9 C 14/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku č. Anonymizováno/Anonymizováno, vymezenou podle zákona o vlastnictví bytů, v domě č.p. Anonymizováno, stojícím na pozemku Číslo parcely 1 v katastrálním území a obci adresa, zapsanou v katastru nemovitostí u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. hodnota a vyklizenou předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 965 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 7. 2025 domáhala po žalovaném vyklizení bytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů v domě č. p. Anonymizováno, stojícím na pozemku Číslo parcely 1 v obci a katastrálním území adresa (dále jen „byt“ či „bytová jednotka“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že je vlastníkem předmětného bytu, který žalovaný užíval na základě ústně uzavřené nájemní smlouvy. Žalovaný neuhradil žalobkyni nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu za měsíce září, říjen a listopad roku 2024. S ohledem na to žalobkyně vypověděla žalovanému nájem pro hrubé porušení povinností žalovaného jako nájemce. Výpověď v listinné podobě byla žalovanému odeslána dne 19. 11. 2024 prostřednictvím poštovních služeb na adresu adresa. Výpověď v elektronické podobě ze dne 25. 11. 2024 byla dodána do datové schránky žalovaného téhož dne. Výpověď v elektronické podobě ze dne 25. 11. 2024 byla žalovanému odeslána rovněž na jeho e-mailovou adresu dne 7. 3. 2025. Součástí této e-mailové zprávy byla předžalobní výzva ze dne 13. 2. 2025 k zaplacení dlužných částek. Žalovaný po uplynutí výpovědní doby byt nevyklidil, nedostavil se k jeho předání, tak jak byl žalobkyní vyzván.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobkyně na vyklizení bytu neuznává. Žalovaný uvedl, že žalobkyni vystavil fakturu č. hodnota na částku 33 450 Kč splatnou dne 20. 8. 2024. Zaplacení této faktury žalovaný řešil s jednatelem žalobkyně jméno FO, kdy se dohodli na započtení fakturované částky oproti nájmu. Žalovaný se domníval, že došlo dle dohody k započtení fakturované částky na nájemné a zálohy za služby za měsíce září, říjen, listopad 2024, a proto nájemné za toto období nehradil. Byl v šoku z doručení výpovědi z nájmu a předžalobní výzvy. Žádal proto jednatele žalobkyně o vysvětlení celé situace a bylo mu sděleno ze strany jméno FO, že pokud zaplatí dlužné nájemné a zálohy, bude nájemní vztah pokračovat. Následně budou dále jednat o zaplacení faktury č. hodnota. Dne 18. 3. 2025 proto žalovaný zaplatil žalobkyni nájemné a zálohy na služby za uvedené období spolu s náklady právního zastoupení. Žalovaný se domníval, že má novou ústně uzavřenou nájemní smlouvu k užívání bytu, když se dne 3. 4. 2025 sešel s jméno FO, který mu měl sdělit „zaplať a pojedeme dál“.

3. U jednání dne 10. 3. 2026 se žalobkyně vyjádřila k tvrzení žalovaného, že měla být uzavřena nová ústní nájemní smlouva tak, že žádná ústní dohoda o dalším užívání bytu mezi stranami ujednána nebyla. Žalovaný od dubna 2025 žalobkyni další nájemné a zálohy na služby nehradil. Dne 11. 2. 2026 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě části bezdůvodného obohacení za další užívání bytu bez právního titulu. Žalobkyně dále poukázala na rozpor v tvrzeních žalovaného, který nejprve uvedl, že se měl osobně setkat s jméno FO dne 25. 3. 2025, což posléze opravil tak, že se jednalo o den 3. 4. 2025, a na této schůzce mělo být dohodnuto, že se po zaplacení dlužného nájmu bude v nájmu pokračovat, ale žalovaný již dne 19. 3. 2025 uhradil dlužné částky včetně nákladů zastoupení na účet žalobkyně. Dne 25. 3. 2025 bylo žalovanému e-mailem zasláno potvrzení platby a byl vyzván k předání bytu ke dni 1. 4. 2025. K předání bytu nedošlo, proto byl žalovaný dne 3. 4. 2025 vyzván k vyklizení bytu.

