9 C 10/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 31 717,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 112 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20 605,26 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 221,88 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 12 221,88 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 760,10 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 19. 5. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 31 717,26 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že původní věřitel , právnická osoba, uzavřel dne 26. 6. 2019 s žalovanou Smlouvu č. , hodnota, s produktovým názvem D , Anonymizováno, v hotovosti týdenní 02/2018, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 13 000 Kč v hotovosti, kdy za poskytnutí této hotovosti byla žalovaná povinna zaplatit poplatek ve výši 11 441 Kč. Žalovaná měla celkovou částku 24 441 Kč uhradit prostřednictvím 60týdenních splátek (v hotovosti) po 408 Kč (poslední měla činit 369 Kč). Žalovaná však uhradila pouze částku 1 888 Kč. Jelikož neplnila své smluvní povinnosti řádně a včas, dostala se do prodlení, v jehož důsledku vzniklo původnímu věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky ohledně níž byla žalovaná v prodlení (smluvní pokuta byla vyčíslena na částku 6 500 Kč), dále na zaplacení zákonného úroku z prodlení (760,10 Kč) a sankčních poplatků (2 700 Kč). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 (s účinností ke dni 1. 2. 2022). Postoupená pohledávka sestává z jistiny 12 221,88 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 10 295,38 Kč, smluvní pokuty 6 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 760,10 Kč, sankčních poplatků 2 700 Kč. Jako příslušenství pak žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 221,88 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 12 221,88 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. K procesu posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem žalobkyně sdělila, že bylo vycházeno mj. z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb, bylo nahlédnuto do insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres MÚ a OÚ, interních registrů atd. Byla vyhodnocena celková finanční situace žalované za provedené konfrontace doložených skutečností žalovanou s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dle ekonomických modelů.

