9 C 142/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného , t. č. bytem Adresa žalovaného o výživné zletilého dítěte

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživné žalobce částku 4 000 Kč měsíčně počínaje od 1. 9. 2025 k rukám žalobce, a to vždy k prvnímu dni v měsíci, za který se výživné platí. Tímto rozhodnutím dochází ke změně úpravy výživného stanoveného rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, .

II. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2025 do 30. 4. 2026 ve výši 32 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám žalobce spolu s běžným výživným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do prvního dne v měsíci, za který se splátka platí, a to počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2025 domáhal stanovení výživného žalovanému, který je jeho otcem, a to ve výši 4 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2025. Žalobu odůvodnil tím, že je studentem prvního ročníku , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , adresa, , v oboru kuchař. Ve studiu dosahuje velmi dobrých studijních výsledků, studovaný obor ho baví, dostal pochvalu třídního učitele za aktivitu, absolvuje odborné kurzy, navštěvuje povinné i nepovinné praxe. Žalobce má již vystudovaný a zkouškami řádně ukončený studijní obor truhlář na tomtéž učilišti. Při předchozím studiu mu otec platil výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně dle rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Otec však zasílal matce žalobce měsíčně částku 3 000 Kč, přičemž 1 000 Kč bylo určeno na umoření dluhů otce z , Anonymizováno, . Reálně tedy bylo na výživné hrazeno 2 000 Kč měsíčně. Toto výživné bylo otcem hrazeno až do srpna 2024, kdy žalobce ukončil studium v oboru truhlář. Žalobce se následně rozhodl pro změnu oboru a přihlásil se ke studiu oboru kuchař – číšník od 1. 9. 2025. Otec se změnou oboru nesouhlasil a odmítl žalobci přispívat na výživné po dobu dalšího studia s tím, že se žalobce vyhýbá práci a prodlužuje si studium. S tím žalobce zásadně nesouhlasí, když předchozí studijní obor ho nebavil, od počátku měl pochybnosti o své volbě budoucího povolání, kterou učinil ve svých patnácti letech. Toto studium však i přesto řádně dokončil složením závěrečných zkoušek. Kvůli změně studijního oboru s ním žalovaný ukončil kontakt, došlo mezi nimi k hádce, od té doby spolu nekomunikují. , jméno FO, té doby měli mezi sebou fungující vztah. Žalobce se snažil s otcem dohodnout, aby mu na studium přispíval, ale otec to odmítnul. Žalobce dále uvedl, že bydlí v bytě s matkou a mladším bratrem, kdy matka mu od ukončení studijního oboru truhlář hradila a dosud hradí veškeré jeho náklady. Žalobce se snaží si přivydělat formou brigád. Dochází do , Anonymizováno, , Anonymizováno, , kde si na dobrovolných praxích měsíčně vydělá asi 500 Kč, dále vykonává praxi v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve školní jídelně s měsíčním příjmem cca 2 500 Kč. Jeho příjmem je přídavek na dítě ve výši 1 080 Kč. Měsíční výdaje za bydlení platí matka žalobce ve výši 17 420 Kč, za oblečení žalobce cca 500 Kč měsíčně, telefon 500 Kč měsíčně, náklady spojené se školní docházkou ve výši 1 000 Kč měsíčně, za jídlo odhadem asi 4 500 Kč měsíčně. Žalobce dále uvedl, že si při nástupu do školy musel pořídit školní a pracovní pomůcky ve výši 6 000 Kč, poplatek za adaptační kurz ve výši 3 000 Kč, pořízení ISIC karty za cenu 300 Kč. Žalobce uvedl, že jeho matka je evidována jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce od března 2025, kdy do té doby pobírala , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, . Bratr žalobce má , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Matka mu musí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bratr , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , z toho důvodu má matka problém najít vhodné zaměstnání, když ho musí , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Její příjem se skládá z příspěvku na bydlení ve výši 14 685 Kč, příspěvku na živobytí ve výši 8 130 Kč, přídavku na dítě pro syna , jméno FO, ve výši 970 Kč.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že není ochoten na výživné platit požadovanou částku 4 000 Kč. Na výživné syna nechce hradit ničeho, když je žalobce podle jeho názoru schopen se sám živit. Jeho syn řádně ukončil studium oboru truhlář, ve kterém žalovaný vidí možnost dobrého uplatnění na trhu práce. Se změnou oboru žalovaný od počátku nesouhlasil, vyústilo to v konflikt mezi ním a jeho synem. Od té doby spolu nekomunikují, nenavštěvují se. V minulosti však měli mezi sebou dobré vztahy, syn sám v šesti letech požadoval střídavou péči obou rodičů. Jeden týden byl u otce a jeden týden u matky. Takto to fungovalo až do jejich konfliktu ohledně dalšího studia. Aktuální studium oboru kuchař žalovaný vnímá jako studium účelové, aby se žalobce vyhnul práci, v tomto ho žalovaný nechce podporovat. Žalovaný uvedl, že po celou dobu, kdy nežil s matkou žalobce, platil řádně výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, fakticky zasílal částku 3 000 Kč měsíčně. Nad rámec toho žalobci financoval školní pobyt v Anglii, koupil drahou herní elektroniku a další věci dle přání žalobce. Žalovaný nikdy neodmítal finanční podporu žalobce. Nesouhlasí však s tím, aby studoval další studijní obor. Žalovaný upozorňoval na skutečnost, že žalobce po skončení studia oboru truhlář odmítá nabídky práce v tomto oboru. Po dobu jednoho roku nepracoval, byl veden v evidenci úřadu práce, než znovu nastoupil do studijního oboru, tentokrát v oboru kuchař-číšník. Tento obor nenavazuje na předchozí kvalifikaci a nepředstavuje zvyšování dosaženého vzdělání. Vyživovací povinnost proto z jeho strany netrvá, když žalobce je dle názoru žalovaného schopen se sám živit. Cíl jeho studia je pouze obnovení vyživovací povinnosti žalovaného.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním:- z rodného listu , Jméno žalobce, na č. l. 2 a potvrzení o provedené lustraci v základních registrech na č. l. 17-19, že žalobce je synem žalovaného, jeho matkou je , jméno FO, , ke dni podání žaloby je žalobce zletilý.