9 C 111/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci navrhovatelky: osobní údaje navrhovatelky za účasti bývalého manžela navrhovatelky: anonymizováno celé jméno manželky, datum narození bytem adresa, okres anonymizována tři slova o návrhu na uznání cizího rozhodnutí

I. Rozsudek anonymizováno v anonymizováno ze dne datum, sp. zn. číslo, číslo (anonymizována dvě slova), jímž bylo rozvedeno manželství osob anonymizováno celé jméno manželky a jméno celé jméno manželky, uzavřené dne datum ve obec, země, zapsané i v knize manželství matričního úřadu stát. instituce ve svazku anonymizována dvě slova rok, strana anonymizováno, poř. číslo se uznává na území České republiky.

II. Navrhovatelce se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne datum se navrhovatelka domáhala uznání rozhodnutí soudu Italské republiky, blíže specifikované ve výroku tohoto rozsudku, kterým bylo rozvedeno manželství navrhovatelky a anonymizováno celé jméno manželky. Manželství bylo uzavřeno dne datum ve obec před stát. instituce. V matrice je navrhovatelka nadále vedena jako vdaná, proto požádala o uznání cizího rozhodnutí, pro účely změny stavu v matričním zápisu. Manželství bylo rozvedeno v Italské republice. Navrhovatelka byla v průběhu rozvodového řízení státním občanem České republiky.

2. K návrhu navrhovatelka připojila stejnopis rozhodnutí o rozvodu manželství s jeho překladem do českého jazyka provedeným tlumočníkem, oddací list v italském originále i českém originále a dále kopii občanského průkazu.

3. Podle čl. 100 odst. 1 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí se toto nařízení použije pouze na soudní řízení zahájená po dni 1. 8. 2022, jakožto i na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na dohody registrované dne nebo po dni 1. 8. 2022. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se Nařízení (ES) č. 2201/2003 použije i nadále na rozhodnutí vydaná v zahájených soudních řízeních, veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na dohody vykonatelné v členském státě, v němž byly uzavřeny přede dnem 1. 8. 2022, a spadající do oblasti působnosti uvedeného nařízení.

4. Podle čl. 21 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen„ Nařízení č. 2201/2003“) rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.

5. Podle čl. 21 odst. 2 Nařízení č. 2201/2003 aniž je dotčen odstavec 3, nevyžaduje se zejména žádné zvláštní řízení v případě aktualizace záznamů o osobním stavu v jednom členském státě na základě rozhodnutí týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, která byla vydána v jiném členském státě a proti kterým podle práva tohoto jiného členského státu není možné podat opravný prostředek.

6. Podle čl. 21 odst. 3 věta první Nařízení č. 2201/2003 aniž je dotčen oddíl 4 této kapitoly, může kterákoliv dotčená osoba postupy uvedenými v oddílu 2 této kapitoly požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí.

7. Podle čl. 22 Nařízení č. 2201/2003, rozhodnutí ve věci rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné se neuzná, a) je-li takové uznání zjevně v rozporu s veřejným pořádkem členského státu, v němž se o uznání žádá; b) jestliže odpůrce, v jehož nepřítomnosti bylo rozhodnutí vydáno, nebyl písemně vyrozuměn o zahájení řízení v dostatečném časovém předstihu a takovým způsobem, který by mu umožnil přípravu na jednání před soudem, pokud není zjištěno, že odpůrce rozhodnutí jednoznačným způsobem přijal; c) jestliže je neslučitelné s rozhodnutím vydaným v řízení mezi stejnými stranami v členském státě, v němž se o uznání rozhodnutí žádá; nebo d) jestliže je neslučitelné s dřívějším rozhodnutím, které bylo vydáno v řízení mezi stejnými stranami v jiném členském státě nebo ve třetí zemi, za předpokladu, že toto dřívější rozhodnutí splňuje podmínky nezbytné k uznání rozhodnutí v členském státě, v němž se o uznání žádá.

8. Podle čl. 26 Nařízení č. 2201/2003 rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.

9. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení.

10. Podle § 16 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

11. Ve výroku specifikovaným rozsudkem bylo v Italské republice rozhodnuto o rozvodu manželství navrhovatelky a anonymizováno celé jméno manželky. Rozsudek byl vydán soudem členského státu Evropské unie a je pravomocný. Soud není oprávněn po obsahové stránce tento rozsudek jakkoli přezkoumávat. Je tak rozhodováno pouze o uznání tohoto rozsudku na území České republiky. Podstata uznání rozhodnutí spočívá v tom, že jsou uznávanému rozhodnutí poskytnuty stejné účinky jako má ve státě původu. I přesto, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení (čl. 21 odst. 1 Nařízení č. 2201/2003), navrhovatelka podala návrh na uznání rozsudku o rozvodu na území České republiky. Princip nastíněného automatického uznání však nebrání osobě, která má na věci právní zájem, aby požádala o uznání takového rozhodnutí (čl. 21 odst. 3 Nařízení č. 2201/2003). Soud se proto návrhem žalobkyně zabýval a jejímu návrhu vyhověl. Je nutno zdůraznit, že soud především nehledal žádný důvod, proč rozsudek o rozvodu manželství neuznat, když rozsudek Soudu v anonymizováno není dle názoru soudu zjevně v rozporu s veřejným pořádkem České republiky a nebyly zjištěny ani žádné další důvody pro neuznání tohoto rozhodnutí dle čl. 22 Nařízení č. 2201/2003. Soud proto rozhodl o uznání rozsudku na území České republiky, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

12. Soud v této věci rozhodoval rozsudkem, a to bez nařízení jednání zcela v souladu s ustanovením § 16 odst. 4 zákona o mezinárodním právu soukromém, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin ve spojení se skutkovými tvrzeními obsaženými v podaném návrhu.

13. O nákladech řízení soud rozhodl na podkladě ustanovení § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a to s přihlédnutím ke zvláštní povaze věci, kde se rozhoduje na žádost o uznání rozhodnutí, která je však pouze fakultativní s ohledem na předestřené pravidlo automatického uznání rozhodnutí členských států, a není proto nezbytným předpokladem uznání rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.