4. U jednání dne 10. 3. 2026 byl žalovaný vyzván ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), nechť doplní svá tvrzení a označí k těmto důkazy, mimo jiné ohledně tvrzeného uzavření nové ústní nájemní smlouvy. Zejména, kdy k této dohodě mělo dojít, jaké osoby byly u sjednání nové nájemní smlouvy přítomny, jaký byl obsah dohody a jaké konkrétní podmínky si strany dohodly. Soud žalovaného poučil o následcích nesplnění této výzvy, a to neunesení břemene tvrzení a důkazního. Žalovanému byla poskytnuta lhůta k doplnění těchto tvrzení a k případnému navržení důkazů k těmto skutečnostem v trvání 30 dnů od uskutečněného jednání soudu. Žalovaný na tuto výzvu soudu nijak nereagoval.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: - z výpisu katastru nemovitostí ze dne 8. 7. 2025 na č. l. 5 a výpisu z katastru nemovitostí ze dne 5. 5. 2026 na č. l. 48, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. Anonymizováno/Anonymizováno, vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v domě č.p. Anonymizováno, stojícím na pozemku Číslo parcely 1 v katastrálním území a obci adresa, zapsané v katastru nemovitostí u právnická osoba pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. hodnota. - z e-mailové komunikace mezi zástupcem žalobkyně a žalovaným na č. l. 6-7 a e-mailů totožného znění na č. l. 46, že zástupce žalobkyně e-mailem ze dne 7. 3. 2025 zaslal žalovanému výpověď nájmu bytu, předžalobní výzvu a plnou moc udělenou zástupci žalobkyně se zprávou, že byla žalovanému prostřednictvím pošty odeslána výpověď z nájmu bytu s výpovědní dobou tři měsíce. Výpovědní doba měla uplynout dne 31. 3. 2025. Výpověď byla žalovanému odeslána rovněž do datové schránky, o čemž žalovaného zástupce žalobkyně e-mailem informoval. Současně zástupce žalobkyně upozornil žalovaného, že v případě, že nedojde k vyklizení bytu do konce března a současně nebudou uhrazeny dlužné částky za nájemné, bude žalobkyně nucena podat v obou těchto věcech žalobu příslušnému soudu. Dne 25. 3. 2025 zástupce žalobkyně žalovanému zaslal e-mailovou zprávu s potvrzením přijetí platby 6 485 Kč na účet zástupce žalobkyně spolu s potvrzením žalobkyně o úhradě dlužného nájemného za měsíce září, říjen, listopad 2024 a leden 2025. Zástupce žalobkyně sdělil žalovanému termín předání bytu, a to dne 1. 4. 2025 v 10:00 hodin. Uvedl také kontaktní osobu, která bude předání bytu přítomná a její telefonní číslo. Dne 3. 4. 2025 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu k vyklizení bytu s e-mailovou zprávou s tím, že ze strany žalovaného nedošlo dosud k vyklizení bytu a jeho předání. Předžalobní výzva k vyklizení bytu měla být zaslána žalovanému rovněž do jeho datové schránky. - z předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 13. 2. 2025 na č. l. 8, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužného nájemného a služeb za měsíce září, říjen, listopad 2024 a leden 2025 ve výši 31 128 Kč spolu s náklady právního zastoupení, které musela žalobkyně vynaložit k vymáhání svých práv ve výši 6 485 Kč. V případě, že tyto částky žalovaný nezaplatí, byl žalovaný informován, že se žalobkyně bude jejich zaplacení domáhat žalobou u soudu. - z předžalobní výzvy k vyklizení ze dne 3. 