- z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne , datum, na č. l. 3-4 a připojeného spisu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , že soud rozsudkem schválil dohodu rodičů nezletilého , Jméno žalobce, , a to otce , Jméno žalovaného, a matky , jméno FO, o svěření nezletilého syna do péče matky. Otec se zavázal přispívat na výživné pro nezletilého , jméno FO, měsíčně částkou 2 000 Kč, počínaje od 1. 4. 2018.- z potvrzení o studiu , právnická osoba, , jméno FO, , adresa, , ze dne 11. 11. 2025 na č. l. 5, že žalobce je od 1. 9. 2025 studentem střední odborné školy v oboru kuchař-číšník, ve školním roce 2025/2026, v prvním ročníku denního studia.- z vysvědčení žalobce na č. l. 28, jakých žalobce dosahuje studijních výsledků v oboru kuchař-číšník v prvním pololetí školního roku 2025/2026, současně soud zjistil, že žalobce má za první pololetí šest zmeškaných omluvených hodin.- z pochvaly třídního učitele na č. l. 29, že žalobci byla třídním učitelem uložena pochvala za aktivní přístup při práci na odborném výcviku v prvním pololetí školního roku 2025/2026.- z certifikátu o absolvování odborného kurzu na č. l. 30, že se žalobce zúčastnil koktejlového kurzu a úspěšně složil závěrečnou barmanskou zkoušku.Anonymizovaný odstavec- ze sdělení Úřad práce , adresa, – platební rozpis dávek matce , jméno FO, , ze dne 16. 12. 2025 na č. l. 9, že matka žalobce v období od října 2025 do listopadu 2025 pobírá příspěvek na bydlení ve výši 14 685 Kč, přídavek na dítě ve výši 970 Kč, v říjnu 2025 jí byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti ve výši 331 Kč.- ze sdělení Úřadu práce , adresa, – platební rozpis dávek , Jméno žalobce, , ze dne 16. 12. 2025 na č. l. 10, že žalobci byla v období října 2025 až listopadu 2025 vyplácená částka 1 080 Kč jako přídavek na dítě.- ze sdělení Úřadu práce , adresa, – seznam vyplacených dávek matce , jméno FO, ze dne 16. 12. 2025 na č. l. 11-13 a sdělení Úřadu práce , adresa, – vyplácení dávek , jméno FO, na č. l. 40-41, jaké dávky byly matce žalobce vypláceny od července 2022 do června 2025, kdy v období od 1. 9. 2025 až do prosince 2025 pobírala matka příspěvek na živobytí. Tyto dávky pobírala matka žalobce ve stejné výši i v měsíci lednu a únoru 2026.- ze smlouvy o nájmu bytu, ze dne 1. 5. 2025 na č. l. 14-15, že matka žalobce uzavřela smlouvu o užívání bytové jednotky č. , hodnota, na adrese , adresa, , kdy nájemné bylo stanoveno ve výši 10 000 Kč a zálohy na úhrady spojené s užíváním bytu ve výši 7 420 Kč měsíčně.- z průkazky uchazeče o zaměstnání na č. l. 16, že matka žalobce je evidována jako uchazeč o zaměstnání v evidenci úřadu práce.- ze sdělení od zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s. r. o. na č. l. 26-27 a mzdového listu žalovaného na č. l. 35-36, jakého příjmu žalovaný dosahoval u svého zaměstnavatele od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025. V měsíci říjnu 2025 byla jeho čistá mzda 22 609 Kč, v listopadu 2025 ve výši 26 397 Kč, v prosinci 2025 ve výši 29 332 Kč. V měsíci září 2025 nemá žalovaný evidován příjem, v přehledu je uvedeno 0 odpracovaných hodin. V lednu 2026 byla čistá mzda žalovaného 36 104 Kč, za únor 2026 byla čistá mzda žalovaného 43 341 Kč.- ze sdělení Úřadu práce , adresa, na č. l. 38, že žalobce byl od 28. 8. 2024 do 31. 8. 2025 vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání úřadu práce. V této době obdržel nabídky volných pracovních míst na pozici montážní dělník výrobků ze dřeva a truhlář.- ze sdělení Úřadu práce , adresa, – nabídka volných míst na č. l. 43-46, jaké jsou aktuální nabídky pracovních příležitostí v oboru truhlář a kuchař. V oboru truhlář jsou vypsána dvě volná místa, přičemž nástupní plat u obou činí při plném pracovním úvazku 25 000 Kč měsíčně. V oboru kuchař je nabízeno celkem čtrnáct pracovních nabídek s nástupním platem nejméně 21 120 Kč a nejvýše 50 000 Kč při plném pracovním úvazku. V průměru je nabízen nástupní plat 30 000 Kč až 40 000 Kč.- z komunikace žalobce a žalovaného, ze dne 16. 5. 2025 na č. l. 47-49, jakým způsobem spolu žalobce a žalovaný komunikovali ohledně dalšího studia žalobce v květnu 2025.Anonymizovaný odstavec5. Z účastnické výpovědi žalobce, že je studentem prvního ročníku odborného učiliště v oboru kuchař od 1. 9. 2025. Původně si zvolil obor truhlář, který jej ale nebavil, což věděl už v jeho průběhu. Tento studijní obor dokončil a řádně ho ukončil závěrečnými zkouškami. Roku, po který byl evidován na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, zpětně lituje, vnímá to jako chybu. Toto jeho rozhodnutí významně poznamenal také konflikt s otcem a rozhodnutí změnit obor, kterému by se chtěl v budoucnu věnovat. Z těchto důvodů odmítal nabídky práce v oboru truhlář. V novém oboru se našel, studium ho baví, rád vaří, má rád kuchařinu, ví, že je to to pravé. Studijní výsledky má dobré, známky nejhůře dvojky. Na vysvědčení v druhém pololetí bude mít zřejmě vyznamenání. V předchozím studijním oboru měl i čtverku. Aktuálně bydlí u své matky na adrese , adresa, . Bydlí zde i se svým mladším bratrem, který má zdravotní problémy. Matka žalobci poskytuje péči, vaří, pere a stará se o domácnost, s čímž jí žalobce pomáhá. Příjmem žalobce je přídavek na dítě ve výši 1 080 Kč, žalobce uvedl, že chodí na placené praxe, při kterých si měsíčně vydělá asi 2 000 Kč. Mimo to má ještě praxe v restauraci , Anonymizováno, , kde dostávají zaplaceno za odpolední směnu. Tyto směny jsou nepravidelné, ale pokud to jde, snaží se žalobce na tyto směny docházet. Odmítá tvrzení otce, že má problém s prací a vyhýbá se jí, když pravidelně dochází na víkendové směny na brigády, kde pracuje i dlouho do noci. Měsíční výdaje jsou představovány částkou 17 000 Kč, které hradí rodina za nájem, 3 000 Kč za telefon, částka 4 500 Kč za jídlo, 500 Kč oblečení pro žalobce, 1 000 Kč náklady na školní docházku. Mimo to si žalobce sám platil koktejlový kurz za 2 000 Kč. Počáteční náklady na nový studijní obor byly 5 000 Kč. Náklady na dojíždění do školy žalobce nemá, chodí do školy pěšky. Zdravotní problémy nemá, léky pravidelně neužívá. Příjmem jeho matky jsou sociální dávky. Z těchto jej matka živí, otec mu od ukončení předchozího studijního oboru ničeho nepřispívá, nad rámec výživného mu také nic nehradí. S otcem nejsou v kontaktu kvůli jejich konfliktu ohledně dalšího studia.

6. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný bydlí sám v pronajatém bytě. Má přítelkyni, která žije v , jméno FO, , za níž by se chtěl žalovaný přestěhovat. Aktuálně spolu s přítelkyní nehospodaří, ale o Vánocích ji požádal o roku. , jméno FO, se chtěl žalovaný vrátit až když bude žalobce samostatný a bude se sám živit. Žalovaný je zaměstnán u firmy , Anonymizováno, , adresa, s čistou měsíční mzdou kolem 30 000 Kč. Příjmy v takové výši má od 1. 9. 2025. Co se týče výdajů žalovaného, měsíčně platí 13 000 Kč na nájem, 1 850 Kč na důchodové spoření, 1 850 Kč na životní pojištění, na telefon a televizi 1 600 Kč, na dopravu 400 Kč, splátky úvěru 1 500 Kč, 450 Kč na léky. Automobil nevlastní, stejně tak žádný majetek větší hodnoty. Žádnou další vyživovací povinnost nemá. Od nástupu do nového studijního oboru žalovaný žalobci ničeho nehradí, nejsou v kontaktu. Příčinou je konflikt ohledně nového studia, se kterým žalovaný nesouhlasí a odmítá syna v tomto studiu jakkoli podporovat. Kdyby syn studoval maturitní obor, tak by s tím problém neměl. Žalovaný uvedl, že nevěděl o tom, že by žalobce studovaný obor truhlář nebavil, byl na něj pyšný, že si tento obor zvolil a vystudoval.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

