9 C 9/2018

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený anonymizováno údaje o zástupci pro zaplacení 63 187,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný 1/ je povinen zaplatit žalobci částku 5 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 13. 11. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný 1/ povinen zaplatit žalobci částku 57 237,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 11. 2015 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby byl žalovaný 2/ povinen zaplatit žalobci částku 63 187,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 13. 11. 2015 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1/ náhradu nákladů řízení v částce 25 424,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 1/.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2/ náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Česká republika – Okresní soud ve Vsetíně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 11. 7. 2017 se žalobce domáhal po obou žalovaných částky 63 187,8 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 13. 11. 2015 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných. Uvedl, že dne 8. 3. 2010 byly na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na [exekutorský úřad], [IČO], odeslány na základě exekučního příkazu vydaného [název soudu] pod č.j. [číslo jednací] částky ve výši 40 287,80Kč a 22 900Kč, celkem částka ve výši 63 187,80 Kč, která dodnes ze strany [exekutorský úřad] a [právnická osoba] nebyla vrácena, i přestože exekuční příkaz byl zrušen rozhodnutím Krajského soudu v [obec], pobočky ve [obec], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ([právnická osoba] s.r.o. doručeno dne [datum]). Doplnil ve vyjádření ze dne 16. 9. 2019, že rámcová kupní smlouva nebyla nikdy žalobkyní řádně podepsána a že platby exekutorovi učinil pod tlakem, v obavách o svůj majetek.

2. Žalovaný č. 1) se ve věci vyjádřil takto: Připustil, že dne 1. 3. 2008 uzavřel s žalobcem rámcovou kupní smlouvu [číslo]. Má za to, že skutečnost, že rozhodčí nález, na jehož základě proběhla exekuce a celý dluh byl vymožen, nic nemění na skutečnostech, které se udály v období mezi lety 2008 a 2009. Žalovaný č. 1 tehdy žalobci dodával v souladu s rámcovou kupní smlouvou a na základě dílčích kupních smluv dodával zboží – [anonymizována dvě slova], za což se žalobce zavázal zaplatit kupní cenu. Prokazatelně žalobci dodal zboží, které bylo vyúčtováno fakturami: -) [číslo] ze dne 18. 12. 2008 na částku 14 558, splatnou dne 1. 1. 2009 (která byla dobropisována fakturou [číslo] ze dne [anonymizována dvě slova], kdy byla odečtena částka 4 325 Kč a na původní částku zbývalo doplatit 10 233 Kč), dodací list [číslo] [rok] [číslo] (úrok z prodlení od 2. 1. 2009 do 9. 3. 2010 ve výši 2 210,33 Kč) -) [číslo] ze dne 13. 2. 2009 na částku 11 626 Kč splatnou dne 27. 2. 2009, dodací list [číslo] [rok] [číslo] (úrok z prodlení od 28. 2. 2009 do 9. 3. 2010 ve výši 2 179,88 Kč) -) [číslo] ze dne 26. 2. 2009 na částku 3 414 Kč splatnou dne 12. 3. 2009, dodací list [číslo] [rok] [číslo] (úrok z prodlení od 13. 3. 2009 do 9. 3. 2010 ve výši 617,93 Kč) -) [číslo] ze dne 27. 2. 2009 na částku 3 534 Kč splatnou dne 13. 3. 2009, dodací list [číslo] [rok] [číslo] (úrok z prodlení od 14. 3. 2009 do 9. 3. 2010 ve výši 637,89 Kč).

3. K předmětným fakturám se vztahují dodací listy shora označené, které byly řádně podepsány. Žalobce se dokonce pokusil na tyto faktury započíst své pohledávky dne 23. 12. 2009, tedy považoval je za existující. Žalovaný č. 2 potvrdil, že mu byla exekutorem [anonymizována dvě slova] uhrazena částka 40 403 Kč, kterou žalobce dne 9. 3. 2010 zaplatil. Žalovanému č. 2 vznikl na základě včas a řádně provedeného plnění nárok na zaplacení jistiny ve výši 28 807 Kč a na úrok z prodlení ve výši 5 646 Kč (počítáno od splatnosti faktur do 9. 3. 2010), označený shora.

