9 C 91/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 106 516 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 12 440,69 Kč, b) částku 25 109,25 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni a) částku 22 744 Kč, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 718,71 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 5 400,98 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 838,56 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, - úrok ve výši 25,26 % ročně z částky 19 838,56 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, b) částku 36 917 Kč, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 963,60 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 18 188,52 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 055,59 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, - úrok ve výši 29 % ročně z částky 34 055,59 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, c) částku 9 305,06 Kč, - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 864,44 Kč, - kapitalizovaný úrok ve výši 3 164,92 Kč, - zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 174,37 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, - úrok ve výši 29 % ročně z částky 5 174,37 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne 29. 6. 2023 (ve znění doplňujícího podání ze dne 16. 8. 2023) domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 106 516 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Uváděla, že částku požaduje ze tří smluvních titulů, které žalovaný uzavřel s původním věřitelem – společností [právnická osoba], a to smlouvy o spotřebitelském úvěru (ze dne 21. 11. 2019) a dvou samostatně uzavřených smluv o zápůjčce (ze dne 19. 8. 2019 a dne 16. 5. 2019). Na základě těchto smluv poskytl původní věřitel žalovanému částky ve výši 23 000 Kč, 45 000 Kč a 16 000 Kč, vždy v hotovosti v den uzavření konkrétní smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnuté částky s úrokem, a dále pak sjednané poplatky (úhrady za služby), vše formou měsíčních splátek ve smluvně určených částkách. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Uhradil pouze částky ve výši 10 559,31 Kč, 19 890,75 Kč a 24 749,94 Kč na jednotlivé závazky. Původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 (s účinností k 16. 12. 2022). Žalobkyně dále sdělovala, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného původním věřitelem (zejména vyhodnocením informací poskytnutých žalovaným před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady, dále nahlédnutím do insolvenčního rejstříku k osobě žalovaného). Jelikož žalovaný od postoupení pohledávek již ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou, přičemž v návrhu specifikovala složení jednotlivých dlužných částek a dále se domáhala zaplacení úroků a zákonného úroku z prodlení (obojí jak v kapitalizované, tak i v obecně vymezené výši – do zaplacení).

2. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: - z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 11. 2019, že požadovaná výše spotřebitelského úvěru činí 22 000 Kč. Karta obsahuje osobní údaje žalovaného, rodinný stav (svobodný), údaj o vyživovací povinnosti (0), o vlastnictví automobilu (ano). U sekce - Druh bydlení je zaškrtnuta kolonka„ Spolubydlící“. Kreditní kartu ani bankovní účet žalovaný nemá, rovněž nemá zápůjčku u jiné společnosti. Ohledně příjmů uvedl, že je podnikatelem (OSVČ) v oboru zpracování dřeva, kde dosahuje výdělku 45 000 Kč měsíčně. Jiný zdroj příjmů nemá. Výdaje odhadoval na částku 4 000 Kč. Interní splátky u [anonymizováno] činily xanon [číslo]. Žalovaný měl doložit pracovní smlouvu/živnostenský list a daňové přiznání za rok 2018. - z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 16. 5. 2019, že požadovaná výše spotřebitelského úvěru činí 12 000 Kč. Listina obsahuje opět stejné údaje o žalovaném, avšak dle informací v kartě bydlí v nájmu, dosahuje příjmu 29 935 Kč, běžné měsíční výdaje činí 4 500 Kč. Interní splátky u [anonymizováno] činí 2 110 Kč. Žalovaný měl doložit pracovní smlouvu/živnostenský list a daňové přiznání za rok 2018. - z listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 8. 2019, že požadovaná výše spotřebitelského úvěru činí 40 000 Kč. Podle této listiny žalovaný žije u rodičů, není vlastníkem automobilu. Jeho příjem činí 35 200 Kč (dále jsou zde uvedeny příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč). Odhadované měsíční výdaje tvoří částku 7 000 Kč, interní splátky u [anonymizováno] pak částku 1 895 Kč. Žalovaný měl doložit pracovní smlouvu/živnostenský list, daňové přiznání za rok 2018 a hotovostní faktury za 5. až 7. měsíc roku 2019. - z listiny Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, že tuto listinu vyhotovil právní zástupce žalobkyně, že je adresována žalovanému. Žalovanému je oznamována celková výše dlužné částky a bankovní spojení pro úhradu této částky, jsou specifikovány závazky. Dále je upozorňován na možné soudní řízení v případě neuhrazení dlužné částky. Žalovanému je také oznamováno postoupení pohledávky ze strany společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Listina je datována 1. 6. 2023, podepsána právním zástupcem žalobkyně. Z poštovního podacího lístku je patrno, že tato výzva byla žalovanému zaslána. - z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] že tuto smlouvu uzavřela společnost [právnická osoba] a žalovaný, kdy se [anonymizováno] zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 23 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatkem ve výši 22 744 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 906 Kč. Úroková sazba činila 49 %, RPSN 11123 %. Listina je datována 21. 11. 2019, podepsána oběma smluvními stranami. Součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, které podrobněji upravují práva a povinnosti smluvních stran, uzavření smlouvy, splácení úvěru, ukončení smlouvy. - ze dvou listin Smlouva o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 16. 5. 2019 a [číslo] ze dne 19. 8. 2019, že tyto smlouvy byly uzavřeny mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalovanému byly poskytnuty zápůjčky ve výši 16 000 Kč a 45 000 Kč, tyto zápůjčky se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatky ve výši 15 733 Kč a 34 595 Kč (přičemž složení poplatků bylo v listinách specifikováno). V obou smlouvách žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění, za což byly účtovány vždy částky 2 322 Kč. Obě zápůjčky se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách (ve výši 1 892 Kč, při poslední splátce ve výši 1 891 Kč, a dále ve výši 4 551 Kč, při poslední splátce ve výši 4 550 Kč). V obou případech byla sjednána úroková sazba 29 % ročně. RPSN činilo 16521 % a 12121 %. Nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které podrobněji upravují práva a povinnosti smluvních stran, uzavření smlouvy, splácení zápůjčky, prodlení zákazníka, ukončení smlouvy. Listiny byly podepsány oběma smluvními stranami. - z listiny Věc: Oznámení o postoupení pohledávek, že tuto listinu vyhotovil původní věřitel. Listina je adresována žalovanému, je mu oznamováno postoupení pohledávek na žalobkyni, je vyčíslována celková výše pohledávky k datu postoupení. Žalovanému je sdělováno bankovní spojení žalobkyně a lhůta pro úhradu této dlužné částky. Listina je datována 16. 12. 2022. Součástí je listina nazvaná Informace o zpracování osobních údajů. Z poštovního podacího lístku je zřejmé, že toto oznámení bylo žalovanému zasláno. - ze tří listin Tabulka umoření, že tyto listiny se vztahují k osobě žalovaného a ke konkrétnímu závazkovému vztahu, specifikují čerpání úvěru, výše dlužných jistin, výše jednotlivých splátek učiněných žalovaným, výše úrokových sazeb. - z listiny Smlouva o postoupení pohledávek, že v listině je jako postupitel označena společnost [právnická osoba] a jako postupník pak současná žalobkyně. Podle článku I. je předmětem smlouvy dohoda o postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky coby dlužníky a je odkazováno na seznam pohledávek v příloze. V článku II. listina obsahuje ustanovení o postoupení předmětných pohledávek na postupníka. Listina vymezuje další práva a povinnost stran, je ve svém závěru datována 14. 12. 2022 a obsahuje podpisy osob jednajících za obě smluvní strany. - ze seznamů postoupených pohledávek, že je v nich obsažena specifikace žalovaného a jeho závazkových vztahů. - z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, plyne právní názor, že k řádnému s odbornou péčí, náležitému a úplnému přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce.