8. Žalobce je zletilým synem žalovaného a matky , jméno FO, . Žalobce, tehdy nezletilý, byl rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , svěřen do péče matky, otec se zavázal přispívat na výživné žalobce částkou 2 000 Kč měsíčně. Toto výživné bylo otcem řádně hrazeno až do léta 2024, kdy žalobce ukončil předchozí studium studijního oboru truhlář. V tomto období žalobce dospěl k závěru, že se vystudovanému oboru věnovat nechce, od 28. 8. 2024 do 31. 8. 2025 byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání příslušného úřadu práce. , jméno FO, té doby mezi rodiči žalobce prakticky fungovala střídavá péče, vztahy žalobce s jeho otcem byly velmi dobré. K jejich narušení došlo tehdy, když se žalobce rozhodl pro změnu oboru a odmítal pracovní nabídky ve vystudovaném oboru truhlář. Od té doby spolu žalobce a žalovaný nekomunikují, nestýkají se. Dne 1. 9. 2025 nastoupil žalobce do prvního ročníku denního studia středního odborného učiliště v oboru kuchař-číšník. Jeho studium je řádné, známky má velmi dobré, obdržel pochvalu třídního učitele za aktivitu, pololetní absence jsou velmi malé, žalobce se účastní povinných i nepovinných praxí, o víkendech nad rámec praxí pracuje v restauraci , Anonymizováno, .

