8 C 47/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 14 048,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 746 Kč -) s 10,00% p. a. úrokem z prodlení z částky 7 746 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku ve výši 6 302, 71 Kč -) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 143,50 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 749, 63 Kč, -) s 10% p. a. úrokem z prodlení z částky 140, 20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, -) s 29,00% p. a. úrokem z částky 7 886,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 1. 12. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 048, 71 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z karty zákazníka - žádost o spotřebitelský úvěr, podepsanou žalovaným dne 29. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný bydlí ve [obec], je svobodný, je invalidní důchodce, bydlí v nájmu, má bankovní účet. Jeho příjmy jsou 13 536 Kč, přičemž není uvedeno, co představují ostatní příjmy ve výši 6 500 Kč. Jeho výdaje jsou 4 000 Kč. Údajně doložil výpisy z bankovního účtu za duben a květen 2019 a výměr v důchodu za rok 2019.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 29. 6. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobcem poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a částku 7 233 Kč, která se skládá z částky 1 431 Kč - úrok, částky 3 444 Kč - administrativní poplatek, částky 2358 Kč - komfortní splácení, takže žalovaný měl celkem zaplatit 15 233 Kč v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, první splátku 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy, poslední splátku ve výši 247 Kč RPSN byla dohodnuta ve výši 246,19%, úrok ve výši 29% p. a. Jednalo se o refinancování zápůjčky, která nebyla zaplacena - č. smlouvy [číslo] ve výši 150 Kč, takže žalovaný obdržel částku 7 850 Kč.

6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný zaplatil částku 254 Kč dne 8. 7. 2019.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek, kde je žalovaný uveden pod [číslo].

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele.

9. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 9. 11. 2021 doporučeně.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které, poskytl žalobce žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 7 233 Kč (úrok, administrativní poplatek, hotovostní inkaso splátek), takže celkem měl zaplatit 15 233 Kč, v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, poslední splátku ve výši 247 Kč dne 22. 8. 2020. Zaplatil 254 Kč.

11. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto skutečnosti však nedoložil. Tvrdil, že neprokázání splnění povinnosti podle § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy a doložil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, ve kterém soud dovodil, že postup žalobce při zkoumání schopnosti splácet úvěr byl přiměřený, neodporující dobrým mravům.

12. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

17. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 29. 6. 2019 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

21. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

22. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však k těmto svým tvrzením nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o zápůjčku vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, jaké jsou jeho výdaje spojené s bydlením, apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného dluh splácet. Nicméně z předložené žádosti o zápůjčku je naprosto zřejmé, že žalobce věděl, že žalovaný má minimální příjem. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

23. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 254 Kč, zbývá doplatit částka 7 746 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba byla uznána důvodnou částečně, když byla přiznána částka 7 746 Kč a ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku). Pokud se týká tvrzení žalobce, že se nejedná o absolutní neplatnost uzavřené smlouvy - soud odkazuje na rozsudky KS Ostrava např. č. j. 15 Co 123/2019 - 115, kde je na straně 7 uvedeno:„ Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti“. I okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná. Soud přiznal žalobci příslušenství pohledávky - úrok z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to ode dne následujícího po uzavření smlouvy o postoupení pohledávky.

24. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. - §14b). Žalobce měl ve věci částečný úspěch, když byl úspěšný ze 49%, neúspěšný z 51%, náklady řízení by tak ve výši 2% náležely procesně úspěšnějšímu žalovanému, který se jednání nezúčastnil, náklady řízení mu tak prokazatelně nevznikly, proto výrok o nákladech řízení je negativní.