8 C 211/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 22 222,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 830 Kč -) s 10% p. a. úrokem z prodlení z částky 7 830 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 7 490,88 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 058,43 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 242,72 Kč, -) s 10% p. a. úrokem z prodlení z částky 600 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) s 29% p. a. úrokem z částky 8 430 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 600 Kč -) s 10% p. a. úrokem z prodlení z částky 1 600 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 5 302 Kč -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 435,81 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 286,58 Kč, -) s 10% p. a. úrokem z prodlení z částky 2 433,17 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) s 29% p. a. úrokem z částky 4 033,17 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 30. 7. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 320,88 Kč s příslušenstvím a částky 6 902 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě, přes zaslanou výzvu, nevyjádřil. Žalovanou částku nijak nezpochybnil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 7. 1. 2019 smlouvu [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit půjčené finanční prostředky a částku 5 302 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 932 Kč, když úrok byl dohodnut ve výši 29% p. a., odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 728 Kč, částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1 642 Kč, tj. celkem 12 302 Kč, které měl žalovaný zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, první splátka dnem uzavření smlouvy, poslední splátku ve výši 246 Kč dne 18. 11. 2019, RPSN byla dohodnuta vzhledem k počtu splátek ve výši 312,54%. Žalovaný zaplatil na dluh žalobci částku 5 400 Kč (viz. tabulka umoření - 4x1200, 2x300).

5. Ze zákaznické karty ze dne 7. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, pracuje jako pomocný dělník na plný pracovní úvazek, zaměstnání bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Jeho příjem je 9 098 Kč, další příjem 7 600 Kč, celkem 16 698 Kč, odhadované měsíční výdaje 6 000 Kč. Uvedl, že nemá jiné dluhy ani půjčky. Pracovní smlouva je od 1. 11. 2018 do 31. 1. 2019. Předložil výplatní pásku z listopadu 2018.

6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 25. 4. 2019 smlouvu [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit půjčené finanční prostředky a částku 8 075 Kč (úrok 1 610 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 812 Kč, částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 2 653 Kč), tj. celkem 17 075 Kč), které měl žalovaný zaplatit v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, první splátka dnem uzavření smlouvy, poslední splátku ve výši 260 Kč dne 18. 6. 2020. Úrok byl dohodnut ve výši 29%, RPSN byla dohodnuta vzhledem k počtu splátek ve výši 243,85%. Žalovaný zaplatil na dluh žalobci 1 170 Kč (viz. tabulka umoření - 570+2x300).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly pohledávky za žalovaným postoupeny na nynějšího žalobce, což vyplynulo jednak ze smlouvy a také ze seznamu postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému doporučeným dopisem s datem 6. 1. 2021.

8. Předžalobní upomínka s datem 28. 6. 2021 byla žalovanému zaslána doporučeným dopisem.

9. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

10. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

13. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 7. 1. 2019 a 25. 4. 2019 a s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

18. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

19. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný dne 7. 1. 2019 a 25. 4. 2019 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [obec] uzavřel dvě smlouvy o zápůjčce, jejichž nedílnou součástí byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě uzavřených smluv mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 12 302 Kč a 17 075 Kč. Žalovaný plnil podmínky smlouvy částečně, když zaplatil na jednu smlouvu 5 400 Kč, na druhou smlouvu 1 170 Kč.

20. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, zkoumal schopnost žalovaného dluhy splácet. Doložil oznámení ÚP ČR [obec] ze dne 7. 12. 2018, na základě kterého došlo ke zvýšení částky doplatku na bydlení z 2 563 Kč na 4 014 Kč od 1. 12. 2018. Z tohoto oznámení vyplývá, že žalovaný má vyživovací povinnost k [celé jméno žalovaného], narozenému [datum] a [příjmení] [příjmení], narozené [datum]. Byl posuzován dále společně s [jméno] [příjmení], narozenou [datum]. Dále žalobce předložil přehled sociálních dávek, které byly žalovanému vyplaceny, zejména příspěvek na živobytí, apod. Doložil také jednu výplatní pásku žalovaného z listopadu 2018, kde měl žalovaný příjem 13 300 Kč, exekuce 3 933 Kč, další srážky v celkové výši 6 079 Kč, takže žalovanému byla vyplacena částka 9 400 Kč, bylo tedy zřejmé, že žalovaný žije na hranici životního minima, má dvě vyživovací povinnosti a nebude mít možnost dluh řádně splácet. Navíc v dubnu 2019 žalobce věděl, při poskytování druhé zápůjčky, že žalovaný má u něj dluh, který nesplácí řádně a včas, přesto mu peníze půjčil, i když si nemohl být jistý, že žalovaný při svých finančních možnostech bude schopen i další dluh splácet. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet a také např. výdaje domácnosti žalovaného. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

21. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že dne 7. 1. 2019 žalobce půjčil žalovanému částku 7 000 Kč, zaplaceno bylo 5 400 Kč, zbývá doplatit 1 600 Kč. Dne 25. 4. 2019 půjčil žalobce žalovanému 9 000 Kč, zaplaceno bylo 1 170 Kč, zbývá doplatit 7 830 Kč. Jestliže soud vyhodnotil uzavřené smlouvy jako absolutně neplatné, nelze z těchto neplatných smluv přiznat další nároky, například úrok, smluvní pokutu, apod., proto soud přiznal žalobci částky pouze z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou. Soud přiznal v prvém případě 1 600 Kč, ve druhém případě 7 830 Kč, vždy se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci plný úspěch. Požadoval zaplacení částky 22 222,80 Kč, přiznaná byla částka 9 430 Kč. Žalobce byl úspěšný ze 42%, neúspěšný z 58%, náklady řízení ve výši 16% by náležely žalovanému, který se k jednání nedostavil, náklady řízení mu tak prokazatelně nevznikly, proto výrok o nákladech řízení je negativní.