9. K majetkovým poměrům účastníků soud zjistil následující. Žalobce bydlí se svou matkou a bratrem v nájemním bytě, za nájemné a služby je hrazeno 17 000 Kč měsíčně. Další měsíční výdaje představuje částka 3 000 Kč za telefon a televizi, částka 4 500 Kč za jídlo pro žalobce, 500 Kč oblečení pro žalobce, 1 000 Kč náklady na školní docházku. Počáteční náklady spojené se studiem nového oboru byly zhruba 6 000 Kč. Příjmem žalobce je přídavek na dítě ve výši 1 080 Kč, dále si přivydělá asi 2 000 Kč měsíčně na praxích, tento příjem je však nepravidelný. Žalobce se snaží docházet na víkendové směny, aby si přivydělal. Matka žalobce je nezaměstnaná, je vedena jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Jejím příjmem jsou sociální dávky ve formě příspěvku na bydlení a živobytí, dále pobírá přídavek a výživné na syna , jméno FO, . Její měsíční příjmy v období od 1. 9. 2025 jsou asi 25 000 Kč. Měsíční výdaje jsou 17 000 Kč na bydlení, obědy pro syna , adresa, Kč, telefony a , právnická osoba, celou domácnost asi 3 000 Kč, 300 Kč doplatek léků na dva měsíce pro syna , jméno FO, , částku 2 000 Kč měsíčně platí na úhradu dluhu, který je již ve fázi exekuce. Co se týká majetkových poměrů žalovaného, tak žalovaný má přítelkyni, se kterou nehospodaří, bydlí sám v pronajatém bytě. Příjmem žalovaného je od 1. 9. 2025 čistá měsíční mzda ze zaměstnání u zaměstnavatele , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, s.r.o. v průměru 31 000 Kč. Další příjem žalovaný nemá. Výdaje žalovaného činí měsíčně 13 000 Kč na nájem, 1 850 Kč na důchodové spoření, 1 850 Kč na životní pojištění, na telefon a televizi 1 600 Kč, na dopravu 400 Kč, splátky úvěru 1 500 Kč, 450 Kč na léky. Automobil nevlastní, stejně tak žádný majetek větší hodnoty. Žádnou další vyživovací povinnost nemá.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

11. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit13. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Podle § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

16. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13, je jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodičů umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání, a tím mu dát možnost získat v budoucnu sociální jistoty, jež jsou spojeny se začleněním jedince do pracovního procesu. Povinností studujícího dítěte je cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti.

17. Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. III. ÚS 2098/22 „Rodiče jsou … povinni dbát o to, aby dítě našlo zdroj své obživy právě v takovém oboru, pro který má schopnosti a nadání a v němž se může náležitě uplatnit.“18. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14, soud nemá vycházet jen z formálního faktu, že dítě studuje jiný nebo nenavazující obor, ale musí zkoumat účelnost studia, kvalitu školy, přínos pro uplatnění na trhu práce, péči věnovanou studiu a studijní výsledky. Je na místě se zabývat zejména tím, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání. Soud nemá posuzovat věc čistě formálně podle toho, zda nový obor bezprostředně navazuje na předchozí vzdělání. I při nenavazujícím studiu je rozhodné, zda jde o racionální volbu směřující k budoucímu povolání a nikoli o „studium pro studium“.

19. Ústavní soud v usnesení ze dne 8. 4. 2026, sp. zn. IV. ÚS 3664/25 připomněl, že studium zletilého dítěte podporované zákonnou vyživovací povinností rodičů má své limity, nemůže být samoúčelné a nekonečné a musí vykazovat znaky soustavnosti a cílevědomosti. Při posouzení soustavnosti a účelnosti studia je proto nutno přihlížet zejména k návaznosti jednotlivých stupňů vzdělání, k dosavadním studijním výsledkům, ke skutečnému směřování dítěte k budoucímu povolání, jakož i k tomu, zda zvolený obor objektivně směřuje ke zvýšení jeho možnosti samostatné obživy.

20. Soustavnost studia však podle ustálené judikatury neznamená, že studia na sebe navazují bezprostředně a v případě krátkého časového rozestupu mezi etapami studia již nemůže být vyživovací povinnost obnovena. Obnova zaniklé vyživovací povinnosti přichází v úvahu tam, kde dítě ukončí své předchozí studium a po určité době po odpadnutí překážky ve studiu pokračuje. Cílevědomost studia znamená, že by mělo jít o potenciální přípravu k budoucímu povolání a studium by mělo vést k lepším vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14).

