8 C 71/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 26 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 150 Kč -) s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 12 150 od 30. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 11 100 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 563,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 190,53 Kč, 9% p. a. úrok z prodlení z částky 2 850 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, 23,72% p. a. úrok z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 390 Kč -) s 8,5% p. a. úrok z prodlení z částky 2 390 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 220 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 418,12 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 179,63 Kč, 8,5% p. a. úrok z prodlení z částky 390,01 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s 23,72% p. a. úrokem z částky 2 780,01 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 202 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 27. 1. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 23 250 Kč s příslušenstvím a částky 3 610 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z karty zákazníka – žádost o zápůjčku, podepsanou žalovaným dne 13. 1. 2017 soud zjistil, že byly zjištěny dvě adresy žalovaného - [obec], [ulice a číslo], což je adresa městského úřadu a [obec], [ulice a číslo], kde žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník od května 2013, přičemž nájemní smlouva je psána na přítelkyni. Z dalších údajů vyplývá, že pracuje na částečný úvazek na dobu určitou od února 2014 jako dělník. Hlavní příjem není uveden, jako další příjem bez specifikace je uvedena částka 12 000 Kč, výdaje na bydlení 2 500 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč, splátka úvěru 1 200 Kč, tj. 6 700 Kč, takže použitelný příjem je 5 300 Kč. Žalobce tvrdil, že tyto skutečnosti ověřoval z výplatní pásky a pracovní smlouvy, avšak tyto doklady nedoložil.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 1. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobcem poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a částku 5 920 Kč, která se skládá z částky 1 120 Kč - úrok, částku 1 600 Kč - poplatek, částku 3 200 Kč - hotovostní inkaso splátek, takže žalovaný měl celkem zaplatit 13 920 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, první splátku 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy, poslední splátku dne 23. 2. 2018. Úrok byl dohodnut ve výši 23,72% p. a., RPSN ve výši 195%.

6. Žalobce sdělil ve svých skutkových tvrzeních, ale nedoložil, že žalovaný zaplatit celkem 5 610 Kč.

7. Z karty zákazníka - žádost o zápůjčku - podepsanou žalovaným dne 18. 8. 2017 soud zjistil, že byly zjištěny dvě adresy žalovaného - [obec], [ulice a číslo] (adresa městského úřadu) a [obec], [ulice a číslo], kde žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník od května 2012, přičemž nájemní smlouva je psána na přítelkyni. Z dalších údajů vyplývá, že pracuje na částečný úvazek – dohoda, jako dělník od ledna 2017 Hlavní příjem 12 080 Kč, výdaje na bydlení 2 500 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč, splátka úvěru 960Kč, tj. 6 460 Kč, takže použitelný příjem je 5 620 Kč. Žalobce tvrdil, avšak nedoložil, že tyto skutečnosti ověřoval z výplatní pásky, pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu zaměstnavatele.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 8. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobcem poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a částku 11 100 Kč, která se skládá z částky 2 100 Kč - úrok, částky 3 000 Kč - administrativní poplatek, částky 6 000 Kč - hotovostní inkaso splátek, takže žalovaný měl celkem zaplatit 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, první splátku 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy, poslední splátku dne 1. 10. 2018.

9. Žalobce sdělil ve svých skutkových tvrzeních, ale nedoložil, že žalovaný zaplatit celkem 2 850 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, které bylo odesláno doporučeně žalovanému dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávky byly postoupeny na nového věřitele.

12. Předžalobní upomínka s datem 30. 4. 2020 byla žalovanému zaslána dne 1. 5. 2020 doporučeně.

13. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých, poskytl žalobce žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 11 100 Kč (úrok, administrativní poplatek, hotovostní inkaso splátek), takže celkem měl zaplatit 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, zaplatil 2 850 Kč. Dále žalobce poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, kterou měl zaplatit navýšenou o částku 5 920 Kč, celkem 13 920 Kč, které měl zaplatit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, zaplatit 5 610 Kč.

14. Žalobci je známo, že soud řeší úvěruschopnost žalovaných v každém sporu. Žalobce sdělil k podané žalobě, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto skutečnosti však nedoložil. Tvrdil, že neprokázání splnění povinnosti podle § 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

15. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

20. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouvy byly uzavřeny dne 13. 1. 2017 a 18. 8. 2017. Soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008 /48/, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

24. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

25. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o zápůjčku vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, jaký je počet členů domácnosti, apod. Věděl, že žalovaný má jiné finanční závazky, když úvěr poskytl žalovanému v lednu i v srpnu 2017. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Nebylo ani uvedeno, jestli první půjčku splácí žalovaný řádně a částka ve výši splátky nebyla započtena do výdajů žalovaného, tudíž údaje, na základě kterých žalobcem posuzoval úvěruschopnost žalovaného, byly značně zkreslené. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

26. V prvním případě žalobce půjčil žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 2 850 Kč, zbývá doplatit částka 12 150 Kč. Ve druhém případě půjčil žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný zaplatil 5 610 Kč, zbývá doplatit 2 390 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Pokud se týká plateb za hotovostní režim splátek, soud nad rámec shora uvedeného uvádí, že toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce ani neprokázal, že nadále docházelo k reálnému inkasování splátek. Žaloba nebyla uznána důvodnou a jako taková byla v celém rozsahu zamítnuta. Pokud se týká tvrzení žalobce, že se nejedná o absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, v tomto případě soud odkazuje na rozsudky KS Ostrava, např. č. j. 15 Co 123/2019 – 115, kde je na straně 7 uvedeno:„ Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti“. I okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, takže žalovaný je povinen vrátit, co od žalobce získal, tj. částku 12 150 a částku 2 390 Kč s úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz. odst. II. a IV. rozsudku).

27. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný, požadoval zaplacení částky 26 860 Kč s příslušenstvím, přiznána byla částka 14 540 Kč s příslušenstvím. Žalobcem měl úspěch z 54%, neúspěch z 46%, náklady řízení tak představují 8% Náklady řízení byly přiznány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. - § 14b a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 075 Kč, 3 úkony á 300 Kč, 3 režijní paušály á 100 Kč, za převzetí věci, sepis žaloby, výzvu k plnění, 21% DPH z částky 1 200 Kč, je 252 Kč, náklady řízení celkem 2 527 Kč, z toho 8% je 202 Kč.