2. V podání ze dne 8. 8. 2025 žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. (nyní § 86 zákona č. 257/2016 Sb.) transponuje čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru (CCD), kdy tento článek stanoví, že úvěruschopnost musí být posouzena na základě „dostatečných“ informací od spotřebitele, a je-li to „nezbytné“, na základě vyhledávání v příslušné databázi. CCD v recitálu 26 stanoví, že členské státy jsou v oblasti posouzení úvěruschopnosti oprávněny vydávat pro poskytovatele spotřebitelského úvěru „Vhodné pokyny a obecné směry“. Čl. 8 CCD proto upravuje základní pravidla pro posouzení úvěruschopnosti, v jejichž mezích jsou členské státy oprávněny je konkretizovat. Rozhodnutí SDEU navíc naznačuje, že při nastavení pravidel pro posouzení úvěruschopnosti by spíše než členské státy měli dostat prostor pro vlastní uvážení poskytovatelé úvěru. V souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti dle čl. 8 CCD zveřejnil Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) dne 29. 5. 2020 Obecné pokyny pro poskytování a sledování úvěru EBA/GL/2020/06, kdy tyto pokyny obsahují pravidla pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. ČNB se těmito pokyny řídí. Původní věřitel vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou dostupné z jeho účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. S ohledem na zásadu ochrany spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním získané informace, jakož i informace poskytnuté mu samotným spotřebitelem, původní věřitel s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli bude úvěr poskytnut. Úprava zákona o spotřebitelském úvěru v rozsahu jednoho paragrafu o dvou odstavcích (reálně se posouzením úvěruschopnosti zabývá toliko § 86 zákona č. 257/2016 Sb.) se v interní metodické základně původního věřitele promítá do vnitřních předpisů, v nichž je proces posuzování úvěruschopnosti popsán do nejmenšího detailu, přičemž tato metodika a postupy původního věřitele při posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů jsou pravidelně podrobovány dohledu ze strany ČNB. Původní věřitel tedy žádným způsobem při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval ani v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, ani v rozporu s výkladem zákonných ustanovení ČNB. Původního věřitele v postavení předního nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů s licencí od ČNB nelze srovnávat s běžným nebankovním poskytovatelem úvěrů, který nepodléhá tak razantní kontrole jako původní věřitel. Původní věřitel před uzavřením smlouvy s žalovanou a poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalované, kontrolou výdajů žalované a kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru. Původní věřitel prověřil výši závazků a platební morálku žalované nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalované. V dané věci bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádný negativní záznam (kdy tyto spočívají v informacích o porušení platební morálky, popř. delikvenci). Žalovaná neměla ani žádný negativní záznam dle SOLUS. Žalovaná byla lustrována i v dalších databázích (insolvenční rejstřík – bez nálezu, centrální evidence exekucí – v době uzavření smlouvy nebyla vedena proti žalované žádná exekuce, neplatné doklady – bez nálezu, evidence adres OÚ, MÚ –bez nálezu). Původní věřitel komplexně vyhodnotil aktuální finanční situaci žalované s ohledem na její příjem, který posuzoval dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Schopnost žalované splácet úvěr byla před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě informací od žalované, které vycházely především z dostupných historických informací o žalované, zahrnujících např. reálná data o průběhu splácení předchozí angažovanosti žalované a kontroly správnosti a pravdivosti dokumentů předložených žalovanou obchodnímu zástupci před uzavřením smlouvy. Před podpisem smlouvy žalovaná doložila doklad o rodičovském příspěvku (rozhodnutí o přiznání dávky). Vázaný zástupce původního věřitele vyplnil na základě dokumentů předložených žalovanou před uzavřením smlouvy Zákaznickou kartu. Zákaznická karta je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr žalovanou. Pravost informací uvedených v kartě stvrzuje podpis žalovaného společně s podpisem vázaného zástupce. Žalovanou bylo sděleno (a na základě dodaných podkladů bylo ověřeno), že žalovaná má pravidelný měsíční příjem ve výši 7 539 Kč, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 26 000 Kč, v součtu tedy příjmy dosahují výše 33 530 Kč. Tyto skutečnosti byly následně ověřeny a zkontrolovány paní , jméno FO, , vázanou zástupkyní původního věřitele. Původní věřitel po posouzení příjmu žalované provedl také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované. Přitom posuzoval nejen výdaje sdělené a doložené žalovanou, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje posuzoval i z toho hlediska, zda se jednalo o závazky vůči jiným subjektům nebo zda se jednalo o výdaje spořícího charakteru. Dle názoru žalobkyně tedy není možné po poskytovateli úvěru požadovat, aby byly veškeré výdaje objektivně ověřené, jelikož tento požadavek není naplnitelný (např. ohledně peněžních prostředků v hotovosti). Výdaje žalované byly původním věřitelem zkoumány v souladu s vnitřními předpisy, kdy byla použita schvalovací strategie pro stávající zákazníky. V rámci zkoumání výdajů byl aplikován i výpočet behaviorálního score, který zohledňuje platební morálku žadatele. Ve spojitosti s údaji zjištěnými z nebankovního registru klientských informací a bankovního registru klientských informací bylo zjištěno a ověřeno, že bonita žalované je dostatečná pro poskytnutí předmětného úvěru. Vázaný obchodní zástupce při pořizování zákaznické karty s žalovanou ověřoval výdaje žalované dle předložených dokumentů. Ověřil odhadované měsíční výdaje žalované na bydlení (nájem), energie, telefon a platby týkající se vyživovaných osob. Pokud žalovaná uvádí jiné významné pravidelné výdaje (např. léky, školné, alimenty apod.), vázaný obchodní zástupce vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby tyto náklady ověřil dle dostupných dokumentů. Dokumenty, na základě kterých je ověřována úvěruschopnost, předkládá případný žadatel vázanému obchodnímu zástupci vždy. Mezi tyto dokumenty patří pravidelné fixní výdaje, které vázaný obchodní zástupce prověřuje z příslušných dokladů (předpis nájemného, výpis z účtu, přepis zálohových plateb za energie, vyúčtování služeb apod.). Pravdivost a úplnost všech vyplněných údajů na zákaznické kartě stvrdila žalovaná svým podpisem, přičemž informace z těchto ověřených a platných dokumentů vyplnil vázaný obchodní zástupce do zákaznické karty. V předmětném případě bylo žalovanou sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem ověřeno, že dlužník má odhadované měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč. K této částce byla připočtena částka životního minima a následně vzniklá částka byla navýšena dle ekonomického modelu původního věřitele, přičemž výsledkem těchto propočtů bylo, že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Při zjištěné a ověřené výši měsíčních příjmů žalované ve spojení s dalšími osobami ve společné domácnosti a dále zjištěných a ověřených výdajů žalované ve spojitosti s výpočtem behaviorálního score je tedy zřejmé, že bonita žalované byla ověřena správně a proces posouzení úvěruschopnosti byl proveden s odbornou péčí. Žalobkyně dále navrhovala výslech vázané zástupkyně původního věřitele – paní , jméno FO, , která vyplnila s žalovanou zákaznickou kartu. Žalobkyně je toho názoru, že pokud se pohybuje celková výše spotřebitelského (nehypotečního) úvěru v řádech tisíců či nízkých desetitisíců Kč, dostojí poskytovatel povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, pokud pomocí dokumentu vystaveného třetí osobou ověří alespoň jednu informaci sdělenou spotřebitelem, která má pro posouzení úvěruschopnosti klíčový význam. Takovou informací bude zpravidla údaj o výši příjmů spotřebitele. Ukáže-li se, že spotřebitel sdělil poskytovateli správnou informaci o výši svého příjmu, a informace o spotřebitelových výdajích či okolnosti doprovázející uzavření smlouvy nezavdávají důvod pochybovat o správnosti informací týkajících se výdajů spotřebitele, nemusí poskytovatel majetkové poměry spotřebitele dále ověřovat.

3. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neučinila soudu žádné podání, ani se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinila v řízení spornými. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:Původní věřitel , právnická osoba, uzavřel dne 26. 6. 2019 s žalovanou Smlouvu o zápůjčce – D , Anonymizováno, v hotovosti, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 13 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky byla žalovaná povinna zaplatit poplatek ve výši 11 441 Kč (ten sestával z úroku 2 325 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 5 284 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 832 Kč). Celková částka 24 441 Kč měla být splácena prostřednictvím 60týdenních splátek po 408 Kč (poslední měla činit 369 Kč). RPSN činilo 237,1 %. Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky, které podrobněji upravovaly práva a povinnosti smluvních stran. Standardní informace o spotřebitelském úvěru pak specifikovaly jednotlivé parametry úvěru. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena na základě Žádosti o spotřebitelský úvěr (Zákaznické karty), ze které je patrno, že požadovaná výše úvěru činila 20 000 Kč (s měsíční splatností). Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, automobil nevlastní. U počtu vyživovaných osob je uvedeno 1. Žalovaná je nezaměstnaná, měla však doložit potvrzení o příjmu. Její čistý měsíční příjem činí 7 539 Kč, ostatní příjem pak tvoří částku 12 500 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činí 13 500 Kč. Její odhadované měsíční výdaje činí 4 500 Kč, nemá interní ani externí splátky. Potvrzení o příjmu měla doložit za 05 a 06/2019, dále měla doložit výměr důchodu, podpory/rozhodnutí o přiznání dávky ze dne 12. 11. 2018. Tax credit (daňový kredit) byl uplatněn od 24. 7. 2018 do 11. 4. 2020. Žalovaná byla vyzvána listinou ze dne 10. 2. 2022 k okamžitému splacení dluhu vzhledem k neplnění smluvních povinností. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 1. 2. 2022. Z přiložené tabulky je patrno, že žalovaná uhradila postupně částky 410 Kč, 460 Kč, 410 Kč, 408 Kč a 2x 100 Kč. Žalovaná byla prostřednictvím předžalobní upomínky vyzvána k úhradě dlužné částky a byla upozorněna na možné soudní řízení.

5. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, na základě které byla poskytnuta žalované částka 13 000 Kč v hotovosti, kdy se žalovaná zavázala tuto částku společně s poplatkem ve výši 11 441 Kč vrátit v týdenních splátkách. Žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 1 888 Kč, čímž se dostala do prodlení se splácením. Pohledávka za žalovanou byla postoupena následně na žalobkyni.

7. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

16. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z původního věřitele na současnou žalobkyni. Rovněž bylo prokázáno oznámení postoupení žalované. Žalobkyně je tak bezesporu osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.

17. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu podle § 2390 o. z. Jelikož je původní věřitel podnikatelem a finanční prostředky poskytl žalované v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a současně žalovaná předmětné smlouvy neuzavírala v postavení podnikatele, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto úhlu pohledu se v případě uzavřené smlouvy jedná v souladu s ustanovením § 2 ZSÚ o smlouvu o spotřebitelském úvěru.