21. Podle rozhodné právní úpravy a citované judikatury trvá vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti po dobu, kdy dítě není schopno samo se živit. U zletilého dítěte přitom nelze vycházet ani z toho, že vyživovací povinnost zaniká automaticky dosažením zletilosti, ani z toho, že trvá automaticky po dobu jakéhokoli dalšího studia. Rozhodující je, zda zletilé dítě objektivně dosud nenabylo schopnosti samostatné obživy, a zda se současně řádně, soustavně a cílevědomě připravuje na budoucí povolání. Studium zletilého dítěte odůvodňuje trvání vyživovací povinnosti jen tehdy, má-li reálný vztah k jeho budoucímu pracovnímu uplatnění, odpovídá-li jeho schopnostem, nadání a studijnímu zaměření, není-li samoúčelné a zvyšuje-li jeho šance na uplatnění na trhu práce.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh žalobce je důvodný.

23. V řízení bylo prokázáno, že se žalobce připravuje na své budoucí povolání v denní formě studia, studijního oboru kuchař, přičemž se jedná o jeho již druhé studium stejného stupně, ke kterému žalobce nastoupil po roce od ukončení studia předchozího. Chce se stát kuchařem, absolvuje odbornou praxi i dobrovolné směny v restauraci , Anonymizováno, či , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Nemá však stálý vlastní příjem mimo nepravidelného příjmu z těchto brigád a praxí. Přestože současné studium odborně přímo nenavazuje na předchozí kvalifikaci (obor truhlář) a současně jde o studium stejného stupně, lze jej hodnotit jako soustavné, když v případě jednoho roku, po který žalobce nestudoval, jde o krátký časový rozestup mezi dvěma etapami studia, pro které lze studium stále posuzovat jako soustavné. O tom, že se v případě žalobce jedná i o studium cílevědomé, soud nemá pochyb, když žalobce projevuje o nově studovaný obor skutečný a dlouhodobý zájem, účastní se rovněž nepovinných školních aktivit, dosahuje velmi dobrých studijních výsledků, je kladně hodnocen pro svoji aktivitu a při studiu má pouze zanedbatelnou absenci. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že nejde o samoúčelné „studium pro studium“, ale o skutečnou přípravu na budoucí povolání, která dosud odůvodňuje trvání vyživovací povinnosti rodiče ve smyslu § 911 občanského zákoníku a nese znaky soustavného a cílevědomého studia.

24. Judikatura sice obecně vychází z toho, že opakované studium stejného stupně vzdělání samo o sobě zpravidla nezakládá další trvání vyživovací povinnosti rodiče ke zletilému dítěti, současně však důsledně akcentuje, že rozhodnutí soudu nemůže být založeno toliko na formálním závěru o „stejném stupni“ či na absenci přímé návaznosti na předchozí kvalifikaci. Jak zdůraznil Ústavní soud, soud je povinen vždy posoudit konkrétní okolnosti věci, zejména účelnost studia, jeho přínos pro budoucí uplatnění dítěte na trhu práce, kvalitu studia, míru péče věnované studiu, studijní výsledky a skutečný zájem o zvolený obor (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14). Obdobně Ústavní soud vyslovil, že při hodnocení schopnosti zletilého dítěte samostatně se živit je třeba preferovat skutečný smysl a obsah dalšího studia, nikoli pouze jeho formální zařazení (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2623/09). Konečně Ústavní soud rovněž potvrdil, že soud musí hodnotit celkovou soustavnost, cílevědomost a reálnost přípravy na budoucí povolání, nikoli vycházet z izolovaného formálního znaku (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1487/23). V nyní projednávané věci přitom jde právě o takovou výjimečnou situaci, kdy ačkoli studium bezprostředně nenavazuje na předchozí kvalifikaci a odehrává se na témže stupni vzdělání, ale je zcela zjevné, že nejde o studium pro studium, nýbrž o řádnou přípravu na budoucí povolání, neboť jak již bylo výše uvedeno, žalobce projevuje o nový obor skutečný zájem, účastní se nepovinných praxí, pracuje na brigádách ve stravovacích zařízeních, rozšiřuje si kvalifikaci absolvováním dalších kurzů např. barmanského kurzu, dosahuje velmi dobrých studijních výsledků, je kladně hodnocen pro svou aktivitu, obdržel pochvalu třídního učitele, vykazuje toliko zanedbatelnou absenci při výuce. O zodpovědném přístupu žalobce ke studiu svědčí také skutečnost, že i přes to, že ho původně zvolený obor truhlář podle jeho slov po celou dobu příliš nebavil, snažil se toto studium řádně dokončit a úspěšně složil závěrečné odborné zkoušky. Následné rozhodnutí studovat obor kuchař soud vyhodnotil v jeho situaci jako pochopitelné, kdy lze stěží požadovat, aby mladý člověk po skončení základní školy zcela přesně věděl, jakému oboru by se chtěl v budoucnu věnovat a zda ho tento obor bude v budoucnu naplňovat. Změnu oboru a nové studium soud v tomto případě hodnotí jako racionální doplnění kvalifikace nadto v oboru, který je lukrativní a na trhu práce žádaný (viz sdělení zdejšího úřadu práce, 14 nabídek práce s nástupním platem až 50 000 Kč). Studium oboru kuchař výrazně zvyšuje šanci žalobce na uplatnění ve finančně zajímavé profesi, kterou jak žalobce uvedl, vykonávat chce, našel v ní naplnění a o jeho postoji a záměrech svědčí taktéž jeho přístup ke studiu. Studium žalobce soud považuje rovněž za účelné, když může vést k lepším budoucím vyhlídkám žalobce na získávání prostředků pro své životní potřeby prací v tomto oboru.