4. 2025 na č. l. 9, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k vyklizení bytu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 20. 4. 2025 s upozorněním, že dalším užíváním bytu bez právního důvodu dochází na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení. - z výpovědi smlouvy o nájmu bytu ze dne 19. 11. 2024 na č. l. 10 včetně podacího archu České pošty ze dne 19. 11. 2024 na č. l. 11, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výpověď smlouvy o nájmu bytu, a to z důvodu hrubého porušení povinností žalovaného, vyplývajících z ustanovení § 2288 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), když žalovaný je v prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby za dobu delší než tři měsíce. Výpovědní doba činí tři měsíce a počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co byla žalovanému výpověď doručena. Zástupce žalobkyně upozornil žalovaného na jeho právo vznést proti výpovědi z nájmu námitky či podat žalobu ve smyslu ustanovení § 2290 o. z. Výpověď byla žalovanému odeslána prostřednictvím poštovních služeb dne 19. 11. 2024. - z výpovědi smlouvy o nájmu bytu ze dne 25. 11. 2024 na č. l. 12 včetně doručenky datové zprávy na č. l. 4, že byla žalovanému odeslána totožná výpověď smlouvy o nájmu bytu také do datové schránky žalovaného. Výpověď byla dodána do datové schránky žalovaného dne 25. 11. 2024 a doručena byla dne 5. 12. 2024. - ze schématu nadzemních podlaží s vyznačením jednotek na č. l. 20 a z půdorysu 3. nadzemního podlaží na č. l. 21, jaké je rozložení předmětné bytové jednotky včetně její dispozice a výměr podlahových ploch. - z potvrzení o provedené platbě na č. l. 33 a potvrzení o zaplacení na č. l. 35, že dne 25. 3. 2025 byla zaslaná platba ve výši 6 485 Kč na účet advokátní kanceláře Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. Dne 18. 3. 2025 žalovaný zaslal částku 31 128 Kč na bankovní účet žalobkyně. - z printscreenu SMS zpráv na č. l. 34, že žalovaný měl dne 25. 3. 2025 kontaktovat jméno FO s tím, že předpokládá, že jejich dohoda platí a ranní e-mail byl pouze aprílový žert. V následující zprávě ze dne 3. 4. 2025 se žalovaný dotazoval, zda jejich dohoda neplatí. Na tyto zprávy jméno FO nijak nereagoval. - z e-mailu ze dne 11. 2. 2026 na č. l. 45, že zástupce žalobkyně odeslal dne 11. 2. 2026 na emailovou adresu žalovaného předžalobní výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání bytu. - z předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 11. 2. 2026 na č. l. 47, že byl žalovaný vyzván k úhradě části bezdůvodného obohacení za užívání bytu za období od dubna do prosince 2025 a za měsíc leden 2026 v celkové výši 78 400 Kč (7 840 Kč za měsíc) spolu s náklady právního zastoupení. - z e-mailové komunikace ze dne 13. 8. 2024 na č. l. 49-50, že žalovaný zaslal na e-mailovou adresu e-mail fakturu za úpravu Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s tím, že uvedl, že by bylo vhodné uhradit fakturu po více jak měsíčním prodlení. - z e-mailové komunikace na č. l. 35-38 mezi žalovaným a jméno FO, že žalovaný jednal s jednatelem žalobkyně o proplacení faktur v období od 13. 8. 2024 do 27. 9. 2024.