4. Žalovaný č. 2) navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že byl jmenován dne [datum] s účinky od [datum] do funkce soudního exekutora po soudním exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterému výkon úřadu zanikl ke dni [datum]. Veškeré skutkové okolnosti podané žaloby se však vztahují k době vedení exekuce předchozím pověřeným exekutorem [anonymizována dvě slova]. Exekuce byla prováděna pod sp. zn. [spisová značka] ve věci oprávněného [právnická osoba] a tento exekuční spis žalovaný č. 2 nepřevzal, jednalo se o ukončený spis, jehož úschovu žalovaný dle zákona zajišťuje. Dne 8. 10. 2013 bylo v dané exekuci vydáno oznámení o ukončení exekuce s poukazem na vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce. Vymoženou částkou nikdy žalovaný č. 2 nedisponoval. Žalovaný č. 2 poukazuje, že jako soudnímu exekutorovi mu sice vznikají určité povinnosti při převzetí úřadu, avšak práva a povinnosti exekutora se neodvíjí od předchozího exekutora, není jeho právním nástupcem a nevstupuje do řízení jím vedených nebo vyvolaných ani ex lege ani jinak. Přechod úřadu exekutorský řád neupravuje, na nového soudního exekutora nepřechází odpovědnost za případnou škodu. Žalovaný č. 2 tedy není ve věci pasivně legitimován, není ani tím, kdo způsobil škodu a kdo by se případně na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Doplnil též, že v daném případě je za škodu vzniklou vlivem exekuční činnosti legitimován výhradně stát.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Z rámcové kupní smlouvy bylo zjištěno, že dne 1. 3. 2008 uzavřel žalovaný č. 2 s žalobcem rámcovou kupní smlouvu [číslo]. Z dodacích listů označených níže bylo zjištěno, že žalovaný č. 1 tehdy žalobci dodával v souladu s rámcovou kupní smlouvou a na základě dílčích kupních smluv dodával zboží – [anonymizována dvě slova], za což se žalobce zavázal zaplatit kupní cenu. Z níže označených faktur, že toto zboží bylo vyúčtováno fakturami: -) [číslo] ze dne 18. 12. 2008 na částku 14 558, splatnou dne 1. 1. 2009 (která byla dobropisována fakturou [číslo] ze dne 2. 3. 2009, kdy byla odečtena částka 4 325 Kč a na původní částku zbývalo doplatit 10 233 Kč), dodací list [číslo] [rok] [číslo] (úrok z prodlení od 2. 1. 2009 do 9. 3. 2010 ve výši 2 210,33 Kč) -) [číslo] ze dne 13. 2. 2009 na částku 11 626 Kč splatnou dne 27. 2. 2009, dodací list [číslo] [rok] [číslo] (úrok z prodlení od 28. 2. 2009 do 9. 3. 2010 ve výši 2 179,88 Kč) -) [číslo] ze dne 26. 2. 2009 na částku 3 414 Kč splatnou dne 12. 3. 2009, dodací list [číslo] [rok] [číslo] (úrok z prodlení od 13. 3. 2009 do 9. 3. 2010 ve výši 617,93 Kč) -) [číslo] ze dne 27. 2. 2009 na částku 3 534 Kč splatnou dne 13. 3. 2009, dodací list [číslo] [rok] [číslo] (úrok z prodlení od 14. 3. 2009 do 9. 3. 2010 ve výši 637,89 Kč).

7. Z oznámení o provedení jednostranného zápočtu, že žalobce tímto dokumentem započítává na tyto faktury započíst své pohledávky dne 23. 12. 2009.

8. Z rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], že rozhodčí nález rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem [adresa], který nabyl právní moci dne 21. 12. 2009, sp. zn. [číslo] ze dne [datum], se zrušuje.

