9 C 13/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/1 o určení vlastnického práva

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí: pozemku parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, a pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , jméno FO, , adresa, , vedené u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 23 562 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2022 se žalobkyně domáhala vrácení daru, který společně se svým manželem na základě darovací smlouvy ze dne 27. 10. 1998 darovala svému synovi, žalovanému. Jedná se o nemovitosti ve , jméno FO, , Anonymizováno, , a to pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , jméno FO, , adresa, (dále také jen „nemovitosti“). Důvodem pro vrácení daru mělo být chování žalovaného vůči žalobkyni i vůči darovanému rodinnému domu ve , jméno FO, , Anonymizováno, . Žalovaný měl podle tvrzení žalobkyně svou matku psychicky deptat, dokonce ji měl fyzicky napadnout. K útoku mělo dojít ve dvou případech. Poprvé v listopadu 2021 tak, že žalovaný hodil po žalobkyni klíče, které ji udeřily do ruky. Podruhé v měsíci lednu 2022 se měl napřáhnout, aby žalobkyni udeřil. Žalobkyně také uvedla, že nejprve trvale žila v nemovitosti ve , jméno FO, , Anonymizováno, , kde ji žalovaný nenavštěvoval, s ničím jí nepomáhal. Žalobkyně se o všechno musela postarat sama. Žalovaný byl podle tvrzení žalobkyně rovněž domluvený se sousedy ve , jméno FO, , Anonymizováno, , kteří měli společně se žalovaným žalobkyni škodit a dělat jí naschvály. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný ve , jméno FO, , Anonymizováno, učinil zásahy do elektřiny, žalobkyně tak žije pod trvalým přepětím proudu. Toto přepětí má na žalobkyni negativní vliv, a to jak na její zdraví, tak na její vybavení domácnosti. K těmto zásahům do elektrického obvodu došlo následně i v novém bydlišti žalobkyně, kam se z , jméno FO, , Anonymizováno, přestěhovala. Jedná se o byt ve , Anonymizováno, , který jí sehnal žalovaný, ale záměrně poškodil elektřinu i zde. Žalovaný měl také podle slov žalobkyně vypouštět neznámou látku do domu ve , jméno FO, , Anonymizováno, i do bytu ve , Anonymizováno, . Žalovaný měl také žalobkyni způsobit smrt kocoura v roce 2021. Žalobkyně byla podle svých tvrzení vystavena takovému jednání žalovaného asi od roku 2017, tedy od smrti svého manžela. Psychický nátlak žalovaného žalobkyně vnímala tak, že žalovaný o ni neprojevoval zájem a činil jí nejrůznější naschvály. Žalobkyně na počátku řízení v žalobě uplatnila další nároky, co do těchto nároků byla žaloba částečně odmítnuta. Předmětem řízení tak zůstává pouze určení vlastnického práva k nemovitostem, které byly předmětem darování a jejichž vrácení se žalobkyně domáhá.Anonymizovaný odstavec3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 27. 10. 1998, že ke dni 27. 10. 1998 byly nemovitosti, a to pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /4 o výměře , Anonymizováno, m2, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec , jméno FO, , adresa, , k. ú. , adresa, , ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, .

5. Z darovací smlouvy ze dne 27. 10. 1998, že žalobkyně spolu se , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřeli se žalovaným smlouvu, na jejímž základě bezúplatně převedli vlastnické právo mimo jiné k nemovitostem zapsaným na LV č. , hodnota, pro obec , jméno FO, , adresa, , k. ú. , adresa, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 s , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , hodnota, . Žalovaný tento dar přijal a zřídil touto smlouvu věcné břemeno doživotního a bezplatného užívání těchto nemovitostí ve prospěch dárců , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Smlouva byla podepsána dne 27. 10. 1998 a je opatřena vlastnoručními podpisy všech smluvních stran.