6. Ve věci byl ze strany žalovaného navrhován výslech jednatele žalobkyně jméno FO ke zjištění skutečností, týkajících se uzavření nové ústní nájemní smlouvy. Soud tento důkaz neprovedl, když platí, že je-li účastníkem řízení právnická osoba, její statutární orgán nelze o okolnostech týkajících se této právnické osoby vyslechnout jako svědka, nýbrž jako účastníka řízení (§ 126 odst. 4 a § 131 o. s. ř.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 510/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 07. 2025, sp. zn. 21 Cdo 1850/2024). Důkaz výslechem účastníka přitom může soud provést jen tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak a souhlasí-li s tím účastník, který má být vyslechnut (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně, jednající prostřednictvím svého jednatele, s provedením tohoto důkazu nesouhlasila, a proto soud tento důkaz provést nemohl.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

8. Mezi účastníky byla uzavřena ústní nájemní smlouva k užívání předmětného bytu. Za období září 2024 až listopad 2024 žalovaný žalobkyni neuhradil nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce odeslala žalovanému výpověď smlouvy o nájmu bytu pro hrubé porušení povinností žalovaného, a to nejprve v listinné podobě dne 19. 11. 2024 prostřednictvím poštovních služeb a následně v elektronické podobě dne 25. 11. 2024, která byla dodána do datové schránky žalovaného téhož dne a doručena byla žalovanému dne 5. 12. 2024. Výpověď byla žalovanému odeslána dne 7. 3. 2025 rovněž na e-mailovou adresu e-mail, kterou žalovaný uváděl jako svoji e-mailovou adresu, a ze které také komunikoval s jednatelem žalobkyně s jméno FO. Žalobkyně ve výpovědi žalovaného výslovně upozornila ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z. podat proti výpovědi námitky a § 2290 o. z. na možnost podat návrh soudu na přezkoumání výpovědi ve lhůtě do 2 měsíců od doručení výpovědi. Současně s výpovědí byla žalovanému odeslána plná moc zástupce žalobkyně. Zástupce žalobkyně e-mailem ze dne 7. 3. 2025 zaslal žalovanému spolu s výpovědí z nájmu bytu také předžalobní výzvu se zprávou, že byla žalovanému prostřednictvím pošty odeslána výpověď z nájmu bytu s výpovědní dobou tři měsíce. Výpovědní doba měla uplynout dne 31. 3. 2025, na což byl žalovaný e-mailem upozorněn. Předžalobní výzvou k zaplacení ze dne 13. 2. 2025 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužného nájemného a služeb za měsíce září, říjen, listopad 2024 a leden 2025 ve výši 31 128 Kč spolu s náklady právního zastoupení. Žalovaný dne 18. 3. 2025 zaslal částku 31 128 Kč na bankovní účet žalobkyně a následně uhradil také náklady právního zastoupení. Dne 25. 3. 2025 zástupce žalobkyně žalovanému zaslal e-mailovou zprávu s potvrzením přijetí platby 6 485 Kč na účet zástupce žalobkyně spolu s potvrzením žalobkyně o úhradě dlužného nájemného za měsíce září, říjen, listopad 2024 a leden 2025. Zástupce žalobkyně sdělil žalovanému termín předání bytu, a to dne 1. 4. 2025 v 10:00 hodin. Žalovaný do dnešního dne byt žalobkyni nevyklidil a nepředal. Výzvou ze dne 3. 4. 2025 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k vyklizení bytu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 20. 4. 2025 s upozorněním, že dalším užívání bytu bez právního důvodu dochází na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný od dubna 2025 na nájemné a služby žalobkyni ničeho nehradí. Předžalobní výzvou k zaplacení ze dne 11. 2. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě části bezdůvodného obohacení za užívání bytu za měsíce duben až prosinec 2025 a leden 2026 v celkové výši 78 400 Kč (7 840 Kč za měsíc) spolu s náklady právního zastoupení.

9. Ačkoli žalovaný uváděl, že uzavřel s předchozím jednatelem žalobkyně také písemnou nájemní smlouvu na dobu určitou (dva roky), která již měla uplynout, tuto soudu nedoložil. Žalobkyně sama k tomu uvádí, že o existenci písemné nájemní smlouvy neví a nájemní smlouva byla mezi stranami uzavřena toliko ústně. Kdyby taková písemná nájemní smlouva existovala, neřešila by žalobkyně ukončení nájmu výpovědí, ale uplynutím doby jejího trvání. Soud tedy vzal za prokázáno, že nájemní smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena ústně.

10. Žalovaný v řízení opakovaně uváděl, že nájemné za uvedené období nezaplatil proto, že došlo k zápočtu dlužného nájemného na úhradu fakturované částky dle faktury č. hodnota ze dne 13. 8. 2024. Otázkou zápočtu se však soud v tomto řízení nemohl zabývat, když v řízení o vyklizení bytu soud nepřezkoumává oprávněnost výpovědi z nájmu bytu spočívající v naplnění uplatněného výpovědního důvodu, jestliže nájemce nevyužil postup podle § 2290 o. z. Za této procesní situace se tak soud nezabýval tím, zda žalovaný skutečně dlužil nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu v rozsahu uvedeném ve výpovědi, neboť tato otázka náležela do řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi. V nyní projednávané věci soud vycházel z toho, že žalovaný nepodal ve lhůtě stanovené zákonem návrh na soudní přezkum výpovědi, a proto se omezil na posouzení, zda nájemní poměr skončil a zda žalovaný užívá byt bez právního důvodu.

11. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

13. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

15. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

16. Podle § 2288 odst. 3 o. z. vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

17. Podle § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

18. Podle § 2286 odst. 2 o. z. vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

19. Podle § 2290 o. z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

20. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

21. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný.

23. Žalovaný porušil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť nehradil nájemné a zálohy na služby související s užíváním bytu v uvedeném období. Soud má za to, že porušení nájemní smlouvy, kterých se dopustil žalovaný, lze hodnotit jako hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Žalovaný neplatil nájem a zálohy na služby po dobu tří měsíců. Zákon kvalifikuje neplacení nájemného po dobu alespoň tří měsíců za zvlášť závažné porušení povinností (§ 2291 odst. 2 o. z.), pro které je pronajímatel oprávněn vypovědět nájem dokonce bez výpovědní doby, čemuž však musí předcházet výzva k odstranění závadného chování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016). Soud proto uzavírá, že jednání žalovaného představovalo hrubé porušení povinností nájemce vyplývající z nájemní smlouvy, pro které byla žalobkyně oprávněna nájem vypovědět s tříměsíční výpovědní dobou podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. V případě výpovědi z nájmu v tříměsíční výpovědní době pro hrubé porušení povinností nájemce je k oprávněnosti výpovědi jen třeba, aby porušení povinnosti trvalo ke dni doručení výpovědi (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4249/2016), což v daném případě splněno bylo.