9. Z vyúčtování exekuce sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 9. 2013, že pro žalovaného č. 2 coby oprávněného bylo vymoženo 40 403 Kč (a na nákladech exekuce vymoženo 11 496 Kč).

10. Uvedl, že dne 8. 3. 2010 byly na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] na [exekutorský úřad], [IČO], odeslány na základě exekučního příkazu vydaného [název soudu] pod č. j. [číslo jednací] částky ve výši 40 287,80Kč a 22 900 Kč, celkem částka ve výši 63 187,80 Kč, která dodnes ze strany [exekutorský úřad] a [právnická osoba] nebyla vrácena, i přestože exekuční příkaz byl zrušen rozhodnutím Krajského soudu v [obec], pobočky ve [obec], č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ([právnická osoba] s.r.o. doručeno dne [datum]).

11. Soud tedy činí tento struční závěr o skutkovém stavu: Na základě shora rozhodčího nálezu, který byl posléze soudem zrušen, byla ve prospěch žalovaného č. 1) vymožena v rámci exekučního řízení vedeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částka 40 403 Kč. Soud má však za prokázané, že žalovaný č. 1 měl skutečně za žalobcem pohledávku z titulu kupní ceny a příslušenství z kupních smluv označených shora ve výši 34 453 Kč, což bylo prokázáno smlouvou, dodacími listy, vystavenými fakturami, dokumentem o započtení.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Pokud žalobce tvrdí, že žalovanému č. 1 byla v exekučním řízení neoprávněně zaplacena částka 63 187,8 Kč, pak v řízení bylo prokázáno (a žalovaný č. 1 to nepopírá), že mu byla uhrazena dne 10. 3. 2010 pouze částka 40 403 Kč, nikoliv vyšší (když zbylá zaplacená částka pak byla určena na náklady exekuce a nebyla určena žalovanému č. 1). Není však pravdou, a toto žalobce neprokázal, že by tato částka byla uhrazena neoprávněně a nikoliv po právu. Žalovaný č. 1 totiž prokázal, že mezi účastníky byla uzavřena rámcová kupní smlouva, na jejímž základě byly provedeny dodávky zboží, které však žalobce neuhradil, a pohledávka z titulu zaplacení kupní ceny se zákonným příslušenstvím ve výši 34 453 Kč za žalobcem existovala. Co do částky 5 950 Kč se však žalovaný č. 1) skutečně neoprávněně obohatil, což sám i připouští. Soud proto žalovaného č. 1 zavázal uhradit žalobci částku 5 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 13. 11. 2015 do zaplacení (když ohledně úroku vycházel z žalobního návrhu, když nárok na jeho zaplacení nastal již dříve) a žalobu zamítl, co do částky 57 237, 50 s příslušenstvím zamítl.

13. Ve vztahu k žalovanému č. 2 soud z hlediska právního hodnocení zcela souhlasí s jeho stanoviskem, na které pro přehlednost odkazuje, kdy dodává: Žalobce se domáhá v řízení náhrady za vadný postup exekutora [anonymizována dvě slova], resp. jeho exekuční činností. Z provedených důkazů vyplývá, že exekuční řízení bylo ukončeno ještě před nástupem žalovaného č. 2, soudního exekutora [celé jméno žalovaného], do funkce. Činnost soudního exekutora upravuje zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád. Podle § 32 odst. 3, věty první exekučního řádu „nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, kdo ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona.“ Podle § 32 odst. 3 téhož zákon, povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního předpisu tím není dotčena. Odpovědnost státu za činnost exekutora je pak upravena v zákoně č. 82/1998 Sb. Z rozhodnutí soudů i komentářové literatury pak vyplývá, že ve sporech, kde je dovozována odpovědnost za činnost exekutora při jeho úřední činnosti, je pasivně legitimován stát, a to přinejmenším od [datum], kdy byla založena přednost odpovědnosti státu před odpovědností exekutora. Lze tak konstatovat, že pokud by žalobce označil v řízení jako žalovaného exekutora, který exekuci prováděl, nebyla by zde dána jeho pasivní legitimace, neboť takto legitimován v řízení by mohl být toliko stát. V posuzovaném případě byl navíc jako žalobce označen exekutor, který exekuci v žádném jejím stádiu neprováděl, jedná se pouze o nástupce původního exekutora v konkrétním exekutorském úřadu. Z exekučního řádu ani jiných právních předpisů nevyplývá, že by nový exekutor byl i právním nástupcem předchozího exekutora a že by mohl být odpovědný za nároky vznesené žalobcem. Soud tedy uzavírá, že žalovaný č. 2 v této věci není pasivně legitimovaný a žalobu proti němu zamítl.

