8 C 52/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 41 190,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 885 Kč -) s 9,75% p. a. úrokem z prodlení z částky 8 885 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 9 348, 77 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 674,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 831,69 Kč, 9,75% p. a. úrok z prodlení z částky 668, 86 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, 29,00% p. a. úrok z částky 9 553, 86 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 2 350 Kč -) s 9,75% p. a. úrokem z prodlení z částky 2 350 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 994,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 908,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 961,53 Kč, s 9,75% p. a. úrokem z prodlení z částky 2 680,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s 29% p. a. úrokem z částky 5 030,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 850 Kč -) s 9,75% p. a. úrokem z prodlení z částky 4 850 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 8 762,08 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 347,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 390,73 Kč, s 9,75% p. a. úrokem z prodlení z částky 2 838,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s 29% p. a. úrokem z částky 7 688,60 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 24. 1. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 41 190,72 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný na výzvu soudu sdělil, že byl v nemocnici a dlužnou částku bude splácet od června. Následně sdělil, že nezná číslo účtu, ale částka 41 190 Kč je asi omyl, protože si tolik ani nepůjčil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr - údajně podepsanou žalovaným dne 24. 10. 2018 žalobce nedoložil, stejně tak smlouvu o zápůjčce z téhož data. Byla doložena pouze tabulka umoření, ze které vyplývá, že smlouva byla uzavřena dne 24. 10. 2018, pod [číslo] byla dohodnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, zaplaceno bylo žalovaným 1 115 Kč Tyto žalobcem tvrzené skutečnosti žalovaný nezpochybnil. Žalovaný měl zaplatit tuto částku, navýšenou o částku 10 021 Kč, která se skládá z částky 2 451 Kč - úrok ve výši 29% p. a., částky 4 820 Kč - poplatek za administrativní činnost, částky 2 750 Kč - komfortní splácení, takže žalovaný měl celkem zaplatit 20 021 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 113 Kč, poslední splátka byla stanovena dne 24. 4. 2020.

5. Ze zákaznické karty - žádost o spotřebitelský úvěr podepsanou žalovaným dne 28. 5. 2018 soud zjistil, že uvedl adresu bydliště [obec], předložil svůj OP. Uvedl, že žije s rodiči, je vyučen, svobodný a má běžné výdaje. Má 1 vyživovací povinnost, pracuje na plný pracovní úvazek, jako stavební dělník ve firmě [právnická osoba] [obec] s průměrným měsíčním příjmem 10 775 Kč, další příjmy, které nejsou blíže specifikovány 3 014 Kč, takže má celkem 13 789 Kč měsíčně. Jeho výdaje jsou 3 000 Kč měsíčně. Pracovní smlouva ani výplatní pásky doloženy nebyly.

6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 5. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku navýšenou o částku 9 160 Kč, která se skládá z částky 2 696 Kč - úrok, částky 4 049 Kč - administrativní poplatek, částky 2 423 Kč - za vedení účtu a komfortní splácení, takže žalovaný měl celkem zaplatit 20 168 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 121 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 29% a., RPSN ve výši 134,02%.

7. Ze zákaznické karty - žádost o spotřebitelský úvěr podepsanou žalovaným dne 28. 6. 2018 soud zjistil, že byly zjištěny stejné údaje jako v kartě s datem 28. 5. 2018, vyjma příjmů žalovaného, které byly uvedeny ve výši 10 379 a 7 100 Kč a výdaje byly sníženy z částky 3 000 Kč na 2 500 Kč, nebyla uvedena žádná vyživovaná osoba. Žádné doklady přiloženy nebyly.

8. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 6. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku navýšenou o částku 7 233 Kč, která se skládá z částky 1 431 Kč - úrok, částky 3 444 Kč - administrativní poplatek, částky 2 358 Kč - komfortní splácení, takže žalovaný měl celkem zaplatit 15 233 Kč v 60 týdenních splátkách, splatných vždy ke konci splátkového období, když první splátkové období začíná dnem uzavření smlouvy, po 254 Kč, poslední splátka 247 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 29% a., RPSN ve výši 246,19%.

