8 C 200/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 12 939,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 12 939,92 Kč -) 8,25% p. a. úrokem z prodlení z částky 12 939,92 Kč od 22. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 25. 6. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 939,92 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání, ač řádně obeslán, se nedostavil.

3. Žalobce v žalobě tvrdil, že účastníci uzavřeli dne 9. 1. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 35 000 Kč. Poté, kdy neplnil žalovaný podmínky smlouvy, došlo k datu 25. 5. 2017 k zesplatnění úvěru, dlužná částka činila 43 439 Kč. Dle článku 6. 5 Smlouvy se žalovaný zavázal pro případ prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž v článku 6.

10. Smlouvy se účastníci dohodli, že výše smluvních pokut nesmí přesáhnout částku 200 000 Kč. Platebním rozkazem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku, včetně smluvní pokuty z dlužné jistiny ve výši 43 439 Kč. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru za dobu od 17. 8. 2017 do 31. 5. 2021, která z částky 43 439 Kč představuje částku 12 939,92 Kč, neboť žalovaný v mezidobí nezaplatil žalobci žádnou částku.

4. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný kromě smlouvy [číslo] má uzavřenu další smlouvu [číslo]. Byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši 14 000 Kč, výdaje ve výši 6 909 Kč, z této částky splátka žalobci činila 999 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnaný, svobodný, vyučený, bydlí ve vlastním bydlení. Byla doložena výplatní páska za listopad 2016, kde čistý příjem činil 13 667 Kč, v prosinci téhož roku 14 460 Kč a z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 28. 11. 2016 soud zjistil, že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu a z výpisu z účtu za období od 1. 11. 2016 do 30. 11. 2016 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl 89 Kč, konečný zůstatek - 17,87 Kč.

5. Z platebního rozkazu ze dne 20. 11. 2017, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 44 337,00 Kč, dále částky 3 562,08 Kč a příslušenství - zákonný úrok z prodlení z částky 44 337 Kč a smluvní úrok ve výši 155,66% p. a. od 27. 5. 2017 z částky 34 931,75 Kč. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 8. 3. 2018 a vztahuje se ke smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 9. 1. 2017 [číslo].

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tuto účastníci uzavřeli dne 9. 1. 2017. Žalobce půjčil žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou jistinu navýšenou o úrok ve výši 155,66% ve 48 měsíčních splátkách po 2 916 Kč, celkem měl zaplatit 139 968 Kč RPSN byla dohodnuta ve výši 155,66 Kč.

7. Žalovaný dle sdělení žalobce zaplatil 2 916 Kč dne 22. 2. 2017, žádnou další částku nezaplatil.

8. Z oznámení o zesplatnění pohledávky soud zjistil, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem s datem 25. 5. 2017.

9. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 1. 6. 2021 doporučeně.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě, které poskytl žalobce žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o úrok a poplatky, takže celkem měl zaplatit 139 968 Kč, ve 48 měsíčních splátkách po 2 916 Kč. Zaplatil 2 916 Kč.

11. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal a podrobně popsal způsob prověřování, odkázal na smluvní podmínky smlouvy s tím, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní, bytové a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Doložil výplatní pásky z listopadu a prosince roku 2016, kde byl zjištěn příjem žalovaného 13 667 Kč a 14 460 Kč, dodatek k pracovní smlouvě ze dne 3. 5. 2016, kde zaměstnavatel sděluje, že pracovní poměr bude ukončen k datu 31. 12. 2017, občanský průkaz, výpis z účtu za období listopad 2016, kde byl uveden počáteční zůstatek 89 Kč, konečný zůstatek - 17,88 Kč, výpis z internetového bankovnictví, kde je uveden za 3 měsíce příjem žalovaného. Ničím nebyly doloženy výdaje žalovaného.

12. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

15. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

18. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 9. 1. 2017 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

23. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

24. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 35 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 2 916 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba nebyla uznána důvodnou a jako taková byla v celém rozsahu zamítnuta. Pokud se týká tvrzení žalobce, že se nejedná o absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, v tomto případě soud odkazuje na rozsudky KS Ostrava např. č. j. 15 Co 123/2019 - 115, kde je na straně 7 uvedeno:„ Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z., přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti“. Okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná.

25. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, není však zřejmé, jakým způsobem ověřoval výdaje žalovaného, když tyto specifikoval pouze na životní minimum 3 410 Kč, 2 000 Kč bydlení - nájemné a inkaso, což je dle soudu nereálná částka a 999 Kč splátky žalobci z předchozího období. Žalobce tedy věděl při poskytování úvěru žalovanému a při jeho hodnocení, že ten už si od žalobce peníze vypůjčil a z hodnocení klienta není zřejmé, zda předchozí částky splácel. Přesto je v záhlaví hodnocení klienta uvedeno, že se jedná o nový úvěr a je zde uvedeno, že předchozí půjčka byla poskytnuta pod [číslo]. Není tedy možné dovodit, že žalobce zjišťoval řádně schopnost žalovaného úvěr splácet, když není zřejmé, co vlastně žalobce ohledně žalovaného zjistil - byl poskytnut nový úvěr nebo další úvěr, žalovaný splácel řádně, jak žalobce vyhodnotil skutečnost, že za 12 měsíců bude žalovaný pravděpodobně bez práce, apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, zejména výdaje žalovaného na bydlení, dopravu do zaměstnání, apod. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takové jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. Nad rámec shora uvedeného má soud za to, že platebním rozkazem v roce 2017 byl žalobci přiznán úrok, jehož výše je v rozporu s dobrými mravy.

26. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, a soud se domnívá, že při každé nové žalobě je oprávněn tuto skutečnost zkoumat, neboť mu to ukládá zákon, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění. Žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty, žaloba nebyla shledána důvodnou a jako nedůvodná byla v celém rozsahu zamítnuta.

27. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl ve věci úspěch, když žaloba byla zamítnuta, ve sporu úspěšnému žalovanému náklady řízení prokazatelně nevznikly, proto výrok o nákladech řízení je negativní.