25. Jelikož se v případě žalobce bezpochyby jedná o soustavnou a cílevědomou přípravu na budoucí povolání, nikoliv o zneužití statusu studenta s cílem prodloužení vyplácení výživného, a žalobce vzhledem k denní formě studia nemá reálnou možnost zajistit si náklady na své životní potřeby vlastní prací, rozhodl soud o povinnosti žalovaného otce přispívat na výživné žalobce i po dobu tohoto dalšího studia. Ostatně žalobce při jednání soudu nevyloučil, že by si ve studovaném oboru doplnil vzdělání rovněž složením maturitní zkoušky. Takové studium už by bezpochyby a bez dalšího bylo považováno za zvyšování kvalifikace, pro které se žalobce objektivně není schopen sám živit a soud by již nezkoumal další aspekty studia (cílevědomost, soustavnost, řádnost, absence, kontinuita studia), jako tomu bylo v tomto případě a sám žalovaný uvedl, že by s tímto studiem problém neměl. Za těchto okolností je na místě uzavřít, že posuzovaný případ představuje judikaturou předvídanou výjimku z obecného pravidla, a vyživovací povinnost žalovaného proto nadále trvá.

26. Soud se musel dále zabývat otázkou, zda od posledního rozhodnutí ve věci stanovení výživného k tehdy nezletilému synovi žalovaného došlo ke změně poměrů, jež by založila důvod pro nové rozhodnutí, přičemž pokud by soud seznal tuto změnu poměrů, jeho dalším úkolem by bylo určit rozsah odůvodněných potřeb oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

27. Od posledního rozhodnutí o výživném žalobce došlo k několika podstatným změnám poměrů ve smyslu ustanovení § 163 o. s. ř. Naposledy bylo o výživném rozhodováno v roce 2018, kdy byl žalobce žákem 6. třídy základní školy. Výživné bylo naposledy stanoveno na částku 2 000 Kč. V mezidobí začal žalobce studovat na odborném učilišti obor truhlář, následně dosáhl zletilosti. To jsou skutečnosti, které samy o sobě představují zásadní změnu poměrů, pro které lze uvažovat o zvýšení výživného, o které však v případě matky žalobce ani samotného žalobce (od jeho zletilosti) žádáno nebylo. Následně žalobce studium ukončil řádným složením odborné zkoušky a v navazujícím studiu nepokračoval. Po dobu jednoho roku byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, nabídky zaměstnání nepřijímal, neměl ani žádné brigády, živila jej matka, u které bydlel. Toto žalobce zpětně vnímá jako chybu. Takové rozhodnutí měl ovlivnit rovněž konflikt s otcem kvůli dalšímu studiu, který s ním přerušil veškerý kontakt, žalobce se od něj odstěhoval (do té doby fakticky střídavá péče na žádost žalobce). Vyživovací povinnost ze strany rodičů v tomto období zanikla. Po dokončení předchozího studijního oboru se žalobce rozhodl pro změnu oboru a v září roku 2025 nastoupil na odborné učiliště ke studiu oboru kuchař-číšník. Tímto dle závěru soudu došlo k obnovení vyživovací povinnosti. Zahájením „nového“ studia tak došlo nejen k obnovení vyživovací povinnosti, ale také ke změně poměrů na straně žalobce. Vyživovací povinnost otce, žalovaného, tak nadále pokračuje od 1. 9. 2025 a bylo na místě výši výživného zrevidovat.

