8 C 53/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 11. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 051 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 9. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že dne 9. 10. 2023 uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému dne 9. 10. 2023 bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny. Splatnost jistiny byla sjednána na dobu neurčitou, žalovaný však byl povinen hradit každý měsíc přirostlý úrok za uplynulé období. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni 10. 2. 2024 zesplatnila a požadovala jeho úhradu, což však žalovaný ani přes opakovaná upomínání neučinil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas (žalobkyně výslovně v žalobě a v podání ze dne 27. 2. 2025, žalovaný konkludentně ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a na jejichž základě má soud za prokázané následující skutečnosti:

4. Žalobkyně uzavřela dne 9. 10. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovaným (jehož totožnost byla ověřena kopií občanského průkazu) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, s úvěrovým limitem až do výše 20 000 Kč. Poskytnutí úvěru bylo sjednáno na tentýž den, tj. 9. 10. 2023, doba splatnosti jistiny byla stanovena na dobu neurčitou a trvání úvěru bylo sjednáno do doby úplného zaplacení úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně a splatnost úroků přirostlých za uplynulé období byla sjednána vždy k 7. dni v měsíci. RPSN činila 5 567,77 %. Žalobkyně své povinnosti vyplývající jí ze smlouvy splnila, když poskytla žalovanému dne 9. 10. 2023 bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, částku 5 000 Kč a dne 11. 10. 2023 poskytla na tento účet další částku 5 000 Kč. Vlastníkem uvedeného bankovního účtu byl dle sdělení , Anonymizováno, žalovaný. Žalovaný však svým závazkům z úvěrové smlouvy nedostál, když opakovaně nehradil sjednané splátky, a proto žalobkyně úvěr ke dni 7. 2. 2024 zesplatnila a požadovala jeho úhradu do 3 dnů. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, přestože byl opakovaně o zaplacení upomínán, naposledy výzvou k úhradě před podáním žaloby odeslanou dne 13. 9. 2024.

5. Žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před zavřením smlouvy sdělila, že provedla lustraci žalovaného v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a spoléhala se na prohlášení žalovaného, který odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti splácení. Vycházel také z prohlášení žalovaného, že si není vědom, že by byl v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí či v databázi neplatných dokladů MVČR. Dále vycházela žalobkyně z toho, že žalovaný je svobodný, žije ve vlastním domě bez hypotéky, je zaměstnán u firmy , právnická osoba, s minimálním měsíčním příjmem 25 752 Kč a tyto příjmy včetně výdajů byly doloženy třemi výpisy z účtu za období 7-9/2023.

6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze v části.

14. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z měsíčního příjmu žalovaného 25 752 Kč, který byl žalovaným jednak deklarován a rovněž vyplývá z doložených výpisů z účtu za 3 měsíce. Žalovaný doložil poskytovateli úvěru výpisy z bankovního účtu vedeného na jméno , jméno FO, , ze kterého je sice zřejmý příjem žalovaného od jeho zaměstnavatele v deklarované výši, nicméně soud shledal, že se žalobkyně ostatními četnými transakcemi v daném období a poměrně nízkým zůstatkem na účtu každý měsíc nijak podrobněji nezabývala.

15. K měsíčním výdajům žalovaný totiž uvedl částku 4 860 Kč, avšak z výpisů z účtu je zřejmé, že součet minusových položek činí měsíčně kolem 40 000 - 50 000 Kč, což i při zohlednění skutečnosti, že měsíční příjem osoby, se kterou žalovaný účet sdílí, činí kolem 18 000 Kč, představuje výrazný nesoulad s tím, co žalovaný prohlásil. Žalobkyně se po doložení výpisů z účtu nijak podrobněji výdaji neodpovídajícím sděleným údajům žalovaného evidentně nezabývala.

16. Posouzení úvěruschopnosti směřuje jednak ke schopnosti spotřebitele sjednaný úvěr pravidelně splácet (s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele) a dále na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení veškerých běžných výdajů měsíčně taková částka, která je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Spotřebitel má být proto chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli mu úvěr neměl být vůbec poskytnut při řádném dodržení postupů a odborné péče. V projednávané věci si žalobkyně musela být při poskytnutí úvěrového rámce 20 000 Kč s měsíčními úroky 40 % nepochybně vědoma nedostatečného měsíčního disponibilního zůstatku pro splácení úvěru (počáteční zůstatek na účtu v červenci 2023 činil pouze 4,28 Kč, v srpnu 2023 činil 1 261,52 Kč, v září 2023 činil 3 129,07 Kč), z čehož se dalo s vysokou mírou pravděpodobnosti usuzovat, že žalovaný závazku nebude schopný dlouhodobě dostát.

17. Za dané situace soud dovodil, že jednak nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, a současně nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

18. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, založené na nedostatečném posouzení výdajů žalovaného a z něho plynoucí neschopnosti úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

19. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč, a tedy konstatoval důvodnost žaloby jen do částky 10 000 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (úroky, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

20. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud opřel o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 051 Kč, přičemž tato částka představuje 42,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení v celkové výši 1 051 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

22. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval § 14b a. t., neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b), c) a. t. V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, tedy má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby.

23. Lhůtu k plnění u nákladového výroku soud stanovil třídenní na základě § 160 odst. 1 o.s.ř.