9 C 81/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupeného advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 82 460 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč,- s 15 % p. a. úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 087,50 Kč,vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 305 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 211 Kč, 29,7 % p. a. úrok z částky 10 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 444 Kč,- s 15 % p. a. úrokem z prodlení z částky 4 444 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 58 711 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 378,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 888,98 Kč, 15 % p. a. úrok z prodlení z částky 43 095,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, 22,44 % p. a. úrok z částky 47 539,07 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 30. 4. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 82 460 Kč s příslušenstvím (19 305 Kč+63 155 Kč).

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , , adresa, , poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku navýšenou o částku 9 305 Kč, která se skládá z částky 5 224 Kč – úrok, částky 1 500 Kč – částka za zpracování a částky 2 581 Kč – hotovostní inkaso splátek, takže žalovaný měl celkem zaplatit 21 305 Kč ve 45týdenních splátkách po 474 Kč, poslední splátka 447 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 88 %, RPSN 197,77 %.

5. Žalobce doložil, že žalovaný zaplatil částku 2 000 Kč.

6. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru dne 21. 2. 2022. V žádosti uvedl dvě adresy, číslo mobilního telefonu, předložil platný OP a uvedl, že pracuje na plný úvazek jako vedoucí linky, má vlastní bydlení, je vyučený, svobodný. Uvedl příjem 38 791 Kč, výdaje 9 000 Kč, z toho 5 812 Kč interní splátky PF. Údajně doložil pracovní smlouvu, která však předložena nebyla a dvě výplatní pásky.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 8. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , , adresa, , poskytl žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku a částku 56 389 Kč, která se skládá z částky 54 889 Kč – úrok, částky 1 500 Kč – částka za zpracování, takže žalovaný měl celkem zaplatit 139 485 Kč ve 24měsíčních splátkách po 5 812 Kč, poslední splátku 5 809 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 56,20 %, RPSN 75,43 %.

8. Žalobce doložil, že žalovaný zaplatil částku 75 556 Kč.

9. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru dne 23. 8. 2021. V žádosti uvedl dvě adresy, číslo mobilního telefonu, předložil platný OP a uvedl, že pracuje na plný úvazek jako vedoucí dílny, má vlastní bydlení, je vyučený, svobodný. Uvedl příjem 30 018 Kč, 42 018 Kč – příjem domácnosti, výdaje 10 000 Kč, neplatil žádné splátky. Údajně doložil pracovní smlouvu, která však předložena nebyla a dvě výplatní pásky.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávky byly postoupeny na nového věřitele.

12. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 28. 3. 2024 doporučeně.

13. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě, kterých poskytl žalobce žalovanému částku 12 000 Kč a 80 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto zaplatit včetně navýšení. Zaplatil 10 000 Kč a 75 556 Kč.

14. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto skutečnosti však nedoložil.

15. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

20. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouvy o úvěru byly uzavřeny dne 21. 2. 2022 a 23. 8. 2021. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

25. Soudní dvůr už v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů: „ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

26. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Navíc je zřejmé, že při uzavírání druhé smlouvy žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce nesplacené finanční prostředky z předchozí smlouvy. Finanční prostředky v poměrně vysokých částkách byly žalovanému zapůjčeny v krátkém časovém úseku v rozmezí šesti měsíců. Z předložených zákaznických karet vyplývá jednoznačně, že pracovní smlouvy doloženy nebyly; navíc výdaje, které žalovaný uvedl jsou zcela nepřiměřené, podhodnocené, když ve druhé žádosti o úvěr uvádí odhadované měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč, z toho splátky právnímu předchůdci žalobce činí 5 812 Kč, tudíž měsíční spotřeba tak vychází na 3 188 Kč, což je zcela nereálné. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádostech žalovaného o úvěr vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, jaké má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti apod. Bylo na žalobci jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Nebylo ani uvedeno, jestli předchozí půjčku nebo půjčky splácí. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

27. Soud má za prokázáno, že žalobce půjčil žalovanému částky 80 000 Kč a 12 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 75 556 Kč a 2 000 Kč, zbývá doplatit částku 4 444 Kč a 10 000 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 84 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Okresní soud dovodil, že uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné, proto přiznal částky pouze z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z neplatného závazku je každý povinen vrátit to, co plněním získal. Byla tak přiznána částka 10 000 Kč a 4 444 Kč s příslušenstvím - úrokem z prodlení v zákonné výši a ve zbytku byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci částečný úspěch. Požadoval zaplacení částky 82 460 Kč, přiznána byla částka 14 444 Kč, byl tak úspěšný ze 17,5 %, neúspěšný z 82,5 %, náklady řízení ve výši 65 % by náležely procesně úspěšnějšímu žalovanému, který však byl v tomto řízení zcela nečinný, náklady řízení mu tak prokazatelně nevznikly, proto výrok o nákladech řízení je negativní.