6. Z písemného rozhodnutí o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí ze dne 11. 12. 1998, že Katastrální úřad , adresa, , pracoviště , adresa, , po přezkoumání návrhu na vklad práva a připojených listin, povolil vklad vlastnického práva a práva věcného břemene dle návrhu ze dne 29. 10. 1998 k nemovitostem dle darovací smlouvy ze dne 27. 10. 1998.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 29. 5. 2000, že výlučným vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, , o výměře , Anonymizováno, m2, a dále pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , jméno FO, , adresa, , k. ú. , adresa, , vedené u Katastrálního úřadu , adresa, , je žalovaný. Výpis z katastru nemovitostí byl vyhotoven dne 29. 5. 2000 a jedná se o ověřenou fotokopii.

8. Z geometrického plánu ze dne 20. 3. 2000 a geometrického plánu ze dne 25. 11. 1982, soud zjistil, jakým způsobem docházelo ke změnám výměr a hranic předmětných nemovitostí včetně zachycení těchto změn na připojených mapách.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec12. Z originálu výzvy pojišťovny ČPP, kterou byla žalobkyně vyzvána k doložení podkladů k řešení pojistné události ve , jméno FO, , Anonymizováno, , žádných dalších rozhodných skutečností soud nezjistil, originál listiny žalobkyni vrátil za účelem dalšího řešení pojistné události.

13. Z kupní smlouvy pozemků v , Anonymizováno, a příkazů k úhradě předložených žalobkyní soud nezjistil pro tuto věc žádných rozhodných skutečností, když návrh žalobkyně byl co do nároku na vrácení pozemků v , Anonymizováno, pravomocně odmítnut.

14. S ohledem na právní závěr předestřený níže, soud z dalších důkazů pro nadbytečnosti ničeho nezjišťoval a další navrhované důkazy (přehled o placení daně z nemovitosti, trestní oznámení na neznámého pachatele) soud neprovedl.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru.

16. Žalobkyně společně se , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě darovací smlouvy ze dne 27. 10. 1998, bezúplatně převedli vlastnické právo k předmětným nemovitostem ve , jméno FO, , Anonymizováno, na svého syna (žalovaného). Žalovaný zřídil ve prospěch dárců věcné břemeno bezplatného doživotního užívání k těmto nemovitostem. V roce 2017 dárce, , Jméno zainteresované osoby 1/0, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobkyně žalobou doručenou soudu dne 6. 5. 2022 a doručenou žalovanému dne 6. 12. 2022 požadovala vrácení tohoto daru pro chování žalovaného k ní i k darovaným nemovitostem. V žalobě uvedla, pro jaké nevhodné chování žalovaného požaduje vrácení daru, a to celého rodinného domu a příslušných pozemků.Anonymizovaný odstavecAnonymizovaný odstavec19. Další žalobkyní tvrzenou skutečností bylo, že ji žalovaný měl opakovaně napadnout. Jednou klíči a jednou se o napadení měl pokusit. K tomuto rovněž žalobkyně nenavrhovala žádný důkaz, ačkoliv byla poučena, že její tvrzení musí být v civilním řízení sporném nejen tvrzena, ale i prokázána. Je s podivem, že žalobkyně k důkazu o napadení či pokusu o něj nenavrhovala toliko alespoň svůj účastnický výslech či výslechy svědků, kteří by se mohli k jejich vzájemnému vztahu s žalovaným vyjádřit. Žalobkyně nenavrhovala jako důkaz ani lékařskou zprávu, v případě, že by si žalovaným způsobená zranění vyžádala nutnost ošetření a žalobkyně byla po napadení ošetřena. Tvrzení o napadení či pokusu o napadení se žalobkyni rovněž nepodařilo prokázat. Ostatně žalovaný toto důrazně odmítl, popřel, že by kdy k takové situaci došlo, a že by měl kdy s žalobkyní fyzickou potyčku. S matkou měl naopak vždy standardní vztahy, staral se o ni a pomáhal jí. Tvrzení žalobkyně o fyzickém napadení nebylo v řízení prokázáno.Anonymizovaný odstavec21. K právnímu posouzení soud uvádí následující.

22. Podle závěru obsaženého v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, na situaci, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013, a k jednání obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, došlo až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je třeba aplikovat třetí odstavec § 3028 o. z. a poměřovat zjištěný skutkový stav věci ustanovením § 630 obč. zák., posuzoval soud naplnění podmínek pro odvolání daru podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. přesto, že k odvolání daru došlo za účinnosti právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

23. Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Podle § 37 odst. 1 téhož zákona, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

24. Okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním vůči dárci nebo členům jeho rodiny hrubě porušil dobré mravy, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tj. požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto momentem se ruší darovací smlouva a obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc.

