl, nebylo by možné požadovanou částku žalobci přiznat v plné výši, neboť žalobce nezkoumal v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními a judikaturou evropského soudu schopnost žalované úvěr splácet a soud by mohl žalobci přiznat plnění jen z titulu bezdůvodného obohacení, neboť smlouva o úvěru je absolutně neplatná a tudíž neplatná jsou i další ujednání např. o úroku, smluvní pokutě, apod. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce je v celém rozsahu promlčen, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve sporu zcela úspěšné žalované přiznal účelně vynaložené náklady řízení v souladu s vyhláškou č. 170/1996 Sb. - odměna advokáta - 4x 1 660 Kč za převzetí věci, 2x vyjádření, účast u soudního jednání, čtyři režijní paušály á 300 Kč, 21% DPH z částky 7 840 Kč, tj. 1 646 Kč; náklady řízení celkem 9 486 Kč. Splatnost nákladů řízení byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění dle § 149 o. s. ř.