9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zaplatil na smlouvu [číslo] částku 1 115 Kč, na smlouvu [číslo] částku 6 150 Kč, na smlouvu [číslo] částku 5 650 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na nynějšího žalobce.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávky byly postoupeny na nového věřitele.

12. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 28. 6. 2021 doporučeně.

13. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli v roce 2018 tři smlouvy o zápůjčce, na základě kterých poskytl žalobce žalovanému částky 10 000 Kč, 11 000 Kč a 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto částky navýšené o poplatky (úrok, administrativní poplatek, poplatek za komfortní splácení), takže celkem měl zaplatit v prvním případě 20 021 Kč, ve druhém případě 20 168 Kč a ve třetím 15 233 Kč.

14. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto tvrzené skutečnosti však nedoložil žádnými důkazy.

15. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

21. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny dne 24. 10. 2018, 28. 5. 2018 a 28. 6. 2018 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

25. Soudní dvůr už v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

26. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Navíc je zřejmé, že v průběhu jednoho měsíce poskytl žalobce žalovanému 2 zápůjčky, přičemž údaje o příjmech a výdajích jsou diametrálně odlišné. Navíc za situace, kdy žalovaný nesplácel předchozí úvěry, není jasné, z jakého důvodu žalobce zapůjčil žalovanému poměrně vysoké finanční částky v krátkých intervalech - dvě v rozmezí měsíce, další za čtyři měsíce. Žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů a jeho výdaje byly uvedeny částkou 3 000 Kč a 2 500 Kč měsíčně, aniž byly blíže specifikovány, přičemž žalovaný uváděl, v jedné žádosti, že má 1 vyživovací povinnost, ve druhé žádosti, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Smlouvy za právního předchůdce žalobce podepisovala [jméno] [příjmení], která zcela jistě měla povědomí o tom, že žalovaný již splácí (spíše nesplácí) předchozí zápůjčky. S ohledem na shora uvedené není vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádostech žalovaného o zápůjčky vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, jaké má jiné finanční závazky, kolik platí případné výživné, jaký je počet členů domácnosti, apod. Bylo na žalobci jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného dluh splácet. Nebylo ani uvedeno, jestli předchozí půjčku nebo půjčky splácí. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

27. Soud má za prokázáno, že žalobce půjčil žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 1 115 Kč, zbývá doplatit částku 8 885 Kč, při druhé zápůjčce půjčil 11 000 Kč, žalovaný zaplatit 6 150 Kč zbývá doplatit 4 850 Kč, a při třetí zápůjčce žalovaný půjčil 8 000 Kč, zaplaceno bylo 5 650 Kč, zbývá doplatit 2 350 Kč; celkem zbývá doplatit částka 16 085 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 84 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, proto přiznal částky pouze z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z neplatného závazku je každý povinen vrátit to, co plněním získal. Byla tak přiznána částka 8 885 Kč, 4 850 Kč a 2 350 Kč s příslušenstvím - úrokem z prodlení v zákonné výši a ve zbytku byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Splátky soud žalovanému nepřiznal, když na výzvu soudu, zda je žalovaný schopen splácet částku 2 200 Kč měsíčně - návrh žalobce, žalovaný nereagoval. Nicméně účastníci si mohou splátky dohodnout sami a uzavřít dohodu o splátkách bez rozhodnutí soudu. Číslo účtu včetně variabilního symbolu, na který má žalovaný dluh splácet, jsou uvedena v žalobě, kterou žalovaný obdržel dne 22. 2. 2022.

29. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch částečný, požadoval zaplacení částky 41 190,72 Kč, soud přiznal částku 16 085 Kč, byl tak úspěšný z 39%, neúspěšný z 61%, proto náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků, když žalovaný se k jednání nedostavil, náklady řízení mu tak prokazatelně nevznikly.