25. Podle komentáře k § 630 obč. zák. (Občanský zákoník I, II, 2. vydání, 2009, s. 1799 - 1803: M. Škárová) právní úkon dárce může být učiněn jakoukoliv formou. To platí i v případě, že předmětem darovací smlouvy byla nemovitost. Není vyloučeno, aby tento jednostranný adresovaný právní úkon dárce byl obsažen přímo v žalobě. Právní vztah pak zaniká až doručením žaloby žalovanému, tak jako tomu bylo v tomto případě.

26. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

27. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda bylo možné podat v dané věci určovací žalobu, která je ve sporech o vrácení daru výjimečným institutem a přichází v úvahu pouze v případě, kdy nelze žalovat jiným způsobem (například žalobou na vyklizení, jde-li o nemovitosti). Podle názoru soudu se žalobkyně mohla domáhat svého práva daným způsobem, když dárkyně odvolala dar, ale zápis v katastru nemovitostí tomuto právnímu jednání neodpovídá a změny se lze domoci pouze na základě soudního rozhodnutí o určení vlastnictví. Nad to nikoli žalovaný, ale žalobkyně užívá darované nemovitosti. Proto nebylo možné žalovat na vyklizení darovaných nemovitostí. Z toho důvodu lze uzavřít, že naléhavý zájem na určení vlastnického práva žalobkyně je v tomto případě dán a žalobkyně neměla jinou možnost než se domáhat vrácení daru tímto způsobem.

28. Dále se soud zabýval otázkou věcné legitimace účastníků. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení. Nedostatek věcné legitimace nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 29 NSČR 4/2016, ze dne 30. 11. 2016). Z pohledu soudu se jeví především problematická aktivní legitimace žalobkyně k určení vlastnického práva k celému předmětu daru za situace, kdy darovací smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, , Anonymizováno, , Anonymizováno, jako dárci a obdarovaným žalovaným v době, kdy byli dárci společnými vlastníky těchto nemovitostí, jež tyto měli ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Nicméně k odvolání daru došlo až po úmrtí jednoho z dárců, a to , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, jednoho z dárců, a to , Jméno zainteresované osoby 1/0, , Anonymizováno, ., přičemž odvolání daru týkajícího se nemovitého majetku není běžným úkonem, k němuž by byl oprávněn jen jeden z , Anonymizováno, , a to ani v případě, že jeden z nich zemřel. Soud má tedy za to, že žalobkyně mohla odvolat dar pouze ve vztahu k jedné polovině darovaných nemovitostí, nikoli k nemovitostem jako celku, neboť by tak mohla učinit pouze v případě, že by v rámci pozůstalostního řízení nabyla majetek po zůstaviteli do svého vlastnictví. Dle názoru soudu je žalobkyně aktivně legitimována k podání určovací žaloby pouze ve vztahu k polovině sporných nemovitostí, když se nemůže domáhat vrácení celé nemovitosti, kterou nikdy ve výlučném vlastnictví neměla.

29. Ve vztahu k uvedeným skutečnostem soud zdůrazňuje, že soud nemohl žalobkyni poučit, jakým způsobem by měla podle hmotného práva žalovat. Takové poučení přesahuje poučovací povinnost soudu podle § 5 o. s. ř. a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení. Otázka věcné legitimace účastníka řízení (jak aktivní, tak pasivní) je pak otázkou hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí ve věci (zde v tomto rozsudku), a důsledkem případného nedostatku věcné legitimace je zamítnutí žaloby (srov. také rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 4227/2011). Soud proto žalobu částečně zamítl také pro nedostatek aktivní legitimace ve vztahu k požadovanému vrácení celého daru, přesahující původní vlastnický podíl žalobkyně.

30. V rozsahu, ve kterém původně žalobkyni svědčilo vlastnické právo, a tedy i právo odvolat dar soud uvádí následující:

31. Podle shora citovaného právního ustanovení mohla dárkyně odvolat dar a domáhat se jeho vrácení, pokud se k ní nebo členům její rodiny obdarovaný choval tak, že tím hrubě porušoval dobré mravy. Judikatura přitom dovodila, že buď jde o porušení dobrých mravů značné intenzity, tedy jednorázové chování, které naplní vyšší míru intenzity nebo o soustavné porušování dobrých mravů (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 228/2000). Aby bylo možno revokovat darování, musí být dobré mravy narušeny chováním obdarovaného zjevně, tedy musí jít o takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Odo 538/2003), přičemž toto závadné jednání musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoliv běžným, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů, kdy požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn třeba i jen jediným amorálním skutkem obdarovaného, je-li značného rozsahu a intenzity a dárce se osobně dotýká (ubližuje mu – usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2354/2008) nebo musí jít o několik méně intenzivních avšak setrvalých či opakujících se zásahů, které jsou-li soustavné, obtěžují obdarovaného natolik, že je lze kvalifikovat jako zjevný rozpor s dobrými mravy.

32. Předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru tak není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů se zřetelem na značnou intenzitu a váhu nebo soustavnost a dlouhou dobu. Žalobkyni v řízení tížilo jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní ohledně jednání žalovaného, které směřovalo proti žalobkyni a bylo by možné toto kvalifikovat jako jednání hrubě porušující dobré mravy.

33. Žalobkyně úkonem, jímž zamýšlela dar odvolat, a to v žalobě uváděla několik situací a událostí, z nichž dovozovala vznik práva odvolat dar. Specifikovala jednání žalovaného, pro které chce darovaní nemovitostí odvolat. Stejně tak v řízení údajné nevhodné jednání žalovaného blíže popsala a konkretizovala, uvedla, že toto jednání považuje za hrubě nemravné. Mělo se jednat o fyzické i psychické násilí žalovaného. Tyto skutečnosti však dostatečně neprokázala, zůstaly toliko v rovině tvrzení proti tvrzením žalovaného, který všechna tvrzení žalobkyně vyvracel. Tvrzení žalobkyně o napadení, stejně tak jako soustavný psychický nátlak, který žalovaný na žalobkyni vyvíjí prostřednictvím působení přepětí elektrického proudu, nebyly v řízení prokázány. Žalobkyně tak v řízení neunesla břemeno důkazní ohledně skutečností, že se žalovaný vůči ní či darovaným nemovitostem chová nevhodně, a toto jeho chování hrubě porušuje dobré mravy. Z toho důvodu byla žaloba zamítnuta, když žalobkyně neprokázala, že ať už jednorázové nebo dlouhodobé jednání žalovaného vůči žalobkyni hrubě porušuje dobré mravy. Žalobkyni tedy nevzniklo ve smyslu § 630 obč. zák. právo odvolat dar. Darovací smlouva tedy v tomto případě zůstává nedotčena, není zrušena a původní vlastnictví žalobkyně ke svému podílu na nemovitých věcech se neobnovilo. Žalovaný tak nadále zůstává výlučným vlastníkem nemovitostí, které byly předmětem darování dle darovací smlouvy ze dne 27. 10. 1998.

34. Nad rámec uvedeného soud zdůrazňuje, že i pokud by se žalobkyni podařilo prokázat některá svá tvrzení ohledně chování žalovaného k ní, vždy je nezbytné na jednání obdarovaného nahlížet objektivní optikou, zda hrubě porušuje dobré mravy či nikoli. Není tak rozhodující subjektivní pocit dárce, že chování obdarovaného vnímá jako nemravné (usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 3362/10) a je to vždy na posouzení soudu, zda určité jednání shledává hrubě proti dobrým mravům.

35. Soud proto s ohledem na uvedené skutečnosti žalobu zcela zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 562 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u soudního jednání dne 5. 3. 2024) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 3. 2024 náhrada ve výši 8 663,02 Kč za 825 ujetých km na trase , adresa, a zpět v částce 6 763,02 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 19 × 30 minut v částce 1 900 Kč podle § 14 a. t. Dále náklady žalovaného sestávají z nákladů na cestovné žalovaného v souvislosti s cestou k jednání soudu dne 5. 3. 2024 motorovým vozidlem ve výši 6 499,49 Kč za 890 ujetých km na trase , adresa, a zpět (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce.