8 C 47/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 71 274,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 46 184,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 25 090,44 Kč, zákonného úroku z prodlení v částce 11 561,52 Kč, úroku v částce 4 533,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 765,64 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 22,02 % ročně z částky 48 765,64 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 71 274,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 30. 11. 2021 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostní peněžní prostředky až do výše 60 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku dle předepsaného rozpisu plateb. Žalovaná však neplnila smluvní podmínky řádně a včas, čímž se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, v důsledku čehož byl úvěr zesplatněn ke dni 20.8. 2023. Žalovaná za celou dobu trvání úvěrového vztahu uhradila částku 6 063,97 Kč.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.

3. Dne 30. 11. 2021 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky 60 000 Kč ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání, a žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční splátky zohledňující výši čerpaného úvěrového rámce a přirostlý úrok ve sjednané sazbě 54 % ročně. Transakční historií a jednotlivými potvrzeními bylo prokázáno, že žalovaná čerpala z úvěrového rámce celkem částku 52 248,49 Kč a uhradila v nepravidelných splátkách pouze 6 063,97 Kč ve dnech 20. 3. 2023, 26. 4. 2023 a 2. 5. 2023. Žalovaná byla před zesplatněním úvěru opakovaně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Dne 30. 4. 2024 jí byla zaslána předžalobní upomínka. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, seznamem postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024.

4. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

7. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že její právní předchůdkyně vycházela z hodnocení transakcí na běžném účtu žalované za období od 31. 7. 2022 do 10. 2. 2023, z nichž zjistil, že žalovaná je schopna hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 60 000 Kč.

13. Z předloženého bankovního účtu žalované byly zjištěny pouze příjmy a výdaje žalované, nikoli však zůstatek na účtu. Žalovaná měla v tomto období příjem ze zaměstnání v rozmezí od 16 963 Kč do 26 374 Kč a sjednala si úvěry u , právnická osoba, ve výši 26 162 Kč, , právnická osoba, ve výši 17 000 Kč, 7 000 Kč, , právnická osoba, ve výši 24 000 Kč, 21 644 Kč, , právnická osoba, ve výši 27 500 Kč a bez povšimnutí nezůstaly ani , Anonymizováno, přes , právnická osoba, . Výdaje žalované za poslední tři měsíce výrazně převyšovaly její pravidelné příjmy ze zaměstnání, a proto byla nucena na pokrytí všech výdajových položek uzavírat nevýhodné krátkodobé úvěry. V prosinci 2022 činily výdaje 56 989,75 Kč, v lednu 2023 činily výdaje 50 790,98 Kč a jen za prvních deset dní v únoru 2023 činily výdaje 23 823,39 Kč. Pokud by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala výpisem z účtu podrobněji, dospěla by závěru, že žalovaná nebude schopna požadovaný úvěr splácet, když nesplácí již několik předchozích úvěrů a její výdaje představují mnoho položek v řádu desítek tisíc Kč.

14. Soud proto dospěl k závěru, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmů a výdajů, neboť právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

15. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalované spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, založené na nedostatečném posouzení příjmů a výdajů žalované a z toho plynoucí neschopnosti úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.

16. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 52 248,49 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 6 063,97 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 46 184,52 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, poplatky za zpracování smlouvy a za doplňkové služby, pojistné, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

17. Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byla žalovaná v řízení zcela pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaná v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdila a neprokazovala, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalované, která v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránila a netvrdila, že není v jejích možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopna dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaná jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k její pasivitě nevyplývá, že by jí v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by jí bylo možné přiznat.