14. Dále soud konstatuje, že celé řízení bylo velmi komplikováno postojem žalobce k řízení, jeho dlouhodobou nepřítomností v České republice, nepředvídatelnými právními kroky, nespoluprací s ustanoveným zástupcem z řad advokátů (který byl v průběhu řízení žalobci odejmut). Pokud žalobce navrhoval změnu, resp. rozšíření žaloby v průběhu řízení, pak o tomto soud rozhodl negativně, nicméně otázkou je, nakolik se vůbec jednalo o zmiňovaný návrh vzhledem k neurčitým žalobním tvrzením. Co se týká žalobcem vznesených návrhů na dokazování, zejména výslechem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], případně [anonymizována dvě slova], pak nebylo vůbec patrno, k čemu by měli vypovídat a jak by měly jejich výpovědi přispět k objasnění věci. Poučení žalobce dle § 118a odst. 1 o.s.ř. nebylo možné s ohledem na jeho nepřítomnost u jednání. Soud dále doplňuje, že plnou moc udělenou [anonymizováno] [příjmení] soud nepovažoval v řízení za platnou s ohledem na její neurčité a podmíněné znění, a žalobce ani přes výzvu a upozornění tyto vady neodstranil. Dále soud uvádí, že pokud žalobce zaslal dne 1. 6. 2021 soudu podání, ve kterém se domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, když tato žádost byla soudci předána asi minutu před soudním jednáním, tak soud k takové žádosti nepřihlížel, neboť neobsahuje vůbec žádná relevantní žalobní tvrzení, které by žádost odůvodňovala (skutečnost, že společnost již nemůže zastupovat [anonymizováno] [příjmení] relevantní skutečností není, soud její zastupování nikdy jako platné nevyhodnotil, ke změně situace tak nedošlo). Takové podání, které je navíc zasíláno na poslední chvíli před jednáním – byť k tomu není konstatován důvod – není včasné a spolu s postojem žalobce k celému řízení lze vyhodnotit pouze jako snahu oddalovat rozhodnutí, nelze ho vyhodnotit jako označené procesní podání a soud k němu tedy nepřihlížel a nerozhodoval o něm. Co se obou návrhů týče, bylo o nich navíc v řízení již rozhodováno.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný č. 1 byl zastoupen v řízení obecným zmocněncem a hotové výdaje neúčtoval, v řízení byl plně úspěšný. Soud mu tedy přiznal pouze náklady spočívající v náhradě hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. dle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč za převzetí a přípravu věci, odpor, účast u jednání soudu).

16. Žalovaný č. 2 byl ve věci úspěšný toliko částečně a má nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 424,91 Kč, přičemž tato částka představuje 81,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 90,58 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 9,42 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 187,80 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 830 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 890 Kč ve výši 5 436,90 Kč.

17. Co se nákladů států týká, tak ty byly vynaloženy na výdaje a odměnu advokáta coby ustanoveného zástupce žalobce. Vzhledem k celkovému či převážnému neúspěchu žalobce v řízení však nejsou důvodu k tomu, aby soud přenášel hrazení těchto nákladů na žalované, proto rozhodl tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.