4. K schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením konkrétní smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného (informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného, byly ověřeny doklady uvedené v části Ověřené dokumenty). Bylo rovněž nahlédnuto do insolvenčního rejstříku k žalovanému. Původní věřitel dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčky je dostatečná s ohledem na jeho výdělky, když nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, žije v nájmu. Listiny předložené žalovaným při vyplňování zákaznických karet však žalobkyně nedoložila ani přes výzvu soudu.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Původní věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Úvodem soud uvádí, že jako nepřípadný hodnotí odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Pro danou věc je však relevantní ZosÚ, který v § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat. Jestliže žalobkyně kopie dokladů nemá, vede to k tomu, že soud nemůže čerpat skutkové poznatky přímo z listin, které mají tvrzené skutečnosti dokládat, a nemůže si tak ani učinit celkový obraz o ekonomické situaci žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. I kdyby měla zákaznická karta prokazovat, že předmětné listiny žalovaný předložil, nemůže prokazovat jejich obsah, a tím tedy ani nemůže prokazovat, zda původní věřitel dostál svým povinnostem podle ZosÚ.

10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an., § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

11. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel (jako osoba v oboru orientovaná) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

12. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“.

13. Soud má za to, že původní věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil, neboť vůbec neověřoval pravidelné výdaje žalovaného (zejména, co se týče výdajů na stravu, ošacení, jiné běžné náklady, pojištění, dopravu...). Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částky v rozmezí 4 000 Kč až 7 000 Kč (aniž by byly blíže specifikovány), takovým nízkým částkám však nelze bez dalšího zcela uvěřit (tyto částky by nepokryly ani případné nájemné, navíc žalovaný vlastní automobil…). Dále měl žalovaný již další zápůjčky/úvěry u [anonymizováno]. Co se týče příjmové stránky, žalovaný měl doložit daňové přiznání za rok 2018. V zákaznické kartě ze dne 16. 5. 2019 uvedl čistý měsíční příjem 29 935 Kč, v další zákaznické kartě ze dne 19. 8. 2018 uvedl rozdílný měsíční příjem (35 200 Kč), v zákaznické kartě ze dne 21. 11. 2019 uvedl měsíční příjem 45 000 Kč, ač měsíční příjmy by měly být dle názoru soudu stejné, když se jednalo o daňové přiznání podnikatele. Hotovostní faktury doložil pouze u zákaznické karty ze dne 19. 8. 2019, a to za měsíce květen až červenec roku 2019. Jestliže se tedy původní věřitel dostatečně nezabýval příjmovou ani (zejména) výdajovou stránkou žalovaného, nemohl provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně rovněž nedoložila, zda byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, registru dlužníků apod. (pouze sdělovala, že bylo nahlíženo do insolvenčního rejstříku).

14. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

15. Přesto původní věřitel smlouvu o úvěru/zápůjčce uzavřel s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti původního věřitele byly uzavřeny smlouvy o úvěru/zápůjčce, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná. Je též nezbytné vidět, že tyto sjednané poplatky v zásadě nepřinášejí žalovanému žádné podstatné výhody.

16. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018-50, uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C 243/08, EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577 EHS, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, Faber, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Ve smyslu § 2993 o. z. má žalobkyně právo jen na to, co bylo plněno, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny. U smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 11. 2019 žalobkyně prokázala poskytnutí částky 23 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 10 559,31 Kč, je tedy povinen žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit částku 12 440,69 Kč. U smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 8. 2019 žalobkyně prokázala poskytnutí částky 45 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 19 890,75 Kč, je tedy povinen žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit částku 25 109,25 Kč. A konečně u smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 5. 2019 žalobkyně prokázala poskytnutí částky 16 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem 24 749,94 Kč, žalobkyni tedy zde nevzniklo bezdůvodné obohacení.

19. Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy důvodný není. Lze též podotknout, že kromě neplatnosti smluv z titulu výše uvedených zákonných ustanovení je možno též poukázat na zjevně nepřiměřeně vysoký úrok a poplatky sjednané spolu se smlouvami, které lze považovat za nemorální a které představují určitý skrytý úrok. Soud toto však s ohledem na neplatnost smlouvy z výše uvedených důvodů podrobně nehodnotí.

20. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnější je žalovaný, kterému dle obsahu spisu náklady v řízení nevznikly.