28. Při určení konkrétní výše výživného soud vycházel z ustanovení § 913 a § 915 občanského zákoníku, podle nichž jsou pro rozhodování rozhodující odůvodněné potřeby oprávněného (žalobce) a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (žalovaného). Soud vzal v úvahu, že žalobce jako student denního studia nese náklady spojené se zajištěním stravy, učebních pomůcek, pomůcek a potřeb na praxi, běžných osobních potřeb. Náklady žalobce jsou částečně kryty také jeho příjmy z praxí, brigád a přídavku na dítě (měsíčně nepravidelně dohromady až 3 000 Kč). Na straně žalovaného soud posoudil jeho průměrný čistý měsíční příjem (po zaokrouhlení za celé rozhodné období 31 000 Kč) a jeho životní náklady. Po zhodnocení všech těchto skutečností a při dodržení zásady, že životní úroveň dítěte má být v zásadě shodná s životní úrovní rodičů, soud uzavřel, že částka ve výši 4 000 Kč měsíčně na výživné žalobce ze strany žalovaného je adekvátní. Tato suma odpovídá zhruba polovině měsíčních nákladů žalobce, (12 000 Kč, po odečtení příjmů žalobce 9 000 Kč), tak reálným výdělečným možnostem žalovaného, aniž by tím byla ohrožena jeho vlastní přiměřená výživa. Matka žalobce se pak na výživném pro žalobce podílí úhradou nákladů na bydlení, jídla, nákladů na telefon, školní pomůcky, péčí o domácnost. Stejně tak matka žalobci uhradila vstupní náklady související s aktuálním studiem oboru kuchař. Při určení výše výživného soud zohlednil také skutečnost, že i přes nepříznivou majetkovou situaci matky, nebylo v minulosti požadováno zvýšení výživného, které bylo žalovaným hrazeno ve výši 2 000 Kč měsíčně, což soud považuje za nepřiměřeně nízkou částku s tím, že většina životních nákladů žalobce musela být hrazena ze strany matky, jejíž finanční situace je dlouhodobě nepříznivá.

29. K námitce žalovaného, že obor truhlář je lukrativní, na trhu práce žádané zaměstnání a ukončením tohoto oboru je žalobce schopen sám se živit, soud s odkazem na citovanou judikaturu uvádí, že schopnost se živit není dána pouhým faktickým ukončením určitého stupně vzdělání, ale okamžikem, kdy dítě objektivně nabude předpoklady pro uplatnění na trhu práce v souladu se svými schopnostmi a ambicemi (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2121/14, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2098/22). Tvrzení žalovaného, že syn studuje pouze s cílem prodloužit si status studenta a čerpat výživné, pak nemá oporu ve skutkových zjištěních soudu.

30. Soud s ohledem na shora uvedené stanovil žalovanému povinnost platit výživné pro žalobce s účinností od 1. 9. 2025 a dále do budoucna v částce 4 000 Kč měsíčně (výrok I.). Nedoplatek na výživném, který činí 32 000 Kč za dobu od 1. 9. 2025 do 30. 4. 2026, povolil soud zaplatit žalovanému ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným (výrok II.) Soud umožnil žalovanému uhradit nedoplatek na výživném ve splátkách, ačkoli o to žalovaný sám nepožádal, ale zohlednil tak jeho majetkovou a příjmovou situaci.

31. Co se týká náhrady nákladů řízení, byl žalobce v řízení procesně úspěšný, nicméně se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Soud proto rozhodl výrokem, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).

32. Jelikož má soud za to, že se v tomto případě jedná o řízení podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nerozhodoval o přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného.