8 C 263/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 35 479,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 000 Kč -) s 8,5% p. a. úrokem z prodlení z částky 9 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 11 479,16 Kč -) s 8,5% p. a. úrokem z prodlení z částky 11 479,16 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, -) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 770,63 Kč, -) kapitalizovaný úrok ve výši 25 708,30 Kč, -) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, -) částku 15 000 Kč – smluvní pokuta, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 25. 11. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 35 479,16 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 16. 12. 2016 soud zjistil, že bylo jednáno o částce 33 000 Kč, domluveny byly podmínky splatnosti. Bylo zjištěno, že žalovaná je od 23. 8. 2013 zaměstnaná, pracovní poměr má na dobu určitou do 30. 10. 2017, je vdaná, žije ve společné domácnosti s jinou osobou než vyživovaným dítětem, totožnost byla ověřena z občanského a řidičského průkazu. Počet vyživovacích povinností je uveden 0, žadatelka má [anonymizována dvě slova].

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 12. 2016 soud zjistil, že účastníci podepsali smlouvu [číslo] na základě které žalobce vyplatil žalované částku 33 000 Kč a ta se zavázala zaplatit tuto částku a dále částku 27 004 Kč - úrok 3 177 Kč, úplata za poskytnutí úvěru 13 200 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 377 Kč, inkaso plateb v hotovosti 8 250 Kč; celkem měla zaplatit 60 004 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 4 286 Kč, první splátku do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka byla stanovena k datu 16. 2. 2018. Úrok byl dohodnut ve výši 15% p. a. Žalovaná zaplatila částku 24 000 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno doporučeným dopisem s datem 5. 8. 2021.

7. Z výzvy před podáním žaloby, která byla žalované zaslána doporučeným dopisem dne 20. 10. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.

8. Na výzvu soudu k doplnění žaloby, jakým způsobem byla zjišťována schopnost žalované úvěr splácet, žalobce podrobně popsal, jakým způsobem postupoval. Nicméně doložil pouze výplatní lístek za leden 2016, z něhož vyplývá, že žalovaná dosáhla čisté mzdy 11 362 Kč, pracovní smlouvu, ze které vyplynulo, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 10. 2017 a výplatní lístky za srpen - říjen 2016, kde příjem byl 11 849 Kč, 11 433 Kč, 6 091 Kč měsíčně čistého. Výdaje žalobce nezkoumal vůbec.

9. Na základě předložených důkazů soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná měla obdržet částku 33 000 Kč, měla zaplatit částku 60 004 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 4 286 Kč. Zaplatila 24 000 Kč.

10. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

15. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 16. 12. 2016 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

20. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

21. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že jím tvrzené skutečnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, doložil, když je řádně ověřoval. Nicméně, nezjišťoval výdaje žalované. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalované o úvěr vycházel. Navíc je zřejmé, že žalovaná měla velmi nízký příjem, pracovní poměr na dobu určitou do 31. 10. 2017, takže nebylo zřejmé, zda bude schopna úvěr doplatit. Není zřejmé, zda má v domácnosti ještě jiný příjem, když žije ve společné domácnosti s jinou osobou. Bylo na žalobci jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje - např. výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalované dluh splácet, doložení výdajů domácnosti žalované - inkaso, jízdné, apod. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

22. V daném případě žalobce půjčil žalované částku 33 000 Kč, žalovaná zaplatila částku 24 000 Kč, zbývá doplatit částka 9 000 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba byla uznána důvodnou částečně, co do částky 9 000 Kč, která byla přiznána z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

23. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch částečný, požadoval zaplacení částky 35 479,16 Kč, přiznána byla částka 9 000 Kč, byl tak úspěšný ze 44%, neúspěšný z 56%, náklady řízení ve výši 12% by náležely procesně úspěšnější žalované, které však náklady prokazatelně nevznikly, proto výrok o nákladech řízení je negativní.