24. Žalovaný doručení výpovědi z nájmu bytu v řízení nijak nezpochybňoval, netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že se výpověď nedostala do jeho dispoziční sféry, ani nenavrhl důkazy k prokázání opaku. Současně netvrdil ani neprokazoval, že by proti výpovědi podal ve lhůtě podle § 2290 o. z. návrh na soudní přezkum její oprávněnosti. Soud proto vyšel z toho, že výpověď byla žalovanému řádně doručena dne 5. 12. 2024, a že nájemní poměr skončil uplynutím výpovědní doby dne 31. 3. 2025, zcela v souladu s výzvou žalobkyně. K tomu lze dodat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu uplatňuje žalobou podle § 2290 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3328/2017); doručení výpovědi jako jednostranného hmotněprávního jednání je pak posuzováno podle toho, zda se dostala do sféry dispozice adresáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1469/2004).

25. Žalovaný tak byl povinen byt odevzdat pronajímateli v den, kdy nájem skončí, tedy uplynutím výpovědní doby dne 31. 3. 2025. Žalovaný byl ke splnění této povinnosti žalobkyní opakovaně vyzýván. Od 1. 4. 2025 žalovaný užívá předmětný byt bez platného právního důvodu, když jej dosud nevyklidil a žalobkyni nepředal.

26. Žalovaný v řízení opakovaně namítal, že s jednatelem žalobkyně jméno FO uzavřel novou ústní nájemní smlouvu, když mu měl jméno FO sdělit, že pokud zaplatí dlužné nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu, nájem bude nadále pokračovat. K této dohodě mělo podle tvrzení žalovaného dojít dne 25. 3. 2025, poté se žalovaný opravil, že až dne 3. 4. 2025. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že dlužné nájemné včetně nákladů právního zastoupení žalovaný uhradil už dne 18. 3. 2025. Lze tedy stěží uvěřit tomu, že by jednatel žalobkyně, ať už dne 25. 3. 2025, nebo 3. 4. 2025, takovou dohodu s žalovaným uzavřel, když v té době již dlužné nájemné i náklady právního zastoupení byly ze strany žalovaného uhrazeny a jeho platby zástupcem žalobkyně e-mailem potvrzeny s tím, že součástí téhož e-mailu byla informace o termínu předání bytu dne 1. 4. 2025. Takovou dohodu o pokračování nájemního vztahu ostatně kategoricky odmítá žalobkyně, která usilovala o ukončení nájmu bytu, a z jejího postupu vůči žalovanému, zejména z jejích zpráv žalovanému, je to zcela patrné. Žalobkyně vyzývala žalovaného k vyklizení bytu a jeho předání, vyjadřovala svou vůli nájemní vztah ukončit. Žalovaný nadto od dubna 2025 na nájemném a službách žalobkyni ničeho nehradí. Žalobkyně jej předžalobní upomínkou ze dne 11. 2. 2026 vyzvala k uhrazení bezdůvodného obohacení za užívání bytu bez právního důvodu za období od dubna 2025 do ledna 2026 v celkové výši 78 400 Kč. Žalovaný objektivně nemohl spoléhat na to, že disponuje právním titulem k užívání předmětného bytu, jak tvrdí, a současně od dubna 2025 (kdy mělo dojít k vyklizení a předání bytu) na nájemném ničeho žalobkyni nehradit. Ostatně žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně konkrétního obsahu tvrzené „nové“ dohody, když na výzvu soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nijak nereagoval. Existenci „nové“ ústní nájemní smlouvy k užívání bytu žalovaný neprokázal. Z ostatních provedených důkazů pak soud dospěl k závěru, že uzavření takové dohody nic nenasvědčuje.

27. Nájemní vztah k předmětné bytové jednotce skončil uplynutím výpovědní doby dne 31. 3. 2025, žalovaný byt nadále užívá a tento žalobkyni ani po opakovaných výzvách nepředal. Žalovaný tak v současné době byt neoprávněně zadržuje a žalobkyně má ve smyslu § 1040 odst. 1 o. z. právo na jeho vydání, resp. vyklizení. Soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobkyni předmětný byt, přičemž v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. mu k tomu určil lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 965 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 500 Kč ve výši 3 465 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.