18. Podle § 86 ZSÚ je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.

19. V tomto případě původní věřitel nezkoumal úvěruschopnost žalované s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy. U posouzení úvěruschopnosti vycházel z tvrzení žalované uvedených v její žádosti o úvěr. V této žádosti je sice uvedeno a žalobkyně uváděla, že si původní věřitel měl některé doklady k ověření příjmů žalované, respektive měl je k dispozici při uzavírání této smlouvy, tyto však soudu žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila. Mělo se konkrétně jednat o potvrzení o příjmu za 05 a 06/2019, výměr podpory (rozhodnutí o přiznání dávky) a tax credit. Žalobkyně také uvedla, že původní věřitel nahlédl při uzavírání smlouvy do různých registrů. Toto však žalobkyně nedoložila. Rovněž nedoložila dokumenty, dle kterých měly být zkoumány výdaje žalované, byť žalobkyně v podání ze dne 8. 8. 2025 tvrdila, že předloženy byly. Vše tedy zůstalo pouze v rovině tvrzení, když žalobkyně nepředložila soudu žádný relevantní dokument, který by se vztahoval k příjmům a výdajům žalované a dle kterého by soud mohl ověřit správnost údajů v zákaznické kartě. Soud nemá za prokázáno, že byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalované nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku apod. Pokud se týká výdajů, chybí ze strany věřitele jejich zevrubnější zjištění a především ověření. Původní věřitel vycházel z údajů uvedených v žádosti o úvěr, kde žalovaná v kolonce „odhadované měsíční výdaje žadatele“ uvedla částku 4 500 Kč. Z této částky není jasné, zda se jedná o nájemné či náklady na inkaso energií či jaká část této sumy připadá na bydlení. Původní věřitel tak nezjistil, jaké má žalovaná reálné náklady na bydlení, případně jejich skutečnou výši, bez dalšího se spokojil s informací o velmi nízkých, až nereálných měsíčních výdajích, které v sobě měly zahrnovat rovněž náklady na nájemní bydlení a náklady na výživu další osoby, když žalovaná uvedla v žádosti, že má jednu vyživovací povinnost. Podle názoru soudu nebyly řádně ověřeny výdaje, které žalovaná specifikovala na velmi nízkou (až nereálnou) částku. K platbám energií či případným úhradám nákladů na bydlení si původní věřitel nevyžádal žádné potvrzení, a tedy tyto výdaje neprověřil. Původní věřitel tak zcela rezignoval na ověření alespoň pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Soud tedy nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy. Výdaje na bydlení tedy nelze mít za ověřené, přestože zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a nelze je v případě potřeby ihned snížit. Náklady na bydlení jsou významnou položkou rozpočtu spotřebitele a jejich ověření není spojeno s nepřiměřenými překážkami, když je možno snadno provést fotografii či kopii nájemní smlouvy, dokladu SIPO i pouze prostřednictvím mobilního telefonu. Úvěruschopnost přitom musí být posuzována takovým způsobem, aby bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr splatit, aniž by u ní docházelo k prohloubení míry zadlužení. I při nízké výši úvěru může dojít k nežádoucímu zadlužení spotřebitele v důsledku sjednaných poplatků spojených s poskytnutým úvěrem a úrokům. Soud podotýká, že původní věřitel poskytl žalované zápůjčku přesto, že žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná, její příjem je velmi nízký a vyživuje další osobu. Zápůjčka byla poskytnuta s tím, že žalovaná měla uhradit mimo úrok i poměrně vysoké poplatky, které nepřinášely žalované žádné podstatné výhody, rovněž původní věřitel zajistil svůj závazek smluvními sankcemi (smluvní pokutou a sankčními poplatky), které významně navýšily konečnou dlužnou částku v neprospěch žalované.

20. Ohledně navrhovaného výslechu vázané zástupkyně původního věřitele paní , jméno FO, , nar. , datum, , soud uvádí, že tento výslech se jeví jako nadbytečný, a to z hlediska časového odstupu od data uzavření smlouvy (26. 6. 2019). Je velmi nepravděpodobné, že si zástupkyně původního věřitele bude pamatovat přesné informace o tom, jaké listiny byly vůbec před uzavřením smlouvy žalovanou předloženy a jaký byl jejich konkrétní obsah, a to nejen z důvodu časového odstupu více jak 6 let, ale také z důvodu, že paní , jméno FO, jistě jako podnikající fyzická osoba uzavírala pro společnost , právnická osoba, mnoho podobných smluv a je nemožné pamatovat si detailně každou jednotlivou uzavřenou smlouvu včetně podané žádosti o úvěr a listin předložených jednotlivými klienty (žadateli o úvěr, zápůjčku).

21. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, soud předmětnou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou v celém rozsahu pro neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet a nároky z ní bylo nezbytné vypořádat podle ust. § 2991 a násl. o. z. jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Pro vypořádání těchto nároků je nutná kvantifikace bezdůvodného obohacení. V případě neplatné smlouvy při vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžitých) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka úvěru přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako absolutně neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění – například úrok, poplatky, smluvní pokutu apod.

22. Soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Původní věřitel poskytl žalované částku 13 000 Kč, tedy plnil, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnil. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila částku 1 888 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 11 112 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinna vrátit (výrok I.). Tato částka odpovídá majetkovému prospěchu žalované na úkor žalobkyně.

23. Co se týká splatnosti nároku soud vyšel z ustanovení § 87 ZSÚ, která je úpravou speciální k úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSU (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud. Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., soud rozhodl o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení.

24. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na předestřený právní závěr soudu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaná jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k její pasivitě nevyplývá, že by jí v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